Читать онлайн книгу "Noc Odvážných"

Noc OdvГЎЕѕnГЅch
Morgan Rice


KrГЎlovГ© a ДЊarodД›jovГ© #6
Dění nabité fantasií, které dozajista potěší příznivce předešlých románů Morgan Rice, a také nadšence tvorby, jakou je například Cyklus dědictví od Christophera Paolini.. Příznivci fikce pro mladistvé budou doslova pohlceni tímto nejnovějším dílem autorky a budou prahnout po další tvorbě. The Wanderer, A Literary Journal (o knize Vzestup draků) V knize NOC ODVÁŽNÝCH musí Kyra najít způsob, jak se vysvobodit z Mardy a vrátit se do Escalonu se svou Holí Pravdy. Pokud se jí to podaří, čeká na ni epická bitva jejího života, protože se bude muset utkat s armádami, patřícímu Ra, národem skřítků a hejnem draků. Pokud budou její síla a její zbraně dostatečně silné, dočká se své matky, která je připravena odhalit tajemství jejího osudu a zrození. Duncan se musí postavit proti armádám Ra, a to jednou provždy. A přesto zatímco vede největší bitvy svého života, vede poslední povstání v Ďáblově Gluchu, nemá tušení o temném podvodu, který pro něj chystá Ra. V Zátoce Smrti musí Merk a dcera Krále Tarnise spojit síly s Alecem a bojovníky ze Ztracených Ostrovů, aby se utkali s draky. Musí najít Duncana a spojit s ním síly, aby zachránili Escalon, ale přesto se znovu objevuje Vesuvius a chystá na ně nečekaný podvod. V epickém zakončení knihy Králové a čarodějové vyústí nejdramatičtější bitvy, zbraně a kouzelnictví v dech beroucí a nečekané závěry, plné srdceryvné tragédie a inspirujícího znovuzrození. Se svou silnou atmosférou a ucelenými postavami je NOC ODVÁŽNÝCH ohromující ságou o rytířích a bojovnících, králích a lordech, o cti a udatnosti, kouzlu, osudu, nestvůrách a dracích. Je to příběh lásky a zlomených srdcí, zklamání, tužeb a zrady. Je to vrcholná fantasy, která nás zve do světa, na který už nikdy nezapomeneme, do světa, který osloví čtenáře obou pohlaví a každého věku. Pokud jste si mysleli, že po skončení ságy Čarodějova prstenu již není pro co žít, pak jste na omylu. Morgan Rice přichází s příslibem další vynikající série, kde nám umožňuje ponořit se do fantazie o skřítcích a dracích, chrabrosti, cti, kuráže, kouzla a víry ve vlastní osud. Morgan se znovu podařilo vykreslit silné postavy, které nás nutí je povzbuzovat na každé stránce… Dílo najde své místo v knihovnách všech příznivců dobře psané fantasy literatury. Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (o knize Vzestup draků)







N O C O D V ГЃ ЕЅ N Гќ C H



(KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ— KNIHA Č. 6)



MORGAN RICE


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ 12 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller, sklГЎdajГ­cГ­ se prozatГ­m ze 2 knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, obsahujГ­cГ­ 6 knih. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v audio i tiЕЎtД›nГ© verzi a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.

Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


Ohlasy na tvorbu Morgan Rice



“Pokud jste si mysleli, že po skončení ságy ČARODĚJOVA PRSTENU již není pro co žít, pak jste na omylu. V knize VZESTUP DRAKŮ Morgan Rice přichází s příslibem další vynikající série, kde nám umožňuje ponořit se do fantazie o skřítcích a dracích, chrabrosti, cti, kuráži, kouzla a víry ve vlastní osud. Morgan se znovu podařilo vykreslit silné postavy, které nás nutí je povzbuzovat na každé stránce….Dílo najde své místo v knihovnách všech příznivců dobře psané fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews

Roberto Mattos



“ Kniha VZESTUP DRAKŮ je úspěchem – hned od samotného začátku.... Je to mimořádná fantasy...a začíná, jak se očekává, bojem hlavního hrdiny, který hladce vpluje mezi širší okruh rytířů, draků, kouzlo a nestvůry, a také do svého osudu....Najdeme zde všechny požitky bujné fantasy, od vojáků a bitev, až k rozporu se sobě samými....Doporučená volba pro každého, kdo si umí vychutnat epické fantasy dílo, které je plné silných a věrohodných dospívajících hrdinů.”

--Midwest Book Review

D. Donovan, eBook Reviewer



“Dění nabité fantasií, které dozajista potěší příznivce předešlých románů Morgan Rice, a také nadšence tvorby, jakou je například CYKLUS DĚDICTVÍ od Christophera Paolini.... Příznivci fikce pro mladistvé budou doslova pohlceni tímto nejnovějším dílem autorky a budou prahnout po další tvorbě.”

--The Wanderer, A Literary Journal (o knize Vzestup drakЕЇ)



“Čtivá fantasy, která spřádá mysteriózní elementy s intrikami a tvoří tak jedinečný příběh. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



“V tГ©to akcГ­ nabitГ© prvnГ­ knize epickГ© fantasy sГ©rie ДЊarodД›jЕЇv prsten (kterГЎ mГЎ momentГЎlnД› jiЕѕ 14 svazkЕЇ), Rice pЕ™edstavuje ДЌtenГЎЕ™ЕЇm ДЌtrnГЎctiletГ©ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehoЕѕ sen je stГЎt se vojГЎkem StЕ™Г­brnГЅch, elitnГ­ jednotky rytГ­Е™ЕЇ, kterГЎ slouЕѕГ­ krГЎli….VypravД›ДЌskГЅ styl Morgan Rice je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h poutavГЅ.”

--Publishers Weekly


Knihy od Morgan Rice



KORUNOVANГЌ A SLAVNГЌ

OTROK, BOJOVNГЌK, KRГЃLOVNA (Kniha ДЌ.1)



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

VZESTUP STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

TГЌHA CTI (Kniha ДЌ.3)

FALEЕ NГЃ CHRABROST (Kniha ДЌ.4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ.5)

NOC ODVГЃЕЅNГќCH (Kniha ДЌ.6)

ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)

POSEDLГЃ (Kniha ДЌ.12)















Poslechněte si sérii KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ v audio formátu!


Copyright В© 2015 Morgan Rice

VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo ЕѕГЎdnou formou ДЌi mГ©diem vysГ­lГЎna nebo uklГЎdГЎna v databГЎzГ­ch ДЌi ГєloЕѕnГЅch systГ©mech, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora.

Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo pЕ™edГЎvГЎn jinГЅm lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si, prosГ­m, dalЕЎГ­ kopie pro kaЕѕdГ©ho pЕ™Г­jemce. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a zakupte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu vynaloЕѕila.

Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, postavy, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo zesnulГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

ObrГЎzek na pЕ™ebalu Copyright Algol, pouЕѕit s licencГ­ Shutterstock.com.








OBSAH



KAPITOLA PRVNГЌ (#u35ee3a85-b167-51fd-80c5-b5577392bd07)

KAPITOLA DRUHГЃ (#ud5a82663-8a6a-535c-9390-7c1489706768)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#ufd777b5b-1a02-523e-8052-656e332f4fb1)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#ubcaba823-2ceb-51e3-b311-2f8eaae0d5e8)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#uc76eed7a-1b2a-51f5-b51e-e73fa5d15b45)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#ub4fecf8a-94ad-5eef-82d0-ef7632c01e02)

KAPITOLA SEDMГЃ (#ub46b99c6-0a54-5769-98b0-08a5531c2dee)

KAPITOLA OSMГЃ (#u2be1741f-2553-56a4-adf4-80f297737a66)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#ubfc207e2-470d-5706-8907-23a000148018)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#u70a69bbe-2851-5fd7-b5c7-c61dc7098d8c)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

DOSLOV (#litres_trial_promo)


VД›novГЎno KiЕ™e Dean,

mГ© hrdince, kterГЎ mГЎ vГ­ce kurГЎЕѕe, neЕѕ kdejakГЅ rytГ­Е™.




KAPITOLA PRVNГЌ


Duncan krГЎДЌel ustupujГ­cГ­ zГЎplavД›, voda mu cГЎkala na lГЅtka, po boku mД›l tucet svГЅch muЕѕЕЇ, kteЕ™Г­ krГЎДЌeli plovoucГ­m pohЕ™ebiЕЎtД›m. Stovky pandesianskГЅch tД›l plavaly kolem, narГЎЕѕely mu do nohou, zatГ­mco se prodГ­ral zbytkem zГЎplavy z NekoneДЌnГЅch vodopГЎdЕЇ. Kam aЕѕ vidД›l bylo moЕ™e tД›l, pandesianЕЎtГ­ vojГЎci vyplouvali z pЕ™etГ©kajГ­cГ­ho kaЕ€onu, vyplouvali na pouЕЎЕҐ v ustupujГ­cГ­ vodД›. AtmosfГ©ra byla slavnostnГ­ a vГ­tД›znГЎ.

Duncan se podГ­val do kaЕ€onu, kterГЅ pЕ™etГ©kal vodou, stГЎle chrlil tД›la a pЕ™ekypoval vodou, otoДЌil se pohlГ©dl na horizont smД›rem k NekoneДЌnГЅm vodopГЎdЕЇm, kde se prГЅЕЎtГ­cГ­ proudy zpomalily na tenkГЅ pramГ­nek. Pomalu zaДЌal pociЕҐovat jak v nД›m roste vzruЕЎenГ­ z vГ­tД›zstvГ­. VЕЎude kolem nД›j se rozeznД›l ЕЎum vГ­tД›znГЅch pokЕ™ikЕЇ jeho uЕѕaslГЅch muЕѕЕЇ, vЕЎichni prochГЎzeli nevД›Е™Г­cnД› vodou, vЕЎichni si pomalu uvД›domovali, Еѕe vlastnД› vyhrГЎli. PЕ™es vЕЎechnu nepЕ™Г­zeЕ€ pЕ™eЕѕili, dobyli mnohem vД›tЕЎГ­ legii. Leifall nakonec pЕ™iЕЎel. Duncan cГ­til vЕЇДЌi svГЅm loajГЎlnГ­m vojГЎkЕЇm ohromnГЅ vdД›k, vЕЇДЌi Leifallovi, Anvinovi a pЕ™edevЕЎГ­m svГ©mu synovi. Navzdory neradostnГ© nepЕ™Г­zni ЕѕГЎdnГЅ strachy nezacouval.

ZaznД›lo vzdГЎlenГ© zahЕ™mД›nГ­ a Duncan si prohlГ©dl horizont a mД›l ohromnou radost, kdyЕѕ spatЕ™il Leifalla a jeho muЕѕe z Leptusu, Anvina a Aidana mezi nimi, BГ­lГ©ho, kterГЅ jim bД›Еѕel u nohou, vЕЎichni se vraceli od NekoneДЌnГЅch vodopГЎdЕЇ, jeli zpД›t, aby se k nim pЕ™idali. Byla s nimi Leifallova malГЎ armГЎda, stovky muЕѕЕЇ, jejich vГ­tД›znГЅ pokЕ™ik byl slyЕЎet dokonce i odtud.

Duncan se ohlГ©dl na sever a na vzdГЎlenГ©m horizontu si vЕЎiml svД›ta zaplnД›nГ©ho ДЌernotou. Asi den cesty vzdГЎlenГЅ byl utГЎboЕ™enГЅ zbytek pandesianskГ© armГЎdy, shromaЕѕДЏovali se, pЕ™ipravovali se odplatit svou porГЎЕѕku. Duncan vД›dД›l, Еѕe pЕ™Г­ЕЎtД› nezaГєtoДЌГ­ s deseti tisГ­ci muЕѕi, ale stovkami tisГ­c.

Duncan vД›dД›l, Еѕe nenГ­ ДЌasu nazbyt. Jednou mД›l ЕЎtД›stГ­, ale nebylo moЕѕnГ©, aby pЕ™estГЎl Гєtok od stovek tisГ­c vojГЎkЕЇ, dokonce i s kaЕѕdГЅm trikem na svД›tД›. A vЕЎechny svГ© triky uЕѕ vyДЌerpal. PotЕ™eboval novou strategii a potЕ™eboval ji rychle.

Jak se kolem něj muži shromáždili, Duncan si prohlížel všechny tvrdé a vážné tváře a věděl, že tito velcí bojovníci k němu vzhlíží s očekáváním, že je povede. Věděl, že ať udělá jakékoli rozhodnutí, ovlivní to nejen jeho, ale všechny tyto velké muže – a skutečně celý osud Escalonu. Dlužil jim všem, aby se rozhodl moudře.

Duncan si namГЎhal hlavu, pobГ­zel Е™eЕЎenГ­, aby si ho naЕЎlo, pЕ™emГ­tal o vЕЎech nГЎsledcГ­ch strategickГ©ho rozhodnutГ­. VЕЎechny tahy s sebou nesly riziko, vЕЎechny s sebou nesly zoufalГ© dopady a vЕЎechny byly jeЕЎtД› vГ­ce riskantnГ­, neЕѕ to, co provedl zde v kaЕ€onu.

“Vůdce?” zazněl hlas.

Duncan se otoДЌil a spatЕ™il Kavosovu vГЎЕѕnou tvГЎЕ™, hledД›l na nД›j s Гєctou. Za nГ­m takГ© hledД›ly stovky muЕѕЕЇ. VЕЎichni ДЌekali na jeho rozhodnutГ­. VЕЎichni ho nГЎsledovali aЕѕ na samotnГЅ konec a zЕЇstali naЕѕivu a vД›Е™ili mu.

Duncan pokГЅval a zhluboka dГЅchal.

“Střetneme se s Pandesiany na otevřeném poli,” začal, “a prohrajeme. Jsou v převaze sto na jednoho. A jsou také více odpočatí, jsou ozbrojeni a lépe vybaveni. Do západu slunce bychom byli všichni mrtví.”

Duncan si povzdychl, muЕѕi viseli na kaЕѕdГ©m jeho slovu.

“A přesto nemůžeme uprchnout,” pokračoval, “a také bychom neměli. Skřítci také útočí, draci krouží, nemáme čas se schovat a bojovat partyzánskou válku. A schovávat se není naším stylem. Potřebujeme smělou a rychlou a rozhodnout strategii, abychom porazili vetřelce a zbavili jich naší země jednou provždy.”

Duncan se na dlouho odmlДЌel, pЕ™emГ­tal nad tГ©mД›Е™ nemoЕѕnГЅm Гєkolem, kterГЅ je ДЌekal. VЕЎe, co bylo slyЕЎet, byl vГ­tr, kterГЅ ЕЎumД›l z pouЕЎtД›.

“Co navrhuješ, Duncane?” pobídl ho konečně Kavos.

Ohlédl se na Kavose, bral a zase pouštěl svou halapartnu, díval se s intenzitou, zatímco mu v hlavě zvonila jeho slova. Dlužil těmto velkým bojovníkům strategii. Způsob, jak nejen přežít – ale vyhrát.

Duncan přemýšlel nad escalonským terénem. Věděl, že všechny bitvy byly vyhrány v terénu a to, že znal terén své domoviny, byla snad jeho největší výhoda, která mu v této válce ještě zbývala. Vzpomínal na všechna místa v Escalonu, kde by terén mohl být přirozenou výhodou. Muselo by to být skutečně zvláštní místo, místo, kde by se tisíc mužů mohlo ubránit stovkám tisíc. V Escalonu bylo jen málo takových míst – vůbec všude bylo jen málo takových míst – která by to umožňovala.

A pЕ™esto si Duncan vzpomnД›l na legendy a pЕ™Г­bД›hy, kterГ© se mu zaryly do mysli od jeho otce a jeho otce pЕ™ed nГ­m, jak si vzpomnД›l na vЕЎechny velkГ© bitvy, kterГ© studoval ze starГЅch dob, ocitl se, jak se vracГ­ myЕЎlenkami do bitev, kterГ© byly nejodvГЎЕѕnД›jЕЎГ­, nejepiДЌtД›jЕЎГ­, bitvy, ve kterГЅch malГЅ poДЌet bojoval proti velkГ©mu. Znovu a znovu se jeho mysl navracela na jedno mГ­sto: ДЋГЎblova roklina.

MГ­sto stateДЌnГЅch. MГ­sto, kde jen malГЅ poДЌet muЕѕЕЇ odrazil Гєtok armГЎdy, kde vЕЎichni velcГ­ bojovnГ­ci Escalonu byli testovГЎni. Roklina nabГ­zela neuЕѕЕЎГ­ mГ­sto v celГ©m Escalonu a bylo to snad jedinГ© mГ­sto na zemi, kde terГ©n urДЌoval bitvu. MГ­sto, kde se stЕ™etГЎval Гєtes pЕ™Г­krГЅch skal a hor s moЕ™em, kde nezbГЅvalo nic neЕѕ malГЅ prЕЇchod, kterГЅ tvoЕ™il Roklinu, kterГЎ si vyЕѕГЎdala jiЕѕ nejeden Еѕivot. Nutilo to muЕѕe, aby proЕЎli v jedinГ© Е™adД›. PЕ™inutilo to armГЎdy, aby proЕЎly v jedinГ© Е™adД›. VytvГЎЕ™elo to ucpГЎvku, kde nД›kolik bojovnГ­kЕЇ, pokud byli dobЕ™e rozmГ­stД›nГ­ a dostateДЌnД› stateДЌnГ­, se mohli stЕ™etnout s celou armГЎdou. AlespoЕ€ podle legend.

“Roklina,” odpověděl nakonec Duncan.

VЕЎechny oДЌi se doЕЎiroka otevЕ™ely. Pomalu s Гєctou pokГЅvali. Roklina byla vГЎЕѕnГЅm rozhodnutГ­m; bylo to poslednГ­ moЕѕnГ© vГЅchodisko. Bylo to mГ­sto, ke kterГ©mu se uchylovali, kdyЕѕ uЕѕ nebylo kam jГ­t, mГ­sto, kde muЕѕi umЕ™eli nebo pЕ™eЕѕili, kde byly zemД› ztraceny nebo zachrГЎnД›ny. Bylo to mГ­sto legend. MГ­sto hrdinЕЇ.

“Roklina,” řekl Kavos, dlouho kýval, zatímco si mnul plnovous. “Těžké. Ale přetrvává jeden problém.”

Duncan se na nД›j podГ­val.

“Roklina má útočníky držet stranou – ne je pustit dovnitř,” odpověděl. “Pandesiané jsou už uvnitř. Možná bychom ji mohli zablokovat a udržet je uvnitř. Ale my je potřebujeme venku.”

“Nikdy za dob našich předků,” dodal Bramthos, “nikdy nebyla nájezdní armáda, jak jednou přešla Roklinou, přinucena znovu jí projít. Je příliš pozdě. Už jí prošli.”

Duncan pokГЅval, jeho samГ©ho to takГ© napadlo.

“To už jsem zvážil,” odpověděl. “Ale vždy existuje způsob. Možná je můžeme vlákat zpět na druhou stranu. A potom, až budou na jihu, je můžeme odříznout a zaútočit.”

MuЕѕi se na nД›j zmatenД› dГ­vali.

“A jak doporučuješ, abychom to udělali?” zeptal se Kavos.

Duncan tasil svЕЇj meДЌ, naЕЎel suchГЅ pГ­sek, vykroДЌil vpЕ™ed a zaДЌal kreslit. VЕЎichni muЕѕi se k nД›mu shromГЎЕѕdili, jak jeho ostЕ™Г­ zaДЌalo ЕЎkrГЎbat do pГ­sku.

“Několik z nás jich naláká dovnitř,” řekl a kreslil čáru v písku. “Zbytek bude čekat na druhé straně, připraveni je odříznout. Přinutíme Pandesiany, aby si mysleli, že nás pronásledují, že prcháme. Moje jednotka, jak projdou skrz, je může obkroužit skrze tunely, vrátit se na této straně Rokliny a uzavřít ji. Potom se jim můžeme společně postavit.”

Kavos zakroutil hlavou.

“A proč si myslíš, že Ra nechá svou armádu projít roklinou?”

Duncan byl odhodlanГЅ.

“Rozumím Ra,” odpověděl. “Touží po tom nás zničit. Touží po úplném vítězství. Toto polichotí jeho namyšlenosti a proto za námi pošle celou svou armádu.”

Kavos zatЕ™ГЎsl hlavou.

“Muži, kteří je vlákají dovnitř,” řekl, “nebudou krytí. Bude téměř nemožné dostat se včas zpět tunely. Ti muži budou nejspíše uvězněni a zemřou.”

Duncan vГЎЕѕnД› pokГЅval.

“A proto ty muže povedu já sám,” řekl.

VЕЎichni muЕѕi se na nД›j s Гєctou podГ­vali. Promnuli svГ© plnovousy, jeho obliДЌej suЕѕovaly obavy a pochyby, vЕЎichni si uvД›domili, jak riskantnГ­ to je.

“To by možná mohlo fungovat,” řekl Kavos. “Snad můžeme vlákat Pandesiany skrz a třeba je můžeme dokonce odříznout. Ale i tak Ra nevyšle všechny své muže. Jsou zde utábořeny pouze jižní síly. Má jiné muže, kteří jsou rozloženi po zemi. Má silnou severní armádu, která stráží sever. Dokonce i kdybychom vyhráli tuto epickou bitvu, nevyhrajeme válku. Jeho muži budou stále držet Escalon.”

Duncan pokГЅval, sГЎm mД›l stejnГ© myЕЎlenky.

“Proto bychom se měli rozdělit,” odpověděl. “Polovina z nás pojede do Rokliny, zatímco druhá polovina zamíří na sever a zaútočí na severní armádu Ra. Vedenou tebou.”

Kavos se na nД›j pЕ™ekvapenД› dГ­val.

“Jestli máme osvobodit Escalon, musíme to udělat vše najednou,” dodal Duncan. “Povedeš bitvu na severu. Povedeš je ke své domovině, do Kosu. Dovedeš boj až k horám. Nikdo tam nedokáže bojovat tak dobře jako ty.”

Kavos pokГЅval, bylo jasnГ©, Еѕe se mu ten nГЎpad lГ­bГ­.

“A ty, Duncane?” zeptal se na oplátku s obavami v hlase. “I když nejsou moje vyhlídky na severu dobré, tvoje vyhlídky v Roklině jsou mnohem horší.”

Duncan pokГЅval a usmГЎl se. Uchopil Kavose za rameno.

“Tím větší je šance na slávu,” odpověděl.

Kavos se na nД›j s obdivem usmГЎl.

“A co pandesianská flotila?” vložil se Seavig a vykročil vpřed. “Dokonce i nyní drží přístav v Uru. Escalon nemůže být osvobozen, zatímco vládnou mořím.”

Duncan na svГ©ho pЕ™Г­tele pokГЅval a poloЕѕil mu ruku na rameno.

“Proto vezmeš své muže a pojedeš na pobřeží,” odpověděl Duncan. “Využij naši ukrytou flotilu a pluj na sever, v noci, vzhůru po Smutku. Plav se do Uru a s dostatečnou mazaností je třeba přemůžeš.”

Seavig na nД›j hledД›l, mnul si plnovous, oДЌi mu zГЎЕ™ily roЕЎЕҐГЎctvГ­m a smД›lostГ­.

“Uvědomuješ si, že budeme mít tucet lodí proti tisíci,” odpověděl.

Duncan pokГЅval a Seavig se usmГЎl.

“Já věděl, proč ses mi vždycky líbil,” odpověděl Seavig.

Seavig vyskoДЌil na konД›, jeho muЕѕi nГЎsledovali, a vyrazil bez dalЕЎГ­ho slova, vedl je do pouЕЎtД› a jeli na zГЎpad k moЕ™i.

Kavos vykroДЌil vpЕ™ed a uchopil Duncana za rameno a zadГ­val se mu do oДЌГ­.

“Vždycky jsem věděl, že oba zemřeme pro Escalon,” řekl. “Jen jsem nevěděl, že zemřeme tak slavnostně. Bude to smrt, hodná našich předků. Za to ti děkuji, Duncane. Dal jsi nám ohromný dar.”

“A já tobě,” odpověděl Duncan.

Kavos se otoДЌil, pokГЅval na jeho muЕѕe a bez dalЕЎГ­ho slova vЕЎichni nasedli na konД› a vyrazili, jeli na sever do Kosu. VЕЎichni se rozjeli za dychtivГЅch pokЕ™ikЕЇ, za nimi se pozvedla ohromnГЎ mraДЌna prachu.

Duncan tam zЕЇstal stГЎt sГЎm s nД›kolika stovkami muЕѕЕЇ, vЕЎichni se na nД›j dГ­vali a ДЌekali na pokyny. OtoДЌil se k nim ДЌelem.

“Leifall se blíží,” řekl a díval se na něj na horizont. “Až přijedou, všichni pojedeme jako jeden do Rokle.”

Duncan se chystal nasednout na konД›, kdyЕѕ najednou zaznД›l hlas:

“Vůdče!”

Duncan se ohlГ©dl druhГЅm smД›rem a byl ЕЎokovanГЅ tГ­m, co spatЕ™il. Z vГЅchodu se blГ­Еѕila postava, krГЎДЌela k nim pouЕЎtГ­. Duncanovo srdce se rozbuЕЎilo, zatГ­mco ji pozoroval. To nenГ­ moЕѕnГ©.

Jeho muЕѕi se rozestoupili na vЕЎech stranГЎch, jak se blГ­Еѕila. Duncanovi poskoДЌilo srdce a pomalu cГ­til, jak se mu oДЌi zaplnily slzami radosti. Nemohl tomu uvД›Е™it. Jako zjevenГ­ se k nД›mu z pouЕЎtД› blГ­Еѕila jeho dcera.

Kyra.

Kyra ЕЎla smД›rem k nim, na tvГЎЕ™i mД›la ГєsmД›v a mГ­Е™ila pЕ™Г­mo k nД›mu. Duncan byl zmatenГЅ. Jak se sem dostala? Co tu dД›lГЎ? ProДЌ je sama? Е la celou tu cestu pД›ЕЎky? Kde mГЎ Andora? Kde je jejГ­ drak?

Nic z toho nedГЎvalo smysl.

Ale byla zde, z masa a kostГ­, jeho dcera se k nД›mu vrГЎtila. KdyЕѕ ji vidД›l, mД›l pocit, jako by se mu zahojila duЕЎe. VЕЎe na tomto svД›tД› bylo sprГЎvnД›, i kdyЕѕ to bylo jen na chvГ­li.

“Kyro,” řekl a dychtivě vykročil vpřed.

VojГЎci se rozestoupili, zatГ­mco Duncan krГЎДЌel vpЕ™ed, usmГ­val se, mД›l rozpaЕѕenГ© paЕѕe a touЕѕil po tom ji obejmout. Ona se takГ© usmГ­vala, rozhodila paЕѕe, jak k nД›mu pЕ™ichГЎzela. VЕЎe stГЎlo za to vД›dД›t, Еѕe je naЕѕivu.

Duncan udД›lal poslednГ­ch pГЎr krokЕЇ, tak se tД›ЕЎil, Еѕe ji obejme a vykroДЌil vpЕ™ed a objal ji.

“Kyro,” vyhrkl v slzách. “Jsi naživu. Vrátila ses ke mně.”

CГ­til, jak mu po tvГЎЕ™i stГ©kajГ­ slzy, slzy radosti a Гєlevy.

A pЕ™esto, jak ji drЕѕel, ona se nehГЅbala, byla bez odezvy.

Duncan si zaДЌal pomalu uvД›domovat, Еѕe nД›co nenГ­ v poЕ™ГЎdku. VteЕ™inku pЕ™edtГ­m, neЕѕ si uvД›domil, Еѕe se jeho svД›t zalil oslepujГ­cГ­ bolestГ­.

Duncan zalapal po dechu, nemohl se nadechnout. Slzy radosti se rychle promД›nily v slzy bolesti, jak se ocitl bez dechu. Nemohl pЕ™ijГ­t na to, co se dД›je; mГ­sto milujГ­cГ­ho obejmutГ­ pocГ­til studenou rukojeЕҐ z oceli, kterГЎ mu probodla Еѕebra, zasГЎhla ho velice hluboko. CГ­til horkost, kterГЎ mu stГ©kala po bЕ™iЕЎe a strnul, nemohl se nadechnout, ani myslet. Bolest byla tak oslepujГ­cГ­, tak pronikavГЎ, tak neДЌekanГЎ. PodГ­val se dolЕЇ a v srdci spatЕ™il dГЅku a v ЕЎoku tam stГЎl.

PodГ­val se vzhЕЇru na Kyru, do jejГ­ch oДЌГ­ a i kdyЕѕ byla bolest hrЕЇznГЎ, bolest z podvodu byla mnohem horЕЎГ­. To, Еѕe umГ­ral, ho netГ­Еѕilo. Ale umГ­rat pod rukou svГ© dcery ho rozervalo na kousky.

KdyЕѕ cГ­til, jak se pod nГ­m svД›t roztoДЌil, Duncan zamrkal, byl zmatenГЅ, snaЕѕil se porozumД›t, proДЌ by ho podvedla osoba, kterou na tomto svД›tД› miloval ze vЕЎech nejvГ­ce.

Ale Kyra se jen bez vГЅДЌitek usmГЎla.

“Ahoj, Otče,” řekla. “Je tak hezké tě znovu vidět.”




KAPITOLA DRUHГЃ


Alec stГЎl v draДЌГ­ tlamД›, tЕ™Г­mal NedokonДЌenГЅ MeДЌ tЕ™esoucГ­ma se rukama, omrГЎДЌenГЅ, jak se draДЌГ­ krev Е™inula dolЕЇ na nД›j jako vodopГЎd. PodГ­val se zpoza Е™ady zubЕЇ ostrГЅch jako bЕ™itva, kaЕѕdГЅ z nich tak velkГЅ, jako on sГЎm, a pЕ™ipravil se, zatГ­mco drak padal pЕ™Г­mo do oceГЎnu pod nГ­m. ЕЅaludek mu vyskoДЌil do krku, jak se k nД›mu hnala ledovГЎ voda ze ZГЎtoky Smrti, aby se s nГ­m pozdravila. VД›dД›l, Еѕe nebude-li zabit pЕ™i dopadu, bude rozdrcen vahou tД›la mrtvГ©ho draka.

Alec byl stále v šoku, že se mu podařilo zabít tuto ohromnou bestii, věděl, že drak, se vší svou vahou a silou, klesne na dno Zátoky Smrti a vezme ho s sebou. Nedokončený Meč dokázal setnout draka – ale žádný meč nedokáže jeho pád zastavit. Co bylo ještě horší, drakova nyní uvolněná čelist se nad ním zavírala, protože její svaly ochably, tiskla se dolů, aby se stala klecí, ze které Alec nikdy neuprchne. Věděl, že se musí rychle pohnout, jestli chce mít šanci na přežití.

Jak se krev řinula dolů na jeho hlavu z patra drakovy tlamy, Alec vytáhl meč a jak se čelisti téměř zavřely, připravil se a vyskočil. Křičel, zatímco padal ledovým vzduchem, drakovy zuby ostré jako břitva mu poškrábaly záda, rozřízly jeho kůži a na okamžik se jeho košile zadrhla o drakův zub a on si pomyslel, že se mu to nepodaří. Za ním zaslechl zacvaknutí velké tlamy, pocítil, jak se mu roztrhla košile, kus z ní se oderval – a konečně volně padal.

Alec sebou hГЎzel, zatГ­mco padal vzduchem, pЕ™ipravoval se na ДЌernГ©, vГ­Е™ivГ© vody pod nГ­m.

Najednou zaznД›lo ЕЎplouchnutГ­ a Alec byl v ЕЎoku, kdyЕѕ padl do mrazivГ© vody, mrazivГЎ teplota mu vzala dech. PoslednГ­ vД›c, kterou spatЕ™il, kdyЕѕ se podГ­val vzhЕЇru, bylo drakovo mrtvГ© tД›lo, kterГ© padalo dolЕЇ vedle nД›j a chystalo se padnout do zГЎtoky.

Drakovo tělo padlo na hladinu s hrůzným plácnutím, až se všemi směry rozběhly ohromné vlny. Naštěstí minul Aleca a vlna místo toho odplula od mrtvého těla. Nesla Aleca vysoko alespoň dvacet stop, než se zastavila – a potom se Alec zhrozil, protože všechno začalo mizet kolem ohromného víru.

Alec plaval vЕЎГ­ svou silou, aby se dostal pryДЌ, ale nemohl. I kdyЕѕ se snaЕѕil, najednou byl vtahovГЎn dolЕЇ do hloubky ohromnГЅm vГ­rem.

Alec plaval co mohl, zatГ­mco drЕѕel meДЌ, uЕѕ byl dvacet stop pod hladinou, kopal a propadal se v mrazivГ© vodД›. Zoufale kopal, aby se dostal na povrch, nahoЕ™e se tЕ™pytilo slunce, a v ten okamЕѕik spatЕ™il ohromnГ© Еѕraloky, kteЕ™Г­ k nД›mu plavali. V ten okamЕѕik si vЕЎiml trupu lodi, kterГЎ se pohupovala vysoko na hladinД› a vД›dД›l, Еѕe mГЎ jen chvilku, aby se k nГ­ dostal, jestli chce pЕ™eЕѕГ­t.

S poslednГ­m kopnutГ­m se Alec vynoЕ™il na hladinu, lapal po dechu; za okamЕѕik cГ­til, jak ho chytily silnГ© ruce. PodГ­val se vzhЕЇru a vidД›l, jak ho Sovos tГЎhne na palubu lodi, a za chvГ­li byl vysoko ve vzduchu a stГЎle tЕ™Г­mal meДЌ.

A koutkem oka spatЕ™il pohyb, otoДЌil se a uvidД›l ohromnГ©ho rudГ©ho Еѕraloka, kterГЅ vyskoДЌil z vody a vrhal se po jeho noze. NezbГЅval ДЌas.

Alec cГ­til, jak mu meДЌ vibruje v ruce a Е™Г­kГЎ mu, co udД›lat. Ten pocit nikdy pЕ™edtГ­m nepocГ­til. RozmГЎchl se a vykЕ™ikl, zatГ­mco ЕЎvihl vЕЎГ­ svou silou obД›ma rukama.

Pak zaznД›l zvuk, jak ocel proЕҐala tД›lem a Alec se s hrЕЇzou dГ­val, jak NedokonДЌenГЅ MeДЌ rozsekl ohromnГ©ho Еѕraloka vejpЕЇl. RudГЎ voda se brzy hemЕѕila Еѕraloky, kteЕ™Г­ kusy pojГ­daly.

DalЕЎГ­ Еѕralok se vrhl po jeho noze, ale tentokrГЎt Alec cГ­til, jak je vytaЕѕen vysoko nahoru a pЕ™istГЎl se ЕѕuchnutГ­m na palubД›.

Koulel se a stГ©nal, pokrytГЅ bolГ­stkami a podlitinami, zhluboka a s Гєlevou dГЅchal, byl vyДЌerpanГЅ a kapalo z nД›j. NД›kdo ho rychle pЕ™ikryl dekou.

“Jako by zabití draka nestačilo,” Sovos řekl s úsměvem, stál nad ním, podával mu placatku s vínem. Alec se dlouze napil a zahřálo mu to žaludek.

Tato loДЏ se hemЕѕila vojГЎky, vЕЎichni byli vzruЕЎenГ­ a chaotiДЌtГ­. Alec nebyl pЕ™ekvapen: nebylo to nakonec ДЌasto, kdy byl drak skolen meДЌem. PodГ­val se a na palubД› mezi davem uvidД›l Merka a Lornu, bylo jasnГ©, Еѕe byli zachrГЎnД›ni z vody. Merk se na nД›j podГ­val jako na darebГЎka, jako na vraha, zatГ­mco Lorna byla nГЎdhernГЎ, s nadpozemskГЅmi kvalitami. Z obou kapalo a vypadali zmatenД›, byli ЕЎЕҐastnГ­, Еѕe jsou naЕѕivu.

Alec si vЕЎiml, Еѕe se na nД›j vЕЎichni vojГЎci uЕѕasle dГ­vajГ­ a pomalu vstal na nohy a v ЕЎoku si uvД›domil, ДЌeho prГЎvД› dosГЎhl. PodГ­vali se na meДЌ, ze kterГ©ho mu v ruce kapalo, potom na nД›j, jako by byl bЕЇh. Nemohl si pomoci, ale musel se sГЎm na meДЌ podГ­vat, cГ­til jeho vГЎhu v ruce, jako by byl ЕѕivГЅ. PodГ­val se dolЕЇ na zГЎhadnГЅ, zГЎЕ™ivГЅ kov, jako by to byl cizГ­ objekt a v mysli si oЕѕivil okamЕѕik, kdy probodl draka, jeho ЕЎok, kdyЕѕ mu probodl tД›lo. Podivoval se nad mocГ­ tГ©to zbranД›.

A moЕѕnГЎ jeЕЎtД› vГ­ce si nemohl Alec pomoci a pЕ™emГЅЕЎlel, kdo je on sГЎm. Jak mohl bГЅt on sГЎm, obyДЌejnГЅ vesnickГЅ chlapec, schopen porazit draka? JakГЅ osud na nД›j ДЌekal? ZaДЌГ­nal cГ­tit, Еѕe to nebude ЕѕГЎdnГЅ obyДЌejnГЅ osud.

Alec zaslechl sklapnutГ­ tisГ­cЕЇ ДЌelistГ­, podГ­val se pЕ™es zГЎbradlГ­ a uvidД›l hejno rudГЅch ЕѕralokЕЇ, kteЕ™Г­ nynГ­ hodovali na ohromnГ©m tД›le draka, kterГ© plavalo na hladinД›. ДЊernГЎ voda ZГЎtoky Smrti byla nynГ­ zbarvenГЎ do ruda. Alec sledoval plovoucГ­ tД›lo a doЕЎlo mu, Еѕe se mu to skuteДЌnД› podaЕ™ilo. NД›jak zabil draka. On, jedinГЅ v celГ©m Escalonu.

OhromnГ© piЕЎtД›nГ­ zaplnilo nebe a Alec se podГ­val vzhЕЇru a spatЕ™il tucet dalЕЎГ­ch drakЕЇ, kteЕ™Г­ v dГЎlce krouЕѕili, plivali velkГ© sloupce ohnД›, dychtivГ­ po odplatД›. ZatГ­mco se vЕЎichni na nД›j dГ­vali dolЕЇ, nД›kteЕ™Г­ jako by se bГЎli pЕ™iblГ­Еѕit. NД›kolik z nich odletД›lo od hejna, kdyЕѕ uvidД›li draka plavat mrtvГ©ho ve vodД›.

Ale jinГ­ zuЕ™ivД› kЕ™iДЌeli a vrhli se stЕ™emhlav na nД›j.

Jak sledoval, jak klesajГ­, Alec neДЌekal. UtГ­kal na zГЎДЏ, pЕ™eskoДЌil pЕ™es zГЎbradlГ­ a utkal se s nimi. CГ­til, jak jГ­m proudГ­ sГ­la meДЌe, ponoukГЎ ho, a on tam stГЎl, cГ­til novГ©, neochvД›jnГ© odhodlГЎnГ­. CГ­til, jako by ho meДЌ vedl. On a jeho zbraЕ€ byli nynГ­ jeden.

Hejno drakЕЇ se vrhlo pЕ™Г­mo na nД›j. Jeden ohromnГЅ se zГЎЕ™ivД› zelenГЅma oДЌima je vedl, piЕЎtД›l a plival oheЕ€. Alec drЕѕel meДЌ vysoko, cГ­til v ruce vibraci, kterГЎ mu dodГЎvala kurГЎЕѕ. VД›dД›l, Еѕe je v sГЎzce samotnГЅ osud Escalonu.

Alec pocГ­til vlnu kurГЎЕѕe, jako nikdy pЕ™edtГ­m, kdyЕѕ sГЎm takГ© bojovnД› vykЕ™ikl; v ten okamЕѕik se meДЌ rozzГЎЕ™il. VyletД›lo z nД›j intenzivnГ­ svД›tlo, kterГ© stoupalo a zastavilo zeДЏ z plamenЕЇ v uprostЕ™ed nebe. PokraДЌovalo dГЎl, dokud se plameny neotoДЌily a Alec meДЌem znovu sekl a drak vykЕ™ikl, jak ho jeho vlastnГ­ sloup plamene obestoupil. V ohromnГ© plamennГ© kouli drak vykЕ™ikl a ohГЎnД›l se, zatГ­mco padal pЕ™Г­mo dolЕЇ a mГ­Е™il do vody.

DalЕЎГ­ drak se vrhl stЕ™emhlav a Alec znovu pozvedl meДЌ, zastavil zeДЏ z plamene a zabil ho. DalЕЎГ­ drak se pЕ™iblГ­Еѕil a v ten okamЕѕik napЕ™ГЎhl svГ© drГЎpy, jako by chtД›l Aleca uchopit. Alec se otoДЌil a sekl a byl ЕЎokovanГЅ, kdyЕѕ mu meДЌ usekl nohy. Drak zapiЕЎtД›l a ve stejnГ©m pohybu se Alec znovu rozmГЎchl, sekl ho do boku a zpЕЇsobil velkГЅ ЕЎrГЎm. Drak padl do oceГЎnu a tam sebou plГЎcal, nebyl schopen vzlГ©tnout, vrhlo se na nД›j hejno ЕѕralokЕЇ.

Jiný drak, malý, červený, prolétl nízko z druhé strany z doširoka otevřenými čelistmi – a tentokrát se Alec nechal vést svým instinktem a vyskočil vzhůru. Meč mu propůjčil sílu a on vyskočil výš, než by čekal, přeskočil drakovu hlavu a přistál na jeho zádech.

Drak piЕЎtД›l a vyhazoval, ale Alec se ho drЕѕel pevnД›. Nemohl jej setЕ™ГЎst.

Alec se cГ­til silnД›jЕЎГ­, neЕѕ drak, schopen ho Е™Г­dit.

“Draku!” vykřikl. “Přikazuji ti! Do útoku!”

Drak nemД›l na vybranou, otoДЌil se a letД›l vzhЕЇru, pЕ™Г­mo na hejno klesajГ­cГ­ch drakЕЇ, tucet z nich se stГЎle blГ­Еѕilo. Alec se s nimi beze strachu utkal, letД›l vysoko, aby se s nimi setkal se silou a rychlostГ­, o kterГ© nevД›dД›l, Еѕe mГЎ. Usekl kЕ™Г­dlo jednomu drakovi, potom jinГ©mu podЕ™Г­zl krk, dalЕЎГ­ho bodl ze strany do krku, potom se otoДЌil a usekl jinГ©mu ocas. Jeden po druhГ©m draci padali z nebe a dopadali do vody, zpЕЇsobili v zГЎtoce vГ­ry.

Alec nepolevoval. ГљtoДЌil znovu a znovu na hejno, kЕ™iЕѕoval nebe, nikdy neustoupil. Byl v jednom kole, ani si skoro nevЕЎiml, Еѕe se nakonec nД›kolik poslednГ­ch drakЕЇ otoДЌilo, zapiЕЎtД›lo a se strachem odletД›li.

Alec tomu nemohl uvД›Е™it. Draci. PlnГ­ strachu.

Alec se podГ­val pod sebe. VidД›l, jak je vysoko, vidД›l jak se pod nГ­m rozprostГ­rГЎ ZГЎtoka Smrti, vidД›l stovky lodГ­, vД›tЕЎina z nich v plamenech, a stovky skЕ™Г­tkЕЇ, kteЕ™Г­ tam plavali mrtvГ­. TakГ© ostrov Knossos byl v plamenech a jeho velkГЎ tvrz byla jen ruina. Byl to vГЅjev chaosu a destrukce.

Alec si vЕЎiml jeho flotily a nasmД›Е™oval draka nГ­Еѕ. KdyЕѕ se blГ­Еѕili, Alec pozvedl meДЌ a bodl draka do zad. Ten zapiЕЎtД›l a zaДЌal padat a jak se blГ­Еѕili vodД›, Alec vyskoДЌil a pЕ™istГЎl ve vodД› vedle lodД›.

OkamЕѕitД› byly dolЕЇ shozeny provazy a Alec byl vytaЕѕen na palubu.

Jak pЕ™istГЎl zpД›t na palubД›, tentokrГЎt se netЕ™ГЎsl. UЕѕ nepociЕҐoval chlad nebo Гєnavu nebo slabost nebo obavy. MГ­sto toho cГ­til moc, jakou nikdy nepoznal. CГ­til se plnГЅ kurГЎЕѕe a sГ­ly. CГ­til, jako by byl znovu zrozenГЅ.

Zabil hejno drakЕЇ.

A nic v Escalonu uЕѕ ho nynГ­ nezastavГ­.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Vesuvius se vzbudil kvůli pocitu ostrých drápů, které se mu plazily po hřbetě ruky, otevřel jedno oko, druhé měl stále pevně zavřené. Dezorientovaně vzhlédl a ocitl se, jak leží obličejem v písku, vlny z oceánu do něj zezadu narážely, ledová voda mu stoupala vzhůru po nohou. Rozpomněl se. Po epické bitvě byl vyvrhnut na pobřeží Zátoky Smrti; přemýšlel, jak dlouho zde ležel v bezvědomí. Příliv se nyní pomalu zvedal, připravoval se odnést ho pryč, pokud se neprobudí. A přesto to nebyla zima z vody, která ho vzbudila – bylo to stvoření na jeho ruce.

Vesuvius se podГ­val na svou ruku nataЕѕenou na pГ­sku a uvidД›l ohromnГ©ho fialovГ©ho kraba, kterГЅ zasekГЎval svГ© drГЎpy do jeho ruky, vytrhl kousek jeho kЕЇЕѕe. DГЎval si na ДЌas, jako by Vesuvius byl jen mrtvГ© tД›lo. S kaЕѕdГЅm trhnutГ­m pocГ­til Vesuvius ostrou bolest.

Vesuvius mu to nemohl mít za zlé; rozhlédl se a uviděl tisíce těl, rozhozených po celé pláži, pozůstatek jeho armády skřítků. Všichni tam leželi pokryti fialovými kraby, cvakání jejich klepet bylo všudypřítomné. Pach z rozkládajících se skřítků byl příliš, až mu bylo na zvracení. Tento krab na jeho ruce byl zjevně první, který se odhodlal až k Vesuviovi. Ostatní asi cítili, že je stále naživu a vyčkávali. Ale přesto tento statečný krab zariskoval. Další tucet se k němu nyní otočil a pozorně ho následovali. Vesuvius věděl, že jimi bude za okamžik pokrytý a snědený zaživa touto malou armádou – pokud nebude dřív stažen do moře mrazivými proudy Zátoky Smrti.

Vesuvia přemohla zlost, natáhl se volnou rukou, uchopil fialového kraba a pomalu zmáčkl. Krab se snažil utéct – ale Vesuvius mu to neumožnil. Divoce se oháněl, snažil se na Vesuvia dosáhnout svými klepety, ale ten ho pevně držel a znemožnil mu, aby se otočil. Ještě více zmáčkl, pomalu, dával si na čas, vychutnával si to, že způsobuje bolest. Stvoření zapištělo a zasyčelo hrůzným, vysoko postaveným hlasem, jak Vesuvius pomalu sevřel ruku v pěst.

Nakonec explodoval. Chuchvalce mazlavГ© fialovГ© krve mu kapaly na ruku, kdyЕѕ Vesuvius uslyЕЎel uspokojivГ© prasknutГ­ ulity. Pustil ho, rozdrcenГ©ho na dЕ™eЕ€.

Vesuvius se pozvedl na jedno koleno, stГЎle vrГЎvoral a tucet krabЕЇ uteklo pryДЌ, byli v ЕЎoku z vidiny zmrtvГЅchvstГЎnГ­. NГЎsledovala Е™etД›zovГЎ reakce a jak stГЎl, tisГ­ce krabЕЇ se rozutekly a zanechaly za sebou prГЎzdnou plГЎЕѕ, jak Vesuvius udД›lal prvnГ­ krok po bЕ™ehu. KrГЎДЌel skrze hЕ™bitov a pomalu mu to vЕЎechno dochГЎzelo.

Bitva u Knossosu. VyhrГЎval, chystal se zniДЌit Lornu a Merk, kdyЕѕ pЕ™ilГ©tli ti draci. VzpomnД›l si, jak padГЎ z ostrova; ztrГЎcГ­ svou armГЎdu; vzpomnД›l si na svou flotilu v ohni; a nakonec na to, jak se tГ©mД›Е™ utopil. Byla to drtivГЎ porГЎЕѕka a hoЕ™el ostudou, kdyЕѕ na to pomyslel. OtoДЌil se ohlГ©dl se po zГЎtoce, mГ­sto jeho prohry vidД›l v dГЎli, Еѕe ostrov Knossos je stГЎle v plamenech. UvidД›l zbytek jeho flotily, kterГЅ ploval, rozdrcenГЅ na kousky, nД›kterГ© ДЌГЎsteДЌnГ© lodД› byly stГЎle v ohni. A potom uslyЕЎel vysoko nad sebou vГЅkЕ™ik. PohlГ©dl vzhЕЇru a zamrkal.

Vesuviovi nedochГЎzelo, co pЕ™ed sebou vidГ­. To nebylo moЕѕnГ©. Draci padali z nebe, padali do zГЎtoky, nehГЅbali se.

Byli mrtvГ­.

Vysoko nahoЕ™e uvidД›l osamД›lГ©ho muЕѕe, kterГЅ na jednom sedД›l, se vЕЎemi bojoval a drЕѕel se na zГЎdech jednoho draka, tЕ™Г­mal meДЌ. Nakonec se zbytek hejna otoДЌil a uprchl.

OhlГ©dl se zpД›t na vodu a na horizontu spatЕ™il tucet lodГ­, na kterГЅch plГЎpolaly vlajky ZtracenГЅch OstrovЕЇ a sledoval, jak muЕѕ seskoДЌil z poslednГ­ho draka a vrГЎtil se k lodГ­m. SpatЕ™il tu dГ­vku, Lornu, vraha Merka, a pГЎlilo ho vД›domГ­, Еѕe pЕ™eЕѕili.

Vesuvius se ohlГ©dl zpД›t na pobЕ™eЕѕГ­ a jak si prohlГ­Еѕel svЕЇj mrtvГЅ nГЎrod skЕ™Г­tkЕЇ, kterГЅ pojГ­dali kraby, nebo kterГЅ odnГЎЕЎel proud a byli poЕѕГ­rГЎni Еѕraloky, nikdy se necГ­til tak sГЎm. UvД›domil si v hrЕЇze, Еѕe je jedinГЅm pЕ™eЕѕivЕЎГ­m armГЎdy, kterou s sebou pЕ™ivedl.

Vesuvius se otoДЌil a podГ­val se na sever, na hlavnГ­ pevninu Escalonu a vД›dД›l, Еѕe nД›kde daleko na severu byly snГ­Еѕeny Plameny. PrГЎvД› nynГ­ opouЕЎtД›li jeho lidГ© Mardu, provГЎdД›li nГЎjezd na Escalon, miliony skЕ™Г­tkЕЇ migrovaly na jih. Nakonec Vesuvius uspД›l v tom, Еѕe doЕЎel k VД›Еѕi Kosu, zniДЌil OhnivГЅ MeДЌ a jeho nГЎrod v tento okamЕѕik jistД› pЕ™eЕЎel Escalon a rozerval ho na kousky. PotЕ™ebovali velenГ­. PotЕ™ebovali jeho.

Vesuvius možná tuto bitvu prohrál – ale nesmí zapomenout, že vyhrál válku. Jeho největší okamžik slávy, okamžik, na který čekal celý život, ten čekal stále na něj. Přišel čas, aby se chopil povinnosti, vedl svůj lid vstříc naprostému vítězství.

Ano, pomyslel si, a narovnal se, setЕ™ГЎsal bolest, zranД›nГ­, mrazivГЅ chlad. Dostal to, pro co si pЕ™iЕЎel. Nechal dГ­vku a jejГ­ lidi plГЎcat se v oceГЎnu. nakonec mД›l pЕ™ed sebou destrukci Escalonu. VЕѕdycky se mohl vrГЎtit a zabГ­t ji pozdД›ji. PЕ™i tГ© myЕЎlence se usmГЎl. Opravdu ji zabije. Rozcupuje ji na kousky.

Vesuvius se rozbД›hl a brzy u pГЎdil velkou rychlostГ­. ZamГ­Е™Г­ na sever. SetkГЎ se se svГЅm nГЎrodem. A povede je do nejvД›tЕЎГ­ bitvy vЕЎech dob.

Byl ДЌas zniДЌit Escalon jednou provЕѕdy.

Brzy budou Escalon i Marda jedna zemД›.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Kyle v ГєЕѕasu sledoval, jak se puklina v zemi rozЕЎГ­Е™ila, tisГ­ce skЕ™Г­tkЕЇ padaly vstЕ™Г­c smrti, hГЎzely sebou, hluboko do vnitЕ™nostГ­ zemД›. Alva stГЎl poblГ­Еѕ s pozvednutou holГ­, ze kterГ© zГЎЕ™ilo intenzivnГ­ svД›tlo, tak jasnГ©, Еѕe si Kyle musel zastГ­nit oДЌi. Z povrchu zemД› vymazГЎval armГЎdu skЕ™Г­tkЕЇ, bez cizГ­ pomoci ochraЕ€oval sever. Kyle bojoval vЕЎГ­ svou silou, stejnД› jako Kolva vedle nД›j, a zatГ­mco zlikvidovali tucty skЕ™Г­tkЕЇ v divokГ©m boji na blГ­zko, jejich zdroje byly omezenГ©. Alva byl jedinГЅ, kterГЅ mohl skЕ™Г­tky zastavit pЕ™ed jejich pЕ™emoЕѕenГ­m Escalonu.

SkЕ™Г­tkovГ© si brzy uvД›domili, Еѕe je ЕЎtД›rbina zabГ­jГ­ a zastavili se na vzdГЎlenГ© stranД›, padesГЎt stop daleko, uvД›domili si, Еѕe se nemohou dostat dГЎl. RozhlГ©dli se po Alvovi a Kolvovi a Kylovi a DierdЕ™e a Marcovi, v oДЌГ­ch se jim zrcadlila frustrace. Jak se k nim ЕЎtД›rbina rozЕЎiЕ™ovala, otoДЌili se s panikou v oДЌГ­ch a uprchli.

Brzy mocnГ© hЕ™mД›nГ­ doznД›lo a vЕЎe ztichlo. PЕ™Г­liv skЕ™Г­tkЕЇ ustal. UtГ­kali zpД›t do Mardy? DГЎvali se dohromady, aby provedli invazi nД›kde jinde? Kyle si nemohl bГЅt jistГЅ.

Jak vše ztichlo, Kyle tam ležel v bolesti ze svého zranění. Sledoval, jak Alva pomalu snížil svou hůl a světlo kolem něj potemnělo. Alva se potom k němu otočil, natáhl dlaň a položil ji na Kylovo čelo. Kyle pocítil , jak mu do těla vstoupilo světlo, cítil, jak je mu tepleji, lehčeji a za okamžik cítil, že je plně uzdraven. Posadil se v šoku, cítil se zase sám sebou – a překypoval vděkem.

Alva poklekl po KolvovД› boku, poloЕѕil svГ© ruce na jeho bЕ™icho a takГ© ho uzdravil. Za okamЕѕik Kolva stГЎl, byl pЕ™ekvapenГЅ, Еѕe je znovu na nohou, svД›tlo mu zГЎЕ™ilo z oДЌГ­. Dierdra a Marco byli dalЕЎГ­ na Е™adД› a jak Alva poloЕѕil svГ© dlanД› na nД›, takГ© byli uzdravenГ­. NatГЎhl se svou holГ­ a dotkl se takГ© Lea a Andora a oni se postavili na vlastnГ­ nohy, vЕЎichni byli uzdravenГ­ Alvovou kouzelnou silou pЕ™edtГ­m, neЕѕ mohli podlehnout svГЅm zranД›nГ­m.

Kyle tam stГЎl pЕ™ekvapenГЅ, z prvnГ­ ruky byl svД›dkem moci tГ©to kouzelnГ© osoby, o kterГ© po celГЅ Еѕivot jen slГЅchГЎval. VД›dД›l, Еѕe je v pЕ™Г­tomnosti skuteДЌnГ©ho mistra. TakГ© cГ­til, Еѕe jeho pЕ™Г­tomnost je pomГ­jivГЎ; je to mistr, kterГЅ nemЕЇЕѕe zЕЇstat.

“Podařilo se ti to,” řekl Kyle plný úžasu a vděku. “Zastavil jsi celý národ skřítků.”

Alva zatЕ™ГЎsl hlavou.

“Nezastavil,” odpověděl záměrně uvážlivým a starým hlasem. “Jen jsem je zpomalil. Stále se k nám blíží velká a hrůzná destrukce.”

“Ale jak?” naléhal Kyle. “Tato štěrbina – nikdy by ji nemohli přejít. Zabil jsi jich několik tisíc. Cožpak nejsme v bezpečí?”

Alva smutnД› zakroutil hlavou.

“Ještě jste ani nezahlédli ani část tohoto národa. Ještě jich přijdou milióny. Velká bitva byla započata. Bitva, která rozhodne o budoucnosti Escalonu.”

Alva krГЎДЌel sutГ­ VД›Еѕe Uru, vybГ­ral si cestu svou holГ­ a Kyle si ho prohlГ­Еѕel, zmatenГЅ jako vЕѕdy jeho tajemstvГ­m. Nakonec se otoДЌil na Dierdru a Marca.

“Toužíte po tom, vrátit se do Uru, že ano?” zeptal se jich.

Dierdra a Marco pokГЅvali s nadД›jГ­ v oДЌГ­ch.

“Jděte,” přikázal.

DГ­vali se na nД›j zmatenД›.

“Ale tam už nic nezbylo,” řekla. “Město bylo zničeno. Zaplaveno. Nyní tam vládnou Pandesiané.”

“Vrátit se tam by znamenalo vrátit se vstříc naší smrti,” přidal se Marco.

“Pro teď,” odpověděl Alva. “Ale brzy tam budete potřeba, až přijde velká bitva.”

Dierdra a Marco nepotЕ™ebovali pobГ­zet, otoДЌili se, spoleДЌnД› naskoДЌili na Andora a odcvГЎlali na jih do lesЕЇ, zpД›t smД›rem do mД›sta Ur.

Leo zЕЇstal pozadu po boku Kyla a Kyle ho pohladil po hlavД›.

“Když myslíš na mě, myslíš na Kyru, že ano, chlapče?” zeptal se Kyle Lea.

Leo soucitnД› zakЕ€uДЌel a Kyle vД›dД›l, Еѕe po jeho boku zЕЇstane a bude ho chrГЎnit, jako by chrГЎnil Kyru. CГ­til v nД›m silnГ©ho partnera v boji.

Kyle se tГЎzavД› ohlГ©dl, kdyЕѕ se Alva otoДЌil a hledД›l na lesy smД›rem na sever.

“A my, mistře?” zeptal se Kyle. “Kde jsme potřeba my?”

“Přesně tady,” řekl Alva.

Kyle se zadГ­val na horizont a stejnД› jako on se podГ­val severnД›, smД›rem k MardД›.

“Blíží se,” dodal Alva. “A my tři jsme poslední nadějí.”




KAPITOLA PГЃTГЃ


Kyra byla plná paniky, zatímco se zmítala v pavoučí síti, supěla, zoufale se chtěla vysvobodit, zatímco se k ní ohromné stvoření plížilo. Nechtěla se dívat, ale nemohla si pomoci. Otočila se a přemohla ji hrůza, když viděla syčícího, ohromného pavouka, který se k ní plížil, jedna ohromná noha za druhou. Hleděl na ni ohromnýma rudýma očima, pozvedl své dlouhé, chlupaté nohy, a otevřel doširoka čelist, ukázal žluté tesáky, ze kterých kapaly sliny. Kyra věděla, že už jí zbývají poslední okamžiky – a že to bude hrozný způsob, jak zemřít.

Jak se kroutila, Kyra uslyЕЎela vЕЎude kolem sebe klapГЎnГ­ kostГ­ v sГ­ti; podГ­vala se a spatЕ™il ostatky vЕЎech obД›tГ­, kterГ© zde pЕ™ed nГ­ zemЕ™ely a vД›dД›la, Еѕe jejГ­ ЕЎance na pЕ™eЕѕitГ­ jsou mizivГ©. Byla pЕ™ilepenГЎ k sГ­ti a nebylo nic, co mohla udД›lat.

Kyra zavЕ™ela oДЌi, vД›dД›la, Еѕe nemГЎ na vГЅbД›r. Nemohla spolГ©hat na ostatnГ­ svД›t. Musela se zahledД›t do sebe. VД›dД›la, Еѕe odpovД›ДЏ neleЕѕГ­ v externГ­ sГ­le, v jejГ­ externГ­ zbroji. KdyЕѕ bude spolГ©hat na externГ­ svД›t, zemЕ™e.

Ale vnitЕ™nД› cГ­tila, Еѕe jejГ­ sГ­la byla rozsГЎhlГЎ a nekoneДЌnГЎ. Musela ji vyuЕѕГ­t, povolat svГ© sГ­ly, kterГЅm se bГЎla ДЌelit. MusГ­ koneДЌnД› porozumД›t tomu, co ji pohГЎnГ­, porozumД›t celkovГ©mu vГЅsledku svГ©ho duЕЎevnГ­ho trГ©ninku.

Energie. O tom ji Alva uДЌil. KdyЕѕ spolГ©hГЎme na sebe, vyuЕѕГ­vГЎme jen ДЌГЎst energie, jen ДЌГЎst naЕЎeho potenciГЎlu. VyuЕѕij svД›tovou energii. CelГЅ vesmГ­r ДЌekГЎ, aby ti byl k ruce.

CГ­tila, jak jГ­ to proudГ­ Еѕilami. Bylo to to zvlГЎЕЎtnГ­, s ДЌГ­m se narodila, to, co ji pЕ™edala jejГ­ matka. Byla to sГ­la, kterГЎ proudila vЕЎГ­m, jako Е™eka, kterГЎ proudГ­ pod zemГ­. Byla to stejnГЎ sГ­la, kterГ© mД›la potГ­Еѕ uvД›Е™it. Bylo to jejГ­ nejhlubЕЎГ­ jГЎ a ДЌГЎst, kterГ© stГЎle nevД›Е™ila ГєplnД›. Byla to ДЌГЎst, kterГ© se nejvГ­ce obГЎvala, jeЕЎtД› vГ­ce, neЕѕ kterГ©hokoli nepЕ™Г­tele. ChtД›la povolat svou matku, byla zoufalГЎ po jejГ­ pomoci, ale pЕ™esto vД›dД›la, Еѕe se k nГ­ zde v tГ©to zemi MardД›, nedostane. Byla zcela sama. Snad to, Еѕe je ГєplnД› sama, nezГЎvisГ­ na nikom jinГ©m, byla poslednГ­ ДЌГЎst jejГ­ho trГ©ninku.

Kyra zavЕ™ela oДЌi, vД›dД›la, Еѕe to je teДЏ anebo nikdy. CГ­tila, Еѕe se musГ­ pЕ™emoci, musГ­ bГЅt vГ­c, neЕѕ svД›t, kterГЅ pЕ™ed sebou vidД›la. PЕ™inutila se soustЕ™edit na vnitЕ™nГ­ energii a potГ© na energii vЕЎude kolem sebe.

Kyra se pomalu naladila. CГ­tila energii pavuДЌiny, pavouka; cГ­tila, jak jГ­ proudГ­. Pomalu dovolila, aby se stala jejГ­ souДЌГЎstГ­. UЕѕ se jГ­ nebrГЎnila. MГ­sto toho si dovolila, aby se stala jejГ­ souДЌГЎstГ­.

Kyra cГ­tila, jak se zpomaluje; cГ­tila, jak se zpomaluje ДЌas. Naladila se i na nejmenЕЎГ­ detaily, vЕЎe slyЕЎela, vЕЎe kolem sebe cГ­tila.

Kyra nГЎhle pocГ­tila zГЎblesk energie a poprvГ© vД›dД›la, Еѕe celГЅ vesmГ­r byl jeden. CГ­tila Еѕe vЕЎechny dД›lГ­cГ­ stД›ny zmizely, cГ­tila, jak se mezi externГ­m a internГ­m svД›tem zbortila bariГ©ra. CГ­tila, Еѕe rozdГ­l mezi nimi byl klamavГЅ.

Pak pocГ­tila nГЎhlГЅ pЕ™Г­val energie, jako by se uvnitЕ™ jГ­ otevЕ™ela pЕ™ehrada. ZaДЌaly ji pГЎlit dlanД›, jako by hoЕ™ela.

Kyra otevЕ™ela oДЌi a uvidД›la pavouka, nynГ­ tak blГ­zko, kterГЅ se na ni shora dГ­val a pЕ™ipravoval se skoДЌit. OtoДЌila se a uvidД›la svou hЕЇl, kterГЎ byla stopu daleko a kterГЎ uvГ­zla v sГ­ti. NatГЎhla se, uЕѕ o sobД› nepochybovala. PЕ™ivolala svou hЕЇl a ta proletД›la vzduchem pЕ™Г­mo do jejГ­ vyДЌkГЎvajГ­cГ­ dlanД›. PevnД› ji uchopila.

Kyra vyuЕѕila svou sГ­lu, vД›dД›la, Еѕe je silnД›jЕЎГ­, neЕѕ to, co vidГ­ pЕ™ed sebou, a vД›Е™ila si. Pozvedla svou paЕѕi, uchopila hЕЇl a ta se uvolnila z pavuДЌiny.

ZatoДЌila s nГ­ a kdyЕѕ se pavouk pЕ™iblГ­Еѕil se svГЅmi tesГЎky, natГЎhla se a vrazila mu hЕЇl do tlamy.

Pavouk pЕ™Г­ЕЎernД› zapiЕЎtД›l a Kyra mu hЕЇl vpГЎДЌila hloubД›ji do tlamy a otoДЌila ji stranou. On se snaЕѕil tlamu zavЕ™Г­t, ale nemohl, hЕЇl ji drЕѕela otevЕ™enou.

Ale potom, ke KyЕ™inД› pЕ™ekvapenГ­, najednou zavЕ™el ДЌelisti a prastarou hЕЇl rozlomil na kousky. Zlomil, co nemohlo bГЅt zlomeno, roztЕ™Г­ЕЎtil ji v tlamД› jako pГЎrГЎtko. Tato bestie byla silnД›jЕЎГ­, neЕѕ si myslela.

Pavouk se na ni vrhl a v ten okamЕѕik se ДЌas zpomalil. Kyra cГ­tila, jak se vЕЎe zaostЕ™ilo. Hluboko cГ­tila, Еѕe se mЕЇЕѕe vysvobodit, Еѕe mЕЇЕѕe bГЅt rychlejЕЎГ­, neЕѕ on.

Kyra se pЕ™edklonila, uvolnila se a po pavuДЌinД› se kutГЎlela; kdyЕѕ se jeho tesГЎky pЕ™iblГ­Еѕily, mГ­sto nГ­ roztrhaly pavuДЌinu.

Jak se Kyra zamД›Е™ila, poprvГ© cГ­tila nepatrnГ© zabzuДЌenГ­ ve vzduchu, cГ­tila, Еѕe ji nД›co volГЎ. OtoДЌila se a hledД›l na druhou stranu pavuДЌiny to, pro co pЕ™iЕЎla do Mardy: HЕЇl Pravdy. SedД›la tam zasazenГЎ do kusu ДЌernГ© Еѕuly, nadpozemskГЎ, pod pЕЇlnoДЌnГ­m nebem zГЎЕ™ila.

Kyra s nГ­ pocГ­tila silnГ© spojenГ­, cГ­tila, jak ji brnГ­ dlanД›, kdyЕѕ se napЕ™ГЎhla svou pravou rukou. VykЕ™ikla nejmocnД›jЕЎГ­ bitevnГ­m pokЕ™ikem, jakГЅ kdy v ЕѕivotД› vydala a vД›dД›la, prostД› vД›dД›la, Еѕe ji hЕЇl uposlechne.

Kyra najednou pocГ­tila, jak se pod nГ­ zem zatЕ™ГЎsla. VД›dД›la, Еѕe lГЎkГЎ zbranД› ze samotnГ©ho srdce zemД›, a v ten velkolepГЅ okamЕѕik uЕѕ o sobД› nepochybovala, ani o svГ© moci nebo o vesmГ­ru.

NГЎsledoval hlasitГЅ zvuk kamene, kterГЅ se tЕ™e o jinГЅ kГЎmen a Kyra s ГєЕѕasem sledovala, jak se hЕЇl pozvedla a uvolnila se ze Еѕuly. Pomalu se zvedla a pak letД›la vzduchem, jejГ­ ДЌernГЅ, drahГЅmi kameny posetГЎ rukojeЕҐ pЕ™istГЎla v KyЕ™inД› pravГ© dlani. Ona ji uchopila a zaДЌala se cГ­tit naЕѕivu. Bylo to jako drЕѕet hada, jako drЕѕet Еѕivou vД›c.

Kyra se bez zavГЎhГЎnГ­ rozmГЎchla a udeЕ™ila s nГ­ prГЎvД› v okamЕѕik, kdyЕѕ se k nГ­ pavouk dostal. HЕЇl se najednou promД›nila na ostЕ™Г­ a rozЕ™Г­zla ohromnou pavuДЌinu vejpЕЇl.

Pavouk zapiЕЎtД›l a pЕ™ekvapenД› spadl na zem.

Kyra se zatoДЌila a znovu sekla do pavuДЌiny a ГєplnД› se vysvobodila a pЕ™istГЎla na nohou. DrЕѕela hЕЇl obД›ma rukama vysoko nad hlavou, kdyЕѕ se na ni bestie vrhla. StateДЌnД› se jГ­ postavila, vykroДЌila vpЕ™ed a sekla po nГ­ HolГ­ Pravdy vЕЎГ­ svou silou.

CГ­tila, jak hЕЇl proЕҐala tlustГЅm tД›lem pavouka. Ten vydal pЕ™Г­ЕЎernГ© zapiЕЎtД›nГ­ v okamЕѕik, kdyЕѕ byl rozpЕЇlen.

HustГЎ, ДЌernГЎ krev se z nД›j vyЕ™inula a pavouk padl k jejГ­m nohГЎm, byl mrtev.

Kyra tam stГЎla a drЕѕela hЕЇl tЕ™esoucГ­ma se rukama, pocГ­tila nГЎval energie, jakГЅ nikdy pЕ™edtГ­m necГ­tila. CГ­tila, Еѕe se v tom okamЕѕiku zmД›nila. CГ­tila, Еѕe se stala silnД›jЕЎГ­, Еѕe uЕѕ nikdy nebude stejnГЅm ДЌlovД›kem. CГ­tila, Еѕe se vЕЎechny dveЕ™e otevЕ™ely a vЕЎe je moЕѕnГ©.

Vysoko nad nГ­ zahЕ™mД›lo nebe a zablesklo se. FialovГ© svД›tlo se rozhostilo v mraДЌnech a protkalo je jako by mraky protГ©kala lГЎva. NГЎsledovalo ohromnГ© zahЕ™mД›nГ­ a Kyra byla bez sebe radostГ­, kdyЕѕ spatЕ™ila Theona, kterГЅ se prohnal mezi mraky. CГ­tila, Еѕe bariГ©ra zmizela a tasila svou hЕЇl. PoprvГ© v ЕѕivotД› vД›dД›la, Еѕe je jejГ­m osudem, aby vЕЎe zmД›nila.

Theon pЕ™istГЎl u jejГ­ch nohou a bez zavГЎhГЎnГ­ vyskoДЌila na jeho zГЎda a spoleДЌnД› vystoupali vysoko do vzduchu. HЕ™mД›nГ­ se ozГЅvalo vЕЎude kolem nich, zatГ­mco letД›li nebem, mГ­Е™ili na jih, pryДЌ z Mardy a smД›rem do Escalonu. Kyra vД›dД›la, Еѕe se snesla do nejhlubЕЎГ­ ГєrovnД›, Еѕe zvГ­tД›zila, Еѕe dokonДЌila svЕЇj poslednГ­ test.

A nynГ­ ЕЎla vГ©st vГЎlku s HolГ­ Pravdy ve svГ© ruce.




KAPITOLA Е ESTГЃ


Jak odplouvala, Lorna sledovala stГЎle hoЕ™Г­cГ­ ostrov Knossos, kterГЅ mizel na horizontu, a jejГ­ srdce se jГ­ zlomilo. StГЎla na pЕ™Г­di lodi, drЕѕela se zГЎbradlГ­, Merk byl po jejГ­m boku a flotila ze ZtracenГЅch OstrovЕЇ za jejГ­mi zГЎdy, cГ­tila na sobД› vЕЎechny oДЌi. Tento milovanГЅ ostrov, domov HlГ­daДЌЕЇ, stateДЌnГЅch bojovnГ­kЕЇ Knossosu, byl ten tam. V plamenech, jeho velkolepГЎ vД›Еѕ byla zniДЌenГЎ, milovanГ­ bojovnГ­ci, kteЕ™Г­ stГЎli na strГЎЕѕi o tisГ­ciletГ­, byli nynГ­ mrtvГ­, zabiti vlnou skЕ™Г­tkЕЇ a dobiti hejnem drakЕЇ.

Lorna pocГ­tila pohyb a otoДЌila se, pЕ™istoupil k nГ­ Alec, chlapec, kterГЅ zabil draky, kterГЅ koneДЌnД› utiЕЎil ZГЎtoku Smrti. StГЎl tam, dГ­val se stejnД› otЕ™esenД› jako ona, tЕ™Г­mal svЕЇj meДЌ a ona mu byla vdД›ДЌnГЎ a takГ© zbrani, kterou drЕѕel v ruce. PodГ­vala se na ni, na NedokonДЌenГЅ MeДЌ, krГЎsnou vД›c, a cГ­tila, jak z nГ­ vychГЎzГ­ intenzivnГ­ energie. VzpomnД›la si na drakovu smrt a vД›dД›la, Еѕe osud Escalonu je v jeho rukou.

Lorna byla vděčná za to, že je naživu. Věděla, že ona a Merk by se setkali s osudným koncem v Zátoce Smrti, kdyby tito muži ze Ztracených Ostrovů nepřipluli. Ale také pocítila vinu za ty, kteří nepřežili. Co ji bolelo nejvíce bylo, že toto nepředpokládala. Celý život vše předvídala, všechny nečekané zvraty a obraty osudu v jejím osamoceném životě, kdy stála na stráži ve Věže Kosu. Předvídala to, že skřítkové přijdou, očekávala Merkův příchod a dokonce předvídala to, že bude Ohnivý Meč zničen. Předpověděla velkou bitvu na ostrově Knossos – ale přesto nepředpověděla výsledek. Nepředpověděla to, že bude ostrov v plamenech, neviděla draky. Zpochybňovala svou vlastní moc a to ji pálilo ze všeho nejvíce.

Jak se to mohlo stГЎt? pЕ™emГЅЕЎlela. Jedinou odpovД›dГ­ bylo, Еѕe osud Escalonu se mД›nil okamЕѕik za okamЕѕikem. Co bylo dГЎno po tisГ­ce let bylo pЕ™epsГЎno. CГ­tila, Еѕe osud Escalonu visГ­ na vГЎhГЎch a nynГ­ byl beztvarГЅ.

Lorna cГ­tila, jak jsou vЕЎechny oДЌi na tГ©to lodi na nГ­, vЕЎechny ДЌekali na to dozvД›dД›t se, co bude dГЎl, jakГЅ osud na nД› ДЌekГЎ, zatГ­mco pluli k hoЕ™Г­cГ­mu ostrovu. CelГЅ svД›t chaoticky plГЎpolal a proto od nГ­ vЕЎichni oДЌekГЎvali odpovД›ДЏ.

Jak tam Lorna stГЎla, zavЕ™ela oДЌi a pomalu cГ­tila, jak se v nГ­ odpovД›ДЏ rodГ­, Е™Г­kГЎ jГ­, kde jsou nejvГ­ce potЕ™eba. NД›co ale zastЕ™elo jejГ­ vidД›nГ­. S pЕ™ekvapenГ­m si to uvД›domila. Thurn.

Lorna otevЕ™ela oДЌi a prohlГ©dla si vodu pod sebou, prohlГ­Еѕela si kaЕѕdГ© plovoucГ­ tД›lo, kterГ© kolem nich proplulo, moЕ™e tД›l, kterГЎ narГЎЕѕela na trup lodi. OstatnГ­ nГЎmoЕ™nГ­ci hledali takГ© celГ© hodiny, prohlГ­Еѕeli si obliДЌeje stejnД› jako ona, ale nebyli ГєspД›ЕЎnГ­.

“Mylady, loď čeká na tvé povely,” pobízel ji jemně Merk.

“Už prohledáváme vodu celé hodiny,” dodal Sovos. “Thurn je mrtev. Musíme ho nechat být.”

Lorna zakroutila hlavou.

“Cítím, že není,” oponovala.

“Víc než kdo jiný si přeji, aby nebyl,” odpověděl Merk. “Dlužím mu svůj život. Zachránil mě před dračími plameny. Ale viděli jsme, jak vzplál a spadl do moře.”

“Ale neviděli jsme, že by zemřel,” odpověděla.

Sovos si povzdychl.

“I kdyby nějak přežil ten pád, mylady,” dodal Sovos, “nemohl ve vodě přežít. Musíme ho nechat být. Naše flotila potřebuje pokyny.”

“Ne,” Е™ekla rozhodnД›, jejГ­ hlas znД›l autoritativnД›. CГ­tila, jak v nГ­ roste zlГЎ pЕ™edtucha, mravenДЌenГ­ mezi oДЌima. Е?Г­kalo jГ­, Еѕe Thurn je nД›kde tam dole naЕѕivu, nД›kde mezi troskami, mezi tisГ­cem plovoucГ­ch tД›l.

Lorna si prohlГ©dla vodu, ДЌekala, doufala, poslouchala. To mu dluЕѕГ­ a neotoДЌГ­ se ke svГ©mu pЕ™Г­teli zГЎdy. ZГЎtoka Smrti byla dД›sivД› tichГЎ, vЕЎichni skЕ™Г­tkovГ© byli mrtvГ­, draci byli pryДЌ; a pЕ™esto stГЎle znД›l svГЅm zvukem, nepЕ™etrЕѕitГЅm naЕ™Г­kГЎnГ­m vД›tru, cГЎkГЎnГ­m tisГ­cЕЇ bГ­lГЅch ДЌepiДЌek, stГ©nГЎnГ­m jejich lodi, jak se neustГЎle pohupovala. Poslouchala, jak poryvy vД›tru zesГ­lily.

“Blíží se bouřka, mylady,” řekl konečně Sovos. “Musíme odplout. Potřebujeme pokyny.”

VД›dД›la, Еѕe majГ­ pravdu, ale ani tak nemohla pЕ™estat.

PrГЎvД› kdyЕѕ Sovos otevЕ™el Гєsta, aby promluvil, najednou Lorna pocГ­tila nГЎval vzruЕЎenГ­. Naklonila se a nД›ДЌeho si vЕЎimla v dГЎli, co se pohupovalo na vodД›, unГЎЕЎeno proudy smД›rem k lodi. PocГ­tila zamrazenГ­ v Еѕaludku a vД›dД›la, Еѕe je to on.

“TÁMHLE!” vykřikla.

MuЕѕi pЕ™ispД›chali k zГЎbradlГ­, pohlГ©dli pЕ™es okraj a potom to takГ© spatЕ™ili: byl to Thurn, plovoucГ­ na vodД›. Lorna neztrГЎcela ДЌas. UdД›lala dva velkГ© kroky, skoДЌila pЕ™es zГЎbradlГ­ a hlavou napЕ™ed se vrhla dvacet stop do ledovГЅch vod zГЎtoky.

“Lorno!” vykřikl za ní Merk s obavami ve hlase.

Lorna spatřila rudé žraloky, kteří se pod ní hemžili a pochopila, proč se o ni obává. Kroužili kolem Thurna a zatímco do něj dloubali, viděla, že nejsou schopni prokousnout jeho brnění. Thurn měl štěstí, uvědomila si, že má na sobě své brnění, jedinou věc, která mu zachránila život – a ještě větší štěstí, že se drží kusu klády, který ho udržuje nad hladinou. Ale žraloci se nyní hemžili divočeji, byli drzejší a ona věděla, že už nezbývá mnoho času.

TakГ© vД›dД›la, Еѕe mohou Еѕraloci pЕ™iplavat k nГ­, ale ani tak nezavГЎhala, dokonce i kdyЕѕ byl jejГ­ Еѕivot v nebezpeДЌГ­. DluЕѕila mu to.

Lorna byla v ЕЎoku z toho, jak je voda ledovГЎ a bez zavГЎhГЎnГ­ kopala a plavala pod hladinou, aЕѕ k nД›mu doplavala, vyuЕѕila svou sГ­lu, aby plavala rychleji, neЕѕ Еѕraloci. Objala ho, uchopila ho, cГ­tila, jeЕѕ je naЕѕivu, i kdyЕѕ je v bezvД›domГ­. ЕЅraloci zaДЌali plavat k nГ­ a ona se pЕ™ipravila udД›lat cokoli, aby je udrЕѕela naЕѕivu.

Lorna najednou uvidД›la, jak kolem nГ­ zaДЌaly padat provazy, pevnД› se chytila a cГ­tila, jak je rychle taЕѕena vpЕ™ed, letД›la vzduchem. Bylo to prГЎvД› vДЌas: jeden rudГЅ Еѕralok vyskoДЌil z vody a ohnal se po jejГ­ch nohou, ale minul.

Lorna drЕѕela Thurna, byla taЕѕena vzduchem, stoupala v mrznoucГ­m vД›tru, divoce se houpala a pak narazili na trup lodi. Za okamЕѕik byli vytaЕѕeni posГЎdkou a pЕ™edtГ­m, neЕѕ se dostala zpД›t na palubu, zahlГ©dla jednoho Еѕraloka, kterГЅ plaval pod nimi, rozzuЕ™enГЅ z toho, Еѕe ztratil svou koЕ™ist.

Lorna s ЕѕuchnutГ­m pЕ™istГЎla na palubД›, Thurn byl v jejГ­m objetГ­ a hned se k nД›mu otoДЌila a prohlГ©dla ho. Polovina jeho tvГЎЕ™e byla znetvoЕ™enГЎ, spГЎlenГЎ plameny, ale alespoЕ€ pЕ™eЕѕil. OДЌi mД›l zavЕ™enГ©. AlespoЕ€ nebyly zvrГЎcenГ© k nebi; to bylo dobrГ© znamenГ­. PoloЕѕila svГ© ruce na jeho srdce a nД›co pocГ­tila. I kdyЕѕ to bylo slabГ©, bylo to buЕЎenГ­.

Lorna pЕ™iloЕѕila dlanД› na jeho srdce a okamЕѕitД› pocГ­tila nГЎval energie, intenzivnГ­ horkost se Е™inula jejГ­mi dlanД›mi pЕ™Г­mo do nД›j. Povolala svГ© sГ­ly a pobГ­zela Thurna, aby se vrГЎtil k Еѕivotu.

Thurn najednou otevЕ™el oДЌi, posadil se zpЕ™Г­ma, zalapal po vzduchu, zhluboka dГЅchal, plival vodu. KaЕЎlal a ostatnГ­ muЕѕi pЕ™ispД›chali a zabalili ho do koЕѕeЕЎin, aby se zahЕ™ГЎl. Lorna byla bez sebe. Sledovala, jak se mu vracГ­ do tvГЎЕ™e barva a vД›dД›la, Еѕe bude ЕѕГ­t.

Lorna nГЎhle pocГ­tila teplou koЕѕeЕЎinu, kterГЎ jГ­ byla pЕ™ehozena pЕ™es ramena, otoДЌila se a spatЕ™ila, jak nad nГ­ stojГ­ Merk, usmГ­vГЎ se a pomГЎhГЎ jГ­ na nohy.

MuЕѕi se kolem nich brzy shromГЎЕѕdili a hledД›li na ni s Гєctou.

“A nyní?” zeptal se upřímně, přistoupil vedle ní. Musel téměř křičet, aby překřičel vítr a sténání jejich pohupující se lodi.

Lorna vД›dД›la, Еѕe majГ­ mГЎlo ДЌasu. ZavЕ™ela oДЌi, natГЎhla svГ© dlanД› k nebi a pomalu cГ­tila samotnГЅ vesmГ­r. OhnivГЅ MeДЌ byl zniДЌenГЅ, Knossos byl ten tam, draci uprchli, potЕ™ebovala vД›dД›t, kde jsou v Escalonu nejvГ­ce potЕ™eba v tento ДЌas krize.

NГЎhle pocГ­tila, jak vedle nГ­ vibruje NedokonДЌenГЅ MeДЌ a hned to vД›dД›la. OtoДЌila se a podГ­vala se na Aleca a ten se na ni dГ­val a ДЌekal.

CГ­tila, jak se v nГ­ rodГ­ jeho zvlГЎЕЎtnГ­ osud.

“Už nebudeš pronásledovat draky,” řekla. “Ti, kteří uprchli, se k tobě už nevrátí – nyní se tě bojí. A jestli je budeš hledat, nenajdeš je. Vrátili se bojovat do jiné části Escalonu. Mise zničit je nyní náleží někomu jinému.”

“Tak co teď, mylady?” zeptal se překvapeně.

Ona zavЕ™ela oДЌi a cГ­tila, jak k nГ­ pЕ™ichГЎzГ­ odpovД›ДЏ.

“Plameny,” odpověděla Lorna a byla si odpovědí jistá. “Musí být obnoveny. Je to jediný způsob, jak zabránit Mardě, aby zničila Escalon. Na tom teď nejvíce záleží.”

ZdГЎlo se, Еѕe je Alec zmatenГЅ.

“A co to má co do činění se mnou?” zeptal se.

Ona na nД›j hledД›la.

“Nedokončený Meč,” odpověděla. “To je poslední naděje. Jen on může obnovit zeď z Plamenů. Musí být vrácen do svého původního domova. Do té doby nebude Escalon v bezpečí.”

HledД›l na ni s pЕ™ekvapenГЅm obliДЌejem.

“A kde je jeho domov?” zeptal se, zatímco se kolem shromáždili muži, aby poslouchali.

“Na severu,” odpověděla. “Ve Věži v Ur.”

“V Uru?” zeptal se Alec zmateně. “Cožpak ta věž nebyla zničena?”

Lorna pokГЅvala.

“Ano, to byla,” odpověděla. “Ale ne to, co je pod ní.”

Zhluboka se nadechla, zatГ­mco se na ni vЕЎichni ohromenД› podГ­vali.

“Ve věži je tajná místnost, hluboko pod zemí. Samotná věž nikdy nebyla důležitá – to bylo jen k odvedení pozornosti. Bylo to to, co leží pod ní. Tam najde Nedokončený Meč svůj domov. Až ho vrátíš, země bude v bezpečí, Plameny budou navždy obnoveny.”

Alec se zhluboka nadechl, snaЕѕil se vЕЎe pochopit.

“Ty chceš, abych se vydal na sever?” zeptal se. “Do věže?”

Ona pokГЅvala.

“Bude to proradná cesta,” odpověděla. “Budeš obklopen nepřáteli. Vezmi si sebou muže ze Ztracených Ostrovů. Pluj po Smutku a nezastavuj se, dokud se nedostaneš do Uru.”

VykroДЌila vpЕ™ed a poloЕѕila mu ruku na rameno.

“Vrať meč,” přikázala mu. “A zachraň nás.”

“A ty, mylady?” zeptal se Alec.

ZavЕ™ela oДЌi a pocГ­tila pЕ™Г­ЕЎernou bolest a okamЕѕitД› vД›dД›la, kam se musГ­ vydat.

“Zatímco hovoříme, Duncan umírá,” řekla. “A mohu ho zachránit jen já.”




KAPITOLA SEDMГЃ


Aidan jel přes opuštěnou krajinu s Leifallovými muži, Cassandrou na jedné straně, Anvinem na druhé straně, Bílým u nohou a jak uháněli, zvedal se za nimi prach, Aidan se cítil plný radosti z pocitu vítězství a pýchy. Pomohl dosáhnout nemožného, podařilo se mu přesměrovat vodopády, změnit ohromný proud Nekonečného vodopádu a poslat proud jeho vody přes planiny a zaplavit kaňon – a zachránit včas svého otce. Jak se blížil, toužil po tom znovu se setkat se svým otcem, Aidan v dáli viděl otcovy muže, slyšel jejich slavnostní výkřiky dokonce i odtud se dmul pýchou. Podařilo se mu to.

Aidan byl nadЕЎenГЅ, Еѕe jeho otec a jeho muЕѕi pЕ™eЕѕili, kaЕ€on byl zaplavenГЅ a pЕ™etГ©kal, tisГ­ce PandesianЕЇ byly mrtvГ­, vyplavily se jim k nohГЎm. PoprvГ© Aidan pocГ­til smysl a Еѕe nД›kam patЕ™Г­. SkuteДЌnД› pЕ™ispД›l k cГ­li jeho otce i pЕ™es svЕЇj mladГЅ vД›k a cГ­til se jako muЕѕ mezi muЕѕi. CГ­til, Еѕe toto je nejvД›tЕЎГ­ okamЕѕik v jeho ЕѕivotД›.

Jak uhГЎnД›li, slunce pГЎlilo, Aidan se nemohl doДЌkat okamЕѕiku, aЕѕ spatЕ™Г­ svГ©ho otce, bude mГ­t pГЅchu v oДЌГ­ch, bude vdД›ДЌnГЅ a ze vЕЎeho nejvГ­ce se bude dГ­vat s Гєctou. Byl si jistГЅ, Еѕe jeho otec na nД›j nynГ­ bude hledД›t jako na sobД› rovnГ©ho, jako na jednoho z nich, skuteДЌnГ©ho bojovnГ­ka. To bylo vЕЎe, co si Aidan kdy pЕ™ГЎl.

Aidan jel dál, dunivý zvuk koní měl v uších, byl celý špinavý, spálený z dlouhé cesty a jak konečně vystoupali na kopec a sbíhali z něj dolů, uviděl poslední kus cesty před sebou. Pohlédl na skupinu otcových mužů, srdce mu bušilo očekáváním – když si najednou uvědomil, že je něco v nepořádku.

V dГЎli uvidД›l, jak se otcovi muЕѕi rozestupujГ­ a mezi nimi uvidД›l jedinou osobu, kterГЎ sama krГЎДЌela pouЕЎtГ­. DГ­vku.

To nedГЎvalo smysl. Co tam dД›lГЎ osamocenГЎ dГ­vka, kterГЎ krГЎДЌГ­ k jeho otci. ProДЌ se vЕЎichni muЕѕi zastavili a nechГЎvali ji projГ­t? Aidan nevД›dД›l pЕ™esnД›, co je ЕЎpatnД›, ale z toho, jak mu buЕЎilo srdce vД›dД›l, Еѕe mu nД›co uvnitЕ™ Е™Г­kГЎ, Еѕe je to problГ©m.

Co bylo jeЕЎtД› zvlГЎЕЎtnД›jЕЎГ­, jak se Aidan blГ­Еѕil, uzemnilo ho, kdyЕѕ rozpoznal dГ­vДЌin jedineДЌnГЅ vzhled. UvidД›l jejГ­ semiЕЎovГЅ a koЕѕenГЅ kabГЎt, jejГ­ vysokГ©, ДЌernГ© boty, hЕЇl po jejГ­m boku, jejГ­ svД›tlГ© blond vlasy, jejГ­ pyЕЎnГЅ obliДЌej a rysy a zmatenД› zamrkal.

Kyra.

Jeho zmatenГ­ se jeЕЎtД› prohloubilo. Jak sledoval, jak krГЎДЌГ­, uvidД›l zpЕЇsob jejГ­ho drЕѕenГ­ tД›la, zpЕЇsob, jakГЅm drЕѕela ramena, vД›dД›l, Еѕe nД›co nenГ­ ГєplnД› v poЕ™ГЎdku. Vypadala jako ona, ale nebyla to ona. To nebyla sestra, se kterou celГЅ Еѕivot Еѕil, se kterou strГЎvil tolik hodin, kdyЕѕ jГ­ sedД›l v klГ­nД› a ДЌetli knihy.

StГЎle sto yardЕЇ daleko, Aidanovo srdce se rozbuЕЎilo a cГ­til zesilujГ­cГ­ zlou pЕ™edtuchu. Sklonil hlavu, kopl svГ©ho konД› a ponoukl ho zrychlit, hnal se tak rychle, Еѕe nemohl ani dГЅchat. MД›l neblahГ© tuЕЎenГ­, cГ­til nalГ©havou beznadД›j, kdyЕѕ vidД›l, jak se dГ­vka blГ­ЕѕГ­ k Duncanovi.

“OTČE!” vykřikl.

Ale jeho vГЅkЕ™iky byly pohlceny vД›trem.

Aidan se hnal jeЕЎtД› rychleji, pЕ™edjel svou skupinu a hnal se s hory dolЕЇ. Sledoval bezmocnД›, jak se dГ­vka natГЎhla, aby objala jeho otce.

“NE, OTČE!” vykřikl.

Byl padesát yardů daleko, potom čtyřicet, potom třicet – ale stále příliš daleko, aby mohl udělat něco, než jen přihlížet.

“BÍLÝ, UTÍKEJ!” přikázal.

BГ­lГЅ vystЕ™elil a bД›Еѕel jeЕЎtД› rychleji, neЕѕ kЕЇЕ€. Ale i tak Aidan vД›dД›l, Еѕe nenГ­ ДЌas.

A pak sledoval, jak se to stalo. K AidanovД› zdД›ЕЎenГ­ se dГ­vka natГЎhla a zabodla dГЅku do otcovy hrudi. Otcovy oДЌi se doЕЎiroka otevЕ™ely, zatГ­mco padl na kolena.

Aidan cГ­til, jako by byl takГ© probodnutГЅ. CГ­til, jak se mu uvnitЕ™ zhroutilo celГ© tД›lo, nikdy se v ЕѕivotД› necГ­til tak bezmocnГЅ. VЕЎe se udГЎlo tak rychle, otcovi muЕѕi tam stГЎli, zmatenГ­, onД›mД›lГ­. Nikdo nevД›dД›l, co se dД›je. Ale Aidan to vД›dД›l. Hned si to uvД›domil.

StГЎle dvacet yardЕЇ daleko, Aidan byl zoufalГЅ, natГЎhl se k pasu, tasil dГЅku, kterou mu dal Motley, napЕ™ГЎhl se a hodil jГ­.

Dýka letěla vzduchem, točila se, leskla se ve světle a mířila na dívku. Ta vytáhla dýku, šklebila se a připravovala se Duncana znovu bodnout – když náhle Aidanova dýka našla svůj cíl. Aidanovi se alespoň ulevilo, když sledoval, že jí pronikla hřbetem ruky, viděl, jak vykřikla a pustila svou zbraň. Byl to pozemský křik, ale určitě ne Kyřin. Ať to byl kdokoli, Aidan ji odhalil.

OtoДЌila se a podГ­vala se na nД›j a v ten okamЕѕik se Aidan z hrЕЇzou dГ­val, jak se jejГ­ tvГЎЕ™ zmД›nila. DГ­vДЌina podoba byla nahrazena grotesknГ­ muЕѕskou tvГЎЕ™Г­, kterГЎ se stГЎle zvД›tЕЎovala, byla vД›tЕЎГ­, neЕѕ oni vЕЎichni. Aidanovi se v hrЕЇze otevЕ™ely oДЌi doЕЎiroka. To nebyla jeho sestra. Nebyl to nikdo jinГЅ, neЕѕ VelkГЅ a SvatГЅ Ra.

Duncanovi muЕѕi takГ© ЕЎokovanД› hledД›li. DГЅka, kterГЎ mu pronikla rukou, nД›jak pЕ™emД›nila jeho podobu, rozbila magickГ© kouzlo, kterГ© pouЕѕil, aby podvedl Duncana.

Ve stejnГЅ okamЕѕik BГ­lГЅ vyskoДЌil vpЕ™ed, letД›l vzduchem a pЕ™istГЎl na hrudi Ra svГЅmi ohromnГЅmi drГЎpy, aЕѕ padl nazad. VrДЌel, pes se mu zaboЕ™il do krku a ЕЎkrГЎbal ho. DrГЎpal ho do obliДЌeje, ГєplnД› Ra pЕ™ekvapil a zabrГЎnil, aby znovu na Duncana zaГєtoДЌil.

Ra bojoval na zemi, dГ­val se k nebi a kЕ™iДЌel slova jazykem, kterГ©mu Aidan nerozumД›l, musel prohlaЕЎovat nД›jakГ© starГ© zaЕ™Г­kadlo.

A pak Ra nГЎhle zmizel v oblГЎДЌku prachu.

VЕЎe, co z jeho tД›la zЕЇstalo, byla zkrvavД›lГЎ dГЅka, kterГЎ padla na zem.

A tam v kaluЕѕi krvi leЕѕel bez hnutГ­ AidanЕЇv otec.




KAPITOLA OSMГЃ


Vesuvius jel na sever krajinou, cválal na hřbetě koně, kterého ukradl poté, co zavraždil skupinu pandesianských vojáků – a od té doby řádil, ani se nezpomalil, když se hnal vesnicí za vesnicí, vraždil nevinné ženy a děti. V některých případech prošel vesnicí kvůli jídlu a zbraním; v jiných jen z radosti ze zabíjení. Doširoka se usmíval, když si vzpomněl na to, jak pálil vesnici za vesnicí. Pálil je na prach. Na Escalonu zanechá svůj otisk ať už půjde kamkoli.

Jak vyjížděl z poslední vesnice, Vesuvius zasténal a odhodil hořící pochodeň, s uspokojením sledoval, jak přistála na další střeše a zapálila další vesnici. Vystřelil z ní se škodolibou radostí. Byla to třetí vesnice, kterou během hodiny spálil. Kdyby mohl, všechny by je vypálil, kdyby mohl – ale měl něco urgentního na práci. Zabořil paty do třísel koně, odhodlaný setkat se se svými skřítky a vést je na poslední cestě jejich invaze. Nyní ho potřebovali víc než kdy předtím.

Vesuvius jel dál a dál, přešel velké planiny a vstoupil na sever Escalonu. Cítil, že se kůň pod ním unavuje, ale to ho jen přinutilo do něj hlouběji zabořit své paty. Bylo mu jedno, jestli ho užene k smrti – a vlastně doufal, že se mu to podaří.

Jak se slunce na nebi prodlouЕѕilo, Vesuvius cГ­til, Еѕe se blГ­ЕѕГ­ ke svГ©mu nГЎrodu skЕ™Г­tkЕЇ, kterГЅ ho ДЌekal; cГ­til to ve vzduchu. Velmi ho potД›ЕЎilo, kdyЕѕ pomyslel na svГ© lidi zde v Escalonu, kteЕ™Г­ byli koneДЌnД› na tГ©to stranД› PlamenЕЇ. Ale pЕ™esto jak jel, pЕ™emГЅЕЎlel, proДЌ jeho skЕ™Г­tkovГ© nynГ­ nebyli vГ­ce na jihu, nedrancujГ­ celou krajinu. Co je zastavilo? Byli jeho generГЎlovГ© tak nekompetentnГ­, Еѕe bez nД›j niДЌeho nedosГЎhli?

Vesuvius koneДЌnД› vyjel z dlouhГ©ho tГЎhlГ©ho lesa a v ten okamЕѕik mu poskoДЌilo srdce, kdyЕѕ vidД›l svГ© jednotky, kterГ© byly rozprostЕ™enГ© po planinГЎch Uru. DesГ­tky tisГ­c skЕ™Г­tkЕЇ se shromaЕѕДЏovaly, byl nadЕЎenГЅ, kdy vidД›l. Ale i tak byl zmatenГЅ: mГ­sto aby vyhlГ­Еѕeli vГ­tД›znД›, tito skЕ™Г­tkovГ© vypadali poraЕѕenД›, zoufale. Jak to?

Jak Vesuvius sledoval jeho lidi, kteЕ™Г­ tam jen tak stГЎli s rozДЌarovanГЅmi obliДЌeji. Bez nД›j se vЕЎichni zdГЎli bГЅt demoralizovanГ­, bojovnost je opustila. Nakonec Plameny byly dole a Escalon byl jejich. Na co ДЌekali?

Vesuvius se k nim koneДЌnД› dostal a jak vjel do davu, cvГЎlal mezi nimi, sledoval, jak se vЕЎichni otoДЌili pЕ™ekvapenД› a ve strachu a potom se na nД›j v nadД›ji podГ­vali. VЕЎichni ztuhli a hledД›li. VЕѕdy na nД› mД›l tento vliv.

Vesuvius seskoДЌil z konД› a bez zavГЎhГЎnГ­ pozvedl vysoko svou halapartnu, zatoДЌil se a usekl hlavu svГ©mu koni. KЕЇЕ€ tam jeЕЎtД› chvГ­li stГЎl bez hlavy a potom padl k zemi mrtev.

Vesuvius si pomyslel, Еѕe to je za to, Еѕe nejel dost rychle.

A kromД› toho vЕѕdy rГЎd zabil nД›co, kdyЕѕ nД›kam dorazil.

Vesuvius uvidД›l strach v oДЌГ­ch svГЅch skЕ™Г­tkЕЇ a maЕЎГ­roval k nim v rozhoЕ™ДЌenГ­, doЕѕadoval se odpovД›dГ­.

“Kdo vede tyto muže?” dožadoval se.

“Já, mylorde.”

Vesuvius se otoДЌil a spatЕ™il silnГ©ho, velkГ©ho skЕ™Г­tka, Suvese, jeho zГЎstupce v MardД›, kterГЅ se na nД›j dГ­val s desГ­tky tisГ­ci skЕ™Г­tky za sebou. Vesuvius si Е™Г­kal, Еѕe Suves se snaЕѕГ­ vypadat pyЕЎnД›, ale pЕ™esto se v jeho pohledu ukrГЅval strach.

“My jsme mysleli, že jsi mrtev, mylorde,” dodal, jako by to vysvětloval.

Vesuvius se zamraДЌil.

“Já neumírám,” odsekl. “Umírání je pro zbabělce.”

SkЕ™Г­tkovГ© se vЕЎichni dГ­vali se strachem a v tichosti, jak Vesuvius pevnД› uchopil a zase uvolnil svЕЇj stisk na halapartnД›.

“A proč jste zastavili tady?” dožadoval se. “Proč jste nezničili celý Escalon?”

Suves se dГ­val ve strachu stЕ™Г­davД› na svГ© muЕѕe a na Vesuvia.

“Byli jsme zastaveni, můj pane,” dodal konečně.

Vesuvius pocГ­til nГЎval zuЕ™ivosti.

“Zastaveni!?” odsekl. “Kým?”

Suves zavГЎhal.

“Ten, který se jmenuje Alva,” řekl konečně.

Alva. To jmГ©no hluboko rezonovalo ve VesuviovД› duЕЎi. NejvД›tЕЎГ­ ДЌarodД›j Escalonu. MoЕѕnГЎ ten, kterГЅ mГЎ vГ­ce moci, neЕѕ on.

“Vytvořil díru v zemi,” vysvětlil Suves. “Kaňon, který jsme nemohli přejít. Oddělil jih od severu. Příliš mnoho z nás při snaze přejít zemřelo. Já jsem útok odvolal, zachránil všechny skřítky, které dnes vidíš. Mně můžeš poděkovat za to, že byly jejich vzácné životy zachráněny. Já jsem zachránil náš národ. A za to, můj pane, tě žádám, abys mě povýšil a dal mi mé vlastní velení. Nakonec, tento národ ke mě nyní vzhlíží jako k vůdci.”

Vesuvius cГ­til, jak zaДЌГ­nГЎ zuЕ™it, aЕѕ mГЎlem vybuchl. Ruce se mu tЕ™ГЎsly, udД›lal dva rychlГ© kroky, zeЕЎiroka se rozmГЎchl svou halapartnou a odsekl Suvesovi hlavu.

Suves zkolaboval na zem, zatГ­mco se na nД›j zbytek skЕ™Г­tkЕЇ dГ­val v ЕЎoku a ve strachu.

“Tady,” odpověděl Vesuvius mrtvému skřítkovi, “máš své velení.”

Vesuvius si prohlГ©dl svЕЇj nГЎrod skЕ™Г­tkЕЇ s hnusem. ObeЕЎel si svГ© linie tam a zpД›t, dГ­val se do jejich tvГЎЕ™Г­, vyvolГЎval v nich strach a paniku tak, jak ho to bavilo.

Nakonec promluvil a jeho hlas znД›l spГ­ЕЎ jako zavrДЌenГ­.

“Před vámi leží velký jih,” zazněl svým temným hlasem, plný zuřivosti. “Ta země byla jednou naše, rabována našimi praotci. Ta země byla jednou Mardou. Ukradli to, co bylo naše.”

Vesuvius se zhluboka nadechl.

“Pro ty z vás, kdo se bojíte zaútočit, vyberu vaše jména a jména vašich rodin a pomalu budu každého z vás mučit, jednoho za druhým, a potom vás pošlu zemřít v jámě v Mardě. Ty z vás, kteří si přejete bojovat, zachránit své životy, získat zpět to, co vlastnili jednou vaši praotci, se ke mě nyní přidejte. Kdo je se mnou?” zakřičel.

ZaznД›lo mocnГ© skandovГЎnГ­, hlasitГЅ hЕ™mot mezi Е™adami, jednou Е™adou za druhou, kam aЕѕ dohlГ©dl, skЕ™Г­tkovГ©, kteЕ™Г­ zvedali svГ© halapartny a skandovali jeho jmГ©no.

“VESUVIUS! VESUVIUS! VESUVIUS!”

Vesuvius vГЎleДЌnД› vykЕ™ikl, otoДЌil se a utГ­kal na jih. Za sebou slyЕЎel zahЕ™mД›nГ­ jako hrom, hЕ™mД›nГ­ tisГ­cЕЇ skЕ™Г­tkЕЇ, kteЕ™Г­ ho nГЎsledovali, velkГЅ nГЎrod, odhodlanГЅ skoncovat jednou provЕѕdy s Escalonem.




KAPITOLA DEVГЃTГЃ


Kyra letД›la na zГЎdech Theona, hnala se na jih pЕ™es Mardu, pomalu se stГЎvala sama sebou, jak opouЕЎtД›la toto mГ­sto temnoty. CГ­tila se jeЕЎtД› silnД›jЕЎГ­, neЕѕ kdy pЕ™edtГ­m. V pravГ© ruce tЕ™Г­mala HЕЇl Pravdy, ze kterГ© zГЎЕ™ilo svД›tlo, kterГ© je oba obstupovalo. VД›dД›la, Еѕe to je zbraЕ€, kterГЎ je vД›tЕЎГ­, neЕѕ ona sama; byl to osudovГЅ nГЎstroj, kterГЅ ji naplЕ€oval svou mocГ­, pЕ™ikazovali si navzГЎjem. TЕ™Г­mat ji dД›lalo vesmГ­r vД›tЕЎГ­m, dД›lalo jГ­ samou vД›tЕЎГ­.

Kyra cГ­tila, jako by tЕ™Г­mala zbraЕ€, kterou mД›la tЕ™Г­mat jiЕѕ od doby, kdy se narodila. PoprvГ© v ЕѕivotД› chГЎpala, co jГ­ chybД›lo a cГ­tila se celistvГЎ. Ona a hЕЇl, tato tajemnГЎ zbraЕ€, kterou vyzvedla hluboko ze zemГ­ Mardy, byly jako jeden.

Kyra letД›la na jih, Theon se pod nГ­ zdГЎl takГ© vД›tЕЎГ­ a silnД›jЕЎГ­, zlost a odplata v jeho oДЌГ­ch byly stejnГ© jako v tД›ch jejГ­ch. Jak letД›li a letД›li, hodiny ubГ­haly, koneДЌnД› pЕ™Г­tmГ­ zaДЌalo ustupovat a zelenГЅ Escalon byl na dohled. KyЕ™ino srdce poskoДЌilo, kdyЕѕ spatЕ™ila svou domovinu; nikdy si nepomyslela, Еѕe ji znovu uvidГ­. CГ­tila tu nalГ©havost; vД›dД›la, Еѕe jejГ­ otec, pohlcenГЅ armГЎdou Ra, ji potЕ™ebuje na jihu; vД›dД›la, Еѕe pandesianЕЎtГ­ vojГЎci zaplavili zemi; vД›dД›la, Еѕe pandesianskГЎ flotila udeЕ™ila na Escalon z moЕ™e; vД›dД›la, Еѕe skЕ™Г­tci zaГєtoДЌili, miliГіny stvoЕ™enГ­ rvala jejГ­ zemi na kusy. Escalon byl v nesnГЎzГ­ch ve vЕЎech smД›rech.

Kyra zamrkala a snaЕѕila se vytlaДЌit z mysli pЕ™Г­ЕЎernou vzpomГ­nku na svou domovinu, rozervanou na kousky, tГЎhlГ© Гєseky ruin, suti a popela. A pЕ™esto, jak pevnД›ji sevЕ™ela hЕЇl, vД›dД›la, Еѕe tato zbraЕ€ je nadД›jГ­ pro vykoupenГ­. Mohla tato hЕЇl, Theon, a jejГ­ sГ­ly, skuteДЌnД› zachrГЎnit Escalon? Mohlo bГЅt nД›co, co bylo navЕѕdy pryДЌ, zachrГЎnД›no? Mohl Escalon vЕЇbec doufat v to, Еѕe se vrГЎtГ­ k tomu, ДЌГ­m kdysi byl?

To Kyra nevД›dД›la. Ale vЕѕdycky existovala nadД›je. To bylo to, co jГ­ jejГ­ otec vЕѕdy uДЌil: dokonce i v tu nejponuЕ™ejЕЎГ­ hodinu, kdyЕѕ byly vД›ci tak chmurnГ©, dokonce i kdyЕѕ se zdГЎly bГЅt zcela zniДЌenГ©, stГЎle byla nadД›je. VЕѕdy existovala jiskЕ™iДЌka Еѕivota, nadД›je, zmД›ny. Nic nebylo absolutnГ­. Dokonce ani destrukce.

Kyra letД›la a letД›la, cГ­tila, jak se v nГ­ budГ­ osud, cГ­tila nГЎval optimismu, cГ­tila se silnД›jЕЎГ­ s kaЕѕdГЅm dalЕЎГ­ okamЕѕikem. VzpomГ­nala a cГ­tila, Еѕe objevila nД›co hluboko v sobД› samГ©. VzpomnД›la si na to, jak proЕҐala pavoukovu pavuДЌinu a cГ­tila, Еѕe jak jГ­ proЕҐala, takГ© pЕ™eruЕЎila nД›co v sobД›. UЕѕ nebyla stejnou dГ­vkou, jakГЎ vyrostla v Tvrzi Volisu; uЕѕ nebyla dokonce stejnou dГ­vkou, kterГЎ se vydala do Mardy. NynГ­ se vracela jako Еѕena. Jako bojovnice.

Kyra se podГ­vala dolЕЇ skrze mraky, cГ­tila, jak se pod nГ­ mД›nГ­ krajina a vidД›la, Еѕe se koneДЌnД› dostali na hranice, kde kdysi stГЎly Plameny. Jak si prohlГ­Еѕela velkou jizvu v tГ©to krajinД›, zaujal ji pohyb tam dole.

“Níž, Theone.”

Vrhli se pod tД›ЕѕkГЎ mraДЌna a ЕЎero se rozplynulo, jejГ­ srdce nadskoДЌilo, kdyЕѕ znovu spatЕ™ila zemi, kterou milovala. Byla nadЕЎenГЎ, kdyЕѕ uvidД›la vlastnГ­ pЕЇdu, kopce a stromy, kterГ© poznГЎvala, vЕЇni vzduchu Escalonu.

Ale přesto, když se znovu podívala, zabolelo ji u srdce. Tam dole byly milióny skřítků, kteří zaplavovali její zemi a hnali se na jih směrem od Mardy. Připomínalo to masovou migraci bestií, jejich hřmění byl slyšitelné dokonce i zde. Když to viděla, nevěděla, jak by její národ dokázal přestát takový útok. Věděla, že jí její lid potřebuje – a to rychle.

Kyra cГ­tila, jak jГ­ bzuДЌГ­ v ruce HЕЇl Pravdy, potom zaДЌala pГ­skat vysokГЅm tГіnem. CГ­tila, jak ji povolГЎvГЎ do akce a doЕѕaduje se Гєderu. NevД›dД›la, jestli ona velГ­ holi nebo hЕЇl velГ­ jГ­.

Kyra zamГ­Е™ila hЕЇl smД›rem k zemi a v tom z nГ­ vyletД›lo zahЕ™mД›nГ­. Bylo to jako by tЕ™Г­mala hrom a blesky v dlani. Sledovala fascinovanД›, jak intenzivnГ­ koule svД›tla vystЕ™elila z hole a hnala se dolЕЇ k zemi.

Stovky skЕ™Г­tkЕЇ se zastavily a pohlГ©dly vzhЕЇru a ona v jejich oДЌГ­ch spatЕ™ila paniku a horor, jak se podГ­vali vzhЕЇru na kouli svД›tla, kterГЎ se k nim hnala z nebes. NemД›li ДЌas utГ­kat.

NГЎsledovala exploze tak silnГЎ, Еѕe vlna od zemД› zahГЅbala i Theonem a Kyrou. Koule svД›tla dopadla na zem sГ­lou komety, kterГЎ narazila. Jak narazila, tisГ­ce skЕ™Г­tkЕЇ padly, srovnГЎni ze zemГ­ do nekoneДЌna se tГЎhnoucГ­ vlny svД›tla.

Kyra si užasle prohlížela hůl. Byla připravená znovu udeřit a vyhladit armádu skřítků – když nad ní zaznělo příšerné zahřmění. Pohlédla vzhůru a byla v šoku, když spatřila ohromnou tvář šarlatového draka, který se vynořil z mraků – a tucet dalších za ním. Příliš pozdě si uvědomila, že ti draci je hledali.

PЕ™edtГ­m, neЕѕ na nД› mohla Kyra udeЕ™it svou holГ­, drak se natГЎhl a ohnal se po Theonovi svГЅmi drГЎpy. Theon byl neДЌekanД› zastiЕѕen a roztoДЌil se ve vzduchu kvЕЇli ohromnГ© rГЎnД›.

Kyra se drЕѕela jako o Еѕivot, zatГ­mco se motali, tГ©mД›Е™ mimo kontrolu. Theonova kЕ™Г­dla byla vzhЕЇru nohama, zatГ­mco se snaЕѕil vyrovnat a znovu a znovu se otГЎДЌel, Kyra se jen tak tak drЕѕela za jeho ЕЎupiny, aЕѕ se mu koneДЌnД› podaЕ™ilo se vyrovnat.

Theon v obranД› zaburГЎcel i pЕ™esto, Еѕe byl menЕЎГ­, neЕѕ ta banda a vyrazil vzhЕЇru beze strachu na draka, kterГЅ se po nД›m ohnal. Drak byl pЕ™ekvapenГЅ, Еѕe se mu chce menЕЎГ­ Theon pomstГ­t a pЕ™edtГ­m, neЕѕ staДЌil zareagovat, Theon zanoЕ™il zuby do jeho ocasu.

VelkГЅ drak vykЕ™ikl, jak mu Theon ukousl ocas. ChvГ­li letД›l bez ocasu a potom ztratil rovnovГЎhu a padal stЕ™emhlav hlavou dolЕЇ pЕ™Г­mo na zem. PЕ™istГЎl s rГЎnou a vytvoЕ™il krГЎter a mraДЌna prachu.

Kyra pozvedla svou hЕЇl, cГ­tila, jak jГ­ pГЎlГ­ v dlani, rozmГЎchla se jГ­, kdyЕѕ se na ni vrhli dalЕЎГ­ tЕ™i draci. Sledovala kouli svД›tla, kterГЎ z nГ­ vyrazila a narazila tЕ™em drakЕЇm do tvГЎЕ™e. Ti zapiЕЎtД›li, zastavili se ve vzduchu a zaДЌali se ohГЎnД›t. ZnehybnД›li a potom zaДЌali padat dolЕЇ jako kamenГ­, aЕѕ takГ© narazili s rГЎnou na zem a byli mrtvГ­.

Kyra byla uЕѕaslГЎ svou silou. SkuteДЌnД› HЕЇl Pravdy prГЎvД› zabila tЕ™i draky jedinou ranou?

Kyra pozvedla znovu hЕЇl, kdyЕѕ se objevil tucet dalЕЎГ­ch drakЕЇ, a pak ji dala dolЕЇ, oДЌekГЎvala, Еѕe je skolГ­, kdyЕѕ ale byla najednou pЕ™ekvapenГЎ, kdyЕѕ v ruce pocГ­tila pЕ™Г­ЕЎernou bolest. OtoДЌila se a vЕЎimla si v rohu oka, Еѕe se po nГ­ zezadu ohnal drak a jeho drГЎpy zasГЎhly hЕ™bet jejГ­ ruky. Znovu ji sekl, aЕѕ jГ­ vytryskla krev, zatГ­mco ve stejnГ©m pohybu chytil HЕЇl Pravdy a vytrhl jГ­ ji z rukou.

Kyra zakЕ™iДЌela, vГ­ce zhrozena tГ­m, Еѕe ztratila hЕЇl, neЕѕ bolestГ­. BezmocnД› sledovala, jak drak odletД›l a vzal pryДЌ jejГ­ hЕЇl. Drak ji potom pustil a ona s hrЕЇzou sledovala, jak hЕЇl letГ­ vzduchem, toДЌГ­ se a padГЎ k zemi. HЕЇl, kterГЎ byla jedinou nadД›jГ­ Escalonu, bude zniДЌena.

A Kyra byla nynГ­ bezbrannГЎ proti hejnu drakЕЇ, kteЕ™Г­ byli pЕ™ipraveni ji roztrhat na kusy.




KAPITOLA DESГЃTГЃ


Lorna cГ­tila nalГ©havost, rychle krГЎДЌela kempem, Duncanovi muЕѕi se pЕ™ed nГ­ rozestupovali. Merk krГЎДЌel po jejГ­m boku, spoleДЌnД› se Sovosem a doprovГЎzenГЅ tuctem muЕѕЕЇ ze ZtracenГЅch OstrovЕЇ, bojovnГ­ky, kteЕ™Г­ se odlouДЌili od ostatnГ­ch a pЕ™idali se k nim na jejich cestД› ze ZГЎtoky Smrti, zpД›t do zemД›, celou cestu aЕѕ sem, v pouЕЎti, kolem Leptusu. Lorna je sem samostatnД› vedla, vД›dД›la, Еѕe ji Duncan potЕ™ebuje.

Jak se pЕ™iblГ­Еѕila, Lorna spatЕ™ila, jak na ni Duncanovi muЕѕi pЕ™emГЅЕЎlivД› hledГ­. UdД›lali pro ni mГ­sto, kdyЕѕ koneДЌnД› doЕЎla na malou mГЅtinu, kde leЕѕel Duncan. UstaranГ­ bojovnГ­ci byli shromГЎЕѕdД›ni kolem nД›j, kleДЌeli po jeho boku, vЕЎichni vГЎЕѕnД› v obavГЎch o jejich umГ­rajГ­cГ­ho vЕЇdce. UvidД›la Anvina a Aidana, kteЕ™Г­ plakali, BГ­lГ©ho u jejich nohou, vydГЎvali jedinГЅ zvuk v tГ­ЕѕivГ©m tichu.

“Kdo jsi a proč sem přicházíš?” zeptali se tvrdě Duncanovi bojovníci.

“Jsem dcera Krále Tarnise,” odpověděla autoritativně. “Duncan se pokusil zachránit mého otce. Přišla jsem mu tu laskavost vrátit.”

MuЕѕ vypadal pЕ™ekvapenД›.

“Jeho zranění je smrtelné,” řekl bojovník. “Viděl jsem to mnohokrát v bitvě. Už se nemůže uzdravit.”

NynГ­ se zamraДЌila Lorna.

“Ztrácíme čas. Chcete, aby zde Duncan zemřel a vykrvácel? Nebo se ho mám pokusit vyléčit?”




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694423) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения