Читать онлайн книгу "Vzestup Draků"

Vzestup DrakЕЇ
Morgan Rice


KrГЎlovГ© a ДЊarodД›jovГ© #1
Pokud jste si mysleli, že po skončení ságy Čarodějova prstenu již není pro co žít, pak jste na omylu. V příběhu VZESTUP DRAKŮ přichází Morgan Rice s příslibem další vynikající série, kde nám umožňuje ponořit se do fantazie o skřítcích a dracích, chrabrosti, cti, kuráže, kouzla a víry ve vlastní osud. Morgan se znovu podařilo vykreslit silné postavy, které nás nutí je povzbuzovat na každé stránce… Dílo najde své místo v knihovnách všech příznivců dobře psané fantasy literatury. Books and Movie Reviews, Roberto MattosBestseller číslo jedna! Autorka bestselleru číslo jedna, Morgan Rice, přichází s novou epickou fantasy ságou: VZESTUP DRAKŮ (KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ – Kniha první) . Kyra, 15, sní o tom stát se známým bojovníkem, stejně jako její otec, i když je jedinou dívkou v tvrzi, plné chlapců. Svádí vlastní souboj s tím, aby se jí podařilo porozumět její vzvláštní dovednosti, tajemné vnitřní síle, a uvědomuje si, že je jiná, než ostatní. Je před ní skrýváno tajemství o jejím narození a o věštbě, do které je zahalena, a tak se snaží přijít na to, kým vlastně je. Když Kyra dospěje a místní Lord se rozhodne, že se jí zmocní a odvede si ji, její otec ji chce provdat, aby ji tak zachránil. Ale Kyra odmítá a vydá se na svou vlastní cestu do nebezpečného lesa, kde se setká se zraněným drakem – a podnítí tak celou řadu událostí, které navždy změní celé království. Patnáctiletý Alec se zatím obětuje pro svého bratra, místo kterého se nechá naverbovat a je odvezen na voze směrem k Plamenům, zdi z ohně, která je sto stop vysoká a která brání vstupu armádě skřítků z východu. Na druhé straně království se žoldnéř Merk pokouší opustit svou temnou minulost a přejít přes les až k Věži, aby se tam stal Hlídačem a pomohl strážit Ohnivý Meč, magický zdroj síly království. Ale skřítkové se chtějí k Meči také dostat – a připravují ohromnou invazi, která má královstí navždy zničit. Se svou silnou atmosférou a ucelenými postavami je VZESTUP DRAKŮ ohromující ságou o rytířích a bojovnících, králech a Lordech, o cti a udatnosti, kouzlu, osudu, nestvůrách a dracích. Je to příběh lásky a zlomených srdcí, zklamání, tužeb a zrady. Je to vrcholná fantasy, která nás zve do světa, na který už nikdy nezapomeneme, do světa, který osloví čtenáře obou pohlaví a každého věku. KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ – Kniha druhá – bude již brzy dostupná. VZESTUP DRAKŮ je úspěchem – hned od samotného začátku.. Je to mimořádná fantasy.. a začíná, jak se očekává, kdy jeden hrdina bojuje a hladce vstoupí mezi širší okruh rytířů, draků, kouzla a nestvůr, a také osudu.. Najdeme zde všechny požitky bujné fantasy, od vojáků a bitev, až k rozporu se sobě samými.. Doporučená volba pro každého, kdo si umí vychutnat epické fantasy dílo, které je plné silných a věrohodných dospívajících hrdinů. Midwest Book Review, D. Donovan, eBook Reviewer







V Z E S T U P D R A K Е®



(SÁGA KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ —KNIHA PRVNÍ)



MORGAN RICE


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­ЕЎlo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ prozatГ­m 11 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller, sklГЎdajГ­cГ­ se zatГ­m ze dvou knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi, a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.

PROMДљNДљNГЃ (prvnГ­ kniha ze sГ©rie UpГ­Е™Г­ch ЕѕurnГЎlЕЇ), ARГ‰NA JEDNA - OTROKГЃЕ?I (prvnГ­ kniha z Trilogie pЕ™eЕѕitГ­), CESTA HRDINY (prvnГ­ kniha ze sГЎgy ДЊarodД›jЕЇv prsten) a VZESTUP DRAKЕ® (prvnГ­ kniha ze sГ©rie KrГЎlovГ© a ДЌarodД›jovГ©), jsou vЕЎechny dostupnГ© zdarma ke staЕѕenГ­!

Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com , kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


Ohlasy na tvorbu Morgan Rice



„ДЊtivГЎ fantasy, kterГЎ spЕ™ГЎdГЎ mysteriГіznГ­ elementy s intrikami a tvoЕ™Г­ tak jedineДЌnГЅ pЕ™Г­bД›h. Cesta hrdiny je o zГ­skГЎvГЎnГ­ odvahy a uvД›domД›nГ­ si smyslu Еѕivota, kterГЅ vede k rЕЇstu, dospД›losti a dokonalosti….Pro vЕЎechny, kdo hledajГ­ napГ­navГЎ fantasy dobrodruЕѕstvГ­, hrdiny a akДЌnД› pojatГЅ sled udГЎlostГ­, kterГЅ Еѕene Thora po cestД›, na nГ­Еѕ se z malГ©ho dД›tskГ©ho snГ­lka postupnД› stГЎvГЎ mladГЅm muЕѕem, jenЕѕ neohroЕѕenД› ДЌelГ­ nebezpeДЌГ­, i kdyЕѕ jsou vyhlГ­dky na pЕ™eЕѕitГ­ bГ­dné….A to je pouhГЅ zaДЌГЎtek epickГ© sГЎgy pro mladГ© ДЌtenГЎЕ™e.“

--Midwest Book Review (D. Donovan, kritik)



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.“

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



„ZГЎbavnГЎ epickГЎ fantasy od RiceovГ© (ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN) nese vЕЎechny klasickГ© rysy ЕѕГЎnru – silnГЅ pЕ™Г­bД›h, kterГЅ je silnД› inspirovГЎn stЕ™edovД›kГЅm Skotskem a jeho historiГ­, a takГ© dobrГЅ smysl pro popis dvornГ­ch intrik.“

—Kirkus Reviews



“ZboЕѕЕ€uji zpЕЇsob jakГЅm RiceovГЎ vytvoЕ™ila postavu Thora a svД›ta, kterГЅ jej obklopuje. Krajina i bytosti, kterГ© ji obГЅvajГ­, jsou velmi zdaЕ™ile popsГЎny…PЕ™Г­bД›h je poutavГЅ. KrГЎtkГЅ, ale sladký….PoДЌet vedlejЕЎГ­ch postav je citlivД› nastaven, takЕѕe se ДЌtenГЎЕ™ nemЕЇЕѕe ve vyprГЎvД›nГ­ „ztratit“. NechybГ­ dobrodruЕѕstvГ­, ani momenty plnГ© hrЕЇzy, kterГЎ vЕЎak nepЕ™ekraДЌuje hranice ЕѕГЎnru. Kniha je vГЅbornГЎ zejmГ©na pro ДЌtenГЎЕ™e ve vД›ku mezi 15 aЕѕ 20 lety… V tГ©to knize mЕЇЕѕeme rozhodnД› spatЕ™it poДЌГЎtky nД›ДЌeho pozoruhodnГ©ho…“

--San Francisco Book Review



„V tГ©to akcГ­ nabitГ© prvnГ­ knize epickГ© fantasy sГ©rie ДЊarodД›jЕЇv prsten (kterГЎ mГЎ momentГЎlnД› jiЕѕ 14 svazkЕЇ), RiceovГЎ pЕ™edstavuje ДЌtenГЎЕ™ЕЇm ДЌtrnГЎctiletГ©ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehoЕѕ sen je stГЎt se vojГЎkem StЕ™Г­brnГЅch, elitnГ­ jednotky rytГ­Е™ЕЇ, kterГЎ slouЕѕГ­ krГЎli….VypravД›ДЌskГЅ styl RiceovГ© je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h poutavГЅ.“

--Publishers Weekly



„CESTA HRDINY je jednodechovГЎ a snadnГЎ ДЌetba. Konce jednotlivГЅch kapitol vГЎs doslova nutГ­ zjistit, co se stane v kapitole nГЎsledujГ­cГ­ a knihu je proto tД›ЕѕkГ© odloЕѕit. V knize nalezneme nД›kolik mГЎlo pЕ™eklepЕЇ, pЕ™iДЌemЕѕ nД›kterГЎ jmГ©na jsou zamД›nД›nГЎ, avЕЎak ani jedno nekazГ­ celkovГЅ dojem z pЕ™Г­bД›hu. Na konci pЕ™Г­bД›hu jsem mД›l pocit, Еѕe musГ­m mГ­t okamЕѕitД› v rukou jeho dalЕЎГ­ ДЌГЎst a nakonec to bylo pЕ™esnД› to, co jsem takГ© udД›lal. VЕЎech devД›t dГ­lЕЇ ДЊarodД›jova prstenu lze v souДЌasnosti zakoupit v Kindle store, pЕ™iДЌemЕѕ Cesta hrdiny je ke staЕѕenГ­ zdarma, aby si ДЌtenГЎЕ™i mohli vyzkouЕЎet o ДЌem sГ©rie bude! Pokud se poohlГ­ЕѕГ­te po rychlГ© a zГЎbavnГ© ДЌetbД› na dovolenou, tato kniha krГЎsnД› splnГ­ vaЕЎe pЕ™ГЎnГ­.“

--FantasyOnline.net


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)








Copyright В© 2014 Morgan Rice

VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo ЕѕГЎdnou formou ДЌi mГ©diem vysГ­lГЎna nebo uklГЎdГЎna v databГЎzГ­ch ДЌi ГєloЕѕnГЅch systГ©mech, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora.

Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo pЕ™edГЎvГЎn jinГЅm lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si, prosГ­m, dalЕЎГ­ kopie pro kaЕѕdГ©ho pЕ™Г­jemce. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a zakupte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu vynaloЕѕila.

Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, postavy, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo zesnulГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

ObrГЎzek na pЕ™ebalu Copyright Photosani, pouЕѕit s licencГ­ Shutterstock.com.








OBSAH



KAPITOLA PRVNГЌ (#ue35ce219-0a65-51e1-aeab-4fd8b35869b9)

KAPITOLA DRUHГЃ (#u179ad4e4-833e-577b-8771-a4709b069d7d)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#u1197d8d8-0fef-5e69-993d-612a380bb295)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u5b7171a6-f3f4-5049-9f32-b1996d9212a5)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#u59190db7-7f64-50f0-8f7d-3362a45a77ef)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)


“Někdy jsou lidé páni svého osudu:

Chyba, drahГЅ Brute, nenГ­ v naЕЎich hvД›zdГЎch,

Ale v nás samých, protože jsme pouzí přisluhovači.”



--William Shakespeare

Julius Caesar




KAPITOLA PRVNГЌ


Kyra stála na travnatém kopci, pod botama cítila tvrdou zmrzlou zem, kolem ní padal sníh, a snažila se ignorovat ten kousavý chlad, zatímco pozvedla svůj luk a zaměřila se na svůj cíl. Přimhouřila oči, zapomněla na zbytek světa kolem – poryvy větru, pokřik vrány v dálce – a přinutila se vidět jen štíhlou břízku, vzdálenou, jasně bílou, nápadně vynikala v krajině nachových borovic. Na čtyřicet yardů, to byl přesně ten druh výstřelu, který její bratři nedokázali, a který nedokázal ani její otec – a který jí dělal o to více odhodlanější – ona, která z nich byla nejmladší, jediné děvče mezi nimi.

Kyra mezi ně nikdy nezapadla. Část z ní si to samozřejmě přála, chtěla dělat to, co od ní bylo očekáváno a strávit čas s ostatními děvčaty, tam, kam patřila, starat se o domácnost ale někde v hloubce cítila, že to nebylo pro ni. Byla dcerou svého otce, měla duši bojovníka, stejně jako on, a nebude uvězněná mezi kamennými zdmi jejich pevnosti, nepodlehne životu u ohně. Střílela lépe než tito muži – ve skutečnosti již střílela lépe, než otcovi nejlepší lukostřelci – a udělala by cokoli, aby to všem dokázala – a ze všeho nejvíce svému otci – že si zaslouží být brána vážně. Její otec ji miloval, věděla to, ale odmítal v ní vidět, kým opravdu byla.

Kyře se nejlépe nacvičovalo daleko od opevnění, tady na pláních Volisu, o samotě – což jí velmi vyhovovalo, a protože byla jedinou dívkou v pevnosti plné bojovníků, naučila se být o samotě. Oblíbila si chodit sem každý den, na její oblíbené místo, vysoko na vršek plošiny, vyhlížející na nepravidelné kamenné zdi opevnění, kde nacházela dobré, hubené stromy, které šlo trefit jen stěží. Úder jejích šípů se stal všudypřítomným zvukem, který svou ozvěnou zahalil celou vesnici ani jeden jediný strom zde nahoře nebyl ušetřen zásahům jejích šípů, jejich kmeny byly zjizvené, a některé ze stromů se už i nakláněly.

Většina z lučištníků jejího otce, jak Kyra dobře věděla, stříleli na myši, které se ukrývali na planinách když začala poprvé, také to sama zkusila, a zjistila, že je dokázala zabít poměrně snadno. Ale znechutilo se jí to. Byla nebojácná, ale také citlivá, a bezcílně zabíjet živé bytosti v ní vyvolávalo nelibost. Tenkrát se zapřísáhla, že již nikdy nevystřelí na živou bytost – pokud jí nebude hrozit nebezpečí, nebo na ni nebude útočit, jako ti vlčí netopýři, kteří se v noci vynořili ze tmy a létali až příliš blízko opevnění jejího otce. Neměla žádné výčitky z jejich smrti, obzvláště poté, co její mladší bratr, Aidan, utrpěl kousnutí vlčím netopírem, a pak z toho byl půl měsíce nemocný. Kromě toho byli také jedni z nejrychleji se pohybujících stvoření vůbec, a ona věděla, že pokud jednoho trefí, a to především v noci, pak už trefí opravdu cokoli. Jednou při úplňku střílela z věže svého otce celičkou noc, a při východu slunce dychtivě vyběhla, aby nadšeně prohlédla nespočet vlčích netopýrů, kteří se povalovali po zemi, její šípy do nich byly stále zabodnuty, a kolem se shromažďovali vesničané a hleděli na ně překvapenými obličeji.

Kyra se přinutila soustředit se. V mysli si přehrávala výstřel, představovala si sama sebe, jak pozvedává svůj luk, rychle ho natahuje až ke své bradě a bez váhání ho pouští. To opravdové střílení se odehrávalo, jak věděla, ještě před samotným výstřelem. Viděla až příliš mnoho stejně starých lučištníků, čtrnáctiletých, jak natahují svůj luk a váhají – a ona již v ten moment věděla, že jejich výstřel bude marný. Zhluboka se nadechla, pozvedla svůj luk, a v jednom rozhodném pohybu jej natáhla a uvolnila. Ani se nemusela podívat, aby viděla, že zasáhla strom.

Za chvilku uslyšela, jak se skácel – ale to už byla otočená a opět hledala další cíl, ještě vzdálenější.

Kyra uslyšela u svých nohou kňourání a podívala se dolů na Lea, jejího vlka, který vedle ní kráčel jako vždy a třel se o její nohu. Plně vzrostlý vlk, téměř až k jejímu pasu, Leo Kyru chránil tak, jak chránila ona jeho, oni dva byli nerozlučná dvojka v opevnění jejího otce. Kyra nemohla nikam bez Lea jít. Po celou dobu se držel po jejím boku – tedy až na momenty, kdy zkřížili jeho cestu veverka nebo zajíc, v takovém případě byl schopen zmizet i na několik hodin.

“Nezapomněla jsem na tebe, hochu,” řekla Kyra, sáhla do kapsy a podala Leovi zbytek kosti z hostiny. Leo po ní chňapnul a vesele vedle ní vykračoval.

Jak Kyra šla, její dech se před ní vynořoval v mlze, zavěsila si luk přes rameno a dýchala si do dlaní, odřených a studených. Přešla přes širokou, plochou planinu a rozhlédla se. Z této výhodné pozice viděla celou krajinu, válcovité kopce Volisu, většinou zelené, ale nyní pokryté sněhem, provincie opevnění jejího otce, zasazeného v severovýchodním rohu Království Escalonu. Odtud shora viděla Kyra vše, co se v pevnosti jejího otce dělo, z ptačí perspektivy viděla všechny příchody a odchody vesničanů a bojovníků, další důvod, proč se jí to tu nahoře tolik líbilo. Ráda si prohlížela prastaré kamenné obrysy pevnosti jejího otce, siluety cimbuří a věže, impozantně se tyčící mezi kopci, jako by se táhly donekonečna. Volis byl nejvyšší stavbou v krajině, některé z jeho budov vystoupaly až čtyři poschodí vysoko a byly orámovány úchvatnými řadami cimbuří. Byly zakončeny kulatou věží na odvrácené straně, kaplí pro vesničany, ale pro ni to bylo místo, kam mohla vylézt, vyhlížet do krajiny a být o samotě. Kamenný celek byl obkroužen vodním příkopem, přes který se překlenovala široká hlavní cesta a klenutý kamenný most ten byl zase obkroužen vrstvami vnějších valů, kopců, příkopů, zdí – místo, jak se patří, pro jednoho z nejdůležitějších bojovníků Krále – jejího otce.

I kdyЕѕ byl Volis, poslednГ­ pevnost pЕ™ed Plameny, vzdГЎlenГЅ od Androse, hlavnГ­ho mД›sta Escalonu, vzdГЎlenГЅ nД›kolik dnЕЇ jГ­zdy na koni, byl i tak domovem mnohГЅm z proslavenГЅch bojovnГ­kЕЇ krГЎle. TakГ© se stal vzorem a mГ­stem, kterГ© bylo domovem stovkГЎm vesniДЌanЕЇ a farmГЎЕ™ЕЇ, kteЕ™Г­ Еѕili v blГ­zkosti jeho zdГ­ a pod jeho ochranou.

Kyra se podГ­vala na tucty malГЅch jГ­lovГЅch chaloupek, zasazenГЅch do kopcЕЇ pЕ™ed pevnostГ­, z jejich komГ­nЕЇ stoupal dГЅm, farmГЎЕ™i pospГ­chali tam a zpД›t a pЕ™ipravovali se na zimu a na veДЌernГ­ slavnost. To, Еѕe se vesniДЌanГ© cГ­tili dostateДЌnД› v bezpeДЌГ­, i kdyЕѕ Еѕili mimo hlavnГ­ hradby, bylo, jak Kyra vД›dД›la, dЕЇkazem ohromnГ©ho respektu k moci jejГ­ho otce, a takГ© to byl jev, kterГЅ byl jinde v Escalonu nevГ­danГЅ. Nakonec je od zГЎsahu ochrannГ© ruky dД›lilo pouze zaznД›nГ­ vГЅstraЕѕnГ© trubky, kterГ© by vyvolalo okamЕѕitГ© shromГЎЕѕdД›nГ­ vЕЎech otcovГЅch muЕѕЕЇ.

Kyra se podívala dolů na padací most, vždy přeplněný davy lidí – farmáři, ševci, řezníky, kováři, samozřejmě také bojovníky – všichni spěchající z pevnosti do krajiny a opět nazpět. Mezi hradebními zdmi se pouze nežilo a trénovalo, ale byla zde také celá řada ševcovských dvorků, které se staly shromaždovacím místem pro obchodníky. Každý den byly do řady vystaveny jejich stánky, lidé zde prodávali své výrobky, vyměňovali si zboží, chlubili se svým denním úlovkem nebo exotickými látkami či kořením a sladkostmi, které byly nakopeny až někde za mořem. Dvorky v opevnění byly vždy zaplněny exotickými vůněmi, ať již zvláštními čaji, nebo vařenými pokrmy; mezi nimi by se mohla toulat celé hodiny. Její srdce zabušilo, když v dáli za zdmi uviděla kruhové cvičiště pro otcovy muže, Bránu Bojovníků, s nízkou kamennou zdí, která jej obklopovala, a se vzrušením pozorovala, jak se jeho muži, nastoupeni v úhledných řadách i s koňmi, snažili probodnout své cíle – ze stromů visící štíty. Toužila po tom s nimi trénovat.

Kyra najednou uslyЕЎela vГЅkЕ™ik, ten hlas jГ­ byl tak povД›domГЅ, jako by to byl jejГ­ vlastnГ­, pЕ™ichГЎzel ze strГЎЕѕnГ­ho domku, a ona se okamЕѕitД› otoДЌila a plnД› se soustЕ™edila. V davu bylo pozdviЕѕenГ­, a jak pozorovala to hemЕѕenГ­, z davu se vyvalil a zamГ­Е™il si to na hlavnГ­ cestu, jejГ­ mladЕЎГ­ bratr Aidan, veden jejГ­mi dvД›ma starЕЎГ­mi bratry Brandonem a Braxtonem. Kyra ztuhla, ve stЕ™ehu. Z rozruЕЎenГ©ho tГіnu hlasu svГ©ho mladЕЎГ­ho bratra poznala, Еѕe jejГ­ starЕЎГ­ bratЕ™i neplГЎnovali nic dobrГ©ho.

Kyřiny oči se zúžily, jak pozorovala své starší bratry, a cítila ten známý pocit zloby, který v ní stupňoval a nevědomky pevněji sevřela rukojeť svého luku. Pak vyšal Aidan, a mezi oběma pochodoval, oba byli o dobrou stopu vyšší, než on a oba ho drželi za paži a táhli ho proti jeho vůli, směrem od pevnosti a do krajiny. Aidan, malý, hubený, citlivý chlapec, ani ne desetiletý, vyhlížel obzvláště zranitelně, zmáčknutý mezi oběma bratry, přerostlými sedmnáctiletými a osmnáctiletými surovci. Měli podobné rysy a barvu, silné čelisti, pyšné brady, tmavě hnědé oči a vlnité hnědé vlasy – i když Brandon a Braxton měli své vlasy ostříhané nakrátko, zatímco Aidanovy mu padaly neukázněně očí. Všichni si byli podobní – a nikdo z nich nebyl podobný jí, s jejími světle blond vlasy a světle šedýma očima. Byla oblečená do pletených punčocháčů, vlněné dlouhé blůzy a pláště, Kyra byla vysoká a štíhlá, a říkali jí, že byla až příliš pobledlá, měla široké čelo a malý nos, a byla obdařená nápadnými rysy, kvůli kterým se nejeden muž ohlédl. Obzvláště nyní, když jí táhlo na patnáct, si všímala, že se její vzhled mění.

Bylo jí to nepříjemné. Nechtěla na sebe tolik upozorňovat a nemyslela si o sobě, že je krásná. Vůbec se nezajímala o svůj vzhled – jen o trénink, o chrabrost, o čest. Raději by se podobala svému otci, tak jako její bratři, muži, kterého obdivovala a milovala více než kohokoli jiného na světě, než mít své hezoučké rysy. Při pohledu do zrcadla vždy hledala ve svých očích jeho podobu, nicméně ať se dívala jak se dívala, nemohla v nich nic najít.

“Е?ekl jsem ti, nesahej na mД›!” Aidan zakЕ™iДЌel, jeho hlas se nesl aЕѕ sem.

Jak uslyЕЎela tГ­snivГЅ vГЅkЕ™ik svГ©ho mladЕЎГ­ho bratra, chlapce, kterГ©ho Kyra milovala vГ­ce neЕѕ kohokoli na svД›tД›, vzpЕ™Г­ma se postavila, jako lev, kterГЅ hlГ­dГЎ svГ© mlГЎdД›. Leo takГ© ztuhnul a na zГЎdech mu vstaly chlupy. Jejich matka zemЕ™ela jiЕѕ dГЎvno a Kyra cГ­tila povinnost dohlГ­Еѕet na Aidana, aby mu nahradila matku, kterou nikdy nemД›l.

Brandon a Braxton ho neurvale tГЎhli po cestД›, smД›rem od pevnosti, na opuЕЎtД›nГ© venkovskГ© cestД›, ke vzdГЎlenГ©mu lesu, a ona vidД›la, jak se jej snaЕѕГ­ pЕ™imД›t, aby drЕѕel kopГ­, kterГ© pro nД›j zdГЎlo bГЅt aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ velkГ©. Aidan byl aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ snadnГЅm terДЌem, po kterГ©m se mohli vozit; Brandon a Braxton byli tyrani. Byli silnГ­ a tak trochu stateДЌnГ­, ale spГ­ЕЎe suverГ©nnГ­ neЕѕ aby byli skuteДЌnД› ЕЎikovnГ­ a zdГЎlo se, Еѕe se vЕѕdy dostali do problГ©mЕЇ, kterГ© sami nebyli schopni vyЕ™eЕЎit. Bylo to k zblГЎznД›nГ­.

Kyra si uvД›domila, co se dД›je: Brandon a Braxton tГЎhli Aidana s sebou na jeden ze svГЅch lovЕЇ. VЕЎimla si vakЕЇ vГ­na v jejich rukou a vД›dД›la, Еѕe pili, hnД›vala se. NestaДЌilo, Еѕe se chystali zabГ­t nД›jakГ© hloupГ© zvГ­Е™e, ale nynГ­ takГ© s sebou tГЎhli jejich mladЕЎГ­ho bratra, a to i pЕ™es jeho protesty.

KyЕ™iny instinkty se vzchopily a ona zaДЌala jednat, bД›Еѕela z kopce, aby je konfrontovala, Leo bД›Еѕel vedle nГ­.

“Nyní jsi už dost starý,” řekl Brandon Aidanovi.

“Už je na čase, aby ses stal mužem,” řekl Braxton.

VelkГЅmi skoky letД›la pЕ™es travnatГ© kopce, kterГ© znala zpamД›ti, KyЕ™e to netrvalo dlouho a za chvilku je dobД›hla. VbД›hla na cestu a zastavila se pЕ™ed nimi, blokujГ­c jim cestu, ztД›Еѕka dГЅchala, Leo vedle nГ­, a jejГ­ bratЕ™i hromadnД› zastavili a ohromenД› se ohlГ­Еѕeli.

VЕЎimla si, Еѕe Aidanova tvГЎЕ™ se hned zklidnila.

“Ztratila ses?” říkal Braxton z legrace.

“Blokuješ nám cestu,” řekl Brandon. “Jdi zpátky ke svým šípům a klackům.”

Oba dva se pohrdavД› smГЎli, ale ona se mraДЌila, neodrazenГЎ, zatГ­mco Leo vedle nГ­ vrДЌel.

“Jdi s tím zvířetem pryč,” řekl Braxton, a snažil se přitom znít statečně, ale v jeho hlase byl znát strach, své kopí sevřel co možná nejpevněji.

“Kam si myslíte, že vedete Aidana?” zeptala se smrtelně vážně a bez hnutí na ně hlěděla.

Na chvГ­li se odmlДЌeli, rysy v jejich tvГЎЕ™Г­ch pomalu tuhly.

“Odvedeme ho, kam budeme chtít,” řekl Brandon.

“Jde s námi na lov, aby se naučil být skutečným mužem,” řekl Braxton, zdůrazňující to poslední slovo, aby si do ní pořádně dloubnul.

Ale ona se nevzdala.

“Je příliš mladý,” odpověděla rozhodně.

Brandon se zamraДЌil.

“To říká kdo?” zeptal se.

“To říkám já.”

“A ty jsi jeho matka?” zeptal se Braxton.

Kyra zrudla, byla plnГЎ vzteku, a pЕ™ГЎla si, jako nikdy pЕ™edtГ­m, aby tu jejich matka nynГ­ byla.

“Asi tak jako ty jsi jeho otec,” odpověděla.

VЕЎichni tam stГЎli v napjatГ©m tichu a Kyra se podГ­vala na Aidana, kterГЅ na ni se strachem hledД›l.

“Aidane,” zeptala se ho, “ty si to přeješ?”

Aidan sklopil oДЌi k zemi, stydД›l se. StГЎl tam v tichosti, vyhГЅbal se jejГ­mu pohledu, a Kyra vД›dД›la, Еѕe se bojГ­ Е™Г­ci vlastnГ­ nГЎzor, aby ve svГЅch starЕЎГ­ch bratrech nevyvolal nevoli.

“No, tak tady to máš,” řekl Brandon. “Nic nenamítá.”

Kyra tam stГЎla, hoЕ™ela pocitem marnosti a chtД›la, aby Aidan Е™ekl svЕЇj nГЎzor, ale nemohla ho pЕ™inutit.

“Je to od vás hloupé, brát ho s sebou na lov,” řekla. “Chystá se bouřka. Brzy bude tma. Les je plný nebezpečí. Jestli ho chcete naučit lovu, tak ho s sebou vezměte, až bude starší, vyberte si nějaký jiný den.”

NaЕЎtvanД› se na ni zamraДЌili.

“Co ty víš o lovu?” zeptal se Braxton. “Co jsi doposud ulovila, kromě těch tvých stromů?”

“Už tě nějaký z nich kousnul?” dodal Brandon.

Oba se smГЎli, v KyЕ™e to vЕ™elo a pЕ™emГЅЕЎlela, co mГЎ udД›lat. Bez toho, aby Aidan Е™ekl svЕЇj vlastnГ­ nГЎzor, nemohla nic moc udД›lat.

“Máš příliš velké obavy, sestřičko,” konečně řekl Brandon. “Aidanovi se pod naším dohledem nic nestane. Chceme, aby jen trochu zmužněl – nechceme ho zabít. Opravdu si myslíš, že jsi jediná, komu na něm záleží?”

“A navíc, otec to vidí,” řekl Braxton. “Chceš ho snad zklamat?”

Kyra okamЕѕitД› pohlГ©dla pЕ™es jejich ramena a ve vГЅЕЎce, ve vД›Еѕi, zahlГ©dla jejich otce, kterГЅ stГЎl u oblГ©ho, otevЕ™enГ©ho okna, a hledД›l na nД›. PocГ­tila zklamГЎnГ­, protoЕѕe to nezatrhnul.

Pokusili se projГ­t kolem, ale Kyra tam stГЎla, tvrdoЕЎГ­jnД› blokovala jejich cestu. DГ­vali se na ni, jako by ji chtД›li odstrДЌit, ale Leo se mД›zi nД› postavil, vrДЌel, a oni se nakonec rozhodli jinak.

“Aidane, ještě není pozdě,” řekla mu. “Nemusíš jít. Přeješ si vrátit se se mnou do tvrze?”

ProhlГ©dla si ho a vidД›la, jak se mu prodГ­rajГ­ slziДЌky, ale zГЎroveЕ€ takГ© vidД›la jeho trГЎpenГ­. Nastalo dlouhГ© ticho, kterГ© nic nepЕ™eruЕЎilo, ani Е™voucГ­ vГ­tr, ani zesilujГ­cГ­ snД›ЕѕenГ­.

KoneДЌnД› se zavrtД›l.

“Chci jít na lov,” rozpačitě zamumlal.

Jeho bratЕ™i v tom okamЕѕenГ­ proЕЎli kolem nГ­, vrazili do nГ­, tГЎhli Aidana, a jak spД›chali po cestД›, Kyra se otoДЌila a sledovala je, v Еѕaludku se jГ­ hromadil nepЕ™Г­jemnГЅ pocit.

OtoДЌila se zpД›t k tvrzi a podГ­vala se nahorЕЇ do vД›Еѕe, ale jejГ­ otec uЕѕ byl pryДЌ.

Kyra sledovala, jak jí její tři bratři mizí z pohledu, mířili do přicházející bouře, směrem k Trnovému lesu, a v břiše pocítila děs. Napadlo ji chňapnout Aidana a přivést ho zpět – ale nechtěla mu udělat ostudu.

Věděla, že to má nechat být – ale nedokázala to. Něco v ní jí to nedovolovalo. Tušila nebezepečí a to hlavně kvůli tomu, že byl podvečer Zimního Měsíce. Nedůvěřovala svým starším bratrům; věděla, že Aidana nezraní, ale byli lehkovážní a až příliš hrubí. A co bylo nejhorší, až příliš věřili ve své dovednosti. Byla to špatná kombinace.

Kyra už to nemohla vydržet. Nezakročí-li její otec, pak zakročí ona. Byla na to už dost stará – nemusela se zodpovídat nikomu jinému, než sama sobě.

Kyra se dala do bД›hu, pГЎdila po opuЕЎtД›nГ© vesnickГ© cestД›, s Leem vedle sebe, a smД›Е™ovala pЕ™Г­mo do TrnovГ©ho lesa.




KAPITOLA DRUHГЃ


Kyra vstoupila do tmavГ©ho TrnovГ©ho lesa, zГЎpadnД› od pevnosti, lesa tak hlubokГ©ho, Еѕe skrze nД›j nebylo tГ©mД›Е™ ani vidД›t. Jak jГ­m pomalu s Leem krГЎДЌela, snГ­h a led kЕ™upali pod jejich nohama, pohlГ©dla vzhЕЇru. Byla zastГ­nД›na trnitГЅmi stromy, kterГ© se tГЎhly do dГЎli. Byli to prastarГ© ДЌernГ© stromy se zkroucenГЅmi vД›tvemi, podobnГЅmi trnЕЇm, a tlustГЅmi ДЌernГЅmi listy. MД›la pocit, Еѕe toto mГ­sto je prokletГ©; nic dobrГ©ho z nД›j nikdy nevyvstalo. MuЕѕi jejГ­ho otce se z nД›j vraceli zranД›nГ­ z lovЕЇ, a kolikrГЎt zde skЕ™Г­tek, kterГ©mu se podaЕ™ilo prodrat skrze Plameny, naЕЎel ГєtoДЌiЕЎtД› a vyuЕѕГ­val jej jako svou zГЎkladnu pro Гєtoky na vesniДЌany.

Hned při vstupu Kyra okamžitě pocítila chlad. Byla zde větší tma, bylo zde chladněji a vzduch byl vlhčí, těžký pachem trnitých stromů, byl cítit rozkládající se zeminou, ohromné stromy bránily vstupu zbývajícímu dennímu světlu. Kyra byla ve střehu, stále rozčilená na své starší bratry. Bylo nebezpečné sem přijít bez doprovodu několika bojovníků – a to především za soumraku. Každý zvuk ji vylekal. Najednou uslyšela vzdálený nářek zvířete a trhla sebou, otočila se a hledala jej. Ale les byl příliš hustý a nemohla ho najít.

Leo vedle nГ­ zuЕ™ivД› zavrДЌel a najednou za nД›ДЌГ­m vyrazil.

“Leo!” zavolala.

Ale uЕѕ byl ten tam.

Naštvaně si povzdychla; vždycky si dělal, co chtěl, když mu před nosem přešlo zvíře. Věděla, že se vrátí – později.

Kyra pokračovala, nyní ale sama, a les byl tmavší a tmavší, jen s obtížemi sledovala stopu svých bratrů – když najednou zaslechla vzdálený smích. Okamžitě zpozorněla, otočila se po zvuku a kličkovala mezi hustým porostem, až před sebou uviděla své bratry.

Kyra se drЕѕela v povzdГЎlГ­, udrЕѕovala si dostateДЌnГЅ odstup, nechtД›la, aby si jГ­ vЕЎimli. VД›dД›la, Еѕe kdyby ji Aidan uvidД›l, stydД›l by se a poslal by ji pryДЌ. Rozhodla se, Еѕe je bude pozorovat zpoza stГ­nЕЇ, jen se ujistГ­, Еѕe se nedostali do potГ­ЕѕГ­. Pro Aidana bylo lepЕЎГ­, aby nebyl zostuzen, aby se mohl cГ­tit jako skuteДЌnГЅ muЕѕ.

Pod jejíma nohama praskla větvička a Kyra se v tu ránu sehnula, obávala se, že ji ten zvuk prozradí – ale její opilí starší bratři byli ke zvuku lhostejní, nyní již asi třicet yardů před ní, rychle kráčeli a hluk byl přehlušen jejich vlastním smíchem. Na Aidanově těle poznala, že je napjatý, téměř jako by se mu chtělo plakat. Pevně svíral své kopí, jako by si chtěl dokázat, že je mužem, ale jeho stisk byl neohrabaný a jeho kopí příliš dlouhé, s jeho váhou tak trochu zápasil.

“Vylez sem!” zavolal Braxton, otočil se k Aidanovi, který se vláčel pár kroků za ním.

“Čeho se tak bojíš?” řekl mu Brandon.

“Nebojím se -” trval Aidan.

“Ticho!” řekl náhle Brandon, pak zastavil s nataženou rukou se dlaní dotknul Aidanova hrudi, jeho výraz byl poprvé vážný. Braxton také zastavil, všichni ztuhli.

Kyra se ukryla za stromem, zatГ­mco svГ© bratry pozorovala. StГЎli na okraji mГЅtiny, hledД›li pЕ™Г­mo pЕ™ed sebe, jako by nД›co zahlГ©dli.

Plazila se kupЕ™edu, ostraЕѕitГЎ, snaЕѕila se zГ­skat lepЕЎГ­ vГЅhled, a proplГ©tala se mezi dvД›ma velkГЅmi stromy, pak se, ohromenГЎ, zastavila se v momentД›, kdy zahlГ©dla, co spatЕ™ili. StГЎl sГЎm na mГЅtinД› a ze zemД› ryl Еѕaludy, divoДЌГЎk. Nebyl to ale ЕѕГЎdnГЅ obyДЌejnГЅ divoДЌГЎkпЂ» byl obludnГЅ, ДЊernorohГЅ kanec, nejvД›tЕЎГ­ divoДЌГЎk, jakГ©ho kdy vidД›la, s dlouhГЅmi, bГ­lГЅmi, zahnutГЅmi ЕЎpiДЌГЎky a tЕ™emi dlouhГЅmi, ДЌernГЅmi rohy, jeden vystupujГ­cГ­ z jeho nosu a dva z hlavy. TГ©mД›Е™ o velikosti medvД›da, bylo to vzГЎcnГ© stvoЕ™enГ­, proslulГ© svou krutostГ­ a rychlostГ­ blesku. Bylo to zvГ­Е™e, kterГ©ho se kdekdo bГЎl a takovГ©, kterГ© nechtД›l potkat ЕѕГЎdnГЅ lovec.

Byl to velkГЅ problГ©m.

Kyře vstaly chlupy na rukou a přála si, aby tu byl Leo – ale zároveň byla ráda, že tu nebyl, protože věděla, že by po něm vyskočil a nebyla si jistá, jestli by tento střet vyhrál. Kyra udělala krok dopředu, pomalu sundala svůj luk z ramene, zatímco instinktivně sáhla po šípu. Pokusila se spočítat, jak daleko byl divočák od chlapců a jak daleko byla ona – a věděla, že to nebylo dobré. V cestě měla příliš mnoho stromů na to, aby to byl čistý zásah – a zvíře takové velikosti nenechávalo moc prostoru pro chybu. Pochybovala, že jeden šíp ho může skolit.

Kyra si všimla záblesku strachu na obličeji jejích bratrů, pak uviděla Brandona a Braxtona, jak rychle zakryli svůj strach suverénním výrazem – byla si jistá, že ten výraz byl posilněn alkoholem. Oba pozvedli svá kopí a udělali několik kroků dopředu. Braxton si všimnul, že Aidan stojí jako přibytý a otočil se, chytnul chlapcovo rameno a také ho pobídl, aby udělal krok kupředu.

“Tady je tvá šance stát se mužem,” řekl Braxton. “Zabij tohoto kance a budou o tobě pět písně po generace.”

“Přines jeho hlavu a budeš po celý zbytek svého života slavný,” řekl Brandon.

“Já...se bojím,” řekl Aidan.

Brandon a Braxton se uЕЎklГ­bli a potom se pohrdavД› zasmГЎli.

“Ty se bojíš?” řekl Brandon. “A co by na to řekl otec, kdyby to slyšel?”

Divočák zvedl ostražitě hlavu a odhalil tak zářící žluté oči, zíral na ně, jeho obličej se při rozzlobeném vycenění zubů celý svraštil. Otevřel tlamu, odhalil své tesáky a slintal, zatímco rozzlobeně vrčel a vydával zvuk, který vznikal někde v hloubi jeho břicha. Kyra, i na tu velkou vzdálenost, pocítila záchvat strachu – a ani si nedokázala představit, jaký strach musel pociťovat Aidan.

Kyra vybД›hla kupЕ™edu, dГЎvala pozor na smД›r vД›tru, pevnД› rozhodnuta pЕ™ibД›hnout, jeЕЎtД› neЕѕ bylo pЕ™Г­liЕЎ pozdД›. KdyЕѕ uЕѕ byla jen pГЎr krokЕЇ za svГЅmi bratry, vykЕ™ikla:

“Nechte ho na pokoji!”

JejГ­ vГЅraznГЅ hlas pЕ™eruЕЎil ticho a jejГ­ bratЕ™i se vЕЎichni prudce otoДЌili, zjevnД› polekanГ­.

“Už jste si užili legraci,” dodala. “Nechte ho být.”

ZatГ­mco na Aidanovi byla patrnГЎ Гєleva, Brandon a Braxton se na ni oba mraДЌili.

“Co ty o tom víš?” vyhrkl naoplátku Brandon. “Přestaň se vměšovat mezi opravdové muže.”

DivoДЌГЎkovo vrДЌenГ­ se prohlubovalo, jak se k nim plГ­Еѕil, a Kyra, plnГЎ strachu a vzteku, vykroДЌila kupЕ™edu.

“Jestli jste tak pošetilí, abyste si znepřátelili takovou bestii, tak prosím,” řekla. “Ale Aidana pošlete sem ke mně.”

Brandon se zamraДЌil.

“Aidan může zůstat, kde je,” oponoval Brandon. “Právě bude mít příležitost se naučit bojovat. Že ano, Aidane?”

Aidan stГЎl v tichosti, omrГЎДЌenГЅ strachem.

Kyra se chystala udД›lat dalЕЎГ­ krok kupЕ™edu a chytit Aidana za paЕѕi, kdyЕѕ to na mГЅtinД› zaЕЎustilo. UvidД›la divoДЌГЎka, jak se pomalu hrozivД› sune blГ­Еѕ a blГ­Еѕ, krok za krokem.

“Nezaútočí, pokud nebude vyprovokován,” nabádala Kyra své bratry. “Nechte ho jít.”

Ale jejГ­ bratЕ™i ji ignorovali, oba se k nД›mu otoДЌili ДЌelem a pozvedli svГЎ kopГ­. KrГЎДЌeli kupЕ™edu k mГЅtinД›, jako by chtД›li dokГЎzat, jak jsou stateДЌnГ­.

“Budu mířit na jeho hlavu,” řekl Brandon.

“A já na jeho krk,” souhlasil Braxton.

DivoДЌГЎk zavrДЌel jeЕЎtД› hlasitД›ji, jeЕЎtД› vГ­ce otevЕ™el svou tlamu, slintal a udД›lal dalЕЎГ­ vГЅhruЕѕnГЅ krok.

“Vraťte se zpátky!” vykřikla zoufale Kyra.

Ale Brandon a Braxton krГЎДЌeli vpЕ™ed, pozvedli svГЎ kopГ­ a nГЎhle jimi hodili.

Kyra napjatě sledovala, jak kopí letí vzduchem, a připravovala se na nejhorší. Viděla, ke svému zděšení, jak Brandonovo kopí škráblo jeho ucho, dost na to, aby z něj tekla krev – a aby ho to vyprovokovalo – zatímco Braxtonovo kopí proletělo kolem a minulo jeho hlavu o několik stop.

To bylo poprvГ©, kdy Brandon a Braxton vypadali vydД›ЕЎenД›. StГЎli tam s otevЕ™enou pusou a hloupГЅm vГЅrazem v obliДЌeji, jejich opojenГ­ alkoholem bylo rychle nahrazeno strachem.

DivoДЌГЎk, rozlГ­cen, sklonil svou hlavu, vydal dД›sivГЅ zvuk a nГЎhle vystartoval.

Kyra v hrЕЇze sledovala, jak zamГ­Е™il na jejГ­ bratry. Na svou velikost to bylo nejrychlejЕЎГ­ zvГ­Е™e, kterГ© kdy spatЕ™ila, a letД›lo trГЎvou jako by to byl srnec.

Jak se pЕ™iblГ­Еѕilo, Brandon a Braxton bД›Еѕeli jako o Еѕivot, kaЕѕdГЅ zamГ­Е™il jinГЅm smД›rem.

Aidan zЕЇstal stГЎt na mГ­stД›, jako by pЕ™irostl, ГєplnД› osamocen a zkamenД›lГЅ strachem. Jeho Гєsta byla doЕЎiroka otevЕ™ena, povolil svЕЇj stisk a jeho kopГ­ mu vypadlo z ruky na zem. Kyra vД›dД›la, Еѕe by to stД›jnД› nebylo k niДЌemuпЂ» Aidan se nemohl ubrГЎnit, i kdyby to zkusil. DospД›lГЅ muЕѕ by se neubrГЎnil. A divoДЌГЎk, jako by to cГ­til, upЕ™el svЕЇj pohled na Aidana a zamГ­Е™il pЕ™Г­mo k nД›mu.

Kyře se sevřelo srdce a dala se do činění, věděla, že bude mít jen jednu jedinou šanci. Bez přemýšlení se vrhla kupředu, uhýbala mezi stromy a již držela svůj luk před sebou, věděla, že měla jen jeden jediný výstřel a musel být perfektní. Kvůli její panice by to byl složitý výstřel, i kdyby se divočák vůbec nepohyboval – a jestli to mají přežít, musí se perfektně trefit.

“AIDANE, K ZEMI!” vykřikla.

V prvnГ­m okamЕѕiku se ani nehnul. Aidan jГ­ blokoval cestu, a brГЎnil tak jejГ­mu ДЌistГ©mu zГЎsahu a jak Kyra pozvedla svЕЇj luk a bД›Еѕela kupЕ™edu, uvД›domila si, Еѕe kdyЕѕ se Aidan nehne, jejГ­ jedinГЎ pЕ™Г­leЕѕitost dosГЎhnout ДЌistГ©ho zГЎsahu bude ztracena. KlopГЅtaje pЕ™es les, jejГ­ nohy jГ­ klouzaly ve snД›hu a po mokrГ© zemi, na chvilku pocГ­tila, Еѕe vЕЎechno mЕЇЕѕe bГЅt ztraceno.

“AIDANE!” opět zoufale vykřikla.

NД›jakГЅm zГЎzrakem tentokrГЎt poslechl, stЕ™emlav se vrhnul k zemi v poslednГ­ vtД›Е™inД› a uvolnil tak KyЕ™e stЕ™elnou trasu.

Jak divoДЌГЎk vybД›hl proti Aidanovi, pro Kyru se v ten moment zpomalil ДЌas. CГ­tila, jak vstupuje do jinГ© dimenze, vzbudilo se v nГ­ nД›co, co pЕ™edtГ­m jeЕЎtД› nikdy nezaЕѕila a ДЌemu ГєplnД› nerozumД›la. SvД›t se zГєЕѕil a zaostЕ™il. SlyЕЎela zvuk svГ©ho buЕЎГ­cГ­ho srdce, vlastnГ­ dech, ЕЎustД›nГ­ listГ­, krГЎkorГЎnГ­ vrГЎny ve vГЅЕЎce. CГ­tila se, vГ­ce neЕѕ kdy pЕ™edtГ­m, sladД›na s vesmГ­rem, jako by vstoupila do Е™Г­ЕЎe, kde ona a vesmГ­r tvoЕ™ili jeden celek.

Kyra cГ­tila, jak jГ­ zaДЌaly dlanД› brnД›t horkou, pichlavou energiГ­, kterГ© nerozumД›la, jako by nД›co cizГ­ho vstupovalo do jejГ­ho tД›la. Bylo to, jako by se v letmГ©m okamЕѕiku stala nД›kГЅm vГЅznamnД›jЕЎГ­m, neЕѕ byla ona, nekГЅm mnohem mocnД›jЕЎГ­m.

Kyra vstoupila do stavu, kdy nemusela pЕ™emГЅЕЎlet a kdy si dovolila nechat se vГ©st ДЌistГЅm instinktem a touto novou energiГ­, kterГЎ v nГ­ proudila. NakroДЌila si chodidly, zvedla luk, vloЕѕila do nД›j ЕЎГ­p a nechala ho letД›t.

V ten moment, kdy ho pustila, vД›dД›la, Еѕe to byl vГЅjimeДЌnГЅ vГЅstЕ™el. Nemusela sledovat, jak ЕЎГ­p plachtГ­, aby vД›dД›la, Еѕe letГ­ pЕ™esnД› tam, kam ona chtД›la: do pravГ©ho oka bestie. VystЕ™elila s takovou silou, Еѕe, neЕѕ se zastavil, zaryl se tГ©mД›Е™ stopu hluboko.

Bestie najednou zachrochtala, nohy se z pod nГ­ zlomily, a upadla na obliДЌej do snД›hu. Sklouzla se po zbГЅvajГ­cГ­ mГЅtinД›, zmГ­tala se, stГЎle naЕѕivu, aЕѕ se dostala k Aidanovi. KoneДЌnД› se zastavila asi stopu od nД›j, tak blГ­zko, Еѕe kdyЕѕ se koneДЌnД› pЕ™estala pohybovat, ti dva se tГ©mД›Е™ dotГЅkali.

JeЕЎtД› na zemi sebou cukala a Kyra, s dalЕЎГ­m ЕЎГ­pem pЕ™ipravenГ©m v luku, udД›lala krok dopЕ™edu, postavila se nad divoДЌГЎka, a prostЕ™elila mu dalЕЎГ­m ЕЎГ­pem zГЎtylek. KoneДЌnД› se pЕ™estal hГЅbat.

Kyra stГЎla na mГЅtinД›, v tichosti, jejГ­ srdce buЕЎilo, brnД›nГ­ v jejГ­ch dlanГ­ch pomalu odeznГ­valo, energie se vytrГЎcela a ona se podivovala, co se prГЎvД› stalo. Opravdu vystЕ™elila ona?

OkamЕѕitД› si vzpomnД›la na Aidana, otoДЌila se a uchopila ho, on k nГ­ upЕ™el zrak, jako by byla jeho matka, oДЌi plnГ© strachu, ale nebyl zranД›n. KdyЕѕ si uvД›domila, Еѕe je v poЕ™ГЎdku, ulevilo se jГ­.

Kyra se otočila a uviděla své dva starší bratry, oba stále leželi na mýtině, jak na ni hledí s překvapením v očích – a s údivem. Ale v jejich očích bylo ještě něco jiného, něco, co ji rozrušovalo: podezření. Jako by byla jiná, než oni. Cizí člověk. Byl to pohled, který Kyra předtím již viděla, sice zřídkakdy, ale zase dostatečně často, aby se nad tím už pozastavila. Otočila se a podívala se dolů na mrtvou bestii, monstrózní, ohromou, ztuhlou u jejích nohou, a podivila se, jak ona, patnáctiletá dívka, mohla toto dokázat. Věděla, že to bylo to nad její schopnosti. Bylo to více, než jen šťastný výstřel.

VЕѕdy na nГ­ bylo nД›co zvlГЎЕЎtnГ­ho, ДЌГ­m se od ostatnГ­ch liЕЎila. StГЎla tam, otupД›lГЎ, chtД›la se pohnout, ale nemohla. ProtoЕѕe vД›dД›la, Еѕe to, co jГ­ dnes otЕ™ГЎslo, nebyla tato bestie, ale byl to zpЕЇsob, jak se na ni jejГ­ bratЕ™i dГ­vali. A nemohla si pomoci, ale jiЕѕ milionkrГЎt si poloЕѕila tuto otГЎzku, kterГ© se bГЎla ДЌelit celГЅ svЕЇj Еѕivot:

KГЅm byla?




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Kyra krГЎДЌela za svГЅmi bratry, zatГ­mco oni ЕЎlapali po cestД› zpД›t k pevnosti, pozorovala jak zГЎpasГ­ s vГЎhou divoДЌГЎka, Aidan vedle nГ­ a Leo u jejГ­ nohy, jiЕѕ navrГЎcen z honu za svГЅm Гєlovkem. Brandon a Braxton s nГЎmahou nesli mrtvou bestii, pЕ™ivГЎzanou k jejich kopГ­ a zavД›ЕЎenou na ramenou. Jejich ponurГЎ nГЎlada se drasticky zmД›nila ve chvГ­li, kdy vystoupili z lesa zpД›t pod otevЕ™enГ© nebe a obzvlГЎЕЎtД› nynГ­, kdyЕѕ byla na dohled tvrz jejich otce. S kaЕѕdГЅm uЕЎlГЅm krokem, Brandon a Braxton nabГЅvali vГ­ce sebejistoty, byli uЕѕ tГ©mД›Е™ tak arogantnГ­, jako pЕ™edtГ­m, nynГ­ se smГЎli, navzГЎjem se provokovali a chvГЎstali se svГЅm Гєlovkem.

“Mé kopí ho škráblo,” řekl Brandon Braxtonovi.

“Ale,” oponoval Braxton, “mé kopí ho navedlo k tomu, aby si to nasměroval pod Kyřin šíp.”

Kyra poslouchala, jejГ­ obliДЌej rudnul z tД›ch jejich lЕѕГ­пЂ» jejГ­ paliДЌatГ­ bratЕ™i se jiЕѕ sami sebe pЕ™esvД›dДЌovali o svГ©m vlastnГ­m pЕ™Г­bД›hu a nynГ­ se zdГЎlo, Еѕe mu snad i vД›Е™ili. UЕѕ nynГ­ pЕ™edvГ­dala, Еѕe se budou chvГЎstat v sГЎlu jejГ­ho otce a budou vЕЎem povГ­dat o svГ©m Гєlovku.

Bylo to k zblГЎznД›nГ­. Ale pЕ™esto cГ­tila, Еѕe bylo pod jejГ­ ГєroveЕ€, aby vЕЎe uvedla na pravou mГ­ru. PevnД› vД›Е™ila, Еѕe se kola spravedlnosti toДЌГ­ a vД›dД›la, Еѕe nakonec pravda vЕѕdy vyjde najevo.

“Jste lháři,” řekl Aidan, kráčeje vedle ní, zjevně stále otřesen tou událostí. “Víte, že divočáka zabila Kyra.”

Brandon pohrdavД› vrhnul letmГЅ pohled pЕ™es rameno, jako by byl Aidan nepЕ™Г­jemnГЅ hmyz.

“Co ty víš?” zeptal se Aidana. “Věnoval ses čůráním si do kalhot.”

Oba se smГЎli a jako by se ujiЕЎЕҐovali ve svГ©m pЕ™Г­bД›hu s kaЕѕdГЅm dalЕЎГ­m uЕЎlГЅm krokem.

“A vy jste neutíkali plni strachu?” zeptala se Kyra, která podporovala Aidana, protože to nemohla už ani o vteřinu déle vydržet.

Nato oba přestali mluvit. Kyra si je mohla pořádně podat – ale neměla zapotřebí zvyšovat svůj hlas. Spokojeně vykračovala, cítila se dobře, uvnitř věděla, že zachránila život svého bratra a to bylo veškeré zadostiučinění, které potřebovala.

Kyra pocГ­tila malou ruku na svГ©m rameni a zbД›ЕѕnД› se podГ­vala na Aidana, usmГ­val se, uklidЕ€oval ji pohledem, zcela zЕ™ejmД› vdД›ДЌnГЅ, Еѕe byl naЕѕivu a v jednom kuse. Kyra pЕ™emГЅЕЎlela nad tГ­m, jestli si jejГ­ starЕЎГ­ bratЕ™i takГ© cenili toho, co pro nД› udД›lalaпЂ» kdyby se nakonec v danГЅ moment neobjevila, byli by mrtvГ­.

Kyra sledovala, jak se divoДЌГЎk pЕ™ed nГ­ pohupuje s kaЕѕdГЅm krokem a uЕЎklГ­bla seпЂ» pЕ™ГЎla si, aby ho jejГ­ bratЕ™i byli bГЅvali nechali na mГЅtinД›, kam patЕ™il. Bylo to prokletГ© zvГ­Е™e, nepochГЎzelo z Volisu a nepatЕ™ilo sem. Bylo to ЕЎpatnГ© znamenГ­, obzvlГЎЕЎtД›, kdyЕѕ se to tГЅkalo TrnovГ©ho lesa a jeЕЎtД› v pЕ™edveДЌer ZimnГ­ho MД›sГ­ce. VzpomnД›la si na starГ© pЕ™Г­slovГ­, kterГ© jednou ДЌetla: nevytahuj se, byl-li jsi zrovna uЕЎetЕ™en smrti. CГ­tila, Еѕe jejГ­ bratЕ™i pokouЕЎeli osud a zpД›t domЕЇ si odnГЎЕЎeli temnotu. Nemohla si pomoci, ale cГ­tila, Еѕe je to pЕ™edzvД›stГ­ ЕЎpatnГЅch udГЎlostГ­.

Jak vylezli na kopec, pЕ™ed nimi se rozlehla tvrz, spolu s tГЎhlГЅm vГЅhledem do krajiny. I pЕ™es poryvy vД›tru a silnД›jЕЎГ­ snД›ЕѕenГ­ pocГ­tila Kyra velkou Гєlevu, protoЕѕe byla doma. Z komГ­nЕЇ, kterГЅmi byla krajina posetГЎ, stoupal dГЅm a tvrz jejГ­ho otce vyzaЕ™ovala tlumenou, pЕ™Г­jemnou zГЎЕ™i, celГЎ osvД›tlenГЎ ohni kterГ© brГЎnily pЕ™Г­chodu soumraku. Cesta se rozЕЎГ­Е™ila a jak se blГ­Еѕili k mostu, byla jiЕѕ vГ­ce udrЕѕovanГЎ, vЕЎichni zrychlili svГ© tempo a sviЕѕnД› krГЎДЌeli po poslednГ­m Гєseku. Cesta praskala ve ЕЎvech lidmi, dychtivГЅmi po festivalu, i pЕ™es nepЕ™Г­zeЕ€ poДЌasГ­ a schylujГ­cГ­ se noc.

Kyra nebyla překvapená. Festival Zimního Měsíce byl jeden z nejdůležitějších svátků roku a všichni byli zaneprázdnění přípravami na blížící se hody. Ohromné davy lidí se tlačily na padacím mostě, spěchali pro zboží od obchodníků, aby se mohli zapojit do hodů tvrze – zatímco stejné množství lidí spěchalo z bran, zpět do svých domovů, aby slavilo se svými rodinami. Voli táhli povozy a náklady zboží v obou směrech, zatímco kameníci klepali a otloukávali další novou zeď, která byla vystavěna, aby chránila tvrz, zvuk kladiv byl všudypřítomný a přehlušoval hluk hospodářských zvířat a psů. Kyra se divila, jak mohou i v tomto počasí stále pracovat, jak se jim podařilo nemít z toho ruce celé zdřevěnělé.

Jak vstoupili na most a vpluli mezi davy, Kyra se podívala nahoru a žaludek se jí sevřel, když viděla, jak blízko brány stojí několik Lordových mužů, vojáků Lorda Guvernéra, zvoleného Pandesiany, kteří měli na sobě typickou šarlatovou železnou košili. Při pohledu na ně pocítila záblesk rozhořčení, který sdílela se všemi svými lidmi. Přítomnost Lordových mužů byla vždy skličující – ale v dobu Zimního Měsíce o to více, protože tu určitě byli jen proto, aby od jejího lidu vybírali paběrky. Podle ní to byli mrchožrouti, tyrani a výběrčí pro opovrženíhodné aristokraty, kteří se usadili u moci hned po invazi Pandesianů.

Slabostí předchozího krále, poté co kapituloval, bylo obviňovat – ale to jim nyní jen ubližovalo. A nyní, k jejich ostudě, se museli těmto mužům podrobit. Kyru to naplňovalo zlobou. Z jejího otce a jeho proslulých bojovníků – a veškerého jejího lidu – se nestalo nic víc, než povznesení nevolníci zoufale si přála, aby všichni povstali a bojovali za svou svobodu, bojovali tu válku, do které se jejich předchozí král bál jít. A přece věděla, že pokud by nyní povstali, čelili by hněvu Pandesianské armády. Snad by si od nich byli bývali dokázali udržet odstup, kdyby je sem nikdy nepustili ale nyní, když zde již pevně zakořenili, jim zbývalo jen velmi málo možností.

DoЕЎli aЕѕ k mostu, splynuli s davem lidГ­ a jak prochГЎzeli, lidГ© se zastavovali, zГ­rali a ukazovali na divoДЌГЎka. Kyru to maliДЌko uspokojovalo, pЕ™ihlГ­Еѕet, jak se jejГ­ bratЕ™i pod tГ­m nГЎkladem potГ­ a udГЅchanГ­ funГ­. A jak ЕЎli, hlavy se otГЎДЌeli a lidГ© hledД›li s otevЕ™enou pusou, jak prostГ­ obДЌanГ© tak bojovnГ­ci, vЕЎichni byli ohromeni tou masivnГ­ bestiГ­. TakГ© si vЕЎimla nД›kolika podezГ­ravГЅch pohledЕЇ, nД›kteЕ™Г­ lidГ© vГЎhali, stejnД› jako ona, jestli to nenГ­ pЕ™edzvД›st nД›ДЌeho zlГ©ho.

VЕЎechny oДЌi byly ale s pГЅchou upЕ™eny na jejГ­ bratry.

“Jak pěkný úlovek na festival!” vykřikl farmář, vedoucí svého vola, když se k nim na cestě přidal.

Brandon a Braxton pyЕЎnД› zazГЎЕ™ili.

“Tím nakrmíte polovinu dvora vašeho otce!” vykřikl řezník.

“Jak se vám to podařilo?” zeptal se sedlář.

Oba bratЕ™i se na sebe podГ­vali a Brandon se koneДЌnД› na muЕѕe zaЕЎklebil.

“Dobrý zásah a absence strachu,” směle odpověděl.

“Když se neodvážíte do lesa,” dodal Braxton, “nebudete vědět, co tam můžete najít.”

NД›kolik muЕѕЕЇ jГЎsalo a poplГЎcalo je po zГЎdech. Kyra byla bez sebe, ale drЕѕela jazyk za zuby. NepotЕ™ebovala pochvalu od tД›chto lidГ­пЂ» vД›dД›la, co dokГЎzala.

“Oni toho divočáka nezabili!” vykřikl Aidan pohoršeně.

“Ty mlč,” otočil se Brandon a zasyčel. “Ještě něco řekneš a já jim povím, jak ses počůral, když na tebe vyběhl.”

“Ale já jsem se nepočůral!” protestoval Aidan.

“A budou ti to věřit?” dodal Braxton.

Brandon a Braxton se smГЎli a Aidan se podГ­val na Kyru, jako by chtД›l vД›dД›t, co mГЎ dД›lat.

ZatЕ™ГЎsla hlavou.

“Nenamáhej se,” řekla mu. “Pravda vždy zvítězí.”

Tlačenice houstla, jak přecházeli přes most, když přecházeli vodní příkop, byli s davem rameno na rameni. Jak se schyloval soumrak, cítila Kyra ve vzduchu vzrušení, pochodně byly zapáleny a pod mostem se hromadil sníh. Podívala se před sebe a tlukot jejího srdce se zrychlil, ostatně jako vždy, když viděla tu ohromnou, lomenou, kamennou klenbu brány do tvrze, střeženou tuctem otcových mužů. Na jejím vrcholu byly hroty železné padací brány, nyní vytažené až nahoru, její nabroušené hroty a tlusté mříže dostatečně silné, aby zabránily vstupu jakémukoli nepříteli, připraveny spadnout při pouhém zaznění trubky. Brána byla vysoká dobrých třicet stop a na jejím vrcholu byla široká plošina, která byla kolem celé tvrze, široké kamenné cimbuří bylo hlídáno strážnými hlídkami, které neustále ostražitě vyhlíželi. Kyra si vždy myslela, že Volis byla dobrá tvrz a byla na ni pyšná. Co ji ještě více naplňovalo pýchou byli muži uvnitř pevnosti, otcovi muži, jedni z nejlepších bojovníků Escalonu, pomalu se srocující ve Volisu poté, co byli roztroušeni po kapitulaci jejich krále, jako magnet, který jejich otec přitahoval. Více než jedenkrát naléhala na svého otce, aby se prohlásil novým králem, protože jeho lidé si to přáli – ale on vždy jen zakroutil hlavou a řekl, že to není pro něj.

Jak se blížili k bráně, tucet otcových mužů vyjelo na koni, davy se před nimi rozestupovaly, jak mířili ke cvičišti, širokému, kruhovému násepu v polích za tvrzí, obkrouženému nízkou, kamennou zdí. Kyra se otočila a dívala se na ně, jak jedou, její srdce se rozbušilo. Cvičiště bylo její oblíbené místo. Chodívala tam a dlouhé hodiny sledovala, jak nacvičují boj, studovala každičký jejich pohyb, jak jezdí na svých koních, jak drží meče, mrští kopím, ohání se cepy. Tito muži vyjeli trénovat i přes blížící se tmu a padající sníh, dokonce i v předvečer svátečních hodů, protože chtěli trénovat, aby se zlepšovali, protože všichni by raději byli na bojišti, než hodovali vevnitř – stejně jako ona. Cítila, že tito patřili mezi její skutečný lid.

Další skupina otcových mužů vyrazila, tito byli pěší, a jak se Kyra blížila se svými bratry k bráně, muži ustoupili na stran, stejně jako dav, a udělali místo pro Brandona a Braxtona, kteří se blížili s divočákem. S obdivem zapískali a shromáždili se okolo, ti velcí, osvalení muži, o dobrou stopu vyšší než její bratři, kteří ale nebyli vůbec malí, většina z nich měla plnovous již sem tam prošedivělý, všichni muži ostřílení, třicátníci a čtyřicátníci, kteří byli svědkem až příliš mnoha bojů, kteří sloužili starému králi a utrpěli potupu, když kapituloval. Muži, kteří by se nikdy sami od sebe nevzdali. Tito muži už zažili vše a nic je nepřekvapilo – ale zdálo se, že byli tím divočákem zaujati .

“Tos zabil sám, říkáš?” zeptal se jeden z nich Brandona, když se přiblížil, aby si jej prohlédl.

Dav zhoustnul a Brandon a Braxton koneДЌnД› zastavili, aby nasГЎkli chvГЎlu a obdiv tД›chto stateДЌnГЅch muЕѕЕЇ a pЕ™itom se snaЕѕili, aby nebylo vidД›t, jak tД›Еѕce pЕ™i tom dГЅchali.

“My jsme ho zabili!” Braxton vykřikl pyšně.

“Černorohý,” zvolal jiný bojovník, který přišel blíž k divočákovi a hladil ho po zádech. “Neviděl jsem ho od té doby, co jsem byl malý chlapec. Pomohl jsem jednou jednoho zabít – ale to jsem byl ve skupině mužů – a dva z nich přišli o prsty.”

“To my jsme nepřišli o nic,” zvolal Braxton statečně. “Jen hrot kopí.”

Kyru spalovalo, jak se muЕѕi smГЎli, zjevnД› obdivovali Гєlovek, zatГ­mco jeden bojovnГ­k, jejich vedoucГ­, Anvin, vykroДЌil kupЕ™edu a zblГ­zka se na Гєlovek podГ­val. MuЕѕi mu ustoupili z cesty, dali mu tak najevo svЕЇj respekt.

Velitel jejího otce, Anvin, byl Kyřin nejoblíbenější ze všech těch mužů, zodpovídal se pouze jejímu otci a tyto bojovníky vedl. Anvin byl jako její druhý otec a znala ho odjakživa. Věděla, že ji nadevše miloval a dával na ni pozor a co pro ní bylo nejdůležitější, vždy si na ni udělal čas a ukázoval jí techniky boje a zacházení se zbraněmi, čemuž se jiní stranili. Dokonce ji několikrát nechal trénovat s muži a ona si každou takovou příležitost vychutnávala. Byl z nich nejotrlejší, ale zároveň měl také nejlaskavější srdce – k těm, které měl rád. Ale ty, které rád neměl, o ty měla Kyra obavu.

Anvin netoleroval lЕѕiпЂ» byl typ muЕѕe, kterГЅ se musel ve vЕЎech vД›cech dopracovat k ГєplnГ© pravdД›, aЕҐ byla sebeДЌernД›jЕЎГ­. Byl puntГ­ДЌkГЎЕ™ a jak vykroДЌil kupЕ™edu a dЕЇslednД› si prohlГ©dnul divoДЌГЎka, Kyra pozorovala, jak se zastavil a prohlГ­Еѕel si dvД› rГЎny po ЕЎГ­pech. MД›l cit pro detail a pokud nД›kdo odhalil pravdu, pak to byl on.

Anvin zkoumal obД› rГЎny, prohlГ­Еѕel si malГ© ostЕ™Г­, stГЎle zaseknutГ© uvnitЕ™, Гєlomky dЕ™eva, kde jejГ­ bratЕ™i ulomili jejГ­ ЕЎГ­py. PЕ™elomili je blГ­zko ЕЎpiДЌky, aby nikdo nevidД›l, co jej skuteДЌnД› skolilo. Ale Anvin nebyl jen tak nД›kdo.

Kyra pozorovala Anvina, jak studuje rГЎny, vidД›la, jak se jeho oДЌi zГєЕѕily a vД›dД›la, Еѕe v tom mД›l okamЕѕitД› pЕ™ehled. Sklonil se, sundal si rukavici, natГЎhnul se k oku a vyЕ€al jeden z hrotЕЇ ЕЎГ­pu. Pozvedl jej, krvavГЅ, a potom se pomalu obrГЎtil na jejГ­ bratrz se skeptickГЅm pohledem v oДЌГ­ch.

“Е?Г­kali jste, ЕЎpiДЌka kopГ­?” zeptal se nesouhlasnД›.

Na celou skupinu dopadlo napjatГ© ticho, zatГ­mco Brandon a Braxton poprvГ© znervГіznД›li. PЕ™eЕЎlГЎpli na mГ­stД›.

Anvin se otoДЌil na Kyru.

“Nebo špička šípu?” dodal a Kyra viděla, jak mu to v hlavě pracuje, viděla, jak dělá své vlastní závěry.

Anvin pЕ™eЕЎel ke KyЕ™e, vytГЎhl ЕЎГ­p z jejГ­ho toulce a pЕ™idrЕѕel ho vedle ulomenГ© ЕЎpiДЌky. Podoba byla pЕ™esnГЎ, vЕЎichni to mohli vidД›t. PodГ­val se na Kyru s pГЅchou a dЕЇrazem a Kyra cГ­tila, jak se na ni upЕ™ely vЕЎechny oДЌi.

“To byl tvůj výstřel?” zeptal se jí. Byl to ale spíše prohlášení, než otázka.

SouhlasnД› pokГЅvala.

“Byl,” odpověděla rozhodně, milující Anvina za jeho projev uznání a konečně se cítila ospravedlněna.

“A ten výstřel, co ho skolil,” usoudil. Byla to připomínka, ne otázka, jeho hlas byl tvrdý, definitivní, zatímco si toho divočáka prohlížel.

“Kromě těchto dvou ran nevidím žádné jiné,” dodal a rukou po něm přejížděl – pak se zastavil u ucha. Prohlédl si ho, pak se otočil a pohrdavě se podíval na Brandona a Braxtona. “Tedy pokud podle vás není toto škrábnutí kopím skutečné poranění.”

PodrЕѕel divoДЌГЎkovo ucho a Brandon a Braxton zrudli, zatГ­mco se skupina bojovnГ­kЕЇ rozesmГЎla.

Další z proslulých bojovníků jejího otce udělal krok dopředu – Vidar, blízký přítel Anvina, štíhlý, malý muž, třicátník, s vyzáblým obličejem a jizvou přes nos. Jeho malá postava mezi ostatní nezapadala, ale Kyra věděla své: Vidar byl tvrdý jako kámen, proslulý v bojích muže proti muži. Byl to jeden z nejtvrdších mužů, které Kyra kdy potkala, vědělo se o něm, že udolá dva muže najednou, dvakrát větší než byl on sám. Až příliš mnoho mužů, právě kvůli jeho drobnému vzrůstu, udělalo tu chybu, že ho vyprovokovali – jen aby dostali těžce za vyučenou. Také vzal Kyru pod své ochranné křídlo a vždy ji bránil.

“Vypadá to, že se netrefili,” usoudil Vidar, “a ta dívka je zachránila. Kdo vás dva učil vrhat?”

Brandon a Braxton vypadali ДЌГ­m dГЎl nervГіznД›ji, zjevnД› pЕ™istiЕѕeni pЕ™i lЕѕi a ani jeden z nich neЕ™ekl ani slovo.

“Je smutné lhát o úlovku,” řekl Anvin ponuře, pohlížeje na její bratry. “Ven s tím. Váš otec by chtěl, abyste mluvili pravdu.”

Brandon a Braxton tam stГЎli, pЕ™eЕЎlapovali, zjevnД› nesvГ­, dГ­vali se jeden na druhГ©ho, jako by uvaЕѕovali, co Е™Г­ci. To bylo poprvГ©, co je Kyra vidД›la neschopnГ© slova.

PrГЎvД› kdyЕѕ se chystali otevЕ™Г­t Гєsta, cizГ­ hlas najednou ticho pЕ™eruЕЎil.

“Je jedno, kdo ho zabil,” prohlásil. “Teď je náš.”

Kyra se se všemi ostatními otočila, polekaná tím hrubým, neznámým hlasem – a její žaludek se sevřel, když viděla skupinu Lordových mužů, ve svých typicky šarlatových železných košilích, jak kráčeli davem, vesničané se před nimi rozestupovali. Jak se blížili k divočákovi, hladově na něj pohlíželi a Kyra viděla, že chtějí tuto trofej – ne protože by ji potřebovali, ale aby zostudili její lid, sebrali jim tento objekt hrdosti. Leo vedle ní zavrčel, aby ho uklidnila, položila mu ruku na krk a bránila mu.

“Ve jménu Lorda Guvernéra,” řekl Lordův muž, zavalitý voják s nízkým čelem, hustým obočím, velkým břichem a obličejem zvrásněným hloupostí “nárokujeme si tohoto divočáka. Předem vám velice děkuje za tento dar v tento sváteční festival.”

UdД›lal gesto na svГ© muЕѕe a ti vykroДЌili smД›rem k divoДЌГЎkovi, jako by ho chtД›li popadnout.

V ten moment Anvin najednou udД›lal krok dopЕ™edu, Vidar vedle nД›j a zablokovali jim cestu.

Nad davem se rozlehlo ohromené ticho – nikdo nikdy Lordovy muže nekonfrontoval bylo to nepsané pravidlo. Nikdo nechtěl v Pandesii podněcovat zlobu.

“Podle mého názoru vám nikdo žádný dárek nenabídnul,” řekl, jeho hlas jako ocel, “nebo Lordu Guvernérovi.”

Dav zhoustnul, stovky vesniДЌanЕЇ se shromГЎЕѕdily, aby sledovali napjatou situaci, tuЕЎГ­c konfrontaci. V tentГЅЕѕ okamЕѕik zaДЌali ostatnГ­ ustupovat a vytvoЕ™ili prostor kolem tД›ch dvou muЕѕЕЇ, zatГ­mco se napjetГ­ ve vzduchu zintenzivЕ€ovalo.

Kyra cГ­tila, jak jГ­ buЕЎГ­ srdce. PodvД›domД› pevnД›ji stiskla svЕЇj luk, vД›dД›la, Еѕe situace se stupЕ€uje. I kdyЕѕ si velmi pЕ™ГЎla boj, pЕ™ГЎla si svobodu, vД›dД›la takГ©, Еѕe jejГ­ lid si nemohl dovolit podnД›covat zlobu Lorda GuvernГ©raпЂ» i kdyby je nД›jakГЅm zГЎzrakem porazili, stГЎla za nimi celГЎ PandesiГЎnskГЎ Е™Г­ЕЎe. Mohli by povolat Гєtvary muЕѕЕЇ tak ohromnГ©, jako moЕ™e samo.

A pЕ™esto byla Kyra pyЕЎnГЎ na Anvina, Еѕe se jim postavil. KoneДЌnД› se jim nД›kdo postavil.

VojГЎk se zlostnД› zamraДЌil a shora na Anvina pohlГ©dl.

“Ty si dovoluješ vzepřít se Lordu Guvernérovi?” zeptal se.

Anvin trval na svГ©m.

“Divočák je náš – nikdo ti ho nedává,” řekl Anvin.

“Byl váš,” opravil ho voják, “a nyní patří nám.” Otočil se na své muže. “Chopte se toho divočáka,” poručil.

Lordovi muЕѕi se pЕ™iblГ­Еѕili a jak se to udГЎlo, tucet otcovГЅch muЕѕЕЇ vykroДЌilo vpЕ™ed, s cГ­lem podpoЕ™it Anvina a Vidara, zablokovali cestu LordovГЅm muЕѕЕЇm, s rukama na zbranГ­ch.

NapjetГ­ bylo tak silnГ©, Еѕe Kyra zmГЎДЌkla svЕЇj luk, aЕѕ jГ­ klouby zbД›laly a jak tam stГЎla, cГ­tila se hroznД›, jako by za toto vЕЎe nesla zodpovД›dnost ona, vzhledem k tomu, Еѕe toho divoДЌГЎka zabila. VycГ­tila, Еѕe se stane nД›co zlГ©ho a proklГ­nala svГ© bratry, Еѕe toto zlГ© znamenГ­ do vesnice pЕ™inesli a to zrovna na den ZimnГ­ho MД›sГ­ce. BД›hem svГЎtkЕЇ se vЕѕdy dД›ly zvlГЎЕЎtnГ­ vД›ci, byly to tajemnГ© ДЌasy, kdy se Е™Г­kalo o mrtvГЅch, Еѕe jsou schopni pЕ™ejГ­t z jednoho svД›ta do druhГ©ho. ProДЌ museli jejГ­ bratЕ™i takto duchy provokovat?

Jak se schylovalo ke konfrontaci, otcovi muЕѕi se pЕ™ipravovali tasit meДЌe, vЕЎichni jen krЕЇДЌek od krveprolitГ­, autoritativnГ­ hlas najednou proleЕѕel vzduchem a zahЕ™mД›l tichem.

“Ten úlovek patří té dívce!” zazněl hlas.

Byl to silnГЅ hlas, plnГЅ sebejistoty, hlas, kterГЅ si vyЕѕadoval pozornost, hlas, kterГЅ Kyra obdivovala a respektovala vГ­ce, neЕѕ kterГЅkoli jinГЅ na celГ©m svД›tД›: hlas jejГ­ho otce. Velitele Duncana.

VЕЎechny oДЌi pohlГ©dly na jejГ­ho pЕ™ichГЎzejГ­cГ­ho otce, dav se pЕ™ed nГ­m rozestupoval, dГЎval mu najevo velkou mГ­ru Гєcty. StГЎl tam, chlap jako hora, dvakrГЎt tak vysokГЅ neЕѕ vЕЎichni kolem, jeho ramena dvakrГЎt tak ЕЎirokГЎ, nezkrocenГЅ hnД›dГЅ plnovous a polodlouhГ© hnД›dГ© vlasy, oboje protkanГ© ЕЎedinami, pЕ™es ramena mД›l koЕѕeЕЎiny a na opasku mД›l pЕ™ipevnД›nГ© dva dlouhГ© meДЌe a na zГЎdech kopГ­. Jeho brnД›nГ­ neslo ДЌernГ© barvy Volisu a na prsnГ­m pancГ­Е™i mД›l vyЕ™ezГЎvanГ©ho draka, znak jeho domu. Jeho zbranД› byly poЕЎkrГЎbanГ© a odЕ™enГ© z pЕ™Г­liЕЎ mnoha bitev a vyzaЕ™ovala z nich zkuЕЎenost. Byl muЕѕ, kterГ©ho bylo radno se bГЎt, muЕѕ, kterГЅ byl hoden obdivu, muЕѕ, o kterГ©m vЕЎichni vД›dД›li, Еѕe je spravedlivГЅ a ДЌestnГЅ. MuЕѕ milovanГЅ a pЕ™edevЕЎГ­m respektovanГЅ.

“To je Kyřin úlovek,” zopakoval a nesouhlasně přitom pohlédl na její bratry a poté se otočil a pohlédl na Kyru, ignorujíc lordovy muže. “Ona rozhodne o jeho osudu.”

Kyra byla ЕЎokovГЎna slovy svГ©ho otce. Nikdy by toto neДЌekala, nikdy by neoДЌekГЎvala, Еѕe tak velkou zodpovД›dnost nechГЎ na nГ­, ponechat jГ­ tak vГЎЕѕnГ© rozhodnutГ­. ProtoЕѕe to nebylo pouze rozhodnutГ­ o divoДЌГЎkovi, jak oba dobЕ™e vД›dД›li, ale bylo to rozhodnutГ­ o osudu jejГ­ho lidu.

NapjatГ­ vojГЎci se po obou stranГЎch vyЕ™adili, vЕЎichni s rukama na meДЌГ­ch, a jak se podГ­vala na vЕЎechny ty obliДЌeje, kterГ© se na ni otoДЌily v oДЌekГЎvГЎnГ­ odpovД›di, vД›dД›la, Еѕe jejГ­ dalЕЎГ­ volba, jejГ­ dalЕЎГ­ slova, budou tД›mi nejdЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­mi, kterГ© kdy vyslovila.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Merk ЕЎel pomalu lesnГ­ cestou, proplГ©tal se BГ­lГЅm lesem a pЕ™emГЅЕЎlel nad svГЅm Еѕivotem. PoslednГ­ch ДЌtyЕ™icet let bylo tД›ЕѕkГЅchпЂ» nikdy pЕ™edtГ­m si neudД›lal ДЌas na to aby si vyЕЎel do lesa a obdivoval tu krГЎsu kolem. PodГ­val se dolЕЇ na bГ­lГ© listГ­, kterГ© mu ЕЎustilo pod nohama, pЕ™eruЕЎovanГЅm zvuky jeho hole, kterГЎ ЕҐukala do mД›kkou pЕЇdu lesaпЂ» jak krГЎДЌel, vzhlГ©dl a nasГЎval tu krГЎsu AesopovГЅch stromЕЇ, jejich lesklГ© bГ­lГ© listy a zГЎЕ™ivД› ДЌervenГ© vД›tve, lesknoucГ­ se v rannГ­m slunci. ListГ­ padalo a zahrnovalo ho jako snГ­h, a poprvГ© ve svГ©m ЕѕivotД› pocГ­til skuteДЌnГЅ pocit mГ­ru.

Průměrné výšky a vzrůstu, s hluboce černými vlasy, neustále neoholeným obličejem, širokými čelistmi, dlouhými, vykreslenými lícními kostmi a velkýma černýma očima s tmavými kruhy pod nimi, Merk vždy vypadal, jako by celé dny nespal. A tak se vždy také cítil. Až doteď. Nyní se konečně cítil odpočatý. Zde, v Uru, severozápadním kraji Escalonu, zde nebyl žádný sníh. Mírný vítr z oceánu, vzdáleného ani ne hodinu jízdy na západ, jim zajišťoval teplejší počasí a dovoloval vzkvétat listům každé barvy. To také umožnilo Merkovi nosit nic víc než plášť, bez potřeby choulit se před mrazivým větrem, tak jak to dělali téměř v celém Escalonu. Stále si zvykal na myšlenku nosit plášť místo brnění, mít k dispozici hůl místo meče, ťukat svou holí o listí, místo probodávání svých nepřátel dýkou. Vše bylo pro něho nové. Snažil se představit si, jaký je to pocit, stát se tímto novým člověkem, kterým tak toužil být. Bylo to mírumilovné – ale zvláštní. Jako by předstíral, že byl někým jiným.

Merk nebyl žádný cestovatel, žádný mnich – ani to nebyl mírumilovný muž. V krvi mu proudila krev bojovníka. A nejen bojovníka byl to muž, který bojoval svými vlastními pravidly a který nikdy boj neprohrál. Muž, který se nebál přenést své souboje z bojiště do tmavých uliček kolem hospod, které miloval až příliš. Někteří lidé by ho nazvali žoldákem. Nájemním vrahem. Podplaceným mečem. Měl velmi mnoho přezdívek, některé méně lichotivé, ale Merkovi nezáleželo na jménech nebo na tom, co si lidé mysleli. Jediné, na čem mu záleželo bylo, že byl jedním z nejlepších.

Merk, jako by chtěl do své role zapadnout, si sám dal již nespočetně mnoho jmen, vrtošivě je měnil. Nelíbilo se mu jméno, které mu dal jeho otec – vlastně neměl rád ani svého otce – a nehodlal prožít život se jménem, které mu udělil někdo jiný. Nejčastěji si říkal Merk a v tuto chvíli mu to tak zrovna vyhovovalo. Bylo mu jedno, jak ho jiní oslovovali. V životě mu záleželo pouze na dvou věcech najít pro ostří své dýky to nejlepší místo a že jeho zaměstavatel mu zaplatil právě vyraženým zlatem – spoustou zlata.

Merk objevil v rannГ©m vД›ku svЕЇj dar od pЕ™Г­rody, to Еѕe pЕ™ed ostatnГ­mi svГЅm nadГЎnГ­m vynikal. Jeho bratЕ™i, stejnД› tak jako jeho otec a vЕЎichni jejich pЕ™edkovГ©, byli pyЕЎnГ­ a urozenГ­ rytГ­Е™i, obleДЌenГ­ do toho nejlepЕЎГ­ho brnД›nГ­, ohГЎnД›jГ­cГ­ se tou nejlepЕЎГ­ ocelГ­, nesoucГ­ se na svГЅch konГ­ch, mГЎvajГ­cГ­ svГЅmi korouhvemi a nabubЕ™elГЅmi ЕѕГ­nД›mi, vyhrГЎvali zГЎvody, zatГ­mco jim dГЎmy hГЎzely kvД›tiny k nohГЎm. VГ­ce pyЕЎnГ­ na sebe uЕѕ bГЅt nemohli.

Merk ale nesnГЎЕЎel tyto okГЎzalosti, bГЅt stЕ™edem pozornosti. Tito rytГ­Е™i zabГ­jeli nemotornД›, ohromnД› neschopnД› a Merk k nim nechoval ЕѕГЎdnГЅ respekt. Ani nepotЕ™eboval to uznГЎnГ­, hodnosti, korouhve nebo ЕЎlechtickГЅ erb, po kterГ©m rytГ­Е™i prahli. To bylo nД›co pro lidi, kteЕ™Г­ postrГЎdali to nejdЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­: dovednost vzГ­t Еѕivot, rychle, potichu a efektivnД›. V jeho mysli nebyl prostor pro nic dalЕЎГ­ho.

KdyЕѕ byl mladГЅ a jeho pЕ™ГЎtelГ©, pЕ™Г­liЕЎ malГ­ aby sami sebe ubrГЎnili, byli nД›kГЅm popichovГЎni, pЕ™iЕЎli za nГ­m, protoЕѕe vД›dД›li, Еѕe vГЅjimeДЌnД› ovlГЎdГЎ meДЌ a nechГЎ si za jejich obranu zaplatit. Jejich tyrani uЕѕ je nikdy netГЅrali, protoЕѕe Merk vЕѕdy zaЕЎel jeЕЎtД› o krok dГЎl. PovД›st o jeho mimoЕ™ГЎdnГ© dovednosti, se ЕЎГ­Е™ila rychle a Merk pЕ™ijГ­mal vГ­ce a vГ­ce plateb a jeho schopnosti zabГ­jet se dГЎle rozvГ­jely.

Merk se mohl stГЎt rytГ­Е™em, oslavovanГЅm bojovnГ­kem, stejnД› jako jeho bratЕ™i. Ale mГ­sto toho si vybral prГЎci v ГєstranГ­. ZajГ­malo ho vyhrГЎvat, zabГ­t na smrt, a rychle objevil, Еѕe rytГ­Е™i, pro vЕЎechny svГ© nГЎdhernГ© zbranД› a objemnГ© brnД›nГ­, nedokГЎzali zabГ­t ani z poloviny tak rychle nebo efektivnД› jako on, osamocenГЅ muЕѕ v koЕѕenГ© koЕЎili a s ostrou dГЅkou.

Jak krГЎДЌel, dloubal do listГ­ svou holГ­ a vzpomnД›l si na jednu noc se svГЅmi bratry v hospodД›, kdy tasili meДЌe proti rivalskГЅm rytГ­Е™ЕЇm. Jeho bratЕ™i byli obklГ­ДЌeni, jejich soupeЕ™i v pЕ™evaze a zatГ­mco vЕЎichni ti fajnovГ­ rytГ­Е™i slavnostnД› postГЎvali, Merk nevГЎhal. Vystartoval uliДЌkou se svou dГЅkou a podЕ™Г­zl jim vЕЎem krky jeЕЎtД›, neЕѕ staДЌili tasit meДЌe.

Jeho bratři mu měli poděkovat za záchranu svých životů – ale místo toho se od něj všichni oddálili. Báli se ho a pohlíželi na něj svrchu. To byly díky, kterých se mu dostalo a zrada Merka bolela více, než dokázal vyjádřit. Prohloubilo to trhlinu v jejich vztazích, veškerou ušlechtilost, všechnu dvornost. V jeho očích to nebylo nic jíného než pokrytectví, prospěchářství mohli odkráčet ve svém blyštícím se brnění, mohli na něj pohlížet svrchu, ale kdyby nebylo jeho a té dýky, leželi by už dnes všichni mrtví v postranní uličce.

Merk kráčel stále dál, vzdychal a snažil se odpoutat se od minulosti. Jak tak rozmýšlel, uvědomil si, že zcela nerozuměl, odkud jeho talent pramenil. Snad to bylo proto, že byl tak rychlý a pohotový snad proto, že měl obratné ruce a zápěstí snaž pro jeho zvláštní talent najít na muži jeho slabá místa snad proto, že nikdy neváhal jít ještě o krok dál, aby dokonal ten poslední úder, kterého se jiní muži obávali snad proto, že nikdy nemusel udeřit dvakrát nebo snad proto, že uměl improviovat, zabít jakýmkoli nástrojem, který byl po ruce – ptačím brkem, kladivem, starou kládou. Byl více vychytralý, než druzí, více adaptabilní a pohyboval se rychle – to byla smrtelná kombinace.

KdyЕѕ vyrЕЇstal, vЕЎichni ti pyЕЎnГ­ rytГ­Е™i se od nД›j distancovali, pod vousy ho zesmД›ЕЎЕ€ovali (protoЕѕe nikdo si nedovolil se mu vysmГ­vat do obliДЌeje). Ale nynГ­, kdyЕѕ uЕѕ byli starЕЎГ­, jejich sГ­ly slГЎbly a jeho slГЎva se ЕЎГ­Е™ila, byl to on, kdo byl povolГЎvГЎn krГЎly, zatГ­mco oni byli jiЕѕ vЕЎichni zapomenuti. Jeho bratЕ™i totiЕѕ nikdy nechГЎpali, Еѕe kavalГ­rstvГ­ nedД›lГЎ z krГЎlЕЇ krГЎle. Ale to oЕЎklivГ©, brutГЎlnГ­ nГЎsilГ­, strach, odstranД›nГ­ nepЕ™ГЎtel, jednoho po druhГ©m, hrЕЇznГ© zabГ­jenГ­, kterГ© nikdo jinГЅ nechtД›l dokonat, to dД›lalo krГЎle krГЎlem. A byl to on, na koho se obraceli, kdyЕѕ potЕ™ebovali vykonat to skuteДЌnГ© krГЎlovskГ© dГ­lo.

S každým dloubnutím své hole si Merk vzpomněl na všechny své oběti. Zabil královy nejhorší nepřátele – ne jedem – pro to se najímali bezvýznamní vrazi, apatykáři, svůdnice. Ty nejhorší toužili zabít oficiálním gestem a na to potřebovali jeho. Něco hrůzného, něco veřejného: dýka v oku tělo, jehož části byly poházeny na náměstí před zraky veřejnosti, pohupující se v okně, aby jej mohli všichni spatřit při východu slunce a mohli se dohadovat, kdo si dovolil odporovat králi.

Když se starý král Tarnis vzdal královstí, otevřel brány Pandesianům, Merkovi zmizela práce a poprvé ve svém životě pocítil marnost. Bez krále, kterému by mohl sloužit, se cítil jako bez cíle. Něco, co už v něm delší dobu třímalo, vyplulo na povrch a z nějakého důvodu, kterému ale nerozuměl, začal přemýšlet o životě. Celý svůj život byl posedlý smrtí, zabíjením, odňímáním životů. Bylo to tak jednoduché – až příliš jednoduché. Ale nyní se v něm něco začalo měnit bylo to, jako by téměř necítil pevnou zem pod nohama. Z vlastní zkušenosti vždy věděl, jak je život křehký, jak snadno o něj může přijít, ale nyní začal myslet na to, jak si ho zachovat. Život byl tak nestálý, nebylo zachovat si ho větší výzvou než ho brát?

A chtД› nechtД› zaДЌal pЕ™emГЅЕЎlet: o co vlastnД› obГ­ral ostatnГ­?

Merk nevěděl, co v něm vzbudilo toto přemýtání o sobě samém, ale hluboce ho to znepokojovalo. Něco v něm vyplouvalo na povrch, velká nevolnost, zabíjení už měl až po krk – vypěstoval si k němu nechuť a to z něj měl dříve takový požitek. Přál si, aby byl schopen ukázat na jediný důvod, kvůli kterému to vše začalo – třeba zavraždění určité osoby – ale nemohl jej najít. Prostě se to k němu bezdůvodně vkradlo. A to ho znepokojovalo ze všeho nejvíc.

Na rozdíl od ostatních žoldáků si Merk vybíral pouze záležitosti, ve které věřil. Až později v životě se stal až příliš dobrý v tom, co dělal, když jeho výplata byla až příliš veliká, lidé, kteří vyžadovali jeho služby až příliš důležití, pak začal mlžit hranice, aby přijal platby za vraždy mužů, kteří nebyli až tak na vině – třeba ani trochu. A to ho trápilo.

Merk si vybudoval stejnД› silnou zГЎlibu v odДЌinД›nГ­ vЕЎeho, co zpЕЇsobil, dokazovГЎnГ­m ostatnГ­m, Еѕe se zmД›nil. ChtД›l svou minulost vymazat, vzГ­t zpД›t vЕЎe, co kdy uДЌinil, kГЎt se. PosvГЎtnД› pЕ™Г­sahal sГЎm sobД›, Еѕe jiЕѕ nikdy nezabijeпЂ» nikdy na nikoho nevztГЎhne rukuпЂ» strГЎvГ­ zbytek svГЅch dnЕЇ tГ­m, Еѕe bude prosit Boha o odpuЕЎtД›nГ­пЂ» bude se vД›novat pomГЎhГЎnГ­ druhГЅmпЂ» stane se lepЕЎГ­m ДЌlovД›kem. A toto vЕЎe ho vedlo na tuto lesnГ­ cestu, kde prГЎvД› nynГ­ krГЎДЌel za klepГЎnГ­ svГ© hole.

Merk viděl, jak se před ním lesní cesta zvedá a pak zase prudce klesá, ozářená bílými listy, a znovu zkontroloval, zda není na horizontu vidět Věž Uru. Stále po ní nebylo ani památky. Věděl že tato cesta ho tam nakonec dovede, na této pouti, která ho lákala už několik dlouhých měsíců. Od svého dětství byl okouzlen příběhy Hlídačů, tajného řádu mnichů/rytířů, z části mužů a z části něčeho jiného, jejichž posláním bylo obydlovat dvě věže – Věž Uru na severozápadě a Věž Kosu na jihovýchodě, a dohlížet na nejvzácnější relikvii království: Ohnivý meč. Podle legendy to byl právě Ohnivý meč, který udržoval Plameny naživu. Nikdo s jistotou nevěděl, ve které z věží se nachází, bylo to tajně střežené tajemství, známé jen prastarým Hlídačům. Kdyby byl přemístěn, nebo odcizen, Plameny by byly navždy ztraceny – a Escalon by čelil nebezpečým útokům.

Е?Г­kalo se, Еѕe hlГ­dat vД›Еѕe bylo vysokГ© poslГЎnГ­, svatГЎ a ctihodnГЎ sluЕѕba – pokud vГЎs HlГ­daДЌi pЕ™ijali. Jako chlapec snil Merk o HlГ­daДЌГ­ch, v noci chodil do postele s pЕ™edstavou, jakГ© by to bylo k nim patЕ™it. ChtД›l se ponoЕ™it do samoty, do sluЕѕby, do svГЅch Гєvah a vД›dД›l, Еѕe neexistoval lepЕЎГ­ zpЕЇsob, neЕѕ se stГЎt HlГ­daДЌem. Merk se cГ­til pЕ™ipraven. VymД›nil svou drГЎtД›nou koЕЎili za koЕѕenou, svЕЇj meДЌ za hЕЇl, a poprvГ© ve svГ©m ЕѕivotД› pЕ™eДЌkal celГЅ mД›sГ­c bez zabitГ­ ДЌi ublГ­ЕѕenГ­ jedinГ© duЕЎi. ZaДЌГ­nal se cГ­tit dobЕ™e.

Jak Merk vystoupal na malý kopec, rozhlížel se, již několik dnů plný naděje, že právě tento vrchol mu odhalí pohled na Věž Uru, někde tam na horizontu. Ale nikde nic neviděl – nic víc, než jen lesy, sahající kam jeho oko dohlédlo. A přesto věděl, že se blíží – po tolika dnech pochodování, věž už nemohla být daleko.

Merk pokraДЌoval po cestД› z kopce dolЕЇ, les zaДЌГ­nal houstnout, aЕѕ ГєplnД› dole narazil na ohromnГЅ spadlГЅ strom, kterГЅ mu blokoval cestu. Zastavil se a pohlГ©dl na nД›j, obdivoval jeho velikost a uvaЕѕoval, jak ho obejГ­t.

“Е?ekl bych, Еѕe je to tak akorГЎt daleko,” promluvil zlovД›stnГЅ hlas.

Merk okamЕѕitД› v hlase rozpoznal zlovД›stnГЅ zГЎmД›r, v tom se stal skuteДЌnГЅm znalcem, a ani se nemusel otoДЌit, aby vД›dД›l, co pЕ™ijde. VЕЎude kolem sebe slyЕЎel chrastit listГ­ a z lesa se vynoЕ™ily obliДЌeje, kterГ© k tomu hlasu pasovaly: hrdloЕ™ezovГ©, kaЕѕdГЅ vyhlГ­Еѕel zoufaleji, neЕѕ ten vedle nД›j. To byly obliДЌeje muЕѕЕЇ, kteЕ™Г­ vraЕѕdili bezdЕЇvodnД›. ObliДЌeje prachobyДЌejnГЅch zlodД›jЕЇ a vrahЕЇ, kteЕ™Г­ vykoЕ™isЕҐovali slabГ© nГЎhodnГЅm a nesmyslnГЅm nГЎsilГ­m. V MerkovГЅch oДЌГ­ch byli nejniЕѕЕЎГ­ z nejniЕѕЕЎГ­ch.

Merk vidД›l, Еѕe byl obklГ­ДЌen a Еѕe vstoupil do pasti. Rychle se kolem sebe rozhlГ©dl, aniЕѕ by jim to dal najevo, jeho starГЅ instinkt se vracel, spoДЌГ­tal jich osm. VЕЎichni drЕѕeli dГЅky, byli obleДЌenГ­ v hadrech, obliДЌeje, ruce a nehty ЕЎpinavГ©, vЕЎichni neoholenГ­, vЕЎichni vypadali zoufale, coЕѕ poukazovalo na to, Еѕe jiЕѕ nД›kolik dnЕЇ nejedli. A takГ© Еѕe byli znudД›nГ­.

Merk strnul, jak se hlavní zloděj přibližoval, ne proto, že by se ho bál Merk by ho mohl snadno zabít – mohl by je zabít všechny – bez jediného mrknutí oka, kdyby chtěl. Byl napjatý kvůli tomu, že by mohl být přinucen k násilí. Byl odhodlán za jakoukoli cenu dodržet svůj slib.

“Tak co to tu máme?” zeptal se jeden z nich, přiblížil se a obkroužil Merka.

“Vypadá jako mnich,” řekl jiný uštěpačným hlasem. “Ale ty boty k tomu nepasují.”

“Možná je to mnich, který si o sobě myslí, že je voják,” zasmál se jiný.

VЕЎichni se zaДЌali smГЎt a jeden z nich, hulvГЎt kolem ДЌtyЕ™iceti let, s chybД›jГ­cГ­m pЕ™ednГ­m zubem, se naklonil dopЕ™edu, oplГЅval ЕЎpatnГЅm dechem, a dloubnul Merkovi do ramene. StarГЅ Merk by zabil kaЕѕdГ©ho muЕѕe, kterГЅ by se pЕ™iblГ­Еѕil z poloviny tak blГ­zko.

Ale nový Merk byl odhodlán být lepším mužem, povýšit se nad násilí – i když se zdálo, že ho pronásleduje. Zavřel oči a zhluboka se nadechl, přinutil se zůstat v klidu.

Neuchyluj se k nГЎsilГ­, opakoval si znovu a znovu.

“Co to ten mnich dělá?” zeptal se jeden z nich. “Modlí se?”

VЕЎichni znovu vyprskli smГ­chy.

“Tvůj Bůh tě teď nezachrání, chlapče!” vykřikl jeden z nich.

Merk otevЕ™el oДЌi a na toho blbce se podГ­val.

“Nechci vám ublížit,” řekl klidně.

SmГ­ch se stupЕ€oval, byl hlasitД›jЕЎГ­, neЕѕ pЕ™edtГ­m a Merk si uvД›domil, Еѕe zЕЇstat klidnГЅ a nereagovat nГЎsilnД›, bylo to nejtД›ЕѕЕЎГ­, co kdy udД›lal.

“Tak to máme štěstí!” odpověděl jeden.

Znovu se zasmГЎli, pak vЕЎichni zmlkli, protoЕѕe jejich vЕЇdce vystoupil dopЕ™edu pЕ™Г­mo pЕ™ed MerkЕЇv obliДЌej.

“Ale možná,” řekl, jeho hlas vážný a byl tak blízko, že Merk cítil zápach z jeho úst, “že mi chceme ublížit tobě.”

MuЕѕ pЕ™istoupil zezadu k Merkovi, chytil ho tlustou paЕѕГ­ pod krkem a stisknul. Merk zalapal po dechu a cГ­til, Еѕe se dusГ­, stisk byl dostateДЌnД› silnГЅ, aby ho to bolelo, ale ne, aby odЕ™Г­zl vЕЎechen pЕ™Г­vod vzduchu. Jeho okamЕѕitГЅ reflex byl sГЎhnout po tom muЕѕi a zabГ­t jej. Bylo by to snadnГ©пЂ» vД›dД›l, kde pЕ™esnД› najГ­t ten bod na paЕѕi, aby stisk povolil. Ale pЕ™inutil se nic neudД›lat.

Nech je jГ­t, Е™ekl sГЎm sobД›. Cesta k pokoЕ™e musГ­ nД›kde zaДЌГ­t.

Merk stГЎl vЕЇdci tvГЎЕ™Г­ v tvГЎЕ™.

“Vezměte si ode mne, co budete chtít,” řekl Merk, lapající po dechu. “Vemte si to a jděte pryč.”

“A co když si to vezmeme a zůstaneme tady?” odpověděl vůdce.

“Nikdo se tě neptá na to, co si smíme a nesmíme vzít, chlapče,” řekl jiný.

Jeden z nich pЕ™iЕЎel a prohledal Merka kolem pasu, chamtivГ© ruce mu hrabaly tД›mi pГЎr osobnГ­mi vД›cmi, kterГ© mu na svД›tД› zЕЇstaly. Merk se nutil zЕЇstat klidnГЅ, zatГ­mco mu ruce prohrabГЎvaly vЕЎe, co vlastnil. KoneДЌnД› se dostaly na jeho opotЕ™ebovanou stЕ™Г­brnou dГЅku, jeho oblГ­benou zbraЕ€ a Merk stГЎle, aДЌ to bylo velmi bolestnГ©, nereagoval.

Nech to bГЅt, Е™Г­kal sГЎm sobД›.

“Co to je?” zeptal se jeden. “Dýka?”

Zabodnul svЕЇj pohled do Merka.

“K čemu má u sebe tak fajnový mnich, jako ty, dýku?” zeptal se jeden.

“Co s tím děláš, chlapče, bodáš do stromů?” zeptal se jiný.

VЕЎichni se smГЎli a Merk skЕ™Г­pal zubama a uvaЕѕoval, kolik toho jeЕЎtД› snese.

MuЕѕ, kterГЅ mu vzal dГЅku, se zastavil, podГ­val se dolЕЇ na Merkovo zГЎpД›stГ­ a ЕЎkubnul mu za rukГЎv. Merk se pЕ™ipravil na nejhorЕЎГ­, uvД›domil si, Еѕe to naЕЎli.

“Co je to?” zeptal se zloděj, uchopil jeho zápěstí, pozvedl ho a pozorně si ho prohlížel.

“Vypadá to jako liška,” řekl jeden.

“K čemu je mnichovi tetování lišky?” zeptal se jiný.

DalЕЎГ­ muЕѕ udД›lal krok dopЕ™edu, vysokГЅ, ЕЎtГ­hlГЅ muЕѕ s rezavГЅmi vlasy, a uchopil jeho zГЎpД›stГ­ a zblГ­zka si jej prohlГ­Еѕel. Pak ho pustil a podГ­val se na Merka ostraЕѕitГЅm pohledem.

“To není liška, vy idioti,” řekl svým mužům. “To je vlk. Je to znamení králových mužů – žoldnéřů.”

Merk pocГ­til, Еѕe mu zrudnul obliДЌej, kdyЕѕ si uvД›domil, Еѕe vЕЎichni zГ­rajГ­ na jeho tetovГЎnГ­. NechtД›l bГЅt odhalen.

ZlodД›ji byli zticha, vЕЎichni se upЕ™enД› dГ­vali a poprvГ© Merk v jejich obliДЌejГ­ch zaznamenal rozpaky.

“To je řád zabijáků,” řekl jeden a pak se na něj podíval. “Jak si k tomu znamení přišel, chlapče?”

“Pravděpodobně si ho udělal sám,” odpověděl jeden. “Cesta je pak bezpečnější.”

VЕЇdce pokГЅval na svГ©ho muЕѕe, kterГЅ uvolnil stisk kolem Merkova krku a Merk se zhlukoka s Гєlevou nadechl. Ale vЕЇdce potom vztГЎhl ruku a dal Merkovi nЕЇЕѕ na krk a Merk pЕ™emГЅЕЎlel, jestli tu zemЕ™e, dnes, na tomto mГ­stД›. UvaЕѕoval, jestli by to byl trest za vЕЎechny ty vraЕѕdy, kterГ© vykonal. PЕ™emГЅЕЎlel, jestli byl pЕ™ipraven zemЕ™Г­t.

“OdpovД›z mu,” zabruДЌel jejich vЕЇdce. “UdД›lal sis to sГЎm, chlapДЌe? Е?Г­kГЎ se, Еѕe je nutnГ© zabГ­t sto muЕѕЕЇ, abys zГ­skal toto znamenГ­.”

Merk se nadechl, bД›hem dlouhГ©ho ticha, kterГ© nГЎsledovalo, pЕ™emГЅЕЎlel, co odpovД›dД›t. Nakonec si povzdychl.

“Tisíc,” řekl.

VЕЇdce zamrkal, zmaten.

“Cože?” zeptal se.

“Tisíc mužů,” vysvětlil Merk. “Tak získáš toto tetování. A mám ho od samotného krále Tarnise.”

VЕЎichni na nД›j civД›li, ЕЎokovГЎni, a nekoneДЌnГ© ticho zalilo celГЅ les, takovГ© ticho, Еѕe Merk slyЕЎel cvrlikГЎnГ­ hmyzu. PЕ™emГЅЕЎlel, co se stane nynГ­.

Jeden z nich se najednou začal hystericky smát – a ostatní se k němu přidali. Smáli se a chechotali, jak tam Merk stál, zjevně nic tak vtipného nikdy neslyšeli.

“To je vážně dobrý, chlapče,” řekl jeden. “Jsi tak dobrý lhář, jako jsi mnich.”

VЕЇdce zatlaДЌil dГЅku do jeho krku, dostateДЌnД› peДЌlivД›, aЕѕ zaДЌala tГ©ct krev.

“Е?ekl jsem, abys mi odpovД›dД›l,” zopakoval vЕЇdce. “PravdivД› odpovД›dД›l. ChceЕЎ zemЕ™Г­t prГЎvД› teДЏ, chlapДЌe?”

Merk tam stál, cítil bolest a o té otázce přemýšlel – skutečně na to pomýšlel. Chtěl zemřít? Byla to dobrá otázka a ještě hlubší otázka, než by vůdce předpokládal. Jak o tom přemýšlel, skutečně přemýšlel, uvědomil si, že část z něj zemřít chce. Byl unaven životem, až do morku kostí.

A jak to rozebГ­ral, Merk si nakonec uvД›domil, Еѕe nenГ­ pЕ™ipraven zemЕ™Г­t. JeЕЎtД› ne. Ne dnes. Ne nynГ­, kdyЕѕ byl pЕ™ipraven zaДЌГ­t znovu. Ne nynГ­, kdyЕѕ si teprve zaДЌГ­nal uЕѕГ­vat Еѕivota. ChtД›l pЕ™Г­leЕѕitost zmД›nit se. ChtД›l pЕ™Г­leЕѕitost slouЕѕit ve VД›Еѕi. StГЎt se HlГ­daДЌem.

“Ne, vlastně nechci,” odpověděl Merk.

KoneДЌnД› se podГ­val svГ©mu vД›zniteli pЕ™Г­mo do oДЌГ­, rozhodnutГ­ v nД›m rostlo.

“A právě z toho důvodu,” pokračoval, “vám dám jen jednu jedinou šanci mě pustit, než vás všechny zabiju.”

Všichni se na něj podívali v tichém úžasu, než se vůdce zamračil a pustil se do činností. Merk cítil, že ho ostří začíná řezat do krku a něco v něm ho ovládlo. Bylo to jeho profesionální já, to, které celý život trénoval, ta část, která už to nemohla déle vydržet. Znamenalo to porušit svůj slib – ale už mu to bylo jedno.

Starý Merk přispěchal zpět tak rychle, bylo to, jako by nikdy neodešel – a mrknutím oka se opět ocitl v režimu vraha.

Merk se zamД›Е™il a vidД›l pohyby vЕЎech svГЅch oponentЕЇ, kaЕѕdГ© cuknutГ­, kaЕѕdГЅ tlakovГЅ bod, kaЕѕdou slabost. Touha zabГ­t ho pЕ™emohla, jako starГЅ pЕ™Г­tel a Merk mu dovolil, aby jej ovlГЎdl.

V jednГ©m bleskurychlГ©m pohybu chytil Merk vЕЇdcovo zГЎpД›stГ­, zaboЕ™il svЕЇj prst do tlakovГ©ho bodu, zahГЅbal s nГ­m, aЕѕ to luplo, potГ© se chopil padajГ­cГ­ dГЅky a v jednom rychlГ©m pohybu pЕ™eЕ™Г­znul krk toho muЕѕe, od ucha k uchu.

Jejich vЕЇdce na nД›j civД›l udivenГЅm pohledem, neЕѕ poklesnul k zemi, mrtev.

Merk se otoДЌil ДЌelem k ostatnГ­m, vЕЎichni na nД›j hledД›li, omrГЎДЌenГ­, Гєsta do ЕЎiroka otevЕ™enГЎ.

NynГ­ byla Е™ada na Merkovi, aby se smГЎl, kdyЕѕ se na nД› vЕЎechny podГ­val, vychutnГЎval si co nynГ­ pЕ™ijde.

“Někdy si, chlapci,” řekl, “prostě vyberete pro své hrátky špatného muže.”




KAPITOLA PГЃTГЃ


Kyra stГЎla uprostЕ™ed pЕ™elidnД›nГ©ho mostu, cГ­tila na sobД› vЕЎechny oДЌi, vЕЎichni ДЌekali na jejГ­ rozhodnutГ­ o osudu divoДЌГЎka. JejГ­ tvГЎЕ™e rudГ©пЂ» nebyla rГЎda stЕ™edem pozornosti. I kdyЕѕ milovala svГ©ho otce za jeho ocenД›nГ­ a cГ­tila se pyЕЎnГЎ, obzvlГЎЕЎtД› proto, Еѕe vloЕѕil zodpovД›dnost rozhodnout do jejГ­ch rukou.

A pЕ™esto zГЎroveЕ€ cГ­tila velkou zodpovД›dnost. VД›dД›la, Еѕe aЕҐ zvolГ­ jakkoli, rozhodne o osudu svГ©ho lidu. AДЌ nenГЎvidД›la PandesiГЎny, nechtД›la mГ­t zodpovД›dnost za pЕ™ivedenГ­ svГ©ho lidu do vГЎlky, kterou nemohli vyhrГЎt. Ale takГ© nechtД›la ustoupit, dodat LordovГЅm muЕѕЕЇm odvahu a zostudit svЕЇj lid, aby si nepЕ™ipadali slabГ­, zvlГЎЕЎtД› potГ©, co se k tomu Anvin a ostatnГ­ tak kurГЎЕѕnД› postavili.

Uvědomila si, že je její otec chytrý: tím, že vložil rozhodnutí do jejích rukou, se mohlo zdát, jako by to rozhodnutí patřilo jim, ne Lordovým mužům, a tím jednáním si jeho lid mohl udržet svou tvář. Také si uvědomila, že jí do rukou vložil příležitost rozhodnout naschvál: musel si uvědomit, že tato situace vyžaduje hlas někoho třetího, aby si všechny strany udržely tvář – a vybral si ji, protože se na to hodila a protože věděl, že není ukvapená a vyjádří se rozumně. Čím více o tom uvažovala, tím více si uvědomovala, proč si ji vybral: ne, aby vyprovokoval válku – k tomu si mohl vybrat Anvina – ale aby od války svůj lid ušetřil.

Rozhodla se.

“Ta bestie je prokletá,” řekla zamítavě. “Málem zabila mé bratry. Pochází z Trnového lesa a byla zabita v podvečer Zimního Měsíce, v den, kdy není dovoleno lovit. Byla chyba, přinést ji až za brány – měla být ponechána napospas divočině, kam patří.”

PohrdavД› se otoДЌila na Lordovy muЕѕe.

“Doneste ji Lordu Guvernérovi,” řekla s úsměvem. “Uděláte nám laskavost.”

Lordovi muЕѕi pЕ™ebД›hli pohledem na bestii a jejich vГЅraz se zmД›nilпЂ» nynГ­ vypadali, jako by kousli do nД›ДЌeho shnilГ©ho, jako by ji uЕѕ nechtД›li.

Kyra viděla Anvina a ostatní, jak na ni souhlasně hledí, se vděkem – a její otec ze všech nejvíce. Dokázala to – umožnila svým lidem udržet si tvář, ušetřila je války – a ještě se vysmála Pandesianům.

JejГ­ bratЕ™i pustili divoДЌГЎka na zem a on pЕ™istГЎl na snД›hu se zadunД›nГ­m. UdД›lali krok zpД›t, pokoЕ™enД›, ramena je bolela.

VЕЎechny oДЌi byly najednou na LordovГЅch muЕѕГ­ch, kteЕ™Г­ tam stГЎli a nevД›dД›li, co dД›lat. Bylo zjevnГ©, Еѕe KyЕ™ina slova je zasГЎhlaпЂ» nynГ­ na bestii hledД›li, jako by to bylo nД›co odpornГ©ho, vytaЕѕenГ©ho ze samotnГЅch vnitЕ™nostГ­ zemД›. Zcela zЕ™ejmД› ji uЕѕ nechtД›li. ZdГЎlo se, Еѕe nynГ­, kdyЕѕ byla jejich, po nГ­ uЕѕ netouЕѕili.

Jejich velitel, po dlouhГ©m, napjatГ©m tichu, koneДЌnД› udД›lal posunky na svГ© muЕѕe, aby bestii zvedli, pak se otoДЌil, zamraДЌenГЅ, a odpochodoval pryДЌ, zjevnД› otrГЎvenГЅ, jako by vД›dД›l, Еѕe byl pЕ™echytraДЌen.

Dav se rozpustil, napjetГ­ bylo tu tam a nahradil jej pocit Гєlevy. MnozГ­ otcovi muЕѕi k nГ­ souhlasnД› pЕ™istoupili a poloЕѕili ruku na jejГ­ rameno.

“Výborně,” řekl Anvin a souhlasně na ni pohlížel. “Jednou z tebe bude dobrá panovnice.”

Vesničané se vrátili ke svým činnostem, spěch a hemžení bylo zpět, napjetí se rozplynulo a Kyra se otočila a hledala oči svého otce. Našla je, jak na ni hledí, nestál ani krok od ní. Před svými muži byl vždy rezervovaný, co se jí týkolo, a tentokrát tomu bylo stejně tak – měl jiný výraz, jen zlehka na ni pokyvoval a ona věděla, že to bylo souhlasné kývnutí.

Kyra se podГ­vala za sebe a vidД›la Anvina a Vidara, jak tЕ™Г­majГ­ svГЎ kopГ­, a srdce jГ­ zaДЌalo buЕЎit.

“Mohu se k vám přidat?” zeptala se Anvina, věděla, že půjdou na cvičiště, stejně jako ostatní otcovi muži.

Anvin se podГ­val nervГіznД› na jejГ­ho otce, vД›dД›l, Еѕe nebude souhlasit.

“Sněžení houstne,” odpověděl konečně Anvin váhavě. “Také se schyluje noc.”

“To vás ale nebrzdí,” oponovala Kyra.

UЕЎklГ­bnul se na ni.

“Ne, nebrání,” připustil.

Anvin se znovu podГ­val na jejГ­ho otce a ona se takГ© otoДЌila a vidД›la, jak zakroutil hlavou pЕ™edtГ­m, neЕѕ se otoДЌil a ЕЎel zpГЎtky dovnitЕ™.

Anvin si povzdechl.

“Chystají velkolepou hostinu,” řekl. “Bude lepší, když půjdeš dovnitř.”

Kyra ji cГ­tila, vzduch byl tД›ЕѕkГЅ opГ©kajГ­cГ­mi se vybranГЅmi kusy masa a vidД›la, jak se jejГ­ bratЕ™i obrГЎtili a mГ­Е™ili dovnitЕ™, spolu s tuctem vesniДЌanЕЇ, vЕЎichni se spД›chali pЕ™ipravit na festival.

Ale Kyra se otoДЌila a touЕѕebnД› hledД›la do polГ­, na cviДЌiЕЎtД›.

“Jídlo počká,” řekla. “Trénink nepočká. Dovolte mi, abych šla s vámi.”

Vidar se usmГЎl a zakroutil hlavou.

“Jseš si jistá, že jsi dívka a ne bojovník?” zeptal se Vidar.

“Nemohu být oboje?” odpověděla.

Anvin dlouze povzdechl a nakonec zakroutil hlavou.

“Tvůj otec mě stáhne z kůže,” řekl.

A potom nakonec pokГЅvnul.

“Ty se nesmíříš s odmítnutím,” došel k závěru, “a máš více odvahy, než polovina mých mužů. Myslím, že jeden navíc se nám bude hodit.”



*



Kyra bД›Еѕela napЕ™Г­ДЌ zasnД›Еѕenou krajinou, sledovala Anvina, Vidara a nД›kolik dalЕЎГ­ch otcovГЅch muЕѕЕЇ, Leo byl po jejГ­m boku. SnД›ЕѕenГ­ houstlo a jГ­ to bylo jedno. MД›la pocit svobody, rozjaЕ™enГ­, jako vЕѕdy, kdyЕѕ prochГЎzela BrГЎnou BojovnГ­kЕЇ, nГ­zkГЅm, klenutГЅm otvorem, vytesanГЅm do kamennГЅch zdГ­ cviДЌiЕЎtД›. Zhluboka se nadechla, jak se nebe otevЕ™elo a vbД›hla na toto mГ­sto, kterГ© milovala nejvГ­ce na svД›tД›, jeho vlnГ­cГ­ se zelenГ© vrЕЎky, nynГ­ pokrytГ© snД›hem, obklopenГ© nepravidelnou kamennou zdГ­, snad ДЌtvrt mГ­le ЕЎirokou a hlubokou. CГ­tila, Еѕe vЕЎechno bylo jak se patЕ™Г­, kdyЕѕ vidД›la vЕЎechny muЕѕe trГ©novat, jezdit kЕ™Г­Еѕem krГЎЕѕem na svГЅch konГ­ch, tЕ™Г­mat kopГ­, mГ­Е™it na vzdГЎlenГ© cГ­le a zdokonalovat se. Toto byl, podle nГ­, skuteДЌnГЅ Еѕivot.

Toto cvičiště bylo vyhrazeno otcovým mužům ženy sem měly vstup zakázan a ani chlapci, kterým ještě nebylo osmnáct let, sem nesměli – a také ti, kdo nebyli pozvaní. Brandon a Braxton, čekali každý den netrpělivě na pozvání – a přesto měla Kyra dojem, že nikdy pozvaní nebudou. Brána Bojovníků byla pro vážené, bitvami ostřílené bojovníky, ne pro kecaly, jakými byli její bratři.

Kyra bД›Еѕela pЕ™es pole, cГ­tila se ЕЎЕҐastnД›jЕЎГ­ a vГ­ce naЕѕivu tady, neЕѕ kdekoli jinde na zemi. AtmosfГ©ra byla intenzivnГ­, plnГЎ tuctem nejlepЕЎГ­ch otcovГЅch bojovnГ­kЕЇ, kaЕѕdГЅ mД›l na sobД› trochu jinГ© brnД›nГ­, bojovnГ­ci ze vЕЎech regionЕЇ Escalonu, vЕЎichni postupem ДЌasu tГ­hli k otcovi pevnosti. Byli tam muЕѕi z jihu, z Thebusu a LeptisuпЂ» ze stЕ™edozemГ­, nejvГ­ce z hlavnГ­ho mД›sta, Androsu, ale takГ© z hor KosuпЂ» byli tam zГЎpaДЏanГ© z UruпЂ» muЕѕi od Е™eky z Thusisu a jejich sousedГ© z Esephusu. Byli tam muЕѕi, kteЕ™Г­ Еѕili blГ­zko jezera Ire a muЕѕi aЕѕ od vodopГЎdЕЇ Everfallu. VЕЎichni mД›li na sobД› jinГ© barvy brnД›nГ­, tЕ™Г­mali jinГ© zbranД›, vЕЎichni byli muЕѕi Escalonu, ale kaЕѕdГЅ reprezentoval svou vlastnГ­ pevnost. Byla to oslnivГЎ pЕ™ehlГ­dka moci.

JejГ­ otec, pЕ™ebornГ­k poslednГ­ho krГЎle, muЕѕ, kterГЅ vzbuzoval velkГЅ respekt, byl jedinГЅm muЕѕem v tГ©to dobД›, v tomto roztЕ™Г­ЕЎtД›nГ©m krГЎlovstvГ­, kolem kterГ©ho se mohli muЕѕi shromГЎЕѕdit. KdyЕѕ se starГЅ krГЎl vzdal svГ©ho krГЎlovstvГ­ bez boje, byl to jejГ­ otec, kterГ©ho lidГ© pobГ­zeli, aby pЕ™evzal trЕЇn a pЕ™evzal boj. ДЊasem ho vyhledali nejlepЕЎГ­ bojovnГ­ci krГЎle a nynГ­, s vojenskГЅmi sloЕѕkami, kterГ© sГ­lily kaЕѕdГЅm dnem, dosahoval Volis moci, kterГЎ mohla tГ©mД›Е™ konkurovat hlavnГ­mu mД›stu. Kyra si uvД›domila, Еѕe snad proto Lordovi muЕѕi cГ­tili potЕ™ebu je zahanbovat.

VЕЎude jinde v Escalonu, PandesianЕЎtГ­ LordovГ© GuvernГ©Е™i nedovolovali rytГ­Е™ЕЇm shromГЎЕѕdit se, nedovolovali takovou volnost, protoЕѕe se obГЎvali vzpoury. Ale tady, ve Volisu, to bylo jinГ©. Zde nemД›li na vybranou: museli to povolit, protoЕѕe potЕ™ebovali ty nejlepЕЎГ­ muЕѕe k brГЎnД›nГ­ PlamenЕЇ.

Kyra se otoДЌila a rozhlГ©dla se, za zdmi, za vlnitГЅmi bД›lostnГЅmi kopci, v dГЎli, na vzdГЎlenГ©m horizontu, dokonce i skrz snД›ЕѕenГ­, vidД›la, i kdyЕѕ jen bГ­dnД›, tlumenou zГЎЕ™i PlamenЕЇ. OhЕ€ovГЎ zeДЏ, kterГЎ chrГЎnila vГЅchodnГ­ hranici Escalonu, Plameny, ohЕ€ovГЎ zeДЏ padesГЎt stop hlubokГЎ a nД›kolik set vysokГЎ, hoЕ™ela jasnД› jako vЕѕdy, prosvД›tlovala noc, jejГ­ obrys viditД›lnГЅ na horizontu a stГЎle vГЅraznД›jЕЎГ­, jak se stmГ­valo. TГЎhla se tГ©mД›Е™ padesГЎt mil do ЕЎiroka, Plameny byly jedinou vД›cГ­, kterГЎ od sebe dД›lila Escalon a nГЎrod divokГЅch skЕ™Г­tkЕЇ na vГЅchodД›.

I tak se podařilo mnoha skřítkům každý rok se sem prodrat a nadělat paseku, a kdyby nebylo Dozorců, statečných mužů jejího otce, kteří se starali o Plameny, Escalon by se stal národem otroků pro skřítky. Skřítkové se báli vody, mohli napadnout Escalon jen po souši, a Plameny byly jedinou věcí, které je drželi v bezpečné vzdálenosti. Dozorci hlídali ve směnách, v hlídkách rotovali, a Pandesie je potřebovala. Ostatní měli také základnu u Plamenů - branci, otroci a zločinci – ale otcovi muži, Dozorci, byli těmi pravými vojáky ze všech a jedinými, kteří věděli, jak udržovat Plameny.

Na oplátku Pandesie dovolila Volisu a jejím mužům několik malých projevů svobody, jako třeba Volis, tato cvičiště, skutečné zbraně – malá ochutnávka svobody, aby se mohli stále cítit jako svobodní bojovníci, i když to ale byla jen iluze. Nebyli to svobodní muži a všichni si toho byli vědomi. Žili ve zvláštní rovnováze mezi svobodou a službou, což nemohl nikdo strávit.

Ale alespoň zde, v Bráně Bojovníků, byli tito muži volní, stejně tak jako bývali dříve, bojovníci, kteří mohli soutěžit, trénovat a zdokonalovat své dovednosti. Byli těmi nejlepšími z Escalonu, lepší bojovníci, než mohla nabídnout celá Pandesie, všichni z nich veteráni Plamenů – a všichni zde sloužili na směny, ani ne den jízdy daleko. Kyra si nepřála nic jiného, než se přidat do jejich řad, dokázat si to, mít základnu u Plamenů, bojovat s opravdovými skřítky, kteří tudy přicházeli, a pomáhat střežit její království před invazí.

Samozřejmě věděla, že jí to nebude nikdy dovoleno. Byla příliš mladá, aby byla přijata – a byla dívka. Mezi členy žádná jiná dívka nebyla a i kdyby byla, její otec by jí to nikdy nedovolil. Jeho muži na ni také pohlíželi jako by byla dítě, když je začala před lety navštěvovat a byli její přítomností pobaveni, jako by byla divák. Ale poté, co muži odešli, zůstala tam sama, trénovala dnem i nocí na prázdném cvičišti, používala jejich zbraně, jejich terče. Nejprve byli překvapeni, když následující den přišli a uviděli šrámy po šípech na svých terčích – a ještě více překvapeni, protože byly zásahy uprostřed terčů. Ale časem si na to zvykli.

Kyře se pomalu dostávalo úcty, při obzvláště vzácných příležitostech jí bylo dovoleno se k nim přidat. A nyní, o dva roky později, všichni věděli, že se trefovala do cílů, které mnozí z nich nezasáhli – a jejich tolerance vůči ní se změnila v něco jiného: měli k ní úctu. Samozřejmě, že se nezúčastnila bitev, jako tito muži, nikdy nezabila člověka nebo nestála na stráži u Plamenů nebo se nikdy neutkala se skřítkem. Neuměla se ohánět mečem, bitevní sekerou nebo halapartnou nebo zápasit jako tito muži. Neměla ani jejich fyzickou sílu a toho jí bylo velice líto.

I pЕ™esto Kyra pЕ™iЕЎla na to, Еѕe mГЎ pЕ™irozenГЅ talent v ovlГЎdГЎnГ­ dvou zbranГ­ a obД› z nГ­ dД›laly, navzdory jejГ­ velikosti a pohlavГ­, hrЕЇzu nahГЎnД›jГ­cГ­ho oponenta: luk a hЕЇl. K tomu prvnГ­mu tГ­hla pЕ™irozenД›, zatГ­mco na to druhГ© narazila nГЎhodou, pЕ™ed nД›kolika mД›sГ­ci, kdyЕѕ nemohla uzvednout obouruДЌnГЅ meДЌ. TenkrГЎt se muЕѕi smГЎli jejГ­ neschopnosti meДЌ udrЕѕet a jako urГЎЕѕku jГ­ jeden pohrdavД› hodil hЕЇl.

“Schválně, jestli budeš schopná místo toho zvednout tenhle klacek!” zakřičel a ostatní se smáli. Kyra nikdy nezapomněla, jak se v ten moment styděla.

Nejprve pohlГ­Еѕeli otcovi muЕѕi na jejГ­ hЕЇl jako na vtipпЂ» nakonec ji vЕЎichni tito stateДЌnГ­ muЕѕi, kteЕ™Г­ jinak nosili obouruДЌnГ© meДЌe, sekerky a halapartny, kterГ© pЕ™esekly strom jedinГЅm sekem, pouЕѕГ­vali jen jako cviДЌebnГ­ zbraЕ€. Na jejГ­ hЕЇl ze dЕ™eva hledД›li jako na hraДЌku a mД›la kvЕЇli nГ­ jeЕЎtД› mГ©nД› respektu.

Ale z vtipu se stala neočekávaně mstivá zbraň, které bylo třeba se obávat. Zbraň, proti které se nyní nedokázalo mnoho otcových mužů ubránit. Kyra byla překvapená její lehkostí a ještě více byla překvapená, když zjistila, že ji docela dobře přirozeně ovládala – tak rychle, že sázela rány, zatímco vojáci ještě ani nestihli své meče pozvednout. Nejeden muž, se kterým se utkala, sklidil od hole modřiny a ona se, ránu za ránou, probojovala k respektu.

Kyra, dГ­ky nekoneДЌnГ©mu trГ©novГЎnГ­ o samotД› po celГ© noci, zvlГЎdla obraty, kterГ© muЕѕe ohromovaly, pohyby, kterГЅm ЕѕГЎdnГЅ z nich ГєplnД› nerozumД›l. ZaДЌali se o jejГ­ hЕЇl zajГ­mat a ona je zaДЌala uДЌit. V KyЕ™inД› mysli se jejГ­ luk i hЕЇl navzГЎjem doplЕ€ovaly, oboje mД›lo stejnou dЕЇleЕѕitost: luk potЕ™ebovala pro boj na velkГ© vzdГЎlenosti a hЕЇl pro boj na blГ­zko.

Kyra také objevila, že má vrozený talent, který těmto mužům chyběl: byla mrštná. Byla jako Střevle potoční v moři pomalu se pohybujících žraloků a zatímco tito stárnoucí muži měli ohromnou sílu, Kyra kolem nich mohla tančit, vyskočit do vzduchu, dokonce kolem nich proletět a přistát v perfektním kotoulu – nebo na nohou. A když se její mrštnost spojila s dovedností, s jakou ovládala svou hůl, pak to byla smrtelná kombinace.

“Co tady dělá ona?” řekl drsný hlas.

Kyra stГЎla po stranД› cviДЌiЕЎtД›, vedle Anvina a Vidara, zaslechla blГ­ЕѕГ­cГ­ se konД›, otoДЌila se a uvidД›la jak k nim cvГЎlГЎ Maltren, po boku mД›l pГЎr vojenskГЅch pЕ™ГЎtel, jeЕЎtД› dГЅchal zhluboka a tЕ™Г­mal mД›ДЌ ze cviДЌiЕЎtД›. Shora se na ni opovrЕѕlivД› podГ­val a jГ­ se z toho zevЕ™el Еѕaludek. Ze vЕЎech otcovГЅch muЕѕЕЇ byl Maltren jedinГЅ, kterГЅ ji nemД›l rГЎd. Z nД›jakГ©ho dЕЇvodu ji nesnГЎЕЎel od prvnГ­ho momentu, kdy ji spatЕ™il.

Maltren sedД›l na svГ©m koni a zuЕ™ilпЂ» mД›l placatГЅ nos a oЕЎklivГЅ obliДЌej a byl to muЕѕ, kterГЅ zboЕѕЕ€oval nenГЎvidД›t a zdГЎlo se, Еѕe v KyЕ™e naЕЎel svou obД›ЕҐ. VЕѕdy byl proti jejГ­ pЕ™Г­tomnosti na tomto mГ­stД›, moЕѕnГЎ proto, Еѕe byla dГ­vka.



“Měla bys být zpátky v tvrzi tvého otce, děvče,” řekl, “a připravovat se na hostinu s ostatními mladými, ignorantskými děvčaty.”

Leo, kterГЅ byl vedle Kyry, zavrДЌel na Maltrena a Kyra mu na hlavu poloЕѕila ruku, aby ho uklidnila a drЕѕel se zpГЎtky.

“A proč je tomu vlkovi dovoleno být na našem pozemku?” dodal Maltren.

Anvin a Vidar se na Maltrena podГ­vali chladnГЅm, tvrdГЅm pohledem a odvedli Kyru na stranu, a Kyra trvala na svГ©m a usmГЎla se na nД›j, vД›dД›la, Еѕe je pod jejich ochranou a Еѕe ji nemЕЇЕѕe k odchodu pЕ™inutit.

“Snad by ses měl vrátit zpět na cvičiště,” oponovala uštěpačným hlasem, “a nezabývat se příchodem a odchodem mladého, ignorantského děvčete.”

Maltren zrudnul, nebyl schopen odpovД›dД›t. OtoДЌil se, pЕ™ipraven vyrazit odtud, ale neodpustil si poslednГ­ popГ­chnutГ­.

“Dneska se hází kopím,” řekl. “Bude lepší, když zůstaneš stranou, až budou skuteční muži házet skutečné zbraně.”

ObrГЎtil se a odjel s ostatnГ­mi a jak ho pozorovala odjГ­ЕѕdД›t, jejГ­ radost z toho, Еѕe je tu, se jeho pЕ™Г­chodem zkazila.

Anvin jГ­ uЕЎtД›dЕ™il uklidЕ€ujГ­cГ­ pohled a poloЕѕil jГ­ ruku na rameno.

“První lekce bojovníka,” řekl, “je naučit se žít s těmi, kteří tě nenávidí. Ať se ti to líbí nebo ne, budeš nakonec bojovat po jejich boku a tvůj život na nich bude záviset. Často se nejhorší nepřátelé objeví ne zvenčí, ale uvnitř.”

“A ti, kteří neumí bojovat, si pouští pusu na špacír,” zazněl hlas.

Kyra se otoДЌila a uvidД›la jak se blГ­ЕѕГ­ Arthfael, zubil se a brzo byl, jako vЕѕdy, vedle nГ­. StejnД› jako Anvin a Vidar, Arthfael byl vysokГЅ, nelГ­tostnГЅ bojovnГ­k s chladnou holou hlavou a dlouhГЅm ДЌernГЅm a tuhГЅm plnovousem, mД›l pro ni slabost. Byl jeden z nejlepЕЎГ­ch ЕЎermГ­Е™ЕЇ, zЕ™Г­dkakdy pЕ™emoЕѕen, a vЕѕdy se jГ­ zastal. Jeho pЕ™Г­tomnost ji potД›ЕЎila.

“Jsou to jenom řeči,” dodal Arthfael. “Kdyby byl Maltren lepší bojovník, víc by se zaobíral sebou a ne jinými lidmi.”

Anvin, Vidar a Arthfael vyskoДЌili na konД› a odjeli s ostatnГ­mi a Kyra tam stГЎla, dГ­vala se za nimi a pЕ™emГЅЕЎlela. ProДЌ nД›kteЕ™Г­ lidГ© nenГЎvidД›li? pЕ™emГ­tala. NevД›dД›la, jestli tomu nД›kdy porozumГ­.

Jak vyrazili pЕ™es cviДЌiЕЎtД›, zГЎvodili ve velkГЅch kruzГ­ch, a Kyra si s posvГЎtnГЅm ГєЕѕasem prohlГ­Еѕela ty ohromnГ© vГЎleДЌnГ© konД› a touЕѕila po dni, kdy jednou bude mГ­t takГ© svГ©ho vlastnГ­ho. Pozorovala, jak muЕѕГ­ krouЕѕГ­ kolem cviДЌiЕЎtД›, jeli podГ©l kamennГЅch zdГ­, jejich konД› obДЌas uklouzly po snД›hu. MuЕѕi se chopili kopГ­, kterГ© jim podala dychtivГЎ pГЎЕѕata, a jak objГ­ЕѕdД›li okruh, hodili je na vzdГЎlenГ© terДЌe: ЕЎtГ­ty visГ­cГ­ z vД›tvГ­. KdyЕѕ se trefili, zazvonil v dГЎli kov.

Viděla, že hodit kopí při jízdě na koni bylo mnohem těžší, než se zdálo a nejeden muž se netrefil, obzvláště, když mířili na ty menší štíty. Z těch, kteří se trefili, jen málokdo střelil přímo doprostřed – kromě Anvina, Vidara, Arthfaela a několika dalších. Maltren se, jak si všimla, netrefil hned několikrát, nadával pod vousy a hleděl se na ni, jak by za to mohla.

Kyra se chtД›la zahЕ™ГЎt, vytГЎhla svou hЕЇl a zaДЌala s nГ­ toДЌit a otГЎДЌet v rukou, nad hlavou, kolem dokola, toДЌila a otГЎДЌela ji jako by to byla ЕѕivГЎ vД›c. Bodala do imaginГЎrnГ­ch nepЕ™ГЎtel, blokovala imaginГЎrnГ­ zГЎsahy, stЕ™Г­dala ruce, za krkem, kolem pasu, jako by ta hЕЇl byla jejГ­ tЕ™etГ­ ruka, dЕ™evo bylo za ta lГ©ta jiЕѕ ohmatanГ©.

ZatГ­mco muЕѕi krouЕѕili kolem cviДЌiЕЎtД›, Kyra odbД›hla na svГ© vlastnГ­ cviДЌiЕЎtД›, malou ДЌГЎst cviДЌГ­cГ­ho prostoru, kterou muЕѕi zanedbГЎvali, ale sama rГЎda vyuЕѕГ­vala. MalГ© ДЌГЎsti brnД›nГ­ visely z provazЕЇ v lesГ­ku, byly rozvД›ЕЎeny v rЕЇznГЅch vГЅЕЎkГЎch a Kyra jГ­m probГ­hala a pЕ™edstГ­rala, Еѕe kaЕѕdГЅ z nich je nepЕ™Г­tel, kaЕѕdГ©ho z nich zasГЎhla svou holГ­. Vzduch se naplnil Е™inДЌenГ­m, jak lesГ­kem probГ­hala, ohГЎnД›la se, proplГ©tala a uhГЅbala, jak se kolem nГ­ houpaly. V jejГ­ mysli ГєtoДЌila a brГЎnila velkolepД›, dobГЅvala armГЎdu imaginГЎrnГ­ch nepЕ™ГЎtel.

“Už jsi někoho zabila?” zazněl posměšný hlas.

Kyra se otoДЌila a uvidД›la Maltrena, jak pЕ™ijel na svГ©m koni, pohrdavД› se na ni usmГЎl, neЕѕ zase odjel. Byla dopГЎlenГЎ a pЕ™ГЎla si, aby ho nД›kdo srovnal.

Kyra si dala pЕ™estГЎvku a uvidД›la muЕѕe, kteЕ™Г­ skonДЌili nГЎcvik s kopГ­m, jak seskoДЌili z konД› a utvoЕ™ili kruh uprostЕ™ed paseky. Jejich pГЎЕѕata k nim pЕ™ibД›hla a podala jim dЕ™evД›nГ© nГЎcvikovГ© meДЌe ze silnГ©ho dubu, kterГ© vГЎЕѕily tГ©mД›Е™ tolik, co ocel. Kyra zЕЇstala na okraji, rozbuЕЎilo se jГ­ srdce, kdyЕѕ sledovala, jak se muЕѕi proti sobД› utkali a chtД›la se k nim, vГ­c neЕѕ kdy jindy, pЕ™idat.

JeЕЎtД› neЕѕ zaДЌali, Anvin vkroДЌil doprostЕ™ed a na vЕЎechny se podГ­val.

“V tento sváteční den se utkáme o zvláštní odměnu,” prohlásil. “Vítěz dostane část hostiny podle vlastní volby!”

NГЎsledoval nadЕЎenГЅ vГЅkЕ™ik, jak se muЕѕi na sebe vrhli, cvakГЎnГ­ jejich dЕ™evД›nГЅch meДЌЕЇ zalilo vЕЎe kolem, jeden druhГ©ho honili tam a zase zpД›t.

PЕ™e byla pЕ™eruЕЎovanГЎ troubenГ­m, kterГ© zaznД›lo vЕѕdy, kdyЕѕ byl bojovnГ­k zasaЕѕen rГЎnou a byl poslГЎn k postrannГ­ ДЌГЎЕ™e. Trubka zaznГ­vala ДЌasto a Е™ady brzy proЕ™Г­dly, vД›tЕЎina muЕѕЕЇ nynГ­ stГЎla stranou a dГ­vala se.

Kyra stГЎla u postrannГ­ ДЌГЎry s nimi, mД›la obrovskou touhu se takГ© utkat, i kdyЕѕ to nebylo dovoleno. Ale dnes mД›la narozeniny, dnes jГ­ bylo patnГЎct a cГ­tila se pЕ™ipravena. CГ­tila, Еѕe byl ДЌas se o to znovu pokusit.

“Nechte mě se také zúčastnit!” naléhala na Anvina, který stál poblíž a díval se.

Anvin zavrtД›l hlavou, nespouЕЎtД›je oДЌi ze souboje.

“Dneska je mi patnáct!” trvala na svém. “Dovolte mi také bojovat!”

Skepticky se na ni podГ­val.

“Toto je cvičiště pro muže,” přidal se Maltren, který stál na postranní čáře poté, co ztratil bod. “Ne mladé dívky. Můžeš tu sedět a dívat se s pážaty a donést nám vodu, pokud si o ni řekneme.”

Kyra zrudla.

“To se tak bojíš, že by tě porazilo děvče?” oponovala, trvala na svém a uvnitř pocítila rozčilení. Byla přeci dcera svého otce a nikdo neměl právo s ní takto mluvit.

NД›kteЕ™Г­ z muЕѕЕЇ se zaДЌali hihЕ€at a tentokrГЎt se Maltren zaДЌervenal.

“Něco na tom je,” přidal se Vidar. “Možná bychom ji měli dovolit utkat se. Co můžeme ztratit?”

“Utkat se s čím?” oponoval Maltren.

“Mou holí!” vykřikla Kyra. “Proti vašim dřevěným mečům.”

Maltren se zasmГЎl.

“To by byla podívaná,” řekl.

VЕЎechny oДЌi se upЕ™ely na Anvina, jak tam stГЎl a pЕ™emГЅЕЎlel.

“Když se zraníš, tvůj otec mne zabije,” řekl.

“Nezraním se,” snažně prosila.

StГЎl tam celou vД›ДЌnost a koneДЌnД› povzdechl.

“Pak v tom nevidím problém,” řekl. “Když už nic jiného, alespoň tě to už umlčí. Pokud tedy tito muži nic nenamítají,” dodal a otočil se na vojáky.

“PRO!” vykřikl jednotně tucet otcových mužů, všichni jí nadšeně fandili. Kyra je za to všechny zbožňovala, více než dokázala vyjádřit. V jejich očích viděla obdiv, který k ní měli, stejné zalíbení, které chovali k jejímu otci. Neměla mnoho přátel a tito muži pro ni znamenali celý svět.

Maltren se posmГ­val.

“Nechte tu dívku, ať tedy se sebe udělá blázna,” řekl. “Aspoň se jednou provždy ponaučí.”

ZaznД›la trubka a jak jeden muЕѕ opustil kruh, Kyra spД›chala dovnitЕ™.

Kyra na sobě pocítila všechny oči jak muži zírali, zjevně to vůbec nečekali. Najednou proti sobě měla protivníka, vysokého muže, svalnatého, třicátníka, silného bojovníka, kterého znala již z dob, kdy otec sloužil u dvora. Ze svého pozorování věděla, že je dobrý bojovník – ale také až příliš sebevědomý, útočil hned na začátku souboje, trochu bezhlavě.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694431) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения