Читать онлайн книгу "Dvůr pro Zloděje"

DvЕЇr pro ZlodД›je
Morgan Rice


TrЕЇn pro Sestry #2
Morgan Rice přišla s něčím, co se zdá být příslibem další brilantní série, která nás zavede do fantasy plné odvahy, cti, udatnosti, magie a víry ve vlastní osud. Morgan dokázala vytvořit silné postavy, které nás přimějí je obdivovat na každé stránce.. Doporučuji do knihovny každého čtenáře, který miluje dobře napsanou fantasy literaturu. Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (komentář k Vzestup draků) Autorka bestsellerů číslo 1, Morgan Rice, přichází se zbrusu novou fantasy ságou´. V knize DVŮR PRO ZLODĚJE (Trůn pro sestry – Kniha druhá) se sedmnáctileté Sophii obrátí svět vzhůru nohama. Je odvržená z romantického světa aristokracie a vrací se zpět ke hrůzám sirotčince. Tentokrát se zdá, že ji jeptišky chtějí zabít. Přesto ji to nebolí tolik, jako zlomené srdce. Uvědomí si Sebastian svoji chybu a vrátí se pro ni?Její patnáctiletá sestra Kate začíná svůj výcvik u čarodějnice. Dospívá pod jejím dohledem, učí se mistrovství s mečem a získává větší moc, než by si kdy dokázala představit. Je odhodlaná zachránit sestru. Ocitne se ve světě plném násilí a soubojů a magie, po kterém toužila. Přesto ale hrozí, že ji právě tohle zničí. Tajemství rodičů obou sester je odhaleno. Zdá se, že vše nebude takové, jako se jevilo na první pohled. Osud lze skutečně zvrátit. DVŮR PRO ZLODĚJE (Trůn pro sestry – Kniha druhá) je druhou knihou nové ohromující fantasy série plné lásky, zlomených srdcí, tragédií, akce, dobrodružství, kouzel, čarodějnictví, draků, předurčení a napětí. Kniha, od které se neodtrhnete. Nabitá postavami, do kterých se zamilujete, pohybujících se ve světě, na který jen tak nezapomenete. Třetí kniha ze série – PÍSEŇ PRO SIROTKY – vyjde již brzy. Akcí nabitá fantasy, která jistě potěší fanoušky předchozích knih od Morgan Rice, stejně jako fanoušky děl jako je série Odkaz dračích jezdců od Christophera Paoliniho… Fanoušci fikce pro mladé budou toto poslední dílo Riceové hltat a pak škemrat o přídavek. The Wanderer, A Literary Journal (komentář k Vzestup draků)







DVЕ®R PRO ZLODДљJE



(TRЕ®N PRO SESTRY--KNIHA DRUHГЃ)



MORGAN RICE



(PЕ?ELOЕЅIL TOMГЃЕ  SLAVГЌK)


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ 12 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller; epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se ze ЕЎesti knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГЎgy KORUNY A SLГЃVY. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.



Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice



“Pokud jste si mysleli, že po přečtení ságy ČARODĚJŮV PRSTEN už nebudete mít pro co žít, mýlili jste se. Ve VZESTUPU DRAKŮ přišla Morgan Rice s něčím, co se zdá být příslibem další brilantní série, která nás zavede do fantasy světa plného trolů, draků, odvahy, cti, udatnosti, magie a víry ve vlastní osud. Morgan dokázala vytvořit silné postavy, které nás přimějí je obdivovat na každé stránce... Doporučuji do knihovny každého čtenáře, který miluje dobře napsanou fantasy literaturu.”

--Books and Movie Reviews

Roberto Mattos



“Akcí nabitá fantasy, která jistě potěší fanoušky předchozích knih od Morgan Rice, stejně jako fanoušky děl jako je série ODKAZ DRAČÍCH JEZDCŮ od Christophera Paoliniho…. Fanoušci fikce pro mladé budou toto poslední dílo Riceové hltat a pak škemrat o přídavek.”

--The Wanderer, A Literary Journal (komentГЎЕ™ k Vzestup drakЕЇ)



“Oduševnělá fantasy, která do svého příběhu spřádá vlákna záhad a intrik. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



“V tГ©to akcГ­ nabitГ© prvnГ­ knize epickГ© fantasy sГ©rie ДЊarodД›jЕЇv prsten (kterГЎ mГЎ momentГЎlnД› jiЕѕ 14 svazkЕЇ), RiceovГЎ pЕ™edstavuje ДЌtenГЎЕ™ЕЇm ДЌtrnГЎctiletГ©ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehoЕѕ sen je stГЎt se vojГЎkem StЕ™Г­brnГЅch, elitnГ­ jednotky rytГ­Е™ЕЇ, kterГЎ slouЕѕГ­ krГЎli… RiceovГЎ skvД›le pГ­ЕЎe a mГЎ fascinujГ­cГ­ pЕ™edpoklady.”

--Publishers Weekly


Knihy od Morgan Rice



CESTA OCELI

POUZE KDO JE HODEN (Kniha ДЌ.1)



TRЕ®N PRO SESTRY

TRЕ®N PRO SESTRY (Kniha ДЌ.1)

DVЕ®R PRO ZLODДљJE (Kniha ДЌ.2)

PÍSEŇ PRO SIROTKY (Kniha č.3)

ЕЅALOZPДљV PRO PRINCE (Kniha ДЌ.4)

KLENOT PRO Е LECHTU (Kniha ДЌ.5)



KORUNY A SLГЃVY

OTROKYNДљ, BOJOVNICE, KRГЃLOVNA (Kniha ДЌ.1)

TULAČKA, VĚZEŇKYNĚ, PRINCEZNA (Kniha č.2)

RYTГЌЕ?, NГЃSLEDNГЌK, PRINC (Kniha ДЌ.3)

REBEL, PДљЕ EC, KRГЃL (Kniha ДЌ.4)

VOJГЃK, BRATR, ДЊARODДљJ (kniha ДЌ.5)

HRDINKA, ZRГЃDKYNДљ, DCERA (kniha ДЌ.6)

VLГЃDCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha ДЌ.7)

VГЌTДљZ, PORAЕЅENEC, SYN (kniha ДЌ. 8)



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

POVSTГЃNГЌ STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

OTДљЕЅE CTI (Kniha ДЌ.3)

ZROZENГЌ UDATNOSTI (Kniha ДЌ.4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ.5)

NOC STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.6)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)

ARГ‰NA TЕ?I (Kniha ДЌ.3)



VAMPIRE, FALLEN

PЕ?ED ГљSVITEM (Kniha ДЌ.1)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)

POSEDLГЃ (Kniha ДЌ.12)


VД›dД›li jste, Еѕe jsem napsala nД›kolik sГ©riГ­ knih? Pokud jste je vЕЎechny neДЌetli, kliknД›te na obrГЎzek nГ­Еѕe a stГЎhnД›te si jejich ГєvodnГ­ knihy!






(http://www.morganricebooks.com/read-now/)


Chcete knihy zdarma?



Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a zГ­skejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafickГЅ romГЎn a exkluzivnГ­ dГЎrky! Pro registraci navЕЎtivte: www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com)



Copyright В© 2017 Morgan Rice. VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi. Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit. Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.


OBSAH

KAPITOLA PRVNГЌ (#ub01d93bf-8680-5d72-90a1-f9c86ca4a710)

KAPITOLA DRUHГЃ (#u52ddfce6-4e39-5a74-92f9-b86a8c83d3c6)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#uec26b62b-ebb7-5368-8e39-dead6e58f175)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u3c5829ad-ff5d-55f5-bf27-d5492809c80c)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#ub587f04c-a8d7-59e6-80b0-e6b1bbc3159b)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#u0000c7e3-b3ea-51dc-bc17-18ebf2df61c8)

KAPITOLA SEDMГЃ (#u0106fcc7-b714-56d6-a2cc-efbaf722d64d)

KAPITOLA OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)




KAPITOLA PRVNГЌ


Z jejГ­ho trestu udД›lali pЕ™esnД› takovГ© divadlo, jakГ© Sophia oДЌekГЎvala. OdtГЎhli ji zpГЎtky do Domu nechtД›nГЅch. KГЎpi jГ­ sundali teprve aЕѕ do nД›j vstoupili. Celou cestu Ashtonem tak musela slepД› klopГЅtat.

Kate, pomoz mi! vyslala Sophia myЕЎlenku, protoЕѕe vД›dД›la, Еѕe jejГ­ sestra je v podstatД› jedinou moЕѕnostГ­, jak se zachrГЎnit.

Nepomohl jГ­ ale nikdo. Dokonce ani lidГ©, kterГ© cestou mГ­jeli. VД›dД›li, Еѕe nejde o Гєnos nД›jakГ© bohatГ© ЕЎlechtiДЌny. VД›dД›li, Еѕe je Sophia sirotek, kterГ©ho se chystajГ­ pЕ™edvГ©st, aby ДЌelil svГ©mu osudu. VidД›la jejich myЕЎlenky. Tolik si jich myslelo, Еѕe si to vЕЎechno zaslouЕѕГ­, aЕѕ mД›la Sophia pocit, jako by na ni cestou plivali.

Když ji odtáhli zpět, zvonily Maskované sestry na zvony. Mohlo by to působit jako nějaká oslava, ale Sophia věděla, co to znamená – vyzváněly, aby vytáhly ostatní děti z postelí. Děti se na vlastní oči měly přesvědčit, co se stane s těmi, kteří jsou tak hloupí, že se pokusí o útěk.

Sophia je vidД›la, jak se tГ­snГ­ ve dveЕ™Г­ch a oknech sirotДЌince. Byly tam starЕЎГ­ dД›ti, kterГ© znala, i mladЕЎГ­ dД›ti, kterГ© se do sirotДЌince dostaly teprve nedГЎvno. VЕЎechny mД›ly sledovat, co se s nГ­ bude dГ­t dГЎl. A velmi pravdД›podobnД› z toho pak budou mГ­t noДЌnГ­ mЕЇry. MaskovanГ© sestry chtД›ly, aby si dД›ti pamatovaly, kde je jejich mГ­sto. Aby si zapamatovaly, Еѕe na nД› nikde nic neДЌekГЎ.

„Pomozte mi!“ vykЕ™ikla Sophia, ale k niДЌemu to nebylo.

VidД›la jejich myЕЎlenky. NД›kterГ© byly pЕ™Г­liЕЎ vydД›ЕЎenГ© na to, aby se pohnuly. NД›kterГ© se jeЕЎtД› snaЕѕily uvД›domit si, co se vlastnД› dД›je. NД›kolik si jich dokonce myslelo, Еѕe si to zaslouЕѕГ­. ЕЅe jde o spravedlivГЅ trest za poruЕЎenГ­ pravidel sirotДЌince.

JeptiЕЎky ze Sophie strhaly ЕЎaty. ChtД›la s nimi bojovat, ale ony ji chytily a jedna z nich jГ­ vrazila facku.

„MyslГ­ЕЎ si, Еѕe mЕЇЕѕeЕЎ nosit tak honosnГ© ЕЎaty? TakovГЎ nestyda, jako jsi ty, si nezaslouЕѕГ­ kvalitnГ­ obleДЌenГ­. MoЕѕnГЎ si nezaslouЕѕГ­ЕЎ ani Еѕivot, kterГЅ ti BohynД› vД›novala.“

SvlГ©kly ji do spodnГ­ho prГЎdla. Bylo jim pЕ™itom jedno, jak zahanbenД› se Sophia cГ­tГ­. Rozervaly jГ­ copy, do kterГЅch mД›la zapletenГ© vlasy. NechtД›ly jГ­ dГЎt ani nejmenЕЎГ­ moЕѕnost rozhodovat o tom, jak vypadГЎ. Kdykoli se pokusila o odpor, fackovaly ji. Sophia se teДЏ celГЎ tЕ™ГЎsla. Celou dobu ji postrkovaly ze strany na stranu.

Sestra O’Venn byla z jeptišek nejhorší. Strkala do ní a celou dobu křičela tak, aby si byla jistá, že ji slyší všichni obyvatelé sirotčince.

„Myslela sis, Еѕe tam venku zЕЇstaneЕЎ napoЕ™ГЎd?“ hulГЎkala. „MaskovanГЎ bohynД› nedopustГ­, aby jГ­ nД›kdo nД›co dluЕѕil! Myslela sis, Еѕe takovГЎ nestyda, jako ty, se tomu vyhne jen tГ­m, Еѕe se spustГ­ s nД›jakГЅm bohГЎДЌem?“

Jen hГЎdala, nebo nД›jak tuЕЎila, o co se Sophia pokouЕЎela? Pokud ano, jak ji to mohlo napadnout?

„PodГ­vejte se na ni!“ vykЕ™ikla Sestra O’Venn k ostatnГ­m dД›tem. „PodГ­vejte se, co se stane nevdД›ДЌnГ­kЕЇm a uprchlГ­kЕЇm. MaskovanГЎ bohynД› vГЎm poskytuje stЕ™echu nad hlavou. Na oplГЎtku ЕѕГЎdГЎ jen vaЕЎi prГЎci! DГЎvГЎ vГЎm moЕѕnost proЕѕГ­t smysluplnГЅ Еѕivot. Tohle je cena za jejГ­ odmГ­tnutГ­!“

Sophia cГ­tila strach ostatnГ­ch sirotkЕЇ. Spoustu myЕЎlenek, kterГ© se pЕ™es ni pЕ™elily jako ohromnГЎ vlna. NД›kolik dД›tГ­ uvaЕѕovalo, Еѕe by se jГ­ pokusilo pomoct, ale v podstatД› nemД›ly jakoukoli ЕЎanci. VД›tЕЎina jich byla prostД› jen rГЎda, Еѕe nenГ­ na jejГ­m mГ­stД›.

Sophia se cestou na nádvoří sirotčince snažila bojovat, ale nikam to nevedlo. Kate by se jim možná dokázala vykroutit, ale Sophia nikdy nebyla bojovnice. Byla chytřejší, ale ne dost chytrá. Nechala se chytit a teď…

… teď na ni čekal kůl uprostřed nádvoří. Co mělo následovat, bylo naprosto jasné.

KdyЕѕ Sestry vedly Sophii ke kЕЇlu, nД›kterГ© dД›ti jГЎsaly. Sophii to muДЌilo tГ©mД›Е™ vГ­c neЕѕ vЕЎechno ostatnГ­. VД›dД›la, proДЌ to dД›ti dД›lajГ­. VД›dД›la, Еѕe kdyby byla na jejich mГ­stД›, jГЎsala by taky. I kdyby jen proto, aby zapadla a nД›koho nenapadlo ji potrestat za nedostatek nadЕЎenГ­. I tak ale cГ­tila, jak se jГ­ do oДЌГ­ hrnou slzy. RozДЌilenД› se rozhlГ©dla po dД›tech kolem.

JejГ­ osud pro nД› mД›l bГЅt varovГЎnГ­m. Po zbytek svГЅch ЕѕivotЕЇ, kdykoli pomyslГ­ na ГєtД›k, vzpomenou si na ni.

ZatГ­mco ji vГЎzaly ke kЕЇlu, pokusila se Sophia zmobilizovat svoje sГ­ly. PЕ™itiskly ji obliДЌejem ke kЕЇlu a pЕ™ivГЎzaly ji k nД›mu drsnГЅmi konopnГЅmi provazy.

Kate, pomoc! Chytili mД›!

Nedostala ЕѕГЎdnou odpovД›ДЏ. JeptiЕЎky ji dГЎl vГЎzaly jako obД›ЕҐ pro temnД›jЕЎГ­ bohy, kterГ© lidГ© vzГЅvali jeЕЎtД› pЕ™ed Maskovanou bohynГ­. V duchu ze vЕЎech sil jeДЌela o pomoc, ale zdГЎlo se, Еѕe to nenГ­ k niДЌemu.

Sestry si dГЎvaly na ДЌas. OДЌividnД› jim ЕЎlo stejnou mД›rou o to, jakГ© divadlo pЕ™edvedou i o to, jakou bolest jГ­ zpЕЇsobГ­. Nebo moЕѕnГЎ chtД›ly, aby Sophia nemohla uhnout ani jednomu z ГєderЕЇ, kterГ© mД›ly nГЎsledovat, a zmГ­rnit tak svГ© utrpenГ­.

Jakmile ji pЕ™ivГЎzaly na mГ­sto, pЕ™ivedly nД›kolik mladЕЎГ­ch dД›tГ­ a pЕ™inutily je si Sophii prohlГ©dnout, jako by ЕЎlo o nД›jakГ© divokГ© zvГ­Е™e v manГ©Еѕi.

„MusГ­me bГЅt vdД›ДЌnГ­,“ pronesla Sestra O’Venn. „MusГ­me bГЅt skromnГ­. MusГ­me splГЎcet svГ© dluhy MaskovanГ© bohyni. DluЕѕГ­me jГ­ za jejГ­ dary. Pokud selЕѕete, zaplatГ­te. Tato dГ­vka utekla. Tato dГ­vka byla tak arogantnГ­, Еѕe se snaЕѕila povyЕЎovat nad vЕЇli naЕЎГ­ BohynД›. Tato dГ­vka byla nemravnГЎ a pyЕЎnГЎ.“

Е?ekla to, jako by byla soudce vynГЎЕЎejГ­cГ­ rozsudek. Pak se k Sophii pЕ™iblГ­Еѕila. ZaДЌГ­nalo prЕЎet a Sophia cГ­tila chlad.

„Kaj se,“ Е™ekla. „Kaj se za svГ© hЕ™Г­chy a zaplaЕҐ tak Bohyni za to, Еѕe ti odpustГ­!“

TrpД›t bude tak, jako tak, ale musГ­ si vybrat.

Sophia cítila podobné myšlenky i od všech ostatních. Chtěly jí ublížit, ať už řekne cokoli. Nemělo smysl lhát a prosit za odpuštění, protože pravdou bylo, že i ty nejmilejší Sestry jí chtěly ublížit. Chtěly ji zbít, aby tak daly ostatním na vědomí, jak dopadnou uprchlíci. Některé opravdu věřily, že je to dobré pro její duši a jiné prostě proto, že rády ubližovaly lidem. Sestra O’Venn patřila k těm posledním.

„MrzГ­ mД›,“ Е™ekla Sophia. VidД›la, jak jГ­ ostatnГ­ visГ­ na rtech, „Еѕe jsem neutГ­kala dvakrГЎt tak rychle! Vy vЕЎichni byste mД›li utГ©ct!“ KЕ™iДЌela na dД›ti kolem. „VЕЎechny vГЎs zastavit nemЕЇЕѕou. VЕЎechny vГЎs pochytat nemЕЇЕѕou!“

Sestra O’Venn jí pak vrazila takovou facku, až Sophia udeřila hlavou o kůl, ke kterému byla přivázaná. Pak jí vrazila mezi zuby kus dřeva tak prudce, až se Sophia divila, že jí nevyrazila žádný zub.

„To aby sis nГЎhodou nepЕ™ekousla jazyk,“ pronesla Sestra O’Venn s temnГЅm ГєsmД›vem. VД›ci, kterГ© Sophia vidД›la v jejГ­ mysli, nebyly vЕЇbec ГєsmД›vnГ©. TeДЏ uЕѕ chГЎpala Katinu touhu po pomstД› a chuЕҐ vЕЎe spГЎlit na popel. Ona sama by teДЏ Sestru O’Venn upГЎlila bez nejmenЕЎГ­ho zavГЎhГЎnГ­.

MaskovanГ© sestry si pЕ™inesly biДЌ a nД›kolikrГЎt jГ­m cviДЌnД› ЕЎvihly tak, aby je Sophia vidД›la. BiДЌ vypadal skuteДЌnД› oЕЎklivД›, mД›l nД›kolik koЕѕenГЅch Е™emГ­nkЕЇ a vЕЎechny byly posetГ© uzly. Byla to vД›c, kterГЎ mД›la rvГЎt kЕЇЕѕi na kusy. MД›lo to bГЅt mnohem horЕЎГ­ neЕѕ vГЅprasky rГЎkoskami a opasky, kterГ© uЕѕ Sophia v minulosti utrЕѕila. Sophia se pokusila vyprostit, ale nepodaЕ™ilo se jГ­ to. Mohla jen odevzdanД› stГЎt a nechat je, aby ji potrestaly.

Když ji Sestra O’Venn udeřila poprvé, Sophia málem překousla kolík, který měla mezi zuby. Sophia cítila, jak se jí trhá kůže na zádech a ochromující bolest jí proniká celým tělem.

ProsГ­m, Kate, vyslala myЕЎlenku, prosГ­m!

Znovu mД›la pocit, jako by jejГ­ slova jen tak proletД›la vzduchem, aniЕѕ by je kdokoli zachytil. Nedostala ЕѕГЎdnou odpovД›ДЏ. Copak ji jejГ­ sestra neslyЕЎela? Bez odpovД›di to nemohla vД›dД›t jistД›. Mohla jen viset pЕ™ipoutanГЎ ke kЕЇlu, doufat a volat o pomoc.

Sophia se nejdřív snažila nekřičet. Už jen proto, aby nedala Sestře O’Venn to, po čem ve skutečnosti toužila, ale pravdou bylo, že když ucítila spalující bolest, nemohla se křiku ubránit. Při každém úderu biče Sophia bolestivě vykřikla, až nakonec měla pocit, že už z ní nic nezbylo.

KdyЕѕ jГ­ koneДЌnД› vyndaly kolГ­k z Гєst, cГ­tila Sophia krev na jazyku.

„BudeЕЎ se teДЏ kГЎt, hanebnice?“ zeptala se MaskovanГЎ sestra.

Kdyby dostala Sophia nejmenЕЎГ­ pЕ™Г­leЕѕitost, zabila by ji. Kdyby dostala moЕѕnost, tisГ­ckrГЎt by jim utekla. I tak se ale mezi vzlyky pЕ™inutila pЕ™ikГЅvnout a doufala, Еѕe bude vypadat dostateДЌnД› kajГ­cnД›.

„ProsГ­m,“ ЕЎkemrala. „Je mi to lГ­to. NemД›la jsem utГ­kat.“

Sestra O’Venn se k ní sklonila a Sophia viděla, jak se usmívá. Stejně tak ale v jejích očích viděla hněv a touhu ji dál trestat.

„MyslГ­ЕЎ si, Еѕe nepoznГЎm, kdyЕѕ mi nД›kdo lЕѕe?“ oboЕ™ila se na ni. „UЕѕ od chvГ­le, kdy jsi sem pЕ™iЕЎla, jsem mД›la vД›dД›t, jakГЅ jsi neЕ™ГЎd. Vzhledem k tomu, odkud jsi pЕ™iЕЎla, to bylo jasnГ©. Ale jГЎ z tebe udД›lГЎm zboЕѕnou dГ­vku. KdyЕѕ budu muset, vЕЎechen zloЕ™ГЎd z tebe vytluДЌu!“

Obrátila se k ostatním a Sophii rozčilovalo, že se všichni pořád jen tak dívají. Všichni stáli jako sochy, příliš vyděšení na to, aby něco udělali. Proč jí nikdo nepomohl? Proč se nikdo neobrátil a v hrůze neutekl z Domu nechtěných. Proč nikdo neutekl tak daleko, jak to jen bylo možné? Všichni tam jen tak stáli a přihlíželi, jak Sestra O’Venn přechází ze strany na stranu a v ruce svírá zkrvavený kolík.

PЕ™ichГЎzГ­te k nГЎm jako naprostГ© nic. Jako dЕЇkazy o hЕ™Г­chu nД›koho jinГ©ho, jako nechtД›nГ© vД›ci!“ vykЕ™ikla MaskovanГЎ sestra. „OdchГЎzГ­te jako chlapci a dГ­vky pЕ™ipravenГ© slouЕѕit svД›tu tak, jak se od vГЎs ЕѕГЎdГЎ. Tahle chtД›la utГ©ct pЕ™ed svГЅm osudem. Roky vyuЕѕГ­vala poskytnutГ©ho pЕ™Г­stЕ™eЕЎГ­ i vГЅuky a pak se pokusila utГ©ct, aniЕѕ by splatila svЕЇj dluh!“

ProtoЕѕe splacenГ­ jejich dluhu obstarГЎvali ti, kteЕ™Г­ si je mohli dovolit koupit a zaplatit za jejich vГЅchovu. Teoreticky bylo moЕѕnГ© se nakonec vyplatit, ale kolik jich to skuteДЌnД› dokГЎzalo a co kvЕЇli tomu museli celГ© roky podstupovat?

„Ona mД›la pЕ™ed nД›kolika dny zГ­skat novГ©ho pГЎna!“ pronesla MaskovanГЎ sestra a ukГЎzala na Sophii. „Takhle se to stane aЕѕ zГ­tra. ProdГЎme ji jako nevdД›ДЌnici a ona to teДЏ nebude mГ­t vЕЇbec snadnГ©. NeobjevГ­ se ЕѕГЎdnГЅ laskavГЅ muЕѕ, kterГЅ by si chtД›l koupit Еѕenu, ani ЕЎlechtic hledajГ­cГ­ sluЕѕebnou.“

Tohle se tu považovalo za dobrý, jednoduchý život. Sophia tu představu nenáviděla téměř stejně, jako lidi v sirotčinci. Nenáviděla myšlenku na to, co se s ní teď může stát. Měla se stát princovou ženou a teď…

„JedinГ­ lidГ©, kteЕ™Г­ zaplatГ­ za takovouhle nevdД›ДЌnici jsou krutГ­ muЕѕi,“ pronesla Sestra O’Venn, „s jeЕЎtД› krutД›jЕЎГ­mi zГЎmД›ry. Tahle dГ­vka si sama urДЌila svЕЇj osud a teДЏ bude muset jГ­t tam, kam jГ­ bude Е™eДЌeno.“

„Budu mГ­t takovГЅ osud, jakГЅ mi urДЌГ­te vy!“ vykЕ™ikla Sophia, protoЕѕe z myЕЎlenek MaskovanГЅch sester vyДЌetla, Еѕe ji chtД›jГ­ poslat k tД›m nejhorЕЎГ­m moЕѕnГЅm lidem. UЕѕ jen samotnГЎ myЕЎlenka na nД› byla muДЌivГЎ. Znovu se rozhlГ©dla a pohledem probodГЎvala jednu Sestru za druhou. SnaЕѕila se proniknout jejich maskami.

„K podobnГЅm lidem musГ­m jen proto, Еѕe jste se rozhodly mД› k nim poslat. Vy urДЌujete, kdo nГЎs koupГ­. ProdГЎvГЎte nГЎs, jako bychom nebyli nic!“

„Ty taky nejsi nic,“ pronesla Sestra O’Venn a znovu jГ­ vrazila kolГ­k do pusy.

Sophia na ni zГ­rala a doufala, Еѕe objevГ­ alespoЕ€ zГЎblesk lidskosti. Nic takovГ©ho ale neobjevila. VidД›la jen krutost, kterou Sestra vydГЎvala za nutnou tvrdou ruku. VidД›la zlo vydГЎvanГ© za plnД›nГ­ povinnostГ­. Sestra ve skuteДЌnosti nevД›Е™ila v Maskovanou bohyni. Jen se jГ­ lГ­bilo ubliЕѕovat slabЕЎГ­m.

VzГЎpД›tГ­ ublГ­Еѕila Sophii a ta s tГ­m nemohla dД›lat nic jinГ©ho neЕѕ jeДЌet.

Znovu zabrala za provazy, snaЕѕila se z nich vytrhnout, osvobodit se, nebo alespoЕ€ najГ­t jakГЅkoli zpЕЇsob, jak se vyhnout bolesti, kterГЎ ji naprosto niДЌila. Nemohla dД›lat vЕЇbec nic. Mohla jen dГЎl jeДЌet do kusu dЕ™eva. PЕ™esto se ale dГЎl snaЕѕila posГ­lat myЕЎlenky ke Kate a doufat, Еѕe je nД›kde v Ashtonu zachytГ­.

Nedostala ЕѕГЎdnou odpovД›ДЏ. SlyЕЎela jen neustГЎle sviЕЎtД›nГ­ biДЌe dopadajГ­cГ­ho jГ­ na zkrvavenГЎ zГЎda. MaskovanГЎ sestra ji biДЌovala se zdГЎnlivД› nekoneДЌnou silou. BiДЌovala ji jeЕЎtД› dlouho potom, co se Sophii podlomily nohy. JeЕЎtД› dlouho potom, co Sophii opustila sГ­la jeДЌet.

NД›kde v prЕЇbД›hu biДЌovГЎni musela Sophia omdlГ­t, ale ani to jГ­ nepomohlo. Dokonce i v tu chvГ­li ji pronГЎsledovaly noДЌnГ­ mЕЇry plnГ© nГЎsilГ­, vzpomГ­nek na hoЕ™Г­cГ­ dЕЇm a muЕѕe, pЕ™ed kterГЅmi musela utГ©ct. KdyЕѕ se probrala, bylo po vЕЎem. VЕЎichni byli dГЎvno pryДЌ.

Ona ale byla stГЎle pЕ™ipoutanГЎ ke kЕЇlu. Rozplakala se a dГ©ЕЎЕҐ zatГ­m smГЅval krev z jejГ­ch zad. Bylo snadnГ© si myslet, Еѕe horЕЎГ­ uЕѕ to bГЅt nemЕЇЕѕe. Ale ono mohlo.

Mohlo to bГЅt jeЕЎtД› mnohem horЕЎГ­.

A zГ­tra to horЕЎГ­ bude.




KAPITOLA DRUHГЃ


Kate stГЎla na pahorku nad Ashtonem a sledovala hoЕ™Г­cГ­ mД›sto. ДЊekala, Еѕe bude ЕЎЕҐastnГЎ, aЕѕ uvidГ­ jeho konec, ale tady neЕЎlo jen o DЕЇm nechtД›nГЅch, nebo mГ­sta, kde jГ­ dЕ™Г­v ublГ­Еѕili.

V plamenech bylo skuteДЌnД› celГ© mД›sto.

DЕ™evД›nГ© stД›ny a doЕЎkovГ© stЕ™echy Еѕivily poЕѕГЎry a Kate cГ­tila hrЕЇzu lidГ­ pobГ­hajГ­cГ­ch mezi domy. Ozval se vГЅstЕ™el z dД›la a na chvГ­li tak pЕ™ehluЕЎil kЕ™ik umГ­rajГ­cГ­ch lidГ­. Kate vidД›la domy, kterГ© se hroutily, jako by byly z papГ­ru. PrГЎskaly vГЅstЕ™ely z pЕ™edovek a vzduchem lГ©talo tolik ЕЎГ­pЕЇ, Еѕe pЕ™es nД› tГ©mД›Е™ nebylo vidД›t nebe. Dopadaly vЕЎude kolem a Kate mezi nimi prochГЎzela s podivnou lehkostГ­, kterГЎ mohla pochГЎzet jen z vД›domГ­, Еѕe jde o sen.

Ne, neЕЎlo o sen. Bylo to nД›co vГ­c.

AЕҐ uЕѕ mД›la voda ze Siobhaniny fontГЎny jakoukoli moc, Kate se jГ­ napila a teДЏ vЕЎude kolem vidД›la smrt. KonД› probГ­hali ulicemi, jezdci kolem sebe sekali ЕЎavlemi a jezdeckГЅmi meДЌi. VЕЎude kolem se ozГЅvaly vГЅkЕ™iky. Nesly se vzduchem stejnД›, jako kouЕ™ z poЕѕГЎrЕЇ kolem. Dokonce i Е™eka vypadala, Еѕe hoЕ™Г­. KdyЕѕ se Kate lГ©pe podГ­vala, vidД›la, Еѕe jde o hoЕ™Г­cГ­ bГЎrky, kterГ© pokrГЅvaly tГ©mД›Е™ celou hladinu. OheЕ€ pЕ™eskakoval z jednГ© lodi na druhou a jejich posГЎdky se marnД› snaЕѕily dostat do bezpeДЌnГ© vzdГЎlenosti. Kate uЕѕ na lodi byla, a tak tuЕЎila, jak hrozivД› musГ­ plameny pЕЇsobit na lidi na palubГЎch.

Ulicemi se mГ­haly postavy a bylo jasnД› poznat, kdy jde o panikaЕ™Г­cГ­ obyvatele mД›sta a kdy o vojГЎky v okrovГЅch uniformГЎch, kteЕ™Г­ je pronГЎsledovali s meДЌi v rukГЎch a sekali je na kusy. Kate nikdy dЕ™Г­v plenД›nГ­ mД›sta nevidД›la, ale podle jejГ­ho nГЎzoru to bylo nД›co odpornГ©ho. Е lo o ДЌirГ© nГЎsilГ­ a nic nenaznaДЌovalo, kdy by mД›lo ustat.

Za mД›stem se tГЎhly Е™ady uteДЌencЕЇ. KaЕѕdГЅ nesl to, co stihl v rychlosti sesbГ­rat a vЕЎichni mГ­Е™ili do vnitrozemГ­. Budou hledat bezpeДЌГ­ na StezkГЎch, nebo zamГ­Е™Г­ do mД›st jako byly Treford ДЌi Barriston?

Pak si Kate vЕЎimla oddГ­lЕЇ jezdcЕЇ, kteЕ™Г­ k nim mГ­Е™ili a doЕЎlo jГ­, Еѕe se uprchlГ­ci tak daleko nikdy nedostanou. LidГ© uЕѕ nemД›li kam utГ©ct. PЕ™ed nimi byli jezdci a za nimi mД›sto v plamenech. Musel to asi bГЅt hroznГЅ pocit.

Ale Kate ten pocit znala, nebo ne?

VЕЎe se pohnulo a Kate vД›dД›la, Еѕe teДЏ nesleduje nД›co, co by se mohlo stГЎt, ale nД›co, co uЕѕ se stalo. Tenhle sen uЕѕ znala, protoЕѕe ho snila aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ ДЌasto. Byla ve velkГ©m, starГ©m domД› a blГ­Еѕilo se k nГ­ nebezpeДЌГ­.

TentokrГЎt ale bylo nД›co jinak. TentokrГЎt ve snu vidД›la dalЕЎГ­ lidi. KdyЕѕ se na nД› Kate dГ­vala, sledovala je zespodu, takЕѕe musela bГЅt skuteДЌnД› maliДЌkГЎ. Byl tam muЕѕ, kterГЅ pЕЇsobil sice ustaranД›, ale pЕ™esto stateДЌnД›. MД›l na sobД› nedbale obleДЌenГ© ЕЎlechtickГ© ЕЎaty a kЕ™ivД› nasazenou ДЌernou paruku, kterГЎ mД›la zakrГЅt krГЎtkГ© ЕЎedivГ© vlasy. OДЌividnД› se oblГ©kal ve spД›chu. ЕЅena vedle nД›j byla krГЎsnГЎ, ale neupravenГЎ. Jako by se oblГ©kla a uДЌesala bД›hem nД›kolika minut, i kdyЕѕ jГ­ to obvykle trvalo hodinu, a jeЕЎtД› jГ­ pЕ™itom musely pomГЎhat sluЕѕebnГ©. Vypadala laskavД›. Kate se k nГ­ natahovala a nechГЎpala, proДЌ ji Еѕena nezvedne, kdyЕѕ to obvykle dД›lala.

„NemГЎme ДЌas,“ Е™ekl muЕѕ. „Pokud se pokusГ­me utГ©ct spoleДЌnД›, budou nГЎs pronГЎsledovat. MusГ­me se rozdД›lit.“

„Ale dД›ti—“ zaДЌala Еѕena. AniЕѕ by jГ­ to nД›kdo prozradil, vД›dД›la Kate, Еѕe je to jejГ­ matka.

„Budou ve vД›tЕЎГ­m bezpeДЌГ­, kdyЕѕ nebudou s nГЎmi,“ pronesl Katin otec. ObrГЎtil se ke sluЕѕebnГ© a Kate v nГ­ poznala svoji chЕЇvu. „MusГ­ЕЎ je dostat pryДЌ, Anoro. Vezmi je nД›kam do bezpeДЌГ­. NД›kam, kde je nikdo nepoznГЎ. Najdeme je, aЕѕ tohle ЕЎГ­lenstvГ­ pomine.“

Pak si Kate vЕЎimla Sophie. Ta byla podivnД› mladГЎ, ale pЕ™esto se zdГЎlo, jako by se chtД›la hГЎdat. Kate tenhle jejГ­ pohled znala aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ dobЕ™e.

„Ne,“ pronesla jejich matka. „MusГ­te jГ­t, obД› dvД›. UЕѕ nemГЎme ДЌas. BД›Еѕte, zlatГ­ДЌka.“ NД›kde v domД› se ozvala rГЎna. „BД›Еѕte.“

Kate se rozběhla. Sophii přitom držela pevně za ruku. Ozvala se další rána, ale Kate se neohlížela. Pokračovala dál, probíhala chodbami, zastavovala se jen, když se musela skrýt před postavami zahalenými ve stínech. Dívky doběhly až k otevřeným oknům vedoucím ven z domu. Ven do temnoty…

Kate zamrkala a probrala se. RannГ­ svД›tlo jГ­ pЕ™ipadalo nepЕ™Г­jemnД› jasnГ©. ZpЕЇsobovalo jГ­ zГЎvraЕҐ. Pokusila se rozpomenout, co se jГ­ zdГЎlo, snaЕѕila se uvД›domit si, co pЕ™esnД› se dД›lo, ale vzpomГ­nky vyprchГЎvaly pЕ™Г­liЕЎ rychle. Kate nespokojenД› zamruДЌela. VД›dД›la, Еѕe Гєprk domem nebyl jen sen. Byla to vzpomГ­nka. VzpomГ­nka, kterou chtД›la Kate poznat co nejlГ©pe.

AlespoЕ€, Еѕe se jГ­ podaЕ™ilo zachytit obliДЌeje rodiДЌЕЇ. UdrЕѕela je v pamД›ti a snaЕѕila se zapamatovat si je co nejlГ©pe. Pomalu se posadila, toДЌila se jГ­ hlava z toho, co prГЎvД› vidД›la.

„PД›knД› pomalu,“ pronesla Siobhan. „ГљДЌinky vody z fontГЎny mЕЇЕѕou mГ­t urДЌitГ© dozvuky.“

SedД›la na okraji fontГЎny, kterГЎ teДЏ zase byla v troskГЎch. Nebyla ani zdaleka tak krГЎsnГЎ a novГЎ, jako kdyЕѕ z nГ­ Siobhan nabГ­rala vodu. Siobhan ale vypadala stГЎle stejnД›. Dokonce i kvД›tiny, kterГ© mД›la zapletenГ© ve vlasech, vypadaly nedotДЌenГ©. Jako kdyby se Siobhan celou dobu ani nepohnula. Sledovala Kate s nehnutГЅm vГЅrazem, z obliДЌeje se jГ­ nedalo vyДЌГ­st, na co myslГ­. NeproniknutelnГ© stД›ny, kterГЅmi si chrГЎnila mysl, byly stГЎle na mГ­stД›, a tak Kate nepomohlo ani jejГ­ nadГЎnГ­.

Kate se pokusila vstГЎt uЕѕ jen proto, aby dokГЎzala ЕѕenД›, jak je silnГЎ. MД›la pЕ™itom pocit, jako by se zahoupal celГЅ les. PerifernД› zahlГ©dla mlЕѕnГЅ opar kolem stromЕЇ, kamenЕЇ i vЕЎeho ostatnГ­ho kolem. Kate klopГЅtla a musela se opЕ™Г­t o jeden z poboЕ™enГЅch sloupЕЇ, aby neupadla.

„Pokud se ode mne chceЕЎ uДЌit, budeЕЎ muset zaДЌГ­t poslouchat,“ pronesla Siobhan. „NemЕЇЕѕeЕЎ ДЌekat, Еѕe se po vЕЎech tД›ch zmД›nГЎch svГ©ho tД›la budeЕЎ moct jen tak postavit.“

Kate zaЕҐala zuby a ДЌekala, aЕѕ ji opustГ­ zГЎvraЕҐ. Netrvalo to dlouho. SoudД› dle jejГ­ho vГЅrazu, Siobhan pЕ™ekvapilo, jak rychle Kate odstoupila od sloupu.

„To nenГ­ ЕЎpatnГ©,“ Е™ekla. „ZvykГЎЕЎ si rychleji, neЕѕ bych ДЌekala. Jak se cГ­tГ­ЕЎ?“

Kate zavrtД›la hlavou. „Sama nevГ­m.“

„V tom pЕ™Г­padД› se nad tГ­m zamysli,“ ЕЎtД›kla na nГ­ Siobhan s nГЎznakem podrГЎЕѕdД›nГ­. „Chci studenta, kterГЅ se dokГЎЕѕe zamyslet nad vД›cmi kolem. Ne nД›koho, kdo jen bude reagovat na to, co se dД›je. MyslГ­m, Еѕe ty to mЕЇЕѕeЕЎ zvlГЎdnout. Nebo se snad pletu?“

Kate znovu zavrtД›la hlavou. „Е?ekla bych… Еѕe svД›t vypadГЎ jinak, kdyЕѕ se na nД›j teДЏ podГ­vГЎm.“

„ZaДЌГ­nГЎЕЎ ho vnГ­mat takovГЅ, jakГЅ je, i s proudД›nГ­m Еѕivota,“ pronesla Siobhan. „ZvykneЕЎ si. Zkus se projГ­t.“

Kate udД›lala jeden krok, pak druhГЅ.

„ZvlГЎdneЕЎ toho vГ­c,“ pronesla Siobhan. „BД›Еѕ!“

Kate to aЕѕ nepЕ™Г­jemnД› pЕ™ipomnД›lo jejГ­ sen a uvД›domila si, Еѕe pЕ™emГЅЕЎlГ­, kolik toho Siobhan vidД›la. Е?ekla, Еѕe jsou kaЕѕdГЎ jinГЎ, ale pokud si byly dost podobnГ© na to, aby ji Siobhan uДЌila, moЕѕnГЎ si byly dost podobnГ© na to, aby jГ­ vidД›la do snЕЇ.

TeДЏ ale nebyl ДЌas nad tГ­m pЕ™emГЅЕЎlet, protoЕѕe se Kate musela soustЕ™edit na bД›h. UtГ­kala mezi stromy, nohama se boЕ™ila do mechu a bahna, klopГЅtala o spadanГ© listГ­ a vД›tve. Podle stromЕЇ mГ­hajГ­cГ­ch se kolem si uvД›domila, jak rychle se pohybuje.

Kate vyskoДЌila a nГЎhle skГЎkala po niЕѕЕЎГ­ch vД›tvГ­ch jednoho stromu. Bylo to pro ni tak snadnГ©, jako pЕ™eskoДЌit z lodi na molo. Kate se zastavila a balancovala na jednГ© z vД›tvГ­. MД›la pocit, jako by cГ­tila kaЕѕdГЅ poryv vД›tru jeЕЎtД› dЕ™Г­v, neЕѕ jГ­ pohnul a ten ji tak nemohl shodit dolЕЇ. SeskoДЌila zpГЎtky na zem a nГЎhle ji napadlo zkusit zvednout vД›tev, kterou by dЕ™Г­v v ЕѕГЎdnГ©m pЕ™Г­padД› zvednout nemohla. KdyЕѕ ji sevЕ™ela, ucГ­tila v dlanГ­ch drsnou kЕЇru. VzГЎpД›tГ­ zvedla vД›tev nad hlavou, podobnД›, jako silГЎci zvedali ДЌinky pЕ™i oslavГЎch v Ashtonu. Pak vД›tev odhodila. Sledovala ji, jak proletД›la mezi dvД›ma stromy a se zapraЕЎtД›nГ­m jГ­ zmizela z dohledu.

Kate slyЕЎela, jak dopadla a na okamЕѕik mД›la pocit, Еѕe slyЕЎГ­ vЕЎechny zvuky lesa. SlyЕЎela chvД›nГ­ listГ­ ve vД›tru. SlyЕЎela brouky pobГ­hajГ­cГ­ v podrostu. ДЊiЕ™ikГЎnГ­ ptГЎkЕЇ nahoЕ™e ve vД›tvГ­ch. SlyЕЎela cupitГЎnГ­ a znala mГ­sto, na kterГ©m se objevГ­ zajГ­c jeЕЎtД› dЕ™Г­v, neЕѕ se na nД›m skuteДЌnД› objevil. ZГЎplava zvukЕЇ na ni na chvГ­li byla pЕ™Г­liЕЎ. Kate si musela pЕ™itisknout ruce na uЕЎi, aby neslyЕЎela kapГЎnГ­ rosy z listГ­ a hemЕѕenГ­ hmyzu pod kЕЇrou stromЕЇ. Pak si vzpomnД›la, jakГЅm zpЕЇsobem omezovala vnГ­mГЎnГ­ cizГ­ch myЕЎlenek a zkusila totГ©Еѕ s okolnГ­mi zvuky. Fungovalo to.

VrГЎtila se ke zniДЌenГ© fontГЎnД› a vidД›la, Еѕe Siobhan tam poЕ™ГЎd ДЌekГЎ. UsmГ­vala se na ni s nГЎznakem hrdosti.

„Co se to se mnou dД›je?“ zeptala se Kate.

„Jenom to, o co jsi ЕѕГЎdala,“ pronesla Siobhan. „ChtД›la jsi mГ­t moc porazit svГ© nepЕ™ГЎtele.“

„Ale tohle vЕЎechno…“ zaДЌala Kate. Pravdou bylo, Еѕe nikdy nevД›Е™ila, Еѕe by se toho s nГ­ mohlo dГ­t tolik.

„Magie mЕЇЕѕe nabГЅvat rЕЇznГЅch forem,“ pronesla Siobhan. „NebudeЕЎ moct svГ© nepЕ™ГЎtele proklГ­t, ani je zniДЌit z dГЎlky. NebudeЕЎ na nД› moc seslat blesky, ani vyvolat duchy mrtvГЅch. Tohle nech jinГЅm.“

Kate zvedla oboДЌГ­. „A je vЕЇbec moЕѕnГ© nД›co takovГ©ho udД›lat?“

Siobhan pokrДЌila rameny. „Na tom nesejde. V ЕѕilГЎch ti teДЏ koluje moc fontГЎny. BudeЕЎ rychlejЕЎГ­ a silnД›jЕЎГ­. Tvoje vnГ­mГЎnГ­ je ostЕ™ejЕЎГ­. UvidГ­ЕЎ vД›ci, kterГ© vД›tЕЎina lidГ­ vidД›t neumГ­. Ve spojenГ­ s tvГЅm vlastnГ­m nadГЎnГ­m budeЕЎ mocnГЎ. NauДЌГ­m tД›, jak bojovat v bitvГЎch i jak ГєtoДЌit ze stГ­nЕЇ. BudeЕЎ smrtГ­cГ­.“

Kate si vЕѕdy pЕ™ГЎla bГЅt silnГЎ, ale i tak si uvД›domila, Еѕe ji ta myЕЎlenka trochu dД›sГ­. Siobhan jГ­ uЕѕ Е™ekla, Еѕe za to vЕЎechno bude muset zaplatit. A ДЌГ­m mocnД›jЕЎГ­ by se stala, tГ­m vД›tЕЎГ­ cenu by nГЎslednД› mohla zaplatit. V myЕЎlenkГЎch se vrГЎtila ke svГ©mu snu a doufala, Еѕe to nebylo varovГЎnГ­ pЕ™ed tГ­m, co ji ДЌekГЎ.

„NД›co jsem vidД›la,“ Е™ekla Kate. „ZdГЎlo se mi o tom, ale mД›la jsem pocit, Еѕe to nenГ­ jen sen.“

„A jakГЅ jsi mД›la pocit?“ zeptala se Siobhan.

Kate se uЕѕ chystala Е™Г­ct, Еѕe nevГ­, ale vЕЎimla si Siobhanina pohledu a radД›ji si to rozmyslela. „MД›la jsem pocit, Еѕe je to pravda. DoufГЎm ale, Еѕe nebyla. NД›kdo drancoval Ashton. VЕЎude kolem hoЕ™elo. UmГ­raly stovky lidГ­.“

NapЕЇl ДЌekala, Еѕe se Siobhan pЕ™i tД›ch slovech rozesmД›je, nebo v to moЕѕnГЎ dokonce doufala. Siobhan ale vypadala zamyЕЎlenД› a napЕЇl pЕ™ikГЅvla.

„MД›la jsem to ДЌekat,“ pronesla Еѕena. „VЕЎe probГ­hГЎ rychleji, neЕѕ jsem si myslela. ДЊas je ale vД›c, se kterou ani jГЎ nic neudД›lГЎm. Tedy alespoЕ€ ne trvale.“

„VГ­ЕЎ, co se dД›je?“ zeptala se Kate.

VyslouЕѕila si tГ­m ГєsmД›v, kterГЅ nedokГЎzala rozluЕЎtit. „Е?eknД›me, Еѕe jsem nД›kterГ© vД›ci oДЌekГЎvala,“ odpovД›dД›la Siobhan. „Jsou vД›ci, kterГ© jsem pЕ™edpoklГЎdala a skutky, kterГ© je nutnГ© brzy vykonat.“

„Asi mi neЕ™ekneЕЎ, o co jde, Еѕe?“ zeptala se Kate. SnaЕѕila se, aby jГ­ v hlase nezaznД›la frustrace, kterou cГ­tila. SnaЕѕila se soustЕ™edit na moЕѕnosti, kterГ© zГ­skala. Byla teДЏ silnД›jЕЎГ­ a rychlejЕЎГ­. ProДЌ by jГ­ tedy mД›lo zГЎleЕѕet na tom, Еѕe nevГ­ vЕЎechno? PЕ™esto jГ­ na tom ale zГЎleЕѕelo.

„VidГ­m, Еѕe se uДЌГ­ЕЎ rychle,“ odpovД›dД›la Siobhan. „VД›dД›la jsem, Еѕe dД›lГЎm sprГЎvnД›, kdyЕѕ jsem si vybrala tebe.“

Vybrala si ji? VЕѕdyЕҐ to Kate se vydala hledat lesnГ­ pramen. Vydala se sem z vlastnГ­ vЕЇle, a to hned dvakrГЎt. To ona ЕѕГЎdala o moc, a to ona se musela rozhodnout, zda pЕ™ijme Siobhaniny podmГ­nky. Nehodlala se nechat pЕ™esvД›dДЌit o tom, Еѕe nД›co bylo jinak.

„To jГЎ jsem sem pЕ™iЕЎla,“ pronesla Kate. „JГЎ si vybrala.“

Siobhan pokrДЌila rameny. „To je pravda. A teДЏ je ДЌas, aby ses zaДЌala uДЌit.“

Kate se rozhlГ©dla. Nebyla v knihovnД›, jakГЎ byla ve mД›stД›. Nebyla ani na cviДЌiЕЎti s uДЌitelem ЕЎermu. Nebylo to ani cviДЌiЕЎtД›, na kterГ©m ji ponГ­Еѕil jeden z muЕѕЕЇ Willova regimentu. Co se mohla nauДЌit v tГ©hle divoДЌinД›?

I tak se ale v duchu pЕ™ipravila. StГЎla pЕ™ed Siobhan a ДЌekala. „Jsem pЕ™ipravenГЎ. Co mГЎm dД›lat?“

Siobhan naklonila hlavu ke stranД›. „ДЊekat.“

ZamГ­Е™ila k mГ­stu, kde byla v jГЎmД› pЕ™ipravenГЎ malГЎ hraniДЌka. AniЕѕ by pouЕѕila kЕ™esadlo, vrhla do nГ­ Siobhan nД›kolik jisker a z hranice zaДЌal stoupat dГЅm. Pak zaЕЎeptala nД›kolik slov, kterГЅm Kate nerozumД›la.

DГЅm zaДЌal vГ­Е™it a kroutit se, formoval se do tvarЕЇ, kterГ© Siobhan tvarovala podobnД›, jako dirigent Е™Г­dГ­ hudebnГ­ky. DГЅm nabral vzdГЎlenД› lidskГЅ tvar. StГЎle silnД›ji pЕ™ipomГ­nal vГЎleДЌnГ­ka z dГЎvno zapomenutГЅch ДЌasЕЇ. Postavil se pЕ™ed Kate a v ruce svГ­ral meДЌ, kterГЅ vypadal nepЕ™Г­jemnД› ostrГЅ.

Byl tak ostrГЅ, Еѕe Kate nemД›la ДЌas jakkoli zareagovat, kdyЕѕ ji vГЎleДЌnГ­k bodnul do srdce.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Sophii nechaly u kЕЇlu pЕ™es noc. Na mГ­stД› ji drЕѕely jen provazy, kterГЅmi ji pЕ™ipoutaly. To, Еѕe se nemohla hnout, bylo tГ©mД›Е™ stejnД› muДЌivГ©, jako bolest z rozervanГЅch zad. Zoufale se potЕ™ebovala protГЎhnout. Nemohla dД›lat nic, aby jakkoli zmГ­rnila utrpenГ­, kterГ© cГ­tila. Nemohla nijak zmГ­rnit hanbu, kterou zaЕѕГ­vala, kdyЕѕ ji nechaly venku na deЕЎti jako varovГЎnГ­ pro ostatnГ­ v sirotДЌinci.

Sophia je vЕЎechny nenГЎvidД›la nenГЎvistГ­, kterou obvykle cГ­tila z Kate. PЕ™ГЎla si vidД›t je umГ­rat, ale tohle pЕ™ГЎnГ­ ji souДЌasnД› naplЕ€ovalo bolestГ­, protoЕѕe Sophia nemД›la jakoukoli moЕѕnost pЕ™evГ©st pЕ™ГЎnГ­ ve skutek. VЕѕdyЕҐ se ani nedokГЎzala osvobodit.

Nemohla ani spГЎt, o to se postarala bolest a nepЕ™Г­jemnГЎ poloha, ve kterГ© byla svГЎzanГЎ. DaЕ™ilo se jГ­ jen upadat do polospГЎnku, ve kterГ©m se mГ­sila minulost s pЕ™Г­tomnostГ­. DГ©ЕЎЕҐ jГ­ zatГ­m nepЕ™estГЎval smГЎДЌet vlasy.

Snila o krutostech, které viděla při svém pobytu v Ashtonu. Nejen na peklo, které zažívala v sirotčinci. Ulice byly téměř stejně zlé. Všude se pohybovali lidští predátoři. O ty, kdo skončili na ulici, se nikdo nestaral. Dokonce i v paláci na každého laskavého člověka připadal nejméně jeden člověk podobný Milady d’Angelice, která si vychutnávala možnosti poskytované jejím postavením, i to, že mohla být bezdůvodně krutá k ostatním. Sophii se honily hlavou myšlenky na krutost světa plného válek a nenávisti. Jak to, že všude bylo tolik zla?

Sophia se pokusila nasměrovat myšlenky k příjemnějším věcem, ale nebylo to zrovna snadné. Začala vzpomínat na Sebastiana, ale i to ji vlastně bolelo. Vše, co působilo tak dokonalým dojmem se pokazilo, když zjistil, co je zač… vše se rozpadlo tak rychle, až měla Sophia pocit, jako by to ani nikdy neexistovalo. Vždyť se ani nepostavil svojí matce, ani se nepokusil zůstat se Sophií. Prostě ji jen poslal pryč.

RadД›ji si vzpomnД›la na Kate. MyЕЎlenka na ni znovu vyvolala potЕ™ebu volat o pomoc. KdyЕѕ se objevily prvnГ­ rannГ­ paprsky, pokusila se Sophia vyslat myЕЎlenku, ale ani tentokrГЎt nedostala odpovД›ДЏ. A co vГ­c, vzpomГ­nky na sestru vyvolaly vzpomГ­nky na drsnГ© ДЌasy v sirotДЌinci a na dalЕЎГ­, starЕЎГ­ zГЎleЕѕitosti.

Sophia vzpomínala na požár. Na útok. Když se to stalo, byla tak malá, že toho většinu zapomněla. Dokázala si vzpomenout na matčin i otcův obličej, ale ne na to, jak zněl jejich hlas. Tedy krom toho, když je posílali pryč. Když jim říkali, že musejí utéct. Pamatovala si, že měla uprchnout, ale z toho, co bylo dřív, si nepamatovala téměř nic. Měla dřevěného houpacího koně, velký dům, kde bylo snadné se ztratit, chůvu…

Sophii se nedaЕ™ilo vylovit ze vzpomГ­nek vГ­c detailЕЇ. DЕЇm nechtД›nГЅch vЕЎechny vzpomГ­nky pЕ™ekryl zГЎvД›sem bolesti a utrpenГ­. Bylo tД›ЕѕkГ© vzpomenout si na nД›co jinГ©ho neЕѕ vГЅprasky a prГЎci s mlГЅnskГЅmi kameny. Na vynucenou podЕ™Г­zenost a hrЕЇzu, kterГЎ pramenila z toho, Еѕe vЕЎechny dГ­vky vД›dД›ly, co je ДЌekГЎ.

PЕ™esnД› to, co Sophii ДЌekalo prГЎvД› dnes. ProdajГ­ ji jako nД›jakГ© zvГ­Е™e.

Jak dlouho uЕѕ u toho kЕЇlu visela? Jak dlouho se zbyteДЌnД› snaЕѕila vyprostit? Dost dlouho na to, aby se slunce vyЕЎplhalo nad obzor. Dost dlouho na to, aby MaskovanГ© sestry vyЕЎly ze sirotДЌince a odЕ™Г­zly ji. Nechaly ji padnout na dlГЎЕѕdД›nГ­. Ani jedna se jГ­ nepokusila pomoct.

„VstГЎvej,“ naЕ™Г­dila jГ­ jedna. „UrДЌitД› nechceЕЎ, abys pЕ™i prodeji vypadala takhle.“

Sophia zЕЇstala leЕѕet a zatГ­nala zuby bolestГ­, kterГЎ se jГ­ zmocЕ€ovala, jak se jГ­ vracel cit do nohou. Pohla se jen, kdyЕѕ ji Sestra nakopla.

„Е?ekla jsem, vstГЎvej!“ vyЕЎtД›kla.

Sophia se pЕ™inutila vstГЎt. MaskovanГ© sestry se jГ­ chopily z obou stran a Sophia si pЕ™ipadala jako vД›zeЕ€ vedenГЅ na popravu. Vzhledem k tomu, co ji ДЌekalo, se tak i cГ­tila.

Odvedly ji do malé kamenné cely, kde už byla připravená vědra s vodou. Vydrhly ji, a dokonce i z jejího mytí dokázaly Maskované sestry udělat mučení. Voda v některých vědrech byla tak horká, že měla Sophia pocit, jako by ji vařily zaživa. Omývaly z ní krev a Sophia přitom křičela bolestí, která byla téměř tak velká, jako když ji Sestra O’Venn bičovala.

Voda v nД›kterГЅch vД›drech byla tak ledovГЎ, Еѕe se Sophia chvД›la zimou. I mГЅdlo, kterГЅm jГ­ Sestry myly hlavu, ji ЕЎtГ­palo v oДЌГ­ch. Pak jГ­ vlasy svГЎzaly do hrubГ©ho uzlu, kterГЅ nemД›l nic spoleДЌnГ©ho s delikГЎtnГ­mi ГєДЌesy, kterГ© jГ­ splГ©taly sluЕѕebnГ© v palГЎci. Sebraly jГ­ bГ­lГ© spodnГ­ prГЎdlo a oblГ©kly ЕЎedivГ© hadry, kterГ© se nosily v sirotДЌinci. Po hebkГЅch ЕЎatech, kterГ© Sophia nosila nД›kolik pЕ™edchozГ­ch dnГ­, ji hadry ЕЎkrГЎbaly na kЕЇЕѕi. Nenakrmily ji. NejspГ­ЕЎ uЕѕ jim to nestГЎlo za nГЎmahu, protoЕѕe vД›dД›ly, Еѕe ji brzy prodajГ­.

PЕ™esnД› takovГ© mГ­sto byl sirotДЌinec. Jako farma na dД›ti. Krmily je a uДЌily jen tak, aby je bylo moЕѕnГ© pouЕѕГ­t jako uДЌnД› ДЌi slouЕѕГ­cГ­ a pak je prodaly.

„VГ­te, Еѕe tohle nenГ­ sprГЎvnГ©,“ Е™ekla Sophia, kdyЕѕ ji vedly ke dveЕ™Г­m. „Copak nevidГ­te zlo, kterГ© zpЕЇsobujete?“

Jedna ze Sester jГ­ dala pohlavek, aЕѕ Sophia klopГЅtla.

„Poskytujeme milosrdenstvГ­ MaskovanГ© bohynД› tД›m, kdo ho potЕ™ebujГ­. A teДЏ mlДЌ. KdyЕѕ budeЕЎ mГ­t modЕ™iny od fackovГЎnГ­, neprodГЎme tД› tak draze.“

Sophia pЕ™i tГ© myЕЎlence tД›Еѕce polkla. NedoЕЎlo jГ­, jak peДЌlivД› Sestry skryly jejГ­ rГЎny pod ЕЎedГ­ jejГ­ch ЕЎatЕЇ. TentokrГЎt se jГ­ vybavil koЕ€skГЅ handlГ­Е™, kterГЅ nabarvil koni srst, aby za nД›j dostal lepЕЎГ­ cenu.

Vedly ji chodbami sirotДЌince, ale teДЏ je pЕ™itom nikdo nesledoval. Sestry nechtД›ly, aby dД›ti vidД›ly tuhle ДЌГЎst. NejspГ­ЕЎ proto, Еѕe by jim to aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ jasnД› ukГЎzalo osud, kterГЅ na nД› ДЌekГЎ. Povzbudilo by to v nich myЕЎlenky na ГєtД›k, zatГ­mco vГЅprask, kterГЅ dostala minulou noc, je v nich mД›l nadobro zadusit.

KaЕѕdopГЎdnД› mГ­Е™ily do ДЌГЎsti Domu nechtД›nГЅch, do kterГ© dД›ti nechodily. Do mГ­st vyhrazenГЅch pro Sestry a jejich nГЎvЕЎtД›vy. Е lo o prostГЎ mГ­sta, i kdyЕѕ obДЌas se tu a tam objevila vГЅzdoba v podobД› pozlacenГЅch svГ­cnЕЇ nebo zГЎblesk stЕ™Г­bra na ceremoniГЎlnГ­ch maskГЎch.

Místnost, do které Sophii zavedly, byla v porovnání se zbytkem sirotčince přepychová. Vypadala jako přijímací pokoj nějakého šlechtického domu. Po obvodu byly rozestavěné židle, u každé byl stoleček s pohárem vína a talířkem se sladkostmi. Na jednom konci místnosti byl stůl, za kterým stála sestra O’Venn. Po ruce měla složený pergamen. Sophia předpokládala, že na něm bude uvedená cena, za kterou ji prodají. Dozví se ji předtím, než ji prodají?

„FormГЎlnД›,“ zaДЌala Sestra O’Venn, „se tД› pЕ™ed prodejem musГ­me zeptat, jestli mГЎЕЎ prostЕ™edky na splacenГ­ svГ©ho dluhu MaskovanГ© bohyni. ДЊГЎstka je uvedenГЎ zde. PojДЏ sem, nicko, a podГ­vej se, za co skuteДЌnД› stojГ­ЕЎ.“

Sophia nemД›la jinou moЕѕnost. PЕ™itГЎhly ji ke stolu a Sophia se podГ­vala na pergamen. NepЕ™ekvapilo ji, Еѕe na nД›m naЕЎla zГЎznam o vЕЎech jГ­dlech i o kaЕѕdГ© noci, kterou strГЎvila v sirotДЌinci. Bylo toho tolik, aЕѕ se podvД›domД› odtГЎhla.

„MГЎЕЎ prostЕ™edky na splacenГ­ svГ©ho dluhu?“ zopakovala Sestra.

Sophia se jГ­ podГ­vala do oДЌГ­. „VГ­ЕЎ dobЕ™e, Еѕe ne.“

Uprostřed místnosti stála stolička vyřezávaná z tvrdého dřeva. Jako by ani do místnosti nepatřila. Sestra O’Venn na ni ukázala.

„Pak se posaДЏ. A snaЕѕ se bГЅt pokornГЎ. NebudeЕЎ mluvit, pokud k tomu nebudeЕЎ vyzvГЎna. OkamЕѕitД› poslechneЕЎ jakГЅkoli rozkaz. Pokud ne, pЕ™ijde trest.“

Sophia byla pЕ™Г­liЕЎ zniДЌenГЎ na to, aby odporovala. ZamГ­Е™ila ke stoliДЌce, posadila se na ni a sklopila oДЌi, aby nepЕ™itahovala pozornost Sester. I tak ale perifernД› sledovala, Еѕe do mГ­stnosti vchГЎzejГ­ lidГ©, muЕѕi i Еѕeny. VЕЎichni pЕЇsobili dojmem bohГЎДЌЕЇ. Jejich rysy ale zЕЇstГЎvaly skrytГ©. VЕЎichni mД›li podobnГ© masky, jako nosily Sestry. OДЌividnД› nikdo nechtД›l, aby byl vidД›n, Еѕe ji kupuje jako dobytek.

„DГ­ky, Еѕe jste dorazili tak brzy,“ pronesla Sestra O’Venn. Mluvila teДЏ sametovГЅm hlasem obchodnГ­ka pЕ™edstavujГ­cГ­ho novГ© ЕЎaty nebo parfГ©m. „VД›Е™Г­m, Еѕe budete spokojeni. ProsГ­m, prohlГ©dnД›te si dГ­vku a pak mi sdД›lte svoje nabГ­dky.“

Obklopili Sophii, prohlГ­Еѕeli si ji, jako kuchaЕ™ kus masa na trЕѕiЕЎti. Jako by pЕ™emГЅЕЎleli, k ДЌemu by jim mohla bГЅt dobrГЎ, snaЕѕili se odhalit jakГЅkoli nГЎznak zkaЕѕenosti. NД›jakГЎ Еѕena Sophii poruДЌila, aby se na ni podГ­vala. Sophia tГ©mД›Е™ okamЕѕitД› poslechla.

„MГЎ zdravou barvu,“ Е™ekla Еѕena, „a myslГ­m, Еѕe by nakonec mohla bГЅt i hezkГЎ.“

„Е koda, Еѕe nГЎs nenechajГ­ si ji prohlГ©dnout ve spoleДЌnosti nД›jakГ©ho chlapce,“ pronesl oplzle tlusЕҐoch s nГЎznakem pЕ™Г­zvuku zpoza Ostrovody. Jeho drahГ© obleДЌenГ­ bylo pokrytГ© skvrnami potu. SnaЕѕil se maskovat svЕЇj pach drahГЅm parfГ©mem, kterГЅ by se ale nejspГ­ЕЎ hodil pro Еѕenu. ZaletД›l pohledem k SestrГЎm, jako by tam Sophia ani nebyla. „Nebo se vГЎЕЎ nГЎzor na tuto zГЎleЕѕitost zmД›nil, Sestry?“

„PoЕ™ГЎd se jednГЎ o mГ­sto patЕ™Г­cГ­ Bohyni,“ pronesla Sestra O’Venn a Sophia v jejГ­m hlase slyЕЎela jasnГЅ nesouhlas. PЕ™ipadalo jГ­ to podivnГ©, vzhledem k tomu, Еѕe se Sestra O’Venn neЕЎtГ­tila tolika ohavnГЅch vД›cГ­.

Sophia pouЕѕila svГ© nadГЎnГ­ a pokusila se vyДЌГ­st nД›co z myЕЎlenek lidГ­ kolem. NetuЕЎila, ДЌeho tГ­m chtД›la dosГЎhnout. Bylo jГ­ jasnГ©, Еѕe nemГЎ moЕѕnost ovlivnit jejich nГЎzor jednГ­m ДЌi druhГЅm smД›rem. Poskytlo jГ­ to pouze moЕѕnost vidД›t jejich krutost a nГЎsilnickou povahu znovu a znovu. NejlepЕЎГ­, v co mohla doufat, bylo, Еѕe bude nД›komu do konce Еѕivota slouЕѕit. PЕ™i tom nejhorЕЎГ­m, co vyДЌetla, se zachvД›la strachy.

„Hmm, kdyЕѕ se bojГ­, vГЎЕѕnД› roztomile se chvД›je,“ pronesl jeden. „Pro doly by byla pЕ™Г­liЕЎ zmД›kДЌilГЎ, ale pЕ™esto si pЕ™ihodГ­m.“

Přešel k Sestře O’Venn a zašeptal jí nabídku. Jeden po druhém ho ostatní napodobili. Když skončili, rozhlédla se Sestra po místnosti.

„V tuto chvГ­li podal nejvyЕЎЕЎГ­ nabГ­dku Mistr Karg,“ pronesla Sestra O’Venn. „PЕ™eje si nД›kdo zvГЅЕЎit svЕЇj pЕ™Г­hoz?“

NД›kolik lidГ­ vypadalo, Еѕe nad tГ­m uvaЕѕuje. ЕЅena, kterГЎ chtД›la, aby se jГ­ Sophia podГ­vala do oДЌГ­, pЕ™eЕЎla k SestЕ™e a zЕ™ejmД› jГ­ zaЕЎeptala dalЕЎГ­ nabГ­dku.

„DД›kuji, dД›kuji vГЎm vЕЎem,“ pronesla nakonec Sestra O’Venn. „Obchod je uzavЕ™en. Dluh, kterГЅ tato dГ­vka mГЎ u MaskovanГ© bohynД›, nynГ­ pЕ™echГЎzГ­ na Mistra Karga. MistЕ™e, musГ­m vГЎm pЕ™ipomenout, Еѕe pokud bude dluh splacen, je tato dГ­vka volnГЎ.“

MuЕѕ za zГЎvojem si odfrkl. OdtГЎhl ho a odhalil tak zarudlГЅ obliДЌej s nД›kolika bradami. Jeho hrubГЅ knГ­rek dojem nijak nevylepЕЎoval.

„A kdy se to nД›kterГ© z mГЅch dГ­vek podaЕ™ilo?“ ЕЎtД›kl. NatГЎhl tlustou ruku a Sestra O’Venn do nГ­ vloЕѕila smlouvu.

NД›kolik lidГ­ nespokojenД› zamumlalo, i kdyЕѕ Sophia z jejich myslГ­ vyДЌetla, Еѕe uЕѕ uvaЕѕujГ­ nad dalЕЎГ­mi moЕѕnostmi. ЕЅena, kterГЎ zvedla svoji nabГ­dku, litovala, Еѕe prohrГЎla. CГ­tila se podobnД›, jako by jejГ­ kЕЇЕ€ prohrГЎl zГЎvod s nД›kterГЅm z jejГ­ch sousedЕЇ.

Celou dobu Sophia jen tak seděla, nedokázala se ani pohnout, protože ji ochromovala myšlenka, jak snadno se dostal její život do rukou úplně cizího člověka. Ještě před několika dny si měla brát prince a teď… teď se měla stát majetkem odporného chlapa.

„ZbГЅvГЎ jen zaplatit,“ pronesla Sestra O’Venn.

TlusЕҐoch, Mistr Karg, pЕ™ikГЅvl. „VyЕ™Г­dГ­me to rovnou. Je lepЕЎГ­ platit hotovД› neЕѕ vД›Е™it bankГ©Е™ЕЇm. ZvlГЎЕЎЕҐ, kdyЕѕ je nutnГ© chytit loДЏ.“

LoДЏ? JakГЎ loДЏ? Kam ji ten chlap chtД›l odtГЎhnout? Co s nГ­ chtД›l provГ©st? OdpovД›di snadno vyДЌetla z jeho myЕЎlenek a mГЎlem ji pЕ™imД›ly k tomu, aby vstala a utekla.

Chytily ji silnГ© ruce, znovu se jГ­ chopily Sestry. Mistr Karg se na ni nezГєДЌastnД›nД› podГ­val.

„Mohly byste ji odvГ©st do mГ©ho vozu? VyЕ™Г­dГ­m to tady a pak…“

A pak, jak Sophia uЕѕ vД›dД›la, bude jejГ­ Еѕivot horЕЎГ­ neЕѕ ta nejdД›sivД›jЕЎГ­ noДЌnГ­ mЕЇra. ChtД›la bojovat, ale nemohla nic dД›lat. Sestry ji vedly pryДЌ. Nemohla dД›lat vЕЇbec nic. V duchu ale ze vЕЎech sil volala o pomoc. SnaЕѕila se pЕ™ivolat svoji sestru.

Zdálo se ale, že ji Kate neslyší – nebo jí je jedno, co se Sophií stane.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Kate umГ­rala, znovu a znovu.

Tedy spГ­ЕЎe „umГ­rala“. ProbodГЎvaly ji iluzornГ­ zbranД›. Do bezvД›domГ­ ji ЕЎkrtily nehmotnГ© ruce. Е Г­py se zhmotЕ€ovaly a zasahovaly ji do tД›la. VЕЎechny zbranД› byly jen z dГЅmu, zhmotЕ€ovaly se dГ­ky SiobhaninД› magii, ale zГЎsahy bolely stejnД›, jako by ЕЎlo o zbranД› skuteДЌnГ©.

Ve skuteДЌnosti nic z toho Kate nezabilo. KaЕѕdГЅm okamЕѕikem bolesti si ale vyslouЕѕila zklamanГ© odfrknutГ­ ze strany Siobhan. Ta ji sledovala zpovzdГЎlГ­ a v oДЌГ­ch se jГ­ mГ­silo pobavenГ­ se znechucenГ­m z toho, jak pomalu se Kate uДЌГ­.

„DГЎvej pozor, Kate,“ pronesla Siobhan. „MyslГ­ЕЎ si, Еѕe tyhle ГєtrЕѕky snЕЇ vyvolГЎvГЎm kvЕЇli svГ©mu pobavenГ­?“

PЕ™ed Kate se objevil ЕЎermГ­Е™. Vypadal, Еѕe se chystГЎ na pЕ™ГЎtelskГЅ souboj, a ne na tvrdou bitvu. Pozvedl rapГ­r a pozdravil tak Kate.

„Tohle je Finnochiho protiГєtok,“ pronesl monotГіnnГ­m hlasem. StejnГЅm, jako mluvily vЕЎechny kouЕ™ovГ© pЕ™Г­zraky. PЕ™iblГ­Еѕil se ke Kate, ta pozvedla svЕЇj dЕ™evД›nГЅ meДЌ. PЕ™Г­zrak zakrouЕѕil vlastnГ­ zbranГ­. Kate byla dost rychlГЎ na to, aby postЕ™ehla jeho pohyb, ale i tak jГ­ nehmotnГЎ zbraЕ€ proЕЎla srdcem.

„Znovu,“ pronesla Siobhan. „NemЕЇЕѕeme ztrГЎcet ДЌas.“

I pЕ™es jejГ­ slova ale mД›la Kate pocit, Еѕe majГ­ vГ­c ДЌasu, neЕѕ by si kdy dokГЎzala pЕ™edstavit. ZdГЎlo se, Еѕe se minuty v lese natahujГ­ do nekoneДЌna. A kaЕѕdou z nekoneДЌnГЅch minut vyplЕ€ovali pЕ™Г­zraДЌnГ­ nepЕ™ГЎtelГ©, kteЕ™Г­ se ji pokouЕЎeli zabГ­t, zatГ­mco Kate se uДЌila.

UДЌila se s nimi bojovat, sekala je svГЅm cviДЌnГЅm meДЌem, protoЕѕe Siobhan trvala na tom, Еѕe nebude vyuЕѕГ­vat skuteДЌnou zbraЕ€. BГЎla se, Еѕe by si Kate mohla ublГ­Еѕit. UДЌila se bodat a sekat, parГ­rovat a provГЎdД›t finty. Kdykoli udД›lala chybu, zasГЎhla ji nehmotnГЎ zbraЕ€, kterГЎ ale zpЕЇsobovala aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ reГЎlnou bolest.

Po soupeЕ™Г­ch s meДЌi se objevili nepЕ™ГЎtelГ© s holemi ДЌi palicemi, kuЕЎemi ДЌi muЕЎketami. Kate se uДЌila zabГ­jet tuctem rЕЇznГЅch zpЕЇsobЕЇ. UДЌila se poznat okamЕѕik, kdy nepЕ™Г­tel vystЕ™elil a padnout k zemi. UДЌila se probГ­hat lesem, skГЎkat z vД›tve na vД›tev, prchat pЕ™ed nepЕ™ГЎteli, ГєtoДЌit na nД› a zase se skrГЅvat.

UДЌila se ukrГЅvat a pohybovat se v tichosti, protoЕѕe kdykoli jГ­ pod nohama praskla vД›tviДЌka ДЌi zaЕЎustilo listГ­, vrhli se na ni prЕЇsvitnГ­ nepЕ™ГЎtelГ© v takovГ©m mnoЕѕstvГ­, Еѕe se jim nemohla postavit.

„Nemohla bys mД› prostД› jenom uДЌit?“ oboЕ™ila se Kate na Siobhan.

„JГЎ tД› uДЌГ­m,“ odpovД›dД›la Siobhan a vystoupila ze stromu poblГ­Еѕ. „Kdyby ses chtД›la uДЌit magii, mohli jsme to provГ©st za pomoci knih a jemnГЅch slov. Ty jsi ale pЕ™iЕЎla, aby ses nauДЌila, jak bГЅt smrtГ­cГ­. A v takovГ©m pЕ™Г­padД› je bolest tou nejlepЕЎГ­ uДЌitelkou.“

Kate zaskЕ™Г­pala zuby a pokraДЌovala ve vГЅcviku. AlespoЕ€, Еѕe tahle bolest mД›la nД›jakГЅ smysl. Na rozdГ­l od vГЅpraskЕЇ v DomД› nechtД›nГЅch. Vyrazila zpГЎtky do lesa, krДЌila se ve stГ­nech a uДЌila se, jak se pohybovat bez toho, aby vydala nejmenЕЎГ­ hluk. BlГ­Еѕila se ke skupince pЕ™Г­zraДЌnГЅch nepЕ™ГЎtel.

PЕ™esto umГ­rala.

Kdykoli uspД›la, objevil se novГЅ soupeЕ™ nebo novГЎ hrozba. PokaЕѕdГ© to bylo o nД›co tД›ЕѕЕЎГ­ neЕѕ dЕ™Г­v. KdyЕѕ se Kate nauДЌila skrГЅvat pЕ™ed lidmi, vyvolala Siobhan psy, jejichЕѕ kЕЇЕѕe vypadala jako vlnГ­cГ­ se kouЕ™. KdyЕѕ se Kate nauДЌila, jak projГ­t skrz obranu nepЕ™ГЎtelskГ©ho ЕЎermГ­Е™e, vyvolala Siobhan novГ©ho nepЕ™Г­tele, kterГЅ na sobД› mД›l zbroj a bylo moЕѕnГ© ho zasГЎhnout jen skrz mezery mezi jejГ­mi plГЎty.

Kdykoli se Kate zastavila, objevila se Siobhan s radami a nГЎpovД›dami, povzbuzenГ­m nebo jen s pobavenГЅm ГєsmД›vem, kterГЅ Kate pohГЎnД›l bojovat znovu a znovu. Byla teДЏ rychlejЕЎГ­ a silnД›jЕЎГ­, ale takГ© se zdГЎlo Еѕe pro Еѕenu ovlГЎdajГ­cГ­ fontГЎnu to stГЎle nebylo dost dobrГ©. Kate mД›la pocit, Еѕe ji Siobhan pЕ™ipravuje na nД›co konkrГ©tnГ­ho, ale Еѕena jГ­ to nechtД›la prozradit. NeodpovГ­dala na ЕѕГЎdnГ© otГЎzky, kterГ© se netГЅkaly nejbliЕѕЕЎГ­ho stЕ™etnutГ­, kterГ© Kate ДЌekalo.

„MusГ­ЕЎ se nauДЌit vyuЕѕГ­vat nadГЎnГ­, kterГ© ti bylo dГЎno do vГ­nku pЕ™i narozenГ­,“ pronesla Siobhan. „NauДЌ se vnГ­mat zГЎmД›ry nepЕ™Г­tele jeЕЎtД› dЕ™Г­v, neЕѕ udeЕ™Г­. NauДЌ se poznat, kde jsou tvГ­ nepЕ™ГЎtelГ© dЕ™Г­v, neЕѕ tД› najdou oni.“

„Jak se to mГЎm nauДЌit, kdyЕѕ bojuji s iluzemi?“ nechГЎpala Kate.

„Е?Г­dГ­m je jГЎ, takЕѕe ti dovolГ­m zachytit ГєtrЕѕky mГЅch myЕЎlenek,“ pronesla Siobhan. „DГЎvej si ale pozor. Jsou vД›ci, kterГ© skuteДЌnД› vidД›t nechceЕЎ.“

To Kate zaujalo. UЕѕ dЕ™Г­v narГЎЕѕela na stД›ny, kterГ© si Еѕena udrЕѕovala kolem svГ© mysli. TeДЏ jГ­ mД›la dovolit tam nakouknout? KdyЕѕ ucГ­tila, Еѕe se Siobhanina mysl odhaluje, doslova se do nГ­ vrhla tak hluboko, jak jГ­ to jen Еѕena mohla dovolit.

Nebylo to sice moc, ale pЕ™esto Kate cГ­tila, Еѕe je Еѕenina mysl podivnД› cizГ­. LiЕЎila se od vЕЎech myslГ­, kterГ© kdy Kate vnГ­mala. Kate se zachvД›la a radД›ji se stГЎhla. PrГЎvД› vДЌas, aby cГ­tila, jak jГ­ pЕ™Г­zraДЌnГЅ protivnГ­k ЕҐal pЕ™es krk.

„Е?Г­kala jsem ti, Еѕe si mГЎЕЎ dГЎvat pozor,“ pronesla Siobhan, zatГ­mco Kate lapala po dechu. „TeДЏ to zkus znovu.“

PЕ™ed Kate se objevil dalЕЎГ­ ЕЎermГ­Е™. SoustЕ™edila se a tentokrГЎt se jГ­ podaЕ™ilo zachytit okamЕѕik, kdy mu Siobhan poruДЌila, aby zaГєtoДЌil. PЕ™ikrДЌila se a rozsekla ho.

„LepЕЎГ­,“ zamruДЌela Siobhan. Z jejГ­ strany to byla tГ©mД›Е™ pochvala. Ale ani to jГ­ nezabrГЎnilo Kate neustГЎle zkouЕЎet. Znamenalo to jen dalЕЎГ­ nepЕ™ГЎtele, vГ­ce prГЎce a mnohem tД›ЕѕЕЎГ­ vГЅcvik. Siobhan nedala Kate pokoj, dokud nebyla Kate tak unavenГЎ, Еѕe jГ­ ani novД› zГ­skanГЎ sГ­la nedovolila pokraДЌovat. TГ©mД›Е™ se hroutila Гєnavou.

„NenauДЌila jsem se uЕѕ dost?“ zeptala se Kate. „NeudД›lala jsem uЕѕ dost?“

VidД›la, jak se Siobhan pobavenД› usmГЎla. „MyslГ­ЕЎ si, Еѕe uЕѕ jsi pЕ™ipravenГЎ, uДЌednice? Opravdu jsi tak netrpД›livГЎ?“

Kate zavrtД›la hlavou. „JГЎ jen—“

„Ty si jen myslГ­ЕЎ, Еѕe na jeden den ses toho nauДЌila uЕѕ dost. MyslГ­ЕЎ si, Еѕe vГ­ЕЎ, co bude nГЎsledovat, nebo co je jeЕЎtД› nutnГ© se nauДЌit.“ Siobhan rozpЕ™ГЎhla ruce. „MoЕѕnГЎ mГЎЕЎ pravdu. MoЕѕnГЎ ses uЕѕ skuteДЌnД› nauДЌila to, co jsem po tobД› chtД›la.“

Kate v jejГ­m hlase slyЕЎela nГЎznak podrГЎЕѕdД›nГ­. Siobhan nemД›la trpД›livost, jakou mД›l Thomas. TrpД›livost dobrГ©ho uДЌitele.

„OmlouvГЎm se,“ Е™ekla Kate.

„Na omluvy je pozdě“ pronesla Siobhan. „Chci vidД›t, co ses nauДЌila.“ Zatleskala. „ZkouЕЎka. PojДЏ se mnou.“

Kate chtД›la nД›co namГ­tnout, ale vД›dД›la, Еѕe by to k niДЌemu nebylo. MГ­sto toho tedy nГЎsledovala Siobhan na mГ­sto, kde se rozprostГ­rala kruhovГЎ mГЅtina. Obklopoval ji hloh a ostruЕѕinГ­, divokГ© rЕЇЕѕe a kopЕ™ivy. UprostЕ™ed byl paЕ™ez a na nД›m poloЕѕenГЅ meДЌ.

Nebyl to obyДЌejnГЅ meДЌ, Kate okamЕѕitД› poznala ДЌepel, kterou pro ni vyrobili Thomas s Willem.

„Jak to…“ spustila.

Siobhan trhla hlavou smД›rem k meДЌi. „Tvoje zbraЕ€ nebyla pЕ™ipravenГЎ, stejnД› jako ty. DokonДЌila jsem ji, protoЕѕe se snaЕѕГ­m, abys byla co nejlepЕЎГ­.“

MeДЌ teДЏ vypadal jinak. MД›l jГ­lec z vГ­Е™Г­cГ­ temnoty a svД›tlГ©ho dЕ™eva. Kate pЕ™edpoklГЎdala, Еѕe jГ­ bude v ruce dokonale sedД›t. Na ДЌepeli byly znaДЌky v jazyce, kterГЅ neznala. SouДЌasnД› se jeho ostЕ™Г­ nebezpeДЌnД› lesklo.

„Pokud si myslГ­ЕЎ, Еѕe jsi pЕ™ipravenГЎ,“ pronesla Siobhan, „staДЌГ­, kdyЕѕ vejdeЕЎ na mГЅtinu a vezmeЕЎ si svoji zbraЕ€. Ale vД›z: nebezpeДЌГ­ na mГЅtinД› je skuteДЌnГ©. Nebude to jen hra.“

Kdyby ЕЎlo o jinou situaci, Kate by moЕѕnГЎ ustoupila. MoЕѕnГЎ by Siobhan Е™ekla, Еѕe nemГЎ zГЎjem, a jeЕЎtД› chvГ­li poДЌkala. JejГ­ rozhodnutГ­ ale zmД›nily dvД› vД›ci. PrvnГ­ byl ten nesnesitelnГЅ ГєsmД›v, kterГЅ jako by Siobhaninu tvГЎЕ™ nikdy neopouЕЎtД›l. Provokoval Kate, jako by jГ­ tak Siobhan dГЎvala najevo, Еѕe jeЕЎtД› nenГ­ dost dobrГЎ. ЕЅe nikdy nebude dost dobrГЎ, aby se postavila tomu, co si pro ni Siobhan pЕ™ipravГ­. Byl to vГЅraz, kterГЅ Kate aЕѕ moc pЕ™ipomГ­nal ponГ­ЕѕenГ­, kterГ©mu ji vystavovaly MaskovanГ© sestry.

KdyЕѕ Kate ten ГєsmД›v vidД›la, cГ­tila, jak se v nГ­ zvedГЎ vlna hnД›vu. PЕ™ГЎla si setЕ™Г­t ho Siobhan z obliДЌeje. ChtД›la jГ­ ukГЎzat, Еѕe aЕҐ uЕѕ Еѕena ovlГЎdГЎ jakoukoli magii, Еѕe aДЌ mЕЇЕѕe ovlГЎdat les kolem, Kate se jГ­ dokГЎЕѕe postavit. ChtД›la cГ­tit alespoЕ€ malou satisfakci za vЕЎechny ty pЕ™Г­zraДЌnГ© ДЌepele, kterГ© jГ­ probodaly.

DalЕЎГ­ dЕЇvod byl mnohem prostЕЎГ­: ten meДЌ byl jejГ­. Byl to dar od Willa. Siobhan jГ­ nemД›la co diktovat, kdy si ho bude moct vzГ­t.

Kate se rozbД›hla, vyskoДЌila na vД›tev a pak pЕ™eskoДЌila trnovou hradbu obklopujГ­cГ­ mГЅtinu. Pokud to bylo to nejlepЕЎГ­, ДЌeho byla Siobhan schopnГЎ, tak se zmocnГ­ svГ©ho meДЌe a uteДЌe z mГЅtiny, jako by o nic neЕЎlo. Dopadla do podЕ™epu a rozhlГ©dla se. Pohled jГ­ padl na ДЌekajГ­cГ­ meДЌ.

MeДЌ teДЏ ale nД›kdo svГ­ral v ruce. Kate si uvД›domila, Еѕe nevД›Е™Г­cnД› zГ­rГЎ. ЕЅe zГ­rГЎ sama na sebe.

Rozhodně to byla ona. Bez nejmenších pochybností. Stejné krátké rusé vlasy. Stejně šlachovité tělo. Tahle její verze ale měla jiné oblečení – její šaty měly hnědou a zelenou barvu lesa. I její oči byly jiné. Byly celé zelené a vůbec nevypadaly jako lidské. Zatímco Kate nevěřícně zírala, její druhá verze několikrát máchla vzduchem mečem od Willa. Jako by si ho zkoušela.

„Ty nejsi jГЎ,“ Е™ekla Kate.

„Ty nejsi jГЎ,“ Е™ekla jejГ­ kopie naprosto stejnГЅm tГіnem. Naprosto stejnГЅm hlasem. „Jsi jen levnГЎ napodobenina, ani z poloviny tak dobrГЎ.“

„Dej mi ten meДЌ,“ oboЕ™ila se na ni Kate.

JejГ­ kopie zavrtД›la hlavou. „MyslГ­m, Еѕe si ho nechГЎm. NezaslouЕѕГ­ЕЎ si ho. Jsi jen odpad ze sirotДЌince. NenГ­ divu, Еѕe ti to s Willem nevyЕЎlo.“

V tu chvГ­li se Kate rozbД›hla a vЕЎГ­ silou zaГєtoДЌila svojГ­ cviДЌnou ДЌepelГ­. Do Гєtoku vloЕѕila vЕЎechnu zuЕ™ivost, jako kdyby svoji kopii mohla porazit dЕ™evД›nou zbranГ­. UcГ­tila, jak jejГ­ cviДЌnГЎ ДЌepel narazila na ostЕ™Г­ skuteДЌnГ© zbranД›.

Bodala a sekala, provГЎdД›la vГЅpady a ustupovala. ГљtoДЌila a vyuЕѕГ­vala pЕ™itom vЕЎechny dovednosti, kterГ© zГ­skala pЕ™i SiobhaninД› brutГЎlnГ­m vГЅcviku. NapГ­nala do krajnosti sГ­ly, kterГ© zГ­skala dГ­k vodД› z fontГЎny, vyuЕѕГ­vala novД› nabytou rychlost, aby proЕЎla obranou svГ© soupeЕ™ky.

JejГ­ kopie ale bez problГ©mЕЇ odrГЎЕѕela vЕЎechny vГЅpady. ZdГЎlo se, jako by vД›dД›la, jakГЅ pohyb Kate provede jeЕЎtД› dЕ™Г­v, neЕѕ se ho rozhodla vyzkouЕЎet. KdyЕѕ kopie zaГєtoДЌila, Kate se zvlГЎdala jen tak tak krГЅt.

„Nejsi dost dobrГЎ,“ pronesla jejГ­ druhГЎ verze. „Nikdy nebudeЕЎ dost dobrГЎ. Jsi slabГЎ.“

JejГ­ slova Kate otЕ™ГЎsla tГ©mД›Е™ stejnou silou, jako Гєdery meДЌem. JejГ­ slova Kate bolela, a to hlavnД› proto, Еѕe nejspГ­ЕЎ byla pravdivГЎ. KolikrГЎt jГ­ je Е™ekli v DomД› nechtД›nГЅch? NeukГЎzali jГ­ jejich pravdivost na cviДЌiЕЎti u Willova regimentu?

Kate zuЕ™ivД› zaЕ™vala a znovu zaГєtoДЌila.

„NeovlГЎdГЎЕЎ se,“ proneslo jejГ­ druhГ© jГЎ, kdyЕѕ odrazilo jejГ­ vГЅpad. „NemyslГ­ЕЎ. Jsi jen malГЎ holka, co si hraje na vГЎleДЌnici.“

Katin odraz pak zaГєtoДЌil a Kate cГ­tila bolest, kterou jГ­ zpЕЇsobil zГЎsah meДЌem na boku. Na krГЎtkou chvГ­li se cГ­tila stejnД›, jako po zГЎsahu pЕ™Г­zraДЌnГЅm meДЌem. NД›co ale bylo jinak. Tahle bolest neustГЎvala. TentokrГЎt krvГЎcela.

„JakГЅ to je pocit, kdyЕѕ vГ­ЕЎ, Еѕe zemЕ™eЕЎ?“ zeptala se jГ­ sokynД›.

HrozivГЅ. Byl to hrozivГЅ pocit, protoЕѕe nejhorЕЎГ­ na tom bylo, Еѕe jejГ­ sokynД› mД›la pravdu. NemД›la ЕЎanci ji porazit. NemД›la ЕЎanci pЕ™eЕѕГ­t. Na mГЅtinД› na ni ДЌekala smrt.

Kate se rozbД›hla k trnovГ© hradbД›. Odhodila dЕ™evД›nou zbraЕ€, protoЕѕe by ji jen zpomalovala. Е?Г­tila se k okraji kruhu a slyЕЎela pЕ™itom svЕЇj odraz, jak se za nГ­ smД›je. Kate si zakryla obliДЌej rukama a vrhla se do trnГ­. Doufala, Еѕe projde skrz.

CГ­tila, jak jГ­ trny rvou ЕЎaty i kЕЇЕѕi. CГ­tila krev, kterГЎ zЕЇstГЎvala na ostrГЅch trnech, ale pЕ™esto se nutila pokraДЌovat dГЎl. OДЌi otevЕ™ela aЕѕ na druhГ© stranД›.

OhlГ©dla se, napЕЇl oДЌekГЎvala, Еѕe ji odraz bude pronГЎsledovat. Nikdo za nГ­ ale nebyl. JejГ­ sokynД› byla pryДЌ a meДЌ opД›t leЕѕel na paЕ™ezu, jako by se nic z toho nestalo.

Zhroutila se na zem. Srdce v hrudi jГ­ divoce buЕЎilo. KrvГЎcela z tuctЕЇ zranД›nГ­. Stejnou mД›rou kvЕЇli trnЕЇm, kterГ© ji poЕЎkrГЎbaly, i kvЕЇli zranД›nГ­ na boku. PЕ™evalila se na zГЎda a zadГ­vala se na zelenou klenbu z vД›tvГ­. Bolest ji zaplavovala ve vlnГЎch.

Do zornГ©ho pole jГ­ vstoupila Siobhan. ShlГ­Еѕela na ni s pohledem plnГЅm zklamГЎnГ­ i lГ­tosti. Kate si nebyla jistГЎ, co z toho je horЕЎГ­.

„Е?Г­kala jsem ti, Еѕe nejsi pЕ™ipravenГЎ,“ pronesla. „TeДЏ uЕѕ budeЕЎ poslouchat?“




KAPITOLA PГЃTГЃ


Lady Emmeline Constance Ysalt d’Angelica, psalo se v dopise, Markýza Sowerdská a Lady Šerpového řádu. Angelicu nezaujalo ani tak oslovení jejím plným jménem, jako to, kdo vzkaz poslal – královská vdova si přála vidět se s ní mezi čtyřma očima.

Tedy nenapsala to pЕ™Г­mo tД›mi slovy. V dopise byly frГЎze jako „tvoje spoleДЌnost by mi udД›lala radost,“ a „doufГЎm, Еѕe ti termГ­n vyhovuje.“ Angelica ale vД›dД›la stejnД› dobЕ™e, jako kdokoli jinГЅ, Еѕe pЕ™ГЎnГ­ krГЎlovskГ© vdovy se rovnГЎ rozkazu. Dokonce i kdyЕѕ zГЎkony vydГЎvala Е lechtickГЎ rada.

SnaЕѕila se nedГЎvat najevo obavy, kterГ© cГ­tila cestou ke vdovinГЅm komnatГЎm. V ЕѕГЎdnГ©m pЕ™Г­padД› nehodlala kontrolovat svЕЇj vzhled, ani nervГіznД› pЕ™eЕЎlapovat. DobЕ™e vД›dД›la, Еѕe vypadГЎ dokonale, protoЕѕe kaЕѕdГ© rГЎno trГЎvila dlouhГЅ ДЌas pЕ™ed zrcadlem. NavГ­c jГ­ pomГЎhaly jejГ­ sluЕѕebnГ©, takЕѕe bylo jasnГ©, Еѕe vypadГЎ naprosto skvД›le. NepЕ™eЕЎlapovala, protoЕѕe se umД›la dokonale ovlГЎdat. A navГ­c, ДЌeho by se mД›la obГЎvat? MД›la se setkat s jednou starou Еѕenskou, nemД›la se postavit divokГ© ЕЎelmД›.

Angelica si to pЕ™ipomГ­nala celou cestu a zvlГЎЕЎЕҐ ve chvГ­li, kdy dorazila ke dveЕ™Г­m do vdovinГЅch komnat. SlouЕѕГ­cГ­ dveЕ™e otevЕ™el a ohlГЎsil ji.

„Milady d’Angelica!“

MД›la by se cГ­tit dobЕ™e, ale pravdou bylo, Еѕe vdova byla krГЎlovnou a Sebastianovou matkou. Angelica uЕѕ toho v ЕѕivotД› provedla pЕ™Г­liЕЎ, aby si byla jistГЎ, Еѕe neupadne v nemilost. PЕ™esto veЕЎla dovnitЕ™ a nutila se udrЕѕovat peДЌlivД› nacviДЌenou masku sebevД›domГ­.

Do vdovinГЅch komnat se nikdy dЕ™Г­v nedostala. KdyЕѕ je teДЏ vidД›la, zklamaly ji. Byly navrЕѕenГ© s pompГ©znostГ­, kterГЎ vyЕЎla z mГіdy snad uЕѕ pЕ™ed dvaceti lety. Na Angelicin vkus tu bylo aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ obloЕѕenГ­ z tmavГ©ho dЕ™eva, a i kdyЕѕ byl zbytek palГЎce pЕ™imД›Е™enД› zdobenГЅ, v ЕѕГЎdnГ©m pЕ™Г­padД› to neodpovГ­dalo extravagantnГ­mu stylu, kterГЅ by zvolila Angelica.

„ДЊekala jsi nД›co zajГ­mavД›jЕЎГ­ho, mГЎ drahГЎ?“ zeptala se vdova. SedД›la u okna vedoucГ­ho do zahrad. JejГ­ Еѕidle byla z tmavГ©ho dЕ™eva a zelenГ© kЕЇЕѕe. Mezi nГ­ a o nД›co menЕЎГ­ ЕѕidlГ­ spoДЌГ­val intarzovanГЅ stЕЇl. Vdova na sobД› mД›la relativnД› prostГ© ЕЎaty, v takovГЅch by se v ЕѕГЎdnГ©m pЕ™Г­padД› neГєДЌastnila oficiГЎlnГ­ho jednГЎnГ­. Na hlavД› mД›la mГ­sto koruny jen zlatГЅ krouЕѕek. PЕ™esto z nГ­ sГЎlala autorita.

Angelica se uklonila. UdД›lala poЕ™ГЎdnГ© pukrle, ne nД›jakou zjednoduЕЎenou Гєklonu, kterou by provedla kdejakГЎ sluЕѕka. Dokonce i v tomhle bylo potЕ™eba dГЎvat najevo svГ© postavenГ­. Angelica ДЌekala na povolenГ­ se napЕ™Г­mit a okamЕѕiky jako by se tГЎhly do nekoneДЌna.

„PЕ™idej se ke mnД›, Angelico,“ pronesla vdova. „TakovГ© oslovenГ­ preferujeЕЎ, nepletu-li se.“

„MГЎЕЎ pravdu, veliДЌenstvo.“ Angelica pЕ™edpoklГЎdala, Еѕe vdova vГ­ velice dobЕ™e, jakГ© oslovenГ­ preferuje. TakГ© si vЕЎimla, Еѕe jГ­ Sebastianova matka nenabГ­dla, aby ji Angelica oslovovala podobnД› neformГЎlnД›.

PЕ™esto se chovala jako pЕ™Г­jemnГЎ hostitelka. NabГ­dla Angelice oДЌividnД› ДЌerstvГЅ malinovГЅ ДЌaj a rukou v jemnГ© rukaviДЌce jГ­ podala kousek ovocnГ©ho kolГЎДЌe.

„Jak se daЕ™Г­ otci, Angelico?“ zeptala se. „Lord Robert byl mГ©mu muЕѕi vЕѕdy loajГЎlnГ­. PoЕ™ГЎd mГЎ potГ­Еѕe s dГЅchГЎnГ­m?“

„VenkovskГЅ vzduch mu prospГ­vГЎ, veliДЌenstvo,“ pronesla Angelica a vzpomnД›la si na rozlehlГ© pozemky a na to, jak je rГЎda, Еѕe se o nД› nemusГ­ starat. „I kdyЕѕ honЕЇ uЕѕ se neГєДЌastnГ­ tak ДЌasto, jako dЕ™Г­v.“

„MladГ­ muЕѕi jezdГ­ na ДЌele loveckГЅch vГЅprav,“ pronesla vdova, „zatГ­mco ti zkuЕЎenД›jЕЎГ­ ДЌekajГ­ vpovzdГЎlГ­ a pЕ™ijГ­majГ­ vД›ci v tempu, kterГ© jГ­m vyhovuje. KdyЕѕ jsem se ГєДЌastnila lovЕЇ, vyuЕѕГ­vala jsem pЕ™itom sokola, ne smeДЌku honicГ­ch psЕЇ. Sokoli nejsou tak prudcГ­ a takГ© vГ­c vidГ­.“

„DobrГЎ volba, veliДЌenstvo,“ pronesla Angelica.

„A co matka? PoЕ™ГЎd se tolik vД›nuje kvД›tinГЎm?“ zeptala se vdova a upila svГ©ho ДЌaje. „VЕѕdy jsem ЕѕГЎrlila na to, jak skvД›lГ© tulipГЎny se jГ­ daЕ™Г­ pД›stovat.“

„MyslГ­m, Еѕe pracuje na novГ© odrЕЇdД›, veliДЌenstvo.“

„NepochybnД› se snaЕѕГ­ zkЕ™Г­Еѕit dvД› linie,“ pronesla vdova a odloЕѕila pohГЎr.

Angelica si uvД›domila, Еѕe pЕ™emГЅЕЎlГ­, jakГЅ mГЎ tohle mГ­t smysl. UpЕ™Г­mnД› pochybovala, Еѕe si ji vlГЎdkynД› krГЎlovstvГ­ pЕ™edvolala jen kvЕЇli tomu, aby s nГ­ Е™eЕЎila drobnosti z jejГ­ho rodinnГ©ho Еѕivota. Kdyby vlГЎdla ona, rozhodnД› by se nezajГ­mala o takovГ© zbyteДЌnosti. Angelica tГ©mД›Е™ ani nevД›novala pozornost dopisЕЇm, kterГ© jГ­ chodily od rodiДЌЕЇ.

„NudГ­m tД›, mГЎ drahГЎ?“ zeptala se vdova.

„Ne, samozЕ™ejmД›, Еѕe ne, veliДЌenstvo,“ odpovД›dД›la Angelica rychle. DГ­ky obДЌanskГЅm vГЎlkГЎm uЕѕ byly dny, kdy mohla krГЎlovskГЎ rodina nechat nД›koho uvД›znit jen tak, bez soudu, dГЎvno pryДЌ, ale pЕ™esto nebyl dobrГЅ nГЎpad je urГЎЕѕet.

„MД›la jsem pocit, Еѕe i ty se zajГ­mГЎЕЎ o moji rodinu,“ navГЎzala vdova. „HlavnД› o mГ©ho mladЕЎГ­ho syna.“

Angelica ztuhla. Nebyla si jistГЎ, co Е™Г­ct. MД›la si uvД›domit, Еѕe si krГЎlovskГЎ vdova musГ­ vЕЎimnout jejГ­ho zГЎjmu o Sebastiana. O co tu tedy teДЏ ЕЎlo? MД›lo to bГЅt zdvoЕ™ilГ© upozornД›nГ­, aby ho nechala na pokoji?

„NevГ­m, co tГ­m myslГ­ЕЎ,“ odpovД›dД›la Angelica. Rozhodla se, Еѕe nejlepЕЎГ­ bude hrГЎt roli hloupouДЌkГ© ЕЎlechtiДЌny. „Princ Sebastian je samozЕ™ejmД› velice pohlednГЅ, ale—“

„Ale tvЕЇj pokus ho uspat a zГ­skat ho pro sebe nevyЕЎel tak, jak sis pЕ™edstavovala?“ zeptala se jГ­ krГЎlovskГЎ vdova chladnГЅm hlasem. „Myslela sis, Еѕe se o tvГ©m malГ©m spiknutГ­ nedozvГ­m?“

Angelica teď cítila, jak se jí zmocňuje strach. Vdova ji možná nebude moct poslat na smrt, ale přesto šlo o útok na člena královské rodiny. A dokonce i při soudu pod dohledem ostatních šlechticů – možná že právě pod dohledem ostatních šlechticů z ní budou chtít udělat odstrašující příklad. Možná se ji pokusí odstranit, nebo získat páku proti její rodině.

„VeliДЌenstvo—“ zaДЌala Angelica, ale vdova ji zarazila zvednutГЅm prstem. MlДЌela, dlouze se napila a pak hodila pohГЎrek do ohniЕЎtД›. Keramika se rozletД›la se zvukem, kterГЅ Angelice pЕ™ipomnД›l lГЎmГЎnГ­ kostГ­.

„Гљtok na mГ©ho syna se rovnГЎ zradД›,“ pronesla vdova. „Pokus o manipulaci se mnou a vmanipulovГЎnГ­ mГ©ho syna do manЕѕelstvГ­ je zrada. Za ni se obvykle dostГЎvГЎ OlovД›nГЎ maska.“

Angelice se sevЕ™el Еѕaludek. OlovД›nГЎ maska byl hrozivГЅ trest ze starГЅch dob. Sama ale nikdy nevidД›la, jeho exekuci. Е?Г­kalo se, Еѕe lidГ© radД›ji pГЎchali sebevraЕѕdu, neЕѕ aby se nechali takhle potrestat.

„VГ­ЕЎ, o co jde?“ zeptala se vdova. „ZrГЎdci se hlava uzavЕ™e do kovovГ© masky a dovnitЕ™ se nalije roztavenГ© olovo. HrozivГЎ smrt, ale hrЕЇza je nД›kdy uЕѕiteДЌnГЎ. A, samozЕ™ejmД›, je dГ­ky tomu moЕѕnГ© zГ­skat odlitek zrГЎdcova obliДЌeje a ten pak vystavovat jako varovГЎnГ­ pro ostatnГ­.“

Vdova sГЎhla po nД›ДЌem, co leЕѕelo vedle jejГ­ Еѕidle. Vypadalo to jako jedna z mnoha masek, kterГ© byly kvЕЇli uctГ­vГЎnГ­ MaskovanГ© bohynД›, vЕЎude kolem. Tahle ale vypadala, jako by v nГ­ byl otisknutГЅ obliДЌej. VydД›ЕЎenГЅ, pokroucenГЅ obliДЌej.

„Allan CourcerskГЅ se rozhodl postavit korunД›,“ vysvД›tlila vdova. „VД›tЕЎinu jeho muЕѕЕЇ jsme prostД› povД›sili, ale z nД›j jsme se rozhodli udД›lat odstraЕЎujГ­cГ­ pЕ™Г­klad. DobЕ™e si vybavuji jeho vЕ™Г­skot. ZajГ­mavГ©, jak se podobnГ© vД›ci ДЌlovД›ku vryjГ­ do vzpomГ­nek.“

Angelica padla plynulГЅm pohybem na kolena. VzhlГ­Еѕela teДЏ ke starЕЎГ­ ЕѕenД›.

„ProsГ­m, veliДЌenstvo,“ ЕЎkemrala. PrГЎvД› teДЏ se jГ­ ЕЎkemrГЎnГ­ jevilo jako jedinГЎ moЕѕnost. „ProsГ­m, udД›lГЎm cokoli.“

„Cokoli?“ zeptala se vdova. „Cokoli je hodnД› silnГ© slovo. Co kdybych chtД›la, abys mi pЕ™edala pozemky svojГ­ rodiny? Nebo abys slouЕѕila jako ЕЎpeh u tГ© NovГ© armГЎdy, kterГЎ se formuje na kontinentД›? Co kdybych se rozhodla, Еѕe jako trest budeЕЎ vyhoЕЎtД›na do jednГ© ze VzdГЎlenГЅch koloniГ­?“

Angelica se zadГ­vala na dД›sivou posmrtnou masku a vД›dД›la, Еѕe mГЎ jedinou moЕѕnost.

„Cokoli, veliДЌenstvo. HlavnД› ne tohle.“

NelГ­bilo se jГ­, jak se musГ­ chovat. Byla jednou z pЕ™ednГ­ch ЕЎlechtiДЌen, a pЕ™esto si teДЏ pЕ™ipadala bezmocnД›ji neЕѕ poslednГ­ ЕѕebrГЎk.

„Co kdybych chtД›la, aby sis vzala mГ©ho syna?“ zeptala se vdova.

Angelica na ni bez hnutГ­ zГ­rala. JejГ­ slova nedГЎvala smysl. Kdyby jГ­ vdova Е™ekla, Еѕe jГ­ dГЎ truhlu zlata a poЕЎla ji pryДЌ, dГЎvalo by to vД›tЕЎГ­ smysl neЕѕ tohle.

„VeliДЌenstvo?“

„PЕ™estaЕ€ na mД› kulit oДЌi a lapat po dechu jako nД›jakГЎ ryba,“ pronesla vdova. „Sedni si. AlespoЕ€ se snaЕѕ vypadat jako spoЕ™ГЎdanГЎ mladГЎ dГ­vka, kterou si mЕЇj syn vezme.“

Angelica se vyЕЎkrГЎbala zpГЎtky na Еѕidli. PЕ™ipadala si, jako by mД›la omdlГ­t. „Nejsem si jistГЎ, jestli rozumГ­m.“

Vdova sloЕѕila prsty do stЕ™Г­ЕЎky. „NevГ­m, ДЌemu nerozumГ­ЕЎ. PotЕ™ebuji najГ­t nД›koho vhodnГ©ho pro svГ©ho syna. Ty jsi dostateДЌnД› krГЎsnГЎ a tvoje rodina mГЎ pЕ™ijatelnГ© postavenГ­. MГЎte dobrГ© vztahy se dvorem. Z tvГ©ho malГ©ho spiknutГ­ mi vyplГЅvГЎ, Еѕe jsi o to mД›la zГЎjem. PЕ™ipadГЎ mi to jako dohoda, ze kterГ© budou mГ­t pЕ™Г­nos vЕЎichni zГєДЌastnД›nГ­. SouhlasГ­ЕЎ?“

Angelica se snaЕѕila vzpamatovat. „Ano, veliДЌenstvo. Ale—“

„RozhodnД› je to lepЕЎГ­ neЕѕ ostatnГ­ moЕѕnosti,“ pronesla vdova a prstem pЕ™ejela po posmrtnГ© masce. „V kaЕѕdГ©m ohledu.“

Angelica oДЌividnД› nemД›la na vГЅbД›r. „Bude mi potД›ЕЎenГ­m, veliДЌenstvo.“

„Tvoje potД›ЕЎenГ­ mД› opravdu nezajГ­mГЎ,“ vyЕЎtД›kla vdova. „Jde mi jen o dobro mГ©ho syna a bezpeДЌГ­ Е™Г­ЕЎe. NeohrozГ­ЕЎ ani jedno z toho, jinak poneseЕЎ nГЎsledky.“

Angelica se ani nemusela ptГЎt, o jakГ© nГЎsledky se jednГЎ. CГ­tila strach, kterГЅ ji mrazil v ЕѕilГЎch a vЕЇbec se jГ­ to nelГ­bilo. NelГ­bilo se jГ­, Еѕe nad nГ­ mГЎ moc nД›jakГЎ starГЎ bГЎba, kvЕЇli kterГ© i svazek se Sebastianem pЕЇsobil jako hrozba.

„A co Sebastian?“ zeptala se Angelica. „Z toho, co jsem vidД›la na plese, se zajГ­má… o nД›koho jinГ©ho.“

O tu rusovlasou holku, kterГЎ tvrdГ­, Еѕe je z Meinhaltu, ale kterГЎ se nechovГЎ jako ЕѕГЎdnГЎ ЕЎlechtiДЌna, se kterou se kdy Angelica setkala.

„To nebude problГ©m,“ pronesla vdova.

„PЕ™esto, pokud je stГЎle zklamanГЅ z rozchodu…“

Vdova na ni upЕ™ela pohled. „Sebastian udД›lГЎ to, co je tЕ™eba. UdД›lГЎ to, co je nutnГ© k tomu, aby prospД›l rodinД› i Е™Г­ЕЎi. Vezme si toho, koho si vzГ­t mГЎ a oslavГ­ to.“

„Ano, veliДЌenstvo,“ pronesla Angelica a podЕ™Г­zenД› sklopila zrak. Jakmile si vezme Sebastiana, moЕѕnГЎ uЕѕ se nebude muset takhle podЕ™izovat. ProzatГ­m se ale chovala tak, jak bylo nutnГ©. „MД›la bych napsat dopis otci.“

Vdova jen mГЎvla rukou. „O to uЕѕ jsem se postarala. Robert moji nabГ­dku s radostГ­ pЕ™ijal. PЕ™Г­pravy na svatbu uЕѕ jsou v plnГ©m proudu. Z toho, co jsem se dozvД›dД›la od poslЕЇ prГЅ pЕ™i tГ© novinД› tvГЎ matka omdlela, ale ona byla vЕѕdy hodnД› citlivГЎ. VД›Е™Г­m, Еѕe to nenГ­ nД›co, co bys pЕ™edala mГЅm vnouДЌatЕЇm.“

V jejГ­m podГЎnГ­ to znД›lo jako nД›jakГЎ choroba, kterou bylo nutnГ© vymГЅtit. Angelicu popuzovalo, jak vЕЎe probГ­halo bez jejГ­ho vД›domГ­. I tak se ale snaЕѕila dГЎvat najevo vdД›ДЌnost, kterГЎ se od nГ­ teДЏ oДЌekГЎvala.

„DД›kuji, veliДЌenstvo,“ pronesla. „Budu se snaЕѕit bГЅt tou nejlepЕЎГ­ snachou, kterou bys mohla mГ­t.“

„Jen pamatuj, Еѕe i kdyЕѕ budeЕЎ moje snacha, neplynou ti z toho ЕѕГЎdnГ© zvlГЎЕЎtnГ­ vГЅhody,“ Е™ekla vdova. „Vybrala jsem tД›, abys splnila Гєkol a ty to provedeЕЎ tak, abych byla spokojenГЎ.“

„Budu se snaЕѕit, aby byl Sebastian ЕЎЕҐastnГЅ,“ odpovД›dД›la Angelica.

Vdova vstala. „To doufГЎm. AЕҐ je tak ЕЎЕҐastnГЅ, Еѕe nebude myslet na nic jinГ©ho neЕѕ na rodinu. AЕҐ je tak ЕЎЕҐastnГЅ, Еѕe si ani nevzpomene… na cokoli jinГ©ho. Dej mu dД›ti, dД›lej to, co mГЎ dД›lat princova Еѕena. Pokud to vЕЎechno zvlГЎdneЕЎ, bude i tvoje budoucnost ЕЎЕҐastnГЎ.“

Angelica to uЕѕ nedokГЎzala jen tak pЕ™ejГ­t. „A pokud ne?“

KrГЎlovskГЎ vdova se na ni teДЏ podГ­vala, jako by nebyla vЕЇbec nic. Jako by nepatЕ™ila k jednД›m z nejvГЅЕЎe postavenГЅch ЕЎlechticЕЇ v zemi.

„SnaЕѕГ­ЕЎ se udrЕѕovat si nadД›ji, Еѕe tД› v nД›jakГ©m slova smyslu povaЕѕuji za mne rovnou,“ Е™ekla. „MoЕѕnГЎ doufГЎЕЎ, Еѕe v tobД› ДЌГЎsteДЌnД› uvidГ­m i sama sebe, Angelico. MoЕѕnГЎ Еѕe to tak i je, ale to rozhodnД› nenГ­ nic dobrГ©ho. Chci, aby sis zapamatovala jednu vД›c: patЕ™Г­ЕЎ mi.“

„Ne, já—“

Facka nebyla nijak prudkГЎ. Za chvГ­li uЕѕ nikdo nepoznГЎ, Еѕe ji dostala, nezЕЇstane po nГ­ ani stopa. TГ©mД›Е™ nebyla cГ­tit, tedy na tД›le. Co se tГЅkalo Angeliciny hrdosti, ta dostala tvrdou rГЎnu.

„PatЕ™Г­ЕЎ mi stejnД›, jako kdybych tД› koupila v sirotДЌinci,“ zopakovala vdova. „Pokud mД› jakkoli zklameЕЎ, zniДЌГ­m tД› za to, co ses pokusila provГ©st mГ©mu synovi. JedinГЅ dЕЇvod, proДЌ jsi tady, a ne v cele, je ten, Еѕe takhle mi jsi uЕѕiteДЌnД›jЕЎГ­.“

„Jako manЕѕelka tvГ©ho syna,“ podotkla Angelica.

„Jako to a jako jeho rozptГЅlenГ­,“ odpovД›dД›la vdova. „Tvrdila jsi, Еѕe udД›lГЎЕЎ cokoli. Pokud sis to rozmyslela, Е™ekni mi to.“

A pak pЕ™ijde ta nejdД›sivД›jЕЎГ­ smrt, jakou si Angelica dokГЎzala pЕ™edstavit.

„Ne, nerozmyslela sis to. Bude z tebe dokonalГЎ manЕѕelka. ДЊasem z tebe bude dokonalГЎ matka. Pokud budou problГ©my, Е™ekneЕЎ mi o nich. BudeЕЎ poslouchat moje rozkazy. Pokud v ДЌemkoli selЕѕeЕЎ, bude, v porovnГЎnГ­ s tГ­m, co se ti stane, OlovД›nГЎ maska jen takovГ© polechtГЎnГ­.“




KAPITOLA Е ESTГЃ


Vyvlekly Sophii ven, smГЅkaly jГ­ ze strany na stranu, i kdyЕѕ byla schopnГЎ jГ­t sama. Byla ale pЕ™Г­liЕЎ ztuhlГЎ na to, aby mohla dД›lat cokoli jinГ©ho. PЕ™Г­liЕЎ slabГЎ na to, aby se mohla brГЎnit. Sestry ji doruДЌovaly podle rozkazu jejГ­ho novГ©ho majitele. Zrovna tak ji mohly zabalit jako novГЅ klobouk nebo kus hovД›zГ­ho.

Když Sophia spatřila vůz, pokusila se jim vykroutit, ale k ničemu to nebylo. Vůz byl velký a pestře pomalovaný. Jako kdyby patřil cirkusu nebo divadelnímu souboru. Podle mříží ale bylo jasné, že jde o něco jiného – šlo o otrokářský vůz.

Sestry ji k nД›mu dotГЎhly a otevЕ™ely zadnГ­ dveЕ™e. Musely pЕ™itom uvolnit velkГ© ДЌepy, na kterГ© se zevnitЕ™ nedalo dosГЎhnout.

„HЕ™Г­ЕЎnice, jako jsi ty, si nic jinГ©ho nezaslouЕѕГ­,“ pronesla jedna ze Sester.

DruhГЎ se zasmГЎla. „MyslГ­ЕЎ, Еѕe je hЕ™Г­ЕЎnice? Dej jГ­ rok nebo dva, kdy si ji za penГ­ze budou brГЎt vЕЎichni chlapi z okolГ­.“

Sophia zahlГ©dla krДЌГ­cГ­ se postavy uvnitЕ™ vozu. VzhlГ­Еѕely k nГ­ vydД›ЕЎenГЅma oДЌima. Na tvrdГ© podlaze se krДЌilo zhruba pЕЇl tuctu dГ­vek. Pak ji Sestry strДЌily dovnitЕ™. Sophia upadla.

DveЕ™e se za nГ­ zabouchly a ozvalo se rachocenГ­ kovu o kov. ДЊepy zapadly zpД›t na mГ­sto. Oznamovaly Sophii, Еѕe je ztracenГЎ.

OstatnГ­ dГ­vky se od Sophie odtГЎhly. Sophiino nadГЎnГ­ jГ­ prozradilo proДЌ. BГЎly se, Еѕe bude nГЎsilnickГЎ, jako tmavookГЎ dГ­vka v rohu. Nebo Еѕe bude jeДЌet tak dlouho, aЕѕ se objevГ­ Mistr Karg a vЕЎechny je zbije tak, jak zbil dГ­vku, kterГЎ mД›la obliДЌej samou modЕ™inu.

„NeublГ­ЕѕГ­m vГЎm,“ Е™ekla Sophia. „JГЎ jsem Sophia.“

DГ­vky mumlaly slova, kterГЎ zЕ™ejmД› mД›la bГЅt jejich jmГ©ny. Mluvily, ale pЕ™Г­liЕЎ tiЕЎe na to, aby jim Sophia rozumД›la. JejГ­ talent jГ­ sice pomohl, ale teДЏ se tak zabГЅvala vlastnГ­m zoufalstvГ­m, Еѕe jГ­ to bylo vlastnД› jedno.

PЕ™ed nД›kolika dny bylo vЕЎechno tak jinГ©. Byla spokojenГЎ. Byla v palГЎci a pЕ™ipravovala se na svatbu. RozhodnД› nebyla zamДЌenГЎ v kleci. Obklopovali ji slouЕѕГ­cГ­ a sluЕѕebnГ©, ne vydД›ЕЎenГ© dГ­vky. MД›la drahГ© ЕЎaty, ne roztrhanГ© hadry. Byla v bezpeДЌГ­, nehrozil jГ­ vГЅprask.

MД›la vyhlГ­dky na Еѕivot strГЎvenГЅ po SebastianovД› boku, ne na to, Еѕe bude pouhou vД›cГ­, kterou si budou muЕѕi kupovat podle libosti.

Nebylo nic, co by mohla dД›lat. Mohla jen sedД›t, dГ­vat se skrz mЕ™Г­Еѕe a sledovat Mistra Karga, jak se samolibГЅm vГЅrazem vychГЎzГ­ ze sirotДЌince. NaskoДЌil na kozlГ­k a Sophia zaslechla prГЎsknutГ­ biДЌe, pЕ™i kterГ©m se pЕ™ikrДЌila. Po tom vЕЎem, co zaЕѕila ji podobnГЅ zvuk dД›sil. PodvД›domД› oДЌekГЎvala bolest, kterГЎ tentokrГЎt naЕЎtД›stГ­ nepЕ™iЕЎla. VЕЇz se dal do pohybu.

ProjГ­ЕѕdД›li ulicemi Ashtonu, vЕЇz se na nekvalitnГ­m dlГЎЕѕdД›nГ­ tЕ™ГЎsl. Sophia sledovala domy, kterГ© kolem nich proplouvaly pomaleji neЕѕ pЕ™i bД›ЕѕnГ© chЕЇzi. Mistr Karg oДЌividnД› nespД›chal. Sophia mД›la pocit, Еѕe tГ­m chce prohloubit zoufalstvГ­ dГ­vek ve voze. PosmГ­val se jejich neschopnosti uprchnout.

Sophia vidД›la lidi, kterГ© mГ­jeli. VЕЎichni neochotnД› ustupovali z cesty jen proto, Еѕe kdyby to neudД›lali, vЕЇz by je zranil. NД›kteЕ™Г­ si ho prohlГ­Еѕeli, nikdo ale neЕ™ekl ani slovo. RozhodnД› se nikdo nesnaЕѕil vЕЇz zastavit a pomoct dГ­vkГЎm uvnitЕ™. Co to o Ashtonu vypovГ­dalo, kdyЕѕ podobnГ© vД›ci vЕЎichni povaЕѕovali za normГЎlnГ­?

TlustГЅ pekaЕ™ se zastavil a sledoval je. NД›jakГЅ zamilovanГЅ pГЎr uhnul vozu z cesty. DД›ti se tiskly ke svГЅm matkГЎm, nebo utГ­kaly do domЕЇ, kde burcovaly svГ© pЕ™ГЎtele, aby se takГ© podГ­vali. MuЕѕi se po voze dГ­vali s podivnГЅmi vГЅrazy. Jako kdyby uvaЕѕovali, jestli si budou moct dovolit nД›kterou z dГ­vek uvnitЕ™. Sophia se nutila neuhГЅbat pЕ™ed nimi pohledem.

PЕ™ГЎla by si, aby tam byl Sebastian. Nikdo jinГЅ jГ­ nemohl pomoct. VД›dД›la, Еѕe i pЕ™es to, co se stalo, by jГ­ Sebastian otevЕ™el dveЕ™e a dostal ji ven. AlespoЕ€ doufala, Еѕe by to udД›lal. Sophia v jeho tvГЎЕ™i vidД›la zahanbenГ­, kterГ© cГ­til, kdyЕѕ se dozvД›dД›l, co je zaДЌ a Еѕe mu celou dobu lhala. MoЕѕnГЎ, Еѕe by teДЏ dД›lal, Еѕe ji nevidГ­ a odvrГЎtil by pohled.

Sophia doufala, Еѕe by to tak nebylo, protoЕѕe tuЕЎila, co ДЌekГЎ na ni i ostatnГ­ dГ­vky. CГ­tila to z mysli Mistra Karga. Cestou k lodi plГЎnoval sesbГ­rat jeЕЎtД› dalЕЎГ­ dГ­vky a pak se s nimi vrГЎtit do svГ©ho domovskГ©ho mД›sta, kde provozoval nevД›stinec s „exotickГЅmi“ dГ­vkami. NeustГЎle potЕ™eboval novГ© dГ­vky, protoЕѕe muЕѕi mu platili za moЕѕnost uspokojovat svГ© choutky s ДЌerstvГЅmi pЕ™Г­rЕЇstky.

Samotná myšlenka na to způsobovala Sophii nevolnost. Možná za to ale mohly neustálé otřesy vozu. Věděly Sestry, komu ji prodaly? I na to znala odpověď – samozřejmě, že to věděly. Vtipkovaly o tom, i o tom, že nikdy nebude volná. Neměla šanci splatit dluh, který podle nich měla.

Sice se tomu tak neЕ™Г­kalo, ale znamenalo to v podstatД› Еѕivot strГЎvenГЅ v otroctvГ­. Bude muset dД›lat cokoli jГ­ jejГ­ tlustГЅ, parfГ©movanГЅ majitel naЕ™Г­dГ­. Dokud ho nepЕ™estane bavit. Pak ji moЕѕnГЎ propustГ­, ale to jen proto, Еѕe bude jednoduЕЎЕЎГ­ nechat ji zemЕ™Г­t hladem na ulici neЕѕ se o ni dГЎl starat. Sophia by si rГЎda myslela, Еѕe se zabije dЕ™Г­v, neЕѕ se jГ­ cokoli z toho stane. PЕ™esto ale vД›dД›la, Еѕe to nejspГ­ЕЎ neudД›lГЎ. Copak neposlouchala celГ© roky, zatГ­mco ji Sestry tГЅraly?

VЕЇz se zastavil, ale Sophia nebyla tak naivnГ­, aby si myslela, Еѕe se dostali do cГ­le. Zastavili pЕ™ed klobouДЌnictvГ­m. Mistr Karg veЕЎel dovnitЕ™, aniЕѕ by se jen ohlГ©dl po dГ­vkГЎch.

Sophia se vrhla ke dveЕ™Г­m. SnaЕѕila se najГ­t zpЕЇsob, jak vysunout ДЌepy. NatГЎhla se mezerou mezi mЕ™Г­Еѕemi, ale z mГ­sta, kde byla, se k zГЎmku prostД› nemohla dostat.

„NesnaЕѕ se,“ pronesla dГ­vka s modЕ™inami v obliДЌeji. „KdyЕѕ tД› chytГ­, zbije tД›.“

„Zbije nГЎs vЕЎechny,“ pronesla jinГЎ.

Sophia se stáhla, protože viděla, že skutečně nic nezmůže. Nemělo smysl nechat se ztlouct, když by to ničemu nepomohlo. Bylo lepší vyčkat a…

A co? Sophia vidД›la, co si pro nД› Mistr Karg chystГЎ. NejspГ­ЕЎ by jГ­ to doЕЎlo, i kdyby nedokГЎzala ДЌГ­st jeho myЕЎlenky. SvГ­ral se jГ­ z toho Еѕaludek. OtrokГЎЕ™skГЅ vЕЇz nebyl to nejhorЕЎГ­, co na nД› vЕЎechny ДЌekalo. Sophia se musela dostat pryДЌ, neЕѕ dojde na nejhorЕЎГ­.

Ale jak se dostat ven? To netuЕЎila.

NetuЕЎila ani dalЕЎГ­ vД›ci. Jak ji naЕЎli ve mД›stД›, kdyЕѕ se jГ­ dЕ™Г­v daЕ™ilo skrГЅvat pЕ™ed lovci? Jak vД›dД›li, co majГ­ hledat? ДЊГ­m vГ­c nad tГ­m Sophia pЕ™emГЅЕЎlela, tГ­m vГ­c byla pЕ™esvД›dДЌenГЎ o tom, Еѕe lovcЕЇm musel nД›kdo poslat zprГЎvu o jejГ­m odchodu z palГЎce.

NД›kdo ji zradil a ta myЕЎlenka ji bolela vГ­c neЕѕ vЕЎechny vГЅprasky.

Mistr Karg se vrГЎtil a tГЎhl s sebou nД›jakou Еѕenu. Tahle byla o nД›co starЕЎГ­ neЕѕ Sophia, zdГЎlo se, Еѕe ji nД›kdo koupil uЕѕ pЕ™ed delЕЎГ­ dobou.

„ProsГ­m,“ Еѕadonila, zatГ­mco ji otrokГЎЕ™ tГЎhl za sebou. „Tohle nemЕЇЕѕeЕЎ! ZbГЅvalo uЕѕ jen nД›kolik mД›sГ­cЕЇ a splatila bych svЕЇj dluh!“

„A dokud ho nesplatГ­ЕЎ ГєplnД›, poЕ™ГЎd tД› tvЕЇj majitel mЕЇЕѕe prodat,“ pronesl Mistr Karg. Jakoby mimochodem Еѕenu uhodil. Nikdo se nepokusil ho zastavit. LidГ© si ho tГ©mД›Е™ nevЕЎГ­mali.

Nebo jeho Еѕena, kdyЕѕ na tebe zaДЌne ЕѕГЎrlit.

Sophia tu myЕЎlenku zachytila naprosto jasnД›. V tu chvГ­li se jГ­ v hlavД› smГ­sily myЕЎlenky Karga i tГ© Еѕeny. Jmenovala se Mellis a u klobouДЌnГ­ka si vedla dobЕ™e. Byla tak ЕЎikovnГЎ, Еѕe se uЕѕ brzy mohla vykoupit. AЕѕ na to, Еѕe klobouДЌnГ­kova manЕѕelka pЕ™edpoklГЎdala, se ji manЕѕel chystГЎ opustit hned, jakmile dГ­vka splatГ­ svЕЇj dluh.

RadД›ji ji tak prodala muЕѕi, kterГЅ se postarГЎ o to, Еѕe se dГ­vka v Ashtonu uЕѕ nikdy neukГЎЕѕe.

Byl to hrozivГЅ osud, ale takГ© to byla pЕ™ipomГ­nka toho, Еѕe Sophia nenГ­ jedinГЎ s pohnutГЅm pЕ™Г­bД›hem. Tolik se soustЕ™edila na to, co se dД›je mezi nГ­ a Sebastianem, co se dД›je u dvora, Еѕe naprosto zapomnД›la na osudy ostatnГ­ch. PЕ™ed tГ­m, neЕѕ se dГ­vky dostaly do vozu, zЕ™ejmД› proЕѕily svГЎ vlastnГ­ zklamГЎnГ­. ЕЅГЎdnГЎ z nich by tu nebyla dobrovolnД›.

A ЕѕГЎdnГЎ z nich uЕѕ nemД›la mГ­t nikdy na vybranou.

„DovnitЕ™,“ ЕЎtД›kl Mistr Karg a strДЌil Еѕenu k ostatnГ­m. Sophia se snaЕѕila natlaДЌit dopЕ™edu ve chvГ­li, kdy se otevЕ™ely dveЕ™e, ale neЕѕ se k nim dostala, zabouchly se jГ­ pЕ™ed nosem. „ДЊekГЎ nГЎs jeЕЎtД› dlouhГЎ cesta.“

Sophia zahlГ©dla ГєtrЕѕek cesty v jeho myЕЎlenkГЎch. Budou kЕ™iЕѕovat mД›stem a sbГ­rat sluЕѕky, o kterГ© uЕѕ nebyl zГЎjem. UДЌednice, kterГ© rozzlobily svГ© mistry. VyrazГ­ do vesnic za mД›stem a na sever k mД›stu jmГ©nem Krb, kde byl dalЕЎГ­ sirotДЌinec. A potom na nД› u OhnivГЅch baЕѕin ДЌekala loДЏ.

Byla to vГЅprava, kterГЎ jim mД›la zabrat nejmГ©nД› nД›kolik dnГ­ a Sophia nepochybovala, Еѕe to bude kruЕЎnГЎ cesta. UЕѕ teДЏ rannГ­ slunce rozpalovalo vЕЇz a uvnitЕ™ bylo cГ­tit narЕЇstajГ­cГ­ horko, zoufalstvГ­ a zpocenГЎ tД›la. Sophia pЕ™edpoklГЎdala, Еѕe aЕѕ se slunce sklonГ­ zpД›t k obzoru, nejspГ­ЕЎ uЕѕ nedokГЎЕѕe ani jasnД› myslet.

„Pomoc!“ vykЕ™ikla Mellis k lidem na ulici. OДЌividnД› byla stateДЌnД›jЕЎГ­ neЕѕ Sophia. „NevidГ­te, co se dД›je? Ty, Benno, ty mД› znГЎЕЎ. UdД›lej nД›co!“

LidГ© jen prochГЎzeli dГЎl a Sophia vidД›la, o jak marnou snahu jde. Nikdo se o nД› nezajГ­mal a pokud ano, nikdo nevypadal, Еѕe by chtД›l nД›co udД›lat. Nikdo nechtД›l poruЕЎit zГЎkon kvЕЇli nД›kolika prodanГЅm dГ­vkГЎm, kterГ© se nijak neliЕЎily od tД›ch, se kterГЅmi se ve mД›stД› obchodovalo uЕѕ celГ© roky. NД›kteЕ™Г­ z nich nejspГ­ЕЎ i sami mД›li koupenГ© sluЕѕky nebo uДЌnД›. VolГЎnГ­ o pomoc oДЌividnД› nestaДЌilo.

Sophii ale napadlo nД›co jinГ©ho.

„VГ­m, Еѕe nechcete zasahovat,“ vykЕ™ikla, „ale pokud dГЎte vД›dД›t princi Sebastianovi a Е™eknete mu, Еѕe jde o Sophii, urДЌitД› vГЎs odmД›nГ­ za—“

„Tak dost!“ vykЕ™ikl Mistr Karg a prГЎskl rukojetГ­ biДЌe do mЕ™Г­ЕѕГ­. Sophia vД›dД›la, co ji ДЌekГЎ, kdyby mlДЌela a nehodlala se s tГ­m smГ­Е™it. DoЕЎlo jГ­, Еѕe ЕѕГЎdat o pomoc lidi na ulici by nemuselo bГЅt to pravГ©.

„A co ty?“ zavolala na nД›j Sophia. „MЕЇЕѕeЕЎ mД› vzГ­t k Sebastianovi. Jde ti pЕ™eci o penГ­ze, nebo ne? No, mЕЇЕѕeЕЎ na mД› snadno vydД›lat, a navГ­c si vyslouЕѕГ­ЕЎ vdД›ДЌnost prince Е™Г­ЕЎe. JeЕЎtД› pЕ™ed dvД›ma dny si mД› chtД›l vzГ­t. ZaplatГ­ za moji svobodu.“

VidД›la, Еѕe to Mistr Karg zvaЕѕuje. ДЊetla mu myЕЎlenky, takЕѕe se dokГЎzala stГЎhnout jeЕЎtД› dЕ™Г­v, neЕѕ znovu udeЕ™il biДЌem o mЕ™Г­Еѕe.

„SpГ­ЕЎ by mi tД› sebral a nezaplatil by mi vЕЇbec nic,“ pronesl otrokГЎЕ™. „Pokud by o tebe vЕЇbec mД›l zГЎjem. Ne, radД›ji to udД›lГЎm po svГ©m. Je spousta chlapЕЇ, co si s tebou bude chtГ­t uЕѕГ­t. MoЕѕnГЎ si tД› zkusГ­m sГЎm, aЕѕ zastavГ­me.“

NejhorЕЎГ­ na tom bylo, Еѕe to myslel vГЎЕѕnД›. RozhodnД› nad tГ­m pЕ™emГЅЕЎlel, kdyЕѕ se vЕЇz znovu rozjel. MГ­Е™ili smД›rem k okraji mД›sta. JedinГ©, co mohla Sophia dД›lat, bylo pЕ™estat mu ДЌГ­st myЕЎlenky, schoulit se na podlaze vozu spoleДЌnД› s ostatnГ­mi dГ­vkami. CГ­tila z nich Гєlevu, Еѕe si Karg dnes v noci chce uЕѕГ­t s nГ­, a ne s nimi.

Kate, Еѕadonila Sophia snad uЕѕ postГ©. ProsГ­m, potЕ™ebuji tvoji pomoc.

A stejnД›, jako pokaЕѕdГ©, nedostala ЕѕГЎdnou odpovД›ДЏ. JejГ­ myЕЎlenky mizely v temnotД› svД›ta a Sophia nemД›la moЕѕnost zjistit, jestli dorazily k zamГЅЕЎlenГ©mu cГ­li. Byla sama. A to ji dД›silo. PЕ™edpoklГЎdala totiЕѕ, Еѕe sama nedokГЎЕѕe zabrГЎnit niДЌemu z toho, co se s nГ­ mД›lo dГ­t.




KAPITOLA SEDMГЃ


Kate cviДЌila aЕѕ do chvГ­le, kdy si byla jistГЎ, Еѕe dalЕЎГ­ smrt uЕѕ nezvlГЎdne. CviДЌila s ostrГЅmi zbranД›mi i holemi, stЕ™Г­lela z lukЕЇ a vrhala dГЅky. BД›hala a skГЎkala, ukrГЅvala se a zabГ­jela ze stГ­nЕЇ. Celou dobu se v myЕЎlenkГЎch vracela k mГЅtinД› a ДЌekajГ­cГ­mu meДЌi.

StГЎle cГ­tila bolest ze zranД›nГ­. Siobhan jГ­ oЕЎetЕ™ila ЕЎkrГЎbance od trnЕЇ i rГЎnu na boku pomocГ­ lГ©ДЌivГЅch bylin, ale i tak ji rГЎny bolely pЕ™i kaЕѕdГ©m kroku.

„MusГ­ЕЎ se nauДЌit zvlГЎdat bolest,“ pronesla Siobhan. „Nenech se ДЌГ­mkoli rozptylovat. SoustЕ™eДЏ se na svЕЇj cГ­l.“

„Bolest znГЎm,“ prohlГЎsila Kate. V DomД› nechtД›nГЅch jГ­ zaЕѕila vГ­c neЕѕ dost. Byly doby, kdy mД›la pocit, Еѕe jedinГ©, co jГ­ DЕЇm nechtД›nГЅch dГЎvГЎ, je prГЎvД› bolest.

„V tom pЕ™Г­padД› se musГ­ЕЎ nauДЌit ji pouЕѕГ­vat,“ Е™ekla Siobhan. „Nikdy nebudeЕЎ mГ­t moc mГ©ho druhu, ale dokГЎЕѕeЕЎ se dotГЅkat myslГ­. MЕЇЕѕeЕЎ je rozptylovat i uklidЕ€ovat.“

Siobhan pak vyvolala pЕ™Г­zraДЌnГ© formy zvГ­Е™at. MedvД›dy a teДЌkovanГ© lesnГ­ koДЌky, vlky a jestЕ™ГЎby. ZvГ­Е™ata ГєtoДЌila s nelidskou rychlostГ­, jejich spГЎry byly stejnД› smrtГ­cГ­ jako meДЌe. DГ­ky svГЅm smyslЕЇm Kate naЕЎla, aЕҐ se schovГЎvala kdekoli. Jedinou moЕѕnostГ­, jak se jich zbavit, bylo nasmД›rovat jejich myЕЎlenky jinГЅm smД›rem. Jedinou moЕѕnostГ­, jak se pЕ™ed nimi skrГЅt, bylo je ukolГ©bat ke spГЎnku.

SamozЕ™ejmД› ji to Siobhan neuДЌila po dobrГ©m. ProstД› ji zabГ­jela znovu a znovu, dokud se Kate nenauДЌila, co potЕ™ebovala.

Kate se tak uДЌila po zlГ©m. Za neustГЎlГ© bolesti pЕ™i selhГЎnГ­ se nauДЌila dovednosti, kterГ© potЕ™ebovala stejnД› jako umД›nГ­ se skrГЅvat a bojovat. NauДЌila se odehnat jestЕ™ГЎby pouhou myЕЎlenkou, nauДЌila se uklidnit mysl natolik, Еѕe si vlci mysleli, Еѕe je nД›jakou neЕѕivou vД›cГ­. Dokonce se nauДЌila zklidnit medvД›dy a uspat je jakousi myЕЎlenkovou ukolГ©bavkou.

Siobhan ji celou dobu pozorovala. SedД›la ve vД›tvГ­ch nebo ji nГЎsledovala, kdyЕѕ Kate utГ­kala. ZdГЎlo se, Еѕe sice nenГ­ tak rychlГЎ, jako Kate, pЕ™esto ale vЕѕdy byla vedle nГ­, kdyЕѕ se zastavila. VЕѕdy vystoupila z nД›jakГ©ho keЕ™e nebo stromu opodГЎl.

„ChtД›la bys znovu zkusit kruh?“ zeptala se Siobhan, kdyЕѕ se slunce vyЕЎplhalo nahoru na oblohu.

Kate se zamraДЌila. ChtД›la to, chtД›la to vГ­c neЕѕ co jinГ©ho, ale takГ© pЕ™i tГ© myЕЎlence cГ­tila strach. Strach z toho, co by se mohlo stГЎt. Strach z dalЕЎГ­ bolesti.

„MyslГ­ЕЎ, Еѕe jsem pЕ™ipravenГЎ?“ zeptala se.

Siobhan rozpЕ™ГЎhla ruce. „Kdo vГ­?“ opГЎДЌila. „Ty si myslГ­ЕЎ, Еѕe jsi pЕ™ipravenГЎ? V kruhu najdeЕЎ jen to, co si do nД›j pЕ™ineseЕЎ. VzpomeЕ€ si na to, aЕѕ tam budeЕЎ.“




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694495) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения