Читать онлайн книгу "Falešná Chrabrost"

FaleЕЎnГЎ Chrabrost
Morgan Rice


KrГЎlovГ© a ДЊarodД›jovГ© #4
Dění nabité fantasií, které dozajista potěší příznivce předešlých románů Morgan Rice, a také nadšence tvorby, jako například Cyklus dědictví od Christophera Paolini.. Příznivci fikce pro mladistvé budou doslova pohlceni tímto nejnovějším dílem autorky a budou prahnout po její další tvorbě. The Wanderer, A Literary Journal (o knize Vzestup draků) FALEŠNÁ CHRABROST je čtvrtou knihou z epické fantasy ságy KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ! V knize FALEŠNÁ CHRABROST se Kyra pomalu vrací z hranice života a smrti, vyléčená Kylovou láskou a tajemnou silou. On se pro ni obětuje a ona znovu získá svou sílu – ale ne bez důsledků. Snaží se z Alvy získat informaci o tajemství jejího rodu a konečně zjistí vše o své matce. Když získá příležitost vypátrat zdroj své síly, musí se Kyra rozhodnout: zda dokončit svůj trénink nebo cestu, aby pomohla svému otci, který je uvězněn v žaláři hlavního města a čeká na svou popravu. Aidan, s Motleym po svém boku, také touží po tom osvobodit svého otce, který je lapen v nebezpečném hlavním městě, zatímco Merk, který je na druhém konci království, a který je užaslý z toho, co objevil ve Věži Ur, se připravuje na ohromnou invazi skřítků. Jeho Věž je obklopena a musí bojovat po boku ostatních Hlídačů, bránit nejvzácnější relikvii jeho národa. Dierdra se ocitne před plnou pandesianskou invazí v jejím obléhaném městě Ur. Jak je všude kolem ní jí vzácné město ničeho, musí se rozhodnout, zda uprchnout nebo zda udělat poslední odvážný krok. Alec se mezitím ocitne na moři se svým nově objeveným záhadným přítelem, plují do země, kde nikdy předtím nebyli a která je ještě záhadnější, než jeho společník. Zde se konečně dozví o svém osudu – a o poslední naději pro Escalon. Se svou silnou atmosférou a ucelenými postavami je FALEŠNÁ CHRABROST ohromující ságou o rytířích a bojovnících, králech a Lordech, o cti a udatnosti, kouzlu, osudu, nestvůrách a dracích. Je to příběh lásky a zlomených srdcí, zklamání, tužeb a zrady. Je to vrcholná fantasy, která nás zve do světa, na který už nikdy nezapomeneme, do světa, který osloví čtenáře obou pohlaví a každého věku. KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ – Kniha pátá – bude již brzy k dostání. Pokud jste si mysleli, že po skončení ságy Čarodějova prstenu již není pro co žít, pak jste na omylu. V příběhu VZESTUP DRAKŮ přichází Morgan Rice s příslibem další vynikající série, kde nám umožňuje ponořit se do fantazie o skřítcích a dracích, chrabrosti, cti, kuráže, kouzla a víry ve vlastní osud. Morgan se znovu podařilo vykreslit silné postavy, které nás nutí je povzbuzovat na každé stránce… Dílo najde své místo v knihovnách všech příznivců dobře psané fantasy literatury. Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (o knize Vzestup draků)







FALEЕ NГЃ CHRABROST



(SÁGA KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ —KNIHA Č. 4)



MORGAN RICE


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ prozatГ­m 11 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller, sklГЎdajГ­cГ­ se prozatГ­m ze 2 knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, obsahujГ­cГ­ prozatГ­m 4 knihy. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v audio i tiЕЎtД›nГ© verzi a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.

Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com) , kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


Ohlasy na tvorbu Morgan Rice



“Pokud jste si mysleli, že po skončení ságy ČARODĚJOVA PRSTENU již není pro co žít, pak jste na omylu. V knize VZESTUP DRAKŮ Morgan Rice přichází s příslibem další vynikající série, kde nám umožňuje ponořit se do fantazie o skřítcích a dracích, chrabrosti, cti, kuráže, kouzla a víry ve vlastní osud. Morgan se znovu podařilo vykreslit silné postavy, které nás nutí je povzbuzovat na každé stránce….Dílo najde své místo v knihovnách všech příznivců dobře psané fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews

Roberto Mattos



“ Kniha VZESTUP DRAKŮ je úspěchem – hned od samotného začátku.... Je to mimořádná fantasy...a začíná, jak se očekává, bojem hlavního hrdiny, který hladce vpluje mezi širší okruh rytířů, draků, kouzlo a nestvůry, a také do svého osudu....Najdeme zde všechny požitky bujné fantasy, od vojáků a bitev, až k rozporu se sobě samými....Doporučená volba pro každého, kdo si umí vychutnat epické fantasy dílo, které je plné silných a věrohodných dospívajících hrdinů.”

--Midwest Book Review

D. Donovan, eBook Reviewer



“Dění nabité fantasií, které dozajista potěší příznivce předešlých románů Morgan Rice, a také nadšence tvorby, jakou je například CYKLUS DĚDICTVÍ od Christophera Paolini.... Příznivci fikce pro mladistvé budou doslova pohlceni tímto nejnovějším dílem autorky a budou prahnout po další tvorbě.”

--The Wanderer, A Literary Journal (o knize Vzestup drakЕЇ)



“Čtivá fantasy, která spřádá mysteriózní elementy s intrikami a tvoří tak jedinečný příběh. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



“V tГ©to akcГ­ nabitГ© prvnГ­ knize epickГ© fantasy sГ©rie ДЊarodД›jЕЇv prsten (kterГЎ mГЎ momentГЎlnД› jiЕѕ 14 svazkЕЇ), Rice pЕ™edstavuje ДЌtenГЎЕ™ЕЇm ДЌtrnГЎctiletГ©ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehoЕѕ sen je stГЎt se vojГЎkem StЕ™Г­brnГЅch, elitnГ­ jednotky rytГ­Е™ЕЇ, kterГЎ slouЕѕГ­ krГЎli….VypravД›ДЌskГЅ styl Morgan Rice je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h poutavГЅ.”

--Publishers Weekly


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

VZESTUP STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

TГЌHA CTI (Kniha ДЌ.3)

FALEЕ NГЃ CHRABROST (Kniha ДЌ.4)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)















Poslechněte si sérii KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ v audio formátu!


Copyright В© 2015 by Morgan Rice

VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo ЕѕГЎdnou formou ДЌi mГ©diem vysГ­lГЎna nebo uklГЎdГЎna v databГЎzГ­ch ДЌi ГєloЕѕnГЅch systГ©mech, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora.

Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo pЕ™edГЎvГЎn jinГЅm lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si, prosГ­m, dalЕЎГ­ kopie pro kaЕѕdГ©ho pЕ™Г­jemce. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a zakupte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu vynaloЕѕila.

Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, postavy, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo zesnulГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

ObrГЎzek na pЕ™ebalu Copyright St. Nick, pouЕѕit s licencГ­ Shutterstock.com.


OBSAH



KAPITOLA PRVNГЌ (#u4145eb16-b2d2-58bf-a81f-28d8c1ce3d8c)

KAPITOLA DRUHГЃ (#u2b491c95-5baf-5701-8864-4d562ec77f3a)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#u1429de2a-b7bb-5a2f-920b-f775e57c6259)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u842204d9-a15b-5e3f-acfa-220471d038d0)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#u5945adae-fbb2-5cdf-af24-b60f66c679a7)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#ue1c9aeca-5992-5314-bc79-a204eb81a700)

KAPITOLA SEDMГЃ (#u54652a7d-6039-5cf1-a1c2-dfd0b43253bd)

KAPITOLA OSMГЃ (#u49d3873c-8008-5bd3-8bee-741043271b56)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#uf8cb2bf4-31f6-5fe3-950e-88e5012aad36)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)


"Chrabrost je vГ­ce neЕѕ ДЌГ­slo."

Flavius Vegetius Renatus




KAPITOLA PRVNГЌ


DveЕ™e cely se zavЕ™ely a Duncan pomalu otevЕ™el oДЌi a pЕ™ГЎl si, aby tak neuДЌinil. V hlavД› mu tepalo, jedno oko nemohl otevЕ™Г­t a marnД› se snaЕѕil setЕ™ГЎst pocit Гєnavy, chtД›lo se mu spГЎt. Jeho zdravГЅm okem mu projela ostrГЎ bolest, jak se opЕ™el o chladnou tvrdou skГЎlu. KГЎmen. LeЕѕel na studenГ©m a vlhkГ©m kameni. Pokusil se posadit, pocГ­til, jak ho za zГЎpД›stГ­ a kotnГ­ky zatahalo Еѕelezo, kterГ© Е™inДЌelo a okamЕѕitД› si to uvД›domil: byl spoutГЎn. Byl v ЕѕalГЎЕ™i.

Stal se vД›znД›m.

Jak Duncan uslyЕЎel vzdГЎlenГЅ zvuk pochodujГ­cГ­ch bot, kterГЅ se odrГЎЕѕel nД›kde v ДЌernotД›, jeЕЎtД› vГ­ce otevЕ™el oДЌi. Pokusil se zorientovat. Byla zde tma, kamennГ© zdi byly tlumenД› nasvГ­ceny vzdГЎlenГЅmi pochodnД›mi, malГЅm paprskem sluneДЌnГ­ho svitu z okna, kterГ© bylo pЕ™Г­liЕЎ vysoko na to, aby ho vidД›l. BledГ© svД›tlo prosvГ­talo dolЕЇ, stroze a osamД›le, jako by bylo ze svД›ta na mГ­le vzdГЎlenГ©ho. UslyЕЎel v dГЎlce kapat vodu, ЕЎoupГЎnГ­ bot, a jen stД›ЕѕГ­ rozpoznal kontury cely. Byla rozlehlГЎ, s kamennГЅmi klenutГЅmi stД›nami, a s pЕ™Г­liЕЎ mnoha tmavГЅmi kouty, kterГ© mizely do temnoty.

Z let, která strávil v hlavním městě, Duncan okamžitě věděl, kde je: královská věznice. Místo, kam posílali nejhorší kriminálníky království, nejsilnější nepřátele, aby zde promarnili zbytek svých dnů – nebo vyčkali na popravu. Duncan sem sám poslal mnoho mužů, když zde sloužil, na žádost Krále. Bylo to místo, které dobře znal, ze kterého se zajatci už nevraceli.

Duncan se pokusil pohnout, ale jeho pouta mu to neumoЕѕnila, zaЕ™ezГЎvala se do jeho zhmoЕѕdД›nГЅch a krvavГЅch zГЎpД›stГ­ a kotnГ­kЕЇ. Ale to ho trГЎpilo ze vЕЎeho nejmГ©nД›; jeho celГ© tД›lo ho bolelo a pulzovalo v nД›m, cГ­til tolik bolesti, Еѕe ani nemohl rozЕЎifrovat, kde ho to bolelo nejvГ­ce. CГ­til, jako by mu dal nД›kdo tisГ­c ran holГ­, jako by po nД›m dupala armГЎda konГ­. Bolelo ho jen se nadechnout a on zatЕ™ГЎsl hlavou, aby to zmizelo. Ale nezmizelo.

Jak zavЕ™el oДЌi, olГ­zl si popraskanГ© rty, probleskla Duncanovi vidina. ObklГ­ДЌenГ­. Bylo to vДЌera? PЕ™ed tГЅdnem? UЕѕ si nemohl vzpomenout. Byl podveden, obklГ­ДЌen, obelstД›n faleЕЎnГЅmi sliby. VД›Е™il Tarnisovi a Tarnis byl takГ© zabit pЕ™ed jeho vlastnГ­ma oДЌima.

Duncan si vzpomnД›l na to, jak vЕЎichni jeho muЕѕi upustili na jeho pЕ™Г­kaz zbranД›; vzpomnД›l si, jak byl spoutГЎn; a co bylo nejhorЕЎГ­, vzpomnД›l si na vraЕѕdu svГЅch synЕЇ.

Znovu zatЕ™ГЎsl hlavou, a znovu a znovu, zatГ­mco bolestivД› kЕ™iДЌel, bezvГЅslednД› se snaЕѕil sestЕ™ГЎst z hlavy tu vidinu. SedД›l s hlavou v dlanГ­ch, s lokty na kolenou, a pЕ™i tГ© myЕЎlence naЕ™Г­kal. Jak mohl bГЅt tak hloupГЅ? Kavos ho varoval a on na to varovГЎnГ­ nedbal, byl naivnД› optimistickГЅ, myslel, Еѕe to bude tentokrГЎt jinГ©, Еѕe mЕЇЕѕe aristokratЕЇm vД›Е™it. A vedl svГ© muЕѕe pЕ™Г­mo do pasti, pЕ™Г­mo do hadГ­ho hnГ­zda.

Duncan se za to nenГЎvidД›l vГ­c, neЕѕ mohl vЕЇbec vyjГЎdЕ™it. Jen litoval, Еѕe je stГЎle naЕѕivu, Еѕe tam se svГЅmi syny nezemЕ™el a se vЕЎemi ostatnГ­mi, kterГ© zklamal.

Kroky znД›ly hlasitД›ji a Duncan se podГ­val vzhЕЇru a zamЕѕoural do tmy. Pomalu se vynoЕ™ila silueta muЕѕe, kterГЎ zastГ­nila pruh sluneДЌnГ­ho svД›tla, pЕ™iЕЎel na nД›kolik stop blГ­zko. Jak se muЕѕova tvГЎЕ™ objevila, Duncan se nad tГ­m zjevem zhrozil. MuЕѕ, kterГЅ byl ve svГ©m aristokratickГ©m obleДЌenГ­ snadno rozpoznatelnГЅ, mД›l stejnГ© vzezЕ™enГ­, kterГ© mД›l, kdyЕѕ navrhoval, aby se Duncan ujal krГЎlovskГ© moci, kdyЕѕ se pokouЕЎel podvГ©st svГ©ho otce. Enis. TarnisЕЇv syn.

Enis pЕ™ed Duncanem poklekl, v obliДЌeji se mu zobrazil samolibГЅ, vГ­tД›znГЅ ГєsmД›v, jeho vertikГЎlnГ­ jizva na uchu byla zЕ™etelnГЎ, jak se dГ­val svГЅma ГєskoДЌnГЅma, propadlГЅma oДЌima. Duncan pocГ­til vlnu odporu, hoЕ™Г­cГ­ touhu po odplatД›. ZaЕҐal pД›sti, chtД›l se na toho chlapce vrhnout a svГЅma vlastnГ­ma rukama ho roztrhat na kousky, tohoto chlapce, kterГЅ byl zodpovД›dnГЅ za smrt jeho synЕЇ, za uvД›znД›nГ­ jeho muЕѕЕЇ. JedinГ©, co mu na tomto svД›tД› brГЎnilo pЕ™ed tГ­m, aby ho nezabil, byly okovy.

“Ostuda ze železa,” poznamenal s úsměvem Enis. “Já tady kousek od tebe klečím a ty se mě nemůžeš ani dotknout.”

Duncan se na nД›j dГ­val a pЕ™ГЎl si, aby mohl promluvit, ale byl pЕ™Г­liЕЎ unavenГЅ na to, aby dal dohromady slova. V krku mД›l pЕ™Г­liЕЎ sucho, jeho rty byly pЕ™Г­liЕЎ vyschlГ© a potЕ™eboval si uchovat energii. PЕ™emГЅЕЎlel, kolik dnЕЇ uЕѕ je bez vody a jak dlouho uЕѕ je tady dole. Tento podraznГ­k stejnД› nestojГ­ za Е™eДЌ.

Enis tu nenГ­ bezdЕЇvodnД›; bylo jasnГ©, Еѕe nД›co chtД›l. Duncan si nedД›lal iluze: to vД›dД›l, aЕҐ uЕѕ chce tento chlapec Е™Г­ci cokoli, jeho poprava se rГЅsuje. A to je stejnД› to, co si pЕ™eje. NynГ­, kdyЕѕ jsou jeho synovГ© mrtvГ­, jeho muЕѕi uvД›znД›ni, na tomto svД›tД› uЕѕ nic nemГЎ, nenГ­ ЕѕГЎdnГЅ jinГЅ zpЕЇsob, jak utГ©ci pЕ™ed svou vinou.

“Jsem zvědavý,” řekl Enis svým úlisným hlasem. “Jaký je to pocit? Jaký je pocit, podvést všechny, koho znáš a miluješ, všechny, kdo ti věřili?”

Duncan pocГ­til, jak v nД›m byla zaЕѕehnuta zloba. UЕѕ nemohl dГ©le mlДЌet a nД›jak se mu podaЕ™ilo shromГЎЕѕdit sГ­lu a promluvit.

“Já jsem nikoho nepodvedl,” podařilo se mu říci, jeho hlas byl chraptivý a křaplavý.

“Ne?” odsekl Enis a toto si zjevně užíval. “Oni ti věřili. Přivedl jsi je přímo do obklíčení a ke kapitulaci. Zbavil jsi je té poslední věci, která jim zbývala: pýchy a cti.”

Duncan s kaЕѕdГЅm nГЎdechem zuЕ™il.

“Ne,” konečně odpověděl po dlouhém a těžkém tichu. “Ty jsi tím, který je o to obral. Já jsem věřil tvému otci a on věřil tobě.”

“Důvěra,” smál se Enis. “Jak naivní koncept. Opravdu bys dal lidský život v důvěře všanc?”

Znovu se zasmГЎl, zatГ­mco Duncan supД›l.

“Lídři nedůvěřují,” pokračoval. “Lídři zpochybňují. To je jejich práce, být skeptický ve jménu svých mužů. Váleční vůdci chrání muže před bitvou – ale lídři musí muže chránit před podvodem. Ty nejsi lídr. Ty jsi je všechny zklamal.”

Duncan se zhluboka nadechl. ДЊГЎst z nД›j si nemohla pomoci a cГ­tila, Еѕe mГЎ Enis pravdu, i kdyЕѕ si to nechtД›l pЕ™iznat. Zklamal svГ© muЕѕe a byl to ten nejhorЕЎГ­ pocit v jeho ЕѕivotД›.

“Tak proto jsi sem přišel?” odpověděl konečně Duncan. “Aby sis vychutnával svůj podvod?”

Chlapec se usmГЎl oЕЎlivГЅm a dГЎbelskГЅm ГєsmД›vem.

“Ty jsi teď můj poddaný,” odpověděl. “Já jsem tvůj nový Král. Mohu jít kamkoli, kdykoli se mi zachce, když mám k tomu důvod, nebo úplně bezdůvodně. Možná se na tebe chci jenom podívat tady v žaláři a vidět, jak jsi zničený.”

Duncan vydechl, kaЕѕdГЅ dech ho bolel, nebyl s to uhlГ­dat svou zlost. ChtД›l zranit tohoto muЕѕe vГ­c neЕѕ s kГЅm se kdy setkal.

“Е?ekni mi,” Е™ekl Duncan, kterГЅ mu chtД›l ublГ­Еѕit. “JakГЅ to byl pocit, zabГ­t svГ©ho otce?”

EnisЕЇv vГЅraz ztvrdl.

“Ani ne zpola tak dobrý, jako až budu přihlížet, jak umíráš na šibenici,” odpověděl.

“Tak to udělej teď,” řekl Duncan a myslel to vážně.

Enis se ale usmГЎl a zatЕ™ГЎsl hlavou.

“Nebudeš to mít tak snadné,” odpověděl. “Nejprve se budu dívat, jak trpíš. Nejprve chci, abys viděl, co se stane s tvou milovanou zemí. Tvoji synové jsou mrtví. Tvoji vůdci jsou mrtví. Anvin a Durge a všichni tvoji muži u Jižní brány jsou mrtví. Milión pandesianů vtrhl mezi náš národ.”

Duncanovo srdce pЕ™i tД›ch slovech zabolelo. ДЊГЎst z nД›j pЕ™emГЅЕЎlela, jestli je to trik, ale on cГ­til, Еѕe to byla vЕЎechno pravda. CГ­til, jak sГЎm klesГЎ hloubД›ji k zemi s kaЕѕdГЅm prohlГЎЕЎenГ­m.

“Všichni tvoji muži jsou uvězněni a Ur je bombardován z moře. Tak vidíš, mizerně jsi zklamal. Escalon je na tom hůře, než kdy předtím a ty nemůžeš vinit nikoho jiného, jen sebe.”

Duncan se hrЕЇzou zatЕ™ГЎsl.

“A jak dlouho,” zeptal se Duncan, “než se proti tobě velký utlačovatel obrátí? Opravdu si myslíš, že budeš výjimka, že utečeš hněvu Pandesie? Že ti dovolí stát se Králem? Vládnout jako jednou vládl tvůj otec?”

Enis se doЕЎiroka odhodlanД› usmГЎl.

“Já vím že to udělají,” řekl.

Naklonil se blГ­zko, tak blГ­zko, Еѕe Duncan cГ­til jeho ЕЎpatnГЅ dech.

“Já jsem s nimi uzavřel dohodu. Velmi zvláštní dohodu, abych si pojistil svou moc, dohodu, která pro ně znamená přÍliš mnoho, než aby ji odmítli.”

Duncan se nechtД›l ani zeptat, co to je, ale Enis se zeЕЎiroka usmГЎl a naklonil se k nД›mu.

“Tvá dcera,” zašeptal.

Duncanovy oДЌi se rozЕЎГ­Е™ily.

“Opravdu sis myslel, že přede mnou můžeš utajit, kde je?” tlačil na něj Enis. “Jak spolu hovoříme, Pandesiané ji obkličují. A ten dar mě upevní u moci.”

Duncanova pouta zacinkala, zvuk se ozГЅval celГЅm ЕѕalГЎЕ™em, jak bojoval vЕЎГ­ svou silou, aby se osvobodil a zaГєtoДЌil, plnГЅ zoufalstvГ­, kterГ© nemohl unГ©st.

“Proč jsi přišel?” zeptal se Duncan, který se cítil mnohem starší, měl zlomený hlas. “Co ode mě chceš?”

Enis se zaЕЎklebil. Na dlouho se odmlДЌel a nakonec si povzdychl.

“Věřím, že můj otec od tebe něco chtěl,” řekl pomalu. “Nepovolal by tě, nedohodl by tu smlouvu, pokud by od tebe nic nechtěl. Nabídl ti velké vítězství s Pandesiany – a na oplátku si něco vyžádal. Co? Co to bylo? Jaké tajemství skrýval?”

Duncan se na nД›j rozhodnД› dГ­val, uЕѕ mu to bylo jedno.

“Tvůj otec si něco přál,” řekl, aby ho tím dráždil. “Něco ušlechtilého a posvátného. Něco, s čím se mohl svěřit jen mě. Ne svému vlastnímu synovi. Nyní vím, proč.”

Enis se uЕЎklГ­bl a zrudl.

“Jestli mí muži za něco zemřeli,” pokračoval Duncan, “tak to bylo za čest a důvěru – kterou bych já nikdy nezklamal. A proto se to nikdy nedozvíš.”

EnisЕЇv vГЅraz potemnД›l a Duncan byl rГЎd, kdyЕѕ vidД›l, jak se rozhoЕ™ДЌil.

“Stále chceš strážit tajemství mého mrtvého otce, muže, který podvedl tebe a všechny tvé muže?”

“Ty jsi mě podvedl,” opravil ho Duncan, “ne on. Ty, na druhé straně, nejsi nic. Jsi jen stín svého otce.”

Enis se zamraДЌil. Pomalu se napЕ™Г­mil, naklonil se a odplivl si vedle Duncana.

“Ty mi řekneš, co chtěl,” trval na svém. “Co – nebo koho – se snažil skrýt. Jestli mi to řekneš, možná budu milosrdný a osvobodím tě. Jestli ne, nejen, že tě sám povedu na popraviště, ale ujistím se, že zemřeš tou nejhrůznější možnou cestou. Výběr je na tobě a není cesty zpět. Dobře o tom přemýšlej, Duncane.”

Enis se otoДЌil, Еѕe odejde, ale Duncan na nД›j zavolal.

“Můžeš znát mou odpověď hned, jestli chceš,” odpověděl Duncan.

Enis se otoДЌil se spokojenГЅm vГЅrazem v obliДЌeji.

“Vyberu si smrt,” odpověděl a poprvé se mu podařilo se usmát. “Nakonec, čest je víc, než smrt.”




KAPITOLA DRUHГЃ


Dierdra si otГ­rala z ДЌela pot, zatГ­mco pracovala v kovГЎrnД›, najednou se posadila, ЕЎkubla sebou kvЕЇli burГЎcejГ­cГ­mu zvuku. Byl to odliЕЎnГЅ zvuk, takovГЅ, kterГЅ ji znervГіznД›l, zvuk, kterГЅ byl slyЕЎet pЕ™es hluk vЕЎech buЕЎГ­cГ­ch kladiv o kovadliny. VЕЎichni muЕѕi a Еѕeny kolem nГ­ se takГ© zastavili, poloЕѕili svГ© nedokonДЌenГ© zbranД› a zmatenД› vyhlГ­Еѕeli.

ZaznД›l znovu, znД›l jako blesk, kterГЅ se valГ­ vД›trem, znД›lo to jako by se samotnГЎ zemД› trhala na kusy.

A potom znovu.

KoneДЌnД› si to Dierdra uvД›domila: ЕѕeleznГ© zvony. VyzvГЎnД›ly, nahГЎnД›ly jГ­ strach, jak znovu a znovu dunД›ly, rozprostГ­raly se mД›stem. Byly to varovnГ© zvony, znaДЌГ­cГ­ nebezpeДЌnГ­. VГЎleДЌnГ© zvony.

VЕЎichni lidГ© z Uru najednou vyskoДЌili od svГЅch stolЕЇ a spД›chali ven z tvrze, vЕЎichni to chtД›li dychtivД› vidД›t. Dierdra byla mezi prvnГ­mi, jejГ­ dГ­vky se k nГ­ pЕ™idali, pЕ™idal se i Marco a jeho pЕ™ГЎtelГ© a vЕЎichni vybД›hli ven na ulice, zaplavenГ© starostlivГЅmi obyvateli, vЕЎichni se hnali ke kanГЎlЕЇm, aby lГ©pe vidД›li. Dierdra se v oДЌekГЎvГЎnГ­ dГ­vala vЕЎude, ДЌekala, Еѕe zvony zaznД›ly a ona uvidГ­, jak je jejГ­ mД›sto pЕ™eplnД›nГ© lodД›mi a vojГЎky. A nebylo tomu tak.

ZmatenГЎ, zamГ­Е™ila k masivnГ­m strГЎЕѕnГЅm vД›ЕѕГ­m, tyДЌГ­cГ­m se na okraji Smutku, chtД›la mГ­t lepЕЎГ­ vГЅhled.

“Dierdro!”

OtoДЌila se a uvidД›la svГ©ho otce a jeho muЕѕe, vЕЎichni takГ© utГ­kali ke strГЎЕѕnГЅm vД›ЕѕГ­m, vЕЎichni chtД›li mГ­t vГЅhled na otevЕ™enГ© moЕ™e. VЕЎechny ДЌtyЕ™i vД›Еѕe zbД›sile zvonily, nic takovГ©ho se nikdy pЕ™edtГ­m nestalo, jako by se k mД›stu blГ­Еѕila samotnГЎ smrt.

Dierdra se pЕ™idala ke svГ©mu otci, utГ­kali, zahГЅbali ulicemi a stoupali po kamennГЅch schodech, dokud se koneДЌnД› nedostali na vrchol mД›stskГ© zdi na okraji moЕ™e. Zastavila se tam vedle nД›j a byla uЕѕaslГЎ z toho, co pЕ™ed sebou spatЕ™ila.

Bylo to, jako by oЕѕila jejГ­ nejhorЕЎГ­ noДЌnГ­ mЕЇra, byl to pohled, jakГЅ nikdy v ЕѕivotД› nespatЕ™ila: celГ© moЕ™e bylo aЕѕ k horizontu ДЌernГ©. ДЊernГ© lodД› Pandesie byly u sebe tak blГ­zko, Еѕe celou plochu pokryly, zdГЎlo se, Еѕe zakryly celГЅ svД›t. A co bylo nejhorЕЎГ­, vЕЎechny mГ­Е™ily na mД›sto.

Dierdra stГЎla jako zmrazenГЎ, hledД›la na blГ­ЕѕГ­cГ­ se smrt. Nemohli se proti tak velkГ© flotile brГЎnit, ne se svГЅmi ubohГЅmi Е™etД›zy a ne se svГЅmi meДЌi. AЕѕ prvnГ­ lodД› doplujГ­ do kanГЎlu, moЕѕnГЎ by je mohli ucpat a zpomalit je. MoЕѕnГЎ by mohli zabГ­t stovky nebo snad tisГ­ce vojГЎkЕЇ.

Ale ne miliГіny, kterГ© pЕ™ed sebou vidД›la.

Dierdra cГ­tila, jak se jГ­ srdce roztrhlo vejpЕЇl, jak se otoДЌila a podГ­vala se na svГ©ho otce a jeho vojГЎky a vidД›la stejnou tichou paniku v jejich tvГЎЕ™Г­ch. JejГ­ otec se pЕ™ed svГЅmi muЕѕi tvГЎЕ™il stateДЌnД›, ale ona ho znala. VidД›la v jeho oДЌГ­ch fatalismus, vidД›la, jak z nich zmizelo svД›tlo. Bylo jasnГ©, Еѕe vЕЎichni hledГ­ na svou smrt, na konec jejich velkГ©ho a prastarГ©ho mД›sta.

Vedle nich s hrЕЇzou, ale takГ© s odhodlГЎnГ­m, vyhlГ­Еѕel Marco a jeho pЕ™ГЎtelГ©, nikdo z nich se neotoДЌil a neutekl. ProhlГ­Еѕela si moЕ™e obliДЌejЕЇ a hledala Aleca, ale byla zmatenГЎ, kdyЕѕ ho nikde nenaЕЎla. PЕ™emГЅЕЎlela, kam mohl jГ­t. JistД› by neutekl?

Dierdra byla neústupná a pevněji sevřela svůj meč. Věděla, že si pro ně jde smrt – jen to nečekala tak brzy. Ale už nechtěla před nikým utíkat.

JejГ­ otec se k nГ­ otoДЌil a chytil ji nalГ©havД› za ramena.

“Musíš odejít z města,” trval.

Dierdra vidД›la v jeho oДЌГ­ch otcovskou lГЎsku a dotklo se jГ­ to.

“Moji muži tě doprovodí,” dodal. “Mohou tě odtud dostat daleko. Jdi hned! A vzpomeň si na mě.”

Dierdra si setЕ™ela slzu, kdyЕѕ vidД›la, Еѕe se jejГ­ otec na ni dГ­vГЎ s takovou lГЎskou. ZatЕ™ГЎsla hlavou a sundala ze sebe jeho ruce.

“Ne, otče,” řekla. “Toto je moje město a já zemřu po svém -”

Ještě, než svá slova dokončila, zazněla hrůzná exploze. Nejprve byla zmatená, myslela si, že je to další zvon, ale potom si to uvědomila – výstřel z kanónu. Ne jen jednoho kanónu, ale ze sta.

Jen ta tlakovГЎ vlna Dierdru rozhodila, proЕ™Г­zla atmosfГ©ru takovou silou, Еѕe cГ­tila, jako by jГ­ to roztrhlo uЕЎi. Potom zaznД›l vysokГЅ tГіn hvГ­zdnutГ­ koule z kanГіnu a jak pohlГ©dla na moЕ™e, zavalila ji panika, kdyЕѕ uvidД›la stovky masivnГ­ch koulГ­ z kanГіnЕЇ, jako ЕѕeleznГ© kotle v nebi, kterГ© se klenuly vysoko a mГ­Е™ily pЕ™Г­mo na jejГ­ milovanГ© mД›sto.

Zazněl další zvuk, horší, než ten předchozí: zvuk železa, který drtí kámen. Vzduch zaburácel, jak zazněla jedna exploze za druhou. Dierdra zavrávorala a upadla, stejně jako budovy Uru všude kolem ní, architektonická mistrovská díla, monumenty, které stály tisíce let, všechny byly zničeny. Tyto kamenné budovy, deset stop tlusté, kostely, strážní věže, opevnění, cimbuří – všechny byly, k jejich zděšení, rozdrceny na prach koulemi z kanónů. Rozpadly se jim před očima.

NГЎsledovala lavina suti, jak se jedna budova za druhou sesula k zemi.

Bylo straЕЎnГ© se na to dГ­vat. Jak se Dierdra svalila k zemi, vidД›la, jak sto stop vysokГЎ kamennГЎ vД›Еѕ padla stranou. Byla bezmocnГЎ a mohla jen pЕ™ihlГ­Еѕet, jak se stovka lidГ­ pod nГ­ podГ­vala vzhЕЇru a s hrЕЇzou vykЕ™ikla, kdyЕѕ je kamennГЎ zeДЏ rozdrtila.

NГЎsledovala dalЕЎГ­ exploze.

A dalЕЎГ­.

A dalЕЎГ­.

VЕЎechno kolem nГ­ explodovalo a padalo stГЎle vГ­ce a vГ­ce budov, tisГ­ce lidГ­ byly okamЕѕitД› rozdrceny v oblacГ­ch prachu a suti. MД›stem se valily balvany jako kamГ­nky, zatГ­mco budovy padaly jedna na druhou, drolily se, jak padaly k zemi. A koule z kanГіnu stГЎle pЕ™ichГЎzely, trhaly jednu vzГЎcnou budovu za druhou, mД›nily toto jednou majestГЎtnГ­ mД›sto v kupu suti.

Dierdra se koneДЌnД› znovu postavila na nohy. PodГ­vala se kolem sebe, otЕ™esenГЎ, v uЕЎГ­ch jГ­ zvonilo, ocitla se mezi mraДЌny prachu, uvidД›la ulice plnГ© tД›l, kaluЕѕГ­ krve, jako by bylo celГ© mД›sto okamЕѕitД› vyhlazeno. PohlГ©dla na moЕ™e a vidД›la, jak tisГ­ce dalЕЎГ­ch lodГ­, kterГ© se chystaly zaГєtoДЌit, a uvД›domila si, Еѕe vЕЎe jejich plГЎnovГЎnГ­ bylo smД›ЕЎnГ©. Ur byl uЕѕ zniДЌen a lodД› se jeЕЎtД› ani nedostaly ke bЕ™ehЕЇm. K ДЌemu by teДЏ byly vЕЎechny zbranД›, vЕЎechny Е™etД›zy a ЕЎpicholce?

Dierdra zaslechla nářek, rozhlédla se a viděla jednoho ze statečných otcových mužů, muže, kterého velmi zbožňovala, a který teď ležel necelou stopu od ní, rozdrcen kupou suti, která měla padnout na ni, kdyby nezavrávorala a neupadla. Šla mu pomoci – když se vzduch najednou otřásl zahřměním další salvy koulí z kanónu.

A dalЕЎГ­.

NГЎsledovalo zapГ­skГЎnГ­ a potom dalЕЎГ­ exploze, dalЕЎГ­ budovy padaly. SuЕҐ se nakupila vГЅЕЎe a dalЕЎГ­ lidГ© umГ­rali, a ona byla znovu sraЕѕena k zemi, vedle nГ­ zkolabovala kamennГЎ zeДЏ a jen tak tak ji minula.

Mezi vГЅstЕ™ely zaznД›lo ticho a Dierdra se postavila. ZeДЏ ze suti jГ­ nynГ­ zablokovala vГЅhled na moЕ™e, a pЕ™esto cГ­tila, Еѕe PandesianГ© byli nynГ­ blГ­zko, na plГЎЕѕi, a proto se vГЅstЕ™ely zastavily. OhromnГЎ mraДЌna prachu visela ve vzduchu a v tom prapodivnГ©m klidu neznД›lo nic neЕѕ nГЎЕ™ek umГ­rajГ­cГ­ch vЕЎude kolem nГ­. RozhlГ©dla se a vidД›la Marca vedle sebe, kterГЅ kЕ™iДЌel bolestГ­, jak se snaЕѕil vymanit ze sevЕ™enГ­ tД›la jednoho ze svГЅch pЕ™ГЎtel. Dierdra se podГ­vala dolЕЇ a vidД›la, Еѕe chlapec uЕѕ je mrtvГЅ, rozdrcenГЅ pod zdГ­, kterГЎ byla jednou souДЌГЎstГ­ chrГЎmu.

OtoДЌila se, vzpomnД›la si na svГ© dГ­vky, a byla zhrozenГЎ, kdyЕѕ vidД›la nД›kolik z nich takГ© rozdrcenГЅch a mrtvГЅch. Ale tЕ™i z nich pЕ™eЕѕily, bezvГЅslednД› se snaЕѕily zachrГЎnit ostatnГ­.

Zazněl výkřik pěších Pandesianů na pláži, kteří zaútočili na Ur. Dierdra pomyslela na nabídku jejího otce a věděla, že jeho muži ji odsud stále mohli dostat pryč. Věděla, že zůstat zde znamenalo zemřít – a přesto to bylo to, co si přála. Neuteče.

Vedle nГ­ byl jejГ­ otec, pЕ™es ДЌelo mД›l ЕЎrГЎm, vystoupil ze suti, tasil svЕЇj meДЌ a beze strachu vedl svГ© muЕѕe do Гєtoku pЕ™es horu suti. PyЕЎnД› si uvД›domila, Еѕe se spД›chГЎ utkat se svГЅm nepЕ™Г­telem. NynГ­ to bude pД›ЕЎГ­ boj a stovky muЕѕЕЇ spД›chaly za nГ­m, vЕЎichni se hnali s takovou zuЕ™ivostГ­, Еѕe ji to naplnilo pГЅchou.

Následovala, tasila svůj meč a šplhala po ohromných balvanech, které měla před sebou, byla připravená bojovat po jeho boku. Jak se vyškrábala na vrchol, zastavila se, byla z toho výhledu užaslá: tisíce pandesianských vojáků ve žlutém a modrém brnění zaplnily pláže a zaútočily na haldu suti. Tito muži byli dobře trénovaní, dobře ozbrojení a odpočatí – na rozdíl od otcových mužů, kterých bylo několik stovek, měli obyčejné zbraně a všichni už byli zranění.

VД›dД›la, Еѕe to bude krveprolitГ­.

A pЕ™esto se jejГ­ otec neotoДЌil. Nikdy na nД›j nebyla pyЕЎnД›jЕЎГ­. StГЎl zde tak pyЕЎnГЅ, jeho muЕѕi stГЎli kolem nД›j, vЕЎichni byli pЕ™ipravenГ­ setkat se s nepЕ™Г­telem, dokonce i kdyЕѕ to znamenalo jistou smrt. Pro ni to znamenalo ztД›lesnД›nГ­ chrabrosti.

Jak tam stála, ještě předtím, než sestoupil dolů, se její otec otočil a podíval se na Dierdru s takovou láskou v očích. V jeho očích bylo rozloučení, jako by věděl, že ji nikdy znovu neuvidí. Dierdra byla zmatená – v ruce měla meč a připravovala se s ním zaútočit. Proč by se s ní nyní loučil?

Najednou pocГ­tila, jak ji zezadu uchopily pevnГ© ruce, cГ­tila, jak ji zatГЎhly zpД›t a otoДЌila se a uvidД›la dva z otcovГЅch dЕЇvД›ryhodnГЅch vЕЇdcЕЇ, kteЕ™Г­ se jГ­ chopili. Skupina jeho muЕѕЕЇ vzala takГ© zbylГ© tЕ™i dГ­vky a Marca a jeho pЕ™ГЎtele. Vzpouzela se a protestovala, ale bylo to k niДЌemu.

“Nechte mě jít!” křičela.

JejГ­ protesty ignorovali, zatГ­mco ji tГЎhli pryДЌ, bylo jasnГ©, Еѕe jim to otec naЕ™Г­dil. JeЕЎtД› naposledy zahlГ©dla svГ©ho otce jeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ ji jeho muЕѕi odvedli po okraji suti za mocnГ©ho vГЎleДЌnГ©ho pokЕ™iku.

“Otče!” vykřikla.

CГ­tila se rozpolcenГЎ. V momentД›, kdy skuteДЌnД› obdivovala svГ©ho otce, kterГ©ho znovu milovala, od nД›j byla odvedenГЎ. Tolik s nГ­m chtД›la bГЅt. Ale uЕѕ byl pryДЌ.

Dierdra se ocitla vhozenГЎ na malou loДЏ a muЕѕi okamЕѕitД› zaДЌali pГЎdlovat kanГЎlem, pryДЌ od moЕ™e. LoДЏ znovu a znovu zatГЎДЌela, protГ­nala kanГЎly, smД›Е™ovala k tajnГ©mu otvoru v jednГ© ze zdГ­. PЕ™ed nimi se tyДЌila nГ­zkГЎ kamennГЎ klenba a Dierdra okamЕѕitД› rozpoznala, kam jedou: do podzemnГ­ Е™eky. Byl to divokГЅ proud na druhГ© stranД› tГ© zdi a odvede je daleko od mД›sta. Vypluje nД›kolik mil odtud, v bezpeДЌГ­ krajiny.

VЕЎechny dГ­vky se otoДЌily a podГ­valy se na ni, jako by pЕ™emГЅЕЎlely, co majГ­ udД›lat. Dierdra se rozhodla okamЕѕitД›. PЕ™edstГ­rala, Еѕe se plГЎnu podvolila, aby vЕЎechny zЕЇstaly. ChtД›la, aby vЕЎechny uprchly a byly vysvobozenГ© z tohoto mГ­sta.

Dierdra ДЌekala do poslednГ­ho okamЕѕiku tД›snД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ vpluli, vyskoДЌila z lodi a ocitla se ve vodГЎch kanГЎlu. K jejГ­mu pЕ™ekvapenГ­ si jГ­ Marco vЕЎiml a takГ© vyskoДЌil. Tak zЕЇstali plavat v kanГЎlu jen oni dva.

“Dierdro!” zakřičeli otcovi muži.

Otočili se, aby ji chytili – ale bylo příliš pozdě. Načasovala to perfektně a všichni byli už zachyceni silnými proudy a jejich loď odplouvala pryč.

Dierdra a Marco se otoДЌili a rychle plavali k opuЕЎtД›nГ© lodi a vylezli do nГ­. SedД›li tam, kapalo z nich a hledД›li jeden na druhГ©ho, oba ztД›Еѕka dГЅchali a byli vyДЌerpanГ­.

Dierdra se otoДЌila a podГ­vala se zpД›t, odkud pЕ™iЕЎli, do srdce Uru, kde opustila svГ©ho otce. Tam pЕЇjde, tam a nikam jinam, i kdyby to mД›lo znamenat jejГ­ smrt.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Merk stГЎl u vchodu ukrytГ© komnaty na hornГ­m patЕ™e VД›Еѕe Ur, Pult, zrГЎdce, leЕѕel mrtev u jeho nohou, a Merk se dГ­val na zГЎЕ™Г­cГ­ svД›tlo. DveЕ™e byly dokoЕ™ГЎn, nemohl uvД›Е™it tomu, co vidД›l.

Zde byla, posvГЎtnГЎ komnata na nejvГ­ce chrГЎnД›nГ©m poschodГ­, ten jedinГЅ pokoj, pЕ™ichystanГЅ k ochranД› OhЕ€ovГ©ho meДЌe. Do dveЕ™Г­ byly vyЕ™ezГЎny znaky meДЌe a kamennГ© zdi je mД›ly takГ© vytesanГ©. Byla to tato mГ­stnost, do kterГ© se chtД›l zrГЎdce dostat, aby ukradl nejposvГЎtnД›jЕЎГ­ relikvii krГЎlovstvГ­. Kdyby ho Merk nechytil a nezabil ho, kdo vГ­, kde by MeДЌ byl nynГ­?

Jak se Merk dГ­val do mГ­stnosti s kamennГЅmi, hladkГЅmi zdmi, ve tvaru kruhu, jak hledД›l do zГЎЕ™Г­cГ­ho svД›tla, zaДЌГ­nal uprostЕ™ed rozpoznГЎvat zlatou platformu, pod kterou byla hoЕ™Г­cГ­ pochodeЕ€, nad nГ­ ocelovГЎ kolГ©bka, byla pЕ™ipravenГЎ k uloЕѕenГ­ MeДЌe. A pЕ™esto, jak se dГ­val, nemohl porozumД›t tomu, co vidГ­.

KolГ©bka byla prГЎzdnГЎ.

Zamrkal a snaЕѕil se to pochopit. To zlodД›j jiЕѕ MeДЌ ukradl? Ne, ten muЕѕ leЕѕel mrtev u jeho nohou. To mohlo znamenat jedinou vД›c.

Tato věž, posvátná Věž Ur, byla jen návnada. To všechno – ta místnost, ta věž – všechno byla návnada. Ohňový meč tu nebyl uložen. Nikdy zde nebyl uložen.

KdyЕѕ ne, tak kde byl?

Merk tam stál zhrozený, příliš ztuhlý na to, aby se pohnul. Vzpomněl si na všechny legendy o Ohňovém meči. Vzpomněl si na dvě věže, Věž Ur v severozápadním rohu království, a Věž Kos v jihovýchodním, každá z nich byla umístěna na prolilehlém konci království, každá byla protiváhou té druhé. Věděla, že jen jedna z nich ukrývá Meč. A přesto si Merk vždy myslel, že to je tato věž, že je Věž Ur tou jedinou. Každý v království si to myslel; každý se vydával na pouť pouze k této věži a samotné legendy vždy naznačovaly, že Ur je tím místem. Nakonec Ur byl na pevnině, blíže k hlavnímu městu, blíže k velkému a prastarému městu – zatímco Kos byl na druhém konci Ďáblova Prstu, vzdálené lokalitě, která neměla žádný význam a byla od všeho daleko.

Musel to bГЅt Kos.

Merk tam stál v šoku a pomalu mu to začalo docházet: byl jediný v království kdo zná skutečné umístění Meče. Merk nevěděl, jaká tajemství, jaké poklady skrývá tato Věž Ur, pokud nějaké má, ale s jistotou věděl, že neskrývá Ohnivý meč. Cítil se zklamaný. Dozvěděl se něco, co se neměl dozvědět: že on i všichni vojáci zde nehlídájí nic. Byla to znalost, kterou Hlídači nemají mít – samozřejmě, že by to oslabilo jejich morálku. Nakonec, kdo by chtěl hlídat prázdnou věž?

NynГ­, kdyЕѕ Merk znal pravdu, cГ­til uvnitЕ™ ЕѕhnoucГ­ touhu z tohoto mГ­sta utГ©ci, nasmД›rovat si to do Kosu a chrГЎnit MeДЌ. Nakonec, proДЌ zde zЕЇstat a chrГЎnit prГЎzdnГ© zdi?

Merk byl jednoduchГЅ muЕѕ a nenГЎvidД›l ze vЕЎeho nejvГ­ce hГЎdanky, a toto vЕЎechno mu zpЕЇsobovalo bolehlav, vyvstГЎvaly dalЕЎГ­ otГЎzky, na kterГ© nemД›l odpovД›ДЏ. Kdo dalЕЎГ­ o tom mЕЇЕѕe vД›dД›t? Merk pЕ™emГЅЕЎlel. HlГ­daДЌi? JistД› to nД›kteЕ™Г­ museli vД›dД›t. Jestli to vД›dД›li, jak mohli bГЅt disciplinovanГ­ na to, aby zde trГЎvili svГ© dny a hlГ­dali nГЎvnadu? Byla to vЕЎe souДЌГЎst zГ­skГЎvГЎnГ­ zkuЕЎenostГ­? SouДЌГЎst jejich posvГЎtnГ© sluЕѕby?

NynГ­, kdyЕѕ to vД›dД›l, co mГЎ udД›lat? JistД› nemohl nic Е™Г­ci ostatnГ­m. To by je demoralizovalo. MoЕѕnГЎ by mu ani nevД›Е™ili, mysleli by si, Еѕe ukradl MeДЌ.

A co by mД›l nynГ­ dД›lat s tГ­mto mrtvГЅm tД›lem jeho zrГЎdce? A jestli se tento zrГЎdce snaЕѕil ukrГЎst MeДЌ, zkusГ­ to jeЕЎtД› nД›kdo jinГЅ? Byl zrГЎdce sГЎm? ProДЌ by ho stejnД› chtД›l ukrГЎst? Kam by ho odnesl?

Jak tam stál a snažil se na to přijít, najednou mu vstaly vlasy, jak se hlasitě rozezněly zvony, které byly jen stopu nad jeho hlavou, zněly, jako by byly přímo v této místnosti. Zněly tak naléhavě, nechápal, odkud to přichází – dokud si neuvědomil, že zvonková věž na střeše je asi jen stopu od jeho hlavy. Místnost se zatřásla nepřetržitým zvoněním a on se nemohl soustředit. Nakonec jejich naléhavost naznačovala, že to je válečné vyzvánění.

Ze vЕЎech rohЕЇ vД›Еѕe se najednou ozval ruch. Merk zaslechl vzdГЎlenГЅ povyk, jako by vЕЎichni uvnitЕ™ spД›chali. ChtД›l vД›dД›t, co se dД›je; mohl se ke svГ©mu pЕ™emГЅЕЎlenГ­ vrГЎtit pozdД›ji.

Merk tГЎhl tД›lo z cesty, zabouchl dveЕ™e a utГ­kal z mГ­stnosti. SpД›chal do sГЎlu a vidД›l tucet bojovnГ­kЕЇ, kteЕ™Г­ spД›chali po schodech nahoru, vЕЎichni mД›li v ruce meДЌe. Nejprve pЕ™emГЅЕЎlel, jestli nejdou pro nД›j, ale potom se podГ­val vzhЕЇru a vidД›l vГ­ce muЕѕЕЇ, kteЕ™Г­ spД›chali po schodech nahoru a uvД›domil si, Еѕe vЕЎichni mГ­Е™Г­ na stЕ™echu.

Merk se k nim přidal, spěchal nahoru po schodech, vyběhl na střechu mezi ohlušujícím duněním zvonů. Přispěchal na okraj věže a rozhlédl se – a byl udiven hned jak to udělal. Jeho srdce se rozbušilo, když v dáli viděl Moře Smutku, zakryté černí, milión lodí směřovalo na město Ur. Flotila ale nevypadala, že směřuje na Věž Ur, která byla asi den cesty na sever od města, takže když nehrozilo bezprostřední nebezpečí, Merk přemýšlel, proč zvony bušily tak naléhavě.

Potom uvidД›l bojovnГ­ky, jak se podГ­vali opaДЌnГЅm smД›rem. Potom se takГ© otoДЌil a uvidД›l to: z lesЕЇ se vynoЕ™ila skupina skЕ™Г­tkЕЇ. Za nimi nГЎsledovali dalЕЎГ­ skЕ™Г­tkovГ©.

A dalЕЎГ­.

ZaznД›lo hlasitГ© ЕЎustД›nГ­, po nД›m nГЎsledoval vГЅkЕ™ik a najednou z lesa vybД›hla stovka skЕ™Г­tkЕЇ, kteЕ™Г­ jeДЌeli, ГєtoДЌili, halapartny mД›li vysoko, v oДЌГ­ch krev. Jejich vЕЇdce byl pЕ™ed nimi, skЕ™Г­tek znГЎmГЅ jako Vesuvius, grotesknГ­ bestie, kterГЎ nesla dvД› halapartny, jeho obliДЌej byl pokryt krvГ­. VЕЎichni smД›Е™ovali na vД›Еѕ.

Merk si okamЕѕitД› uvД›domil, Еѕe to nenГ­ ЕѕГЎdnГЅ obyДЌejnГЅ Гєtok skЕ™Г­tkЕЇ. ZdГЎlo se, jako by se sem prodral celГЅ nГЎrod Mardy. Jak se dostali pЕ™es Plameny? pЕ™emГЅЕЎlel. VЕЎichni sem pЕ™iЕЎli, aby hledali MeДЌ, chtД›li snГ­Еѕit Plameny. Merk si pomyslel, jak ironickГ©, protoЕѕe MeДЌ tu nenГ­.

Merk si uvД›domil, Еѕe vД›Еѕ nevydrЕѕГ­ nГЎtlak takovГ©ho Гєtoku. Bude po nГ­.

Merk se zdД›sil, pЕ™ipravoval se na poslednГ­ boj svГ©ho Еѕivota, zatГ­mco byl obklГ­ДЌen. VЕЎude kolem nД›j bojovnГ­ci tЕ™Г­mali svГ© meДЌe, dГ­vali se dolЕЇ v panice.

“MUŽI!” vykřikl Vicor, Merkův vůdce. “ZAUJMĚTE POZICE!”

BojovnГ­ci zaujali pozice po celГ© dГ©lce cimbuЕ™Г­ a Merk se k nim okamЕѕitД› pЕ™idal, pЕ™ispД›chal na okraj, uchopil ЕЎГ­p a toulec, stejnД› jako ostatnГ­ kolem nД›j, zamГ­Е™il a vystЕ™elil.

Merk byl potěšen, když viděl, jak se jeden jeho šíp zabodl do skřítkovy hrudi; a přesto, k jeho překvapení, bestie pokračovala v běhu, dokonce i se šípem, který mu pronikl zády ven. Merk na něj znovu vystřelil, trefil se šípem do skřítkova krku – ale ten stále, k jeho překvapení, pokračoval v běhu. Vystřelil potřetí, zasáhl skřítka do hlavy a tentokrát skřítek padl k zemi.

Merk si rychle uvД›domil, Еѕe tito skЕ™Г­tci nejsou jen tak obyДЌejnГ­ soupeЕ™i a nepadnou tak snadno, jako lidГ©. Jejich nadД›je vypadala jeЕЎtД› bГ­dnД›ji. VystЕ™elil znovu a znovu, zasГЎhl tolik skЕ™Г­tkЕЇ, kolik jen mohl. Е Г­py prЕЎely od vЕЎech vojГЎkЕЇ kolem, aЕѕ nebe zДЌernalo, skЕ™Г­tci zavrГЎvorali a padali, zablokovali cestu ostatnГ­m.

Ale pЕ™Г­liЕЎ mnoho se jich dostalo dГЎl. Brzy se dostali k tlustГЅm zdem vД›Еѕe, pozvedli halapartny a zabuЕЎili jimi do zlatГЅch dveЕ™Г­, pokusili se je rozbourat. Merk cГ­til pod nohama vibrace, aЕѕ z toho znervГіznД›l.

CinkГЎnГ­ kovu zaznД›lo vzduchem, zatГ­mco nГЎrod skЕ™Г­tkЕЇ buЕЎil vytrvale do dveЕ™Г­. Merkovi se ulevilo, Еѕe dveЕ™e drЕѕГ­. Dokonce i se stovkou skЕ™Г­tkЕЇ, kteЕ™Г­ do nich buЕЎili, se dveЕ™e, jakoby zГЎzrakem, dokonce ani neohly, ani nepromГЎДЌkly.

“BALVANY!” vykřikl Vicor.

Merk vidД›l, jak ostatnГ­ vojГЎci pЕ™ispД›chali k haldД› balvanЕЇ, pЕ™ipravenГ© na okraji, a pЕ™idali se k nim, zatГ­mco se vЕЎichni natГЎhli a jeden vyzvedli. SpoleДЌnД› s deseti dalЕЎГ­mi vojГЎky jej dokГЎzal zvednout a pЕ™ivalit ho k okraji stД›ny. Merk se napГ­nal a bruДЌel snahou, vyzvedl ho vЕЎГ­ svou silou a potom ho vЕЎichni pЕ™etlaДЌili pЕ™es okraj s mocnГЅm vГЅkЕ™ikem.

Merk se naklonil s ostatnГ­mi a pozoroval, jak balvan padal a sviЕЎtД›l vzduchem.

Skřítci dole se podívali vzhůru – ale bylo příliš pozdě. Zamáčkl jich několik do země, až z nich zbyla jen placka a zůstal jen ohromný kráter v zemi, vedle zdi věže. Merk pomohl ostatním vojákům, zatímco vyzdvihli balvany přes okraj na všech stranách věže, zabili stovky skřítků, země se třásla explozemi.

A pЕ™esto pЕ™ichГЎzeli, vybГ­hali z lesa, byl to nekoneДЌnГЅ pЕ™Г­liv skЕ™Г­tkЕЇ. Merk vidД›l, Еѕe jim doЕЎly balvany; takГ© jim doЕЎly ЕЎГ­py a skЕ™Г­tky to ani nezpomalilo.

Merk najednou pocГ­til, jak mu nД›co prosviЕЎtД›lo kolem ucha, otoДЌil se a vidД›l, jak kolem proletД›lo kopГ­. PodГ­val se pЕ™ekvapenД› dolЕЇ a vidД›l, jak se skЕ™Г­tkovГ© chopili kopГ­ a vrhajГ­ je na cimbuЕ™Г­. Byl pЕ™ekvapen; nemД›l ponД›tГ­, Еѕe majГ­ sГ­lu dohodit tak daleko.

Vesuvius je vedl, pozvedl zlatГ© kopГ­ a hodil ho vysoko, pЕ™Г­mo vzhЕЇru, a Merk s hrЕЇzou sledoval, jak se kopГ­ dostalo na vrchol vД›Еѕe a jen tak tak ho minulo, zatГ­mco se sehnul. Zaslechl zabruДЌenГ­ a otoДЌil se a vidД›l ostatnГ­ vojГЎky, kteЕ™Г­ nemД›li ЕЎtД›stГ­. NД›kolik z nich leЕѕelo na zГЎdech a byli probodnuti kopГ­m, krev jim tekla z Гєst.

Co bylo jeЕЎtД› horЕЎГ­, zaznД›lo zadunД›nГ­ a najednou se z lesa vyvalilo ЕѕeleznГ© beranidlo, vezenГ© na vozГ­ku s dЕ™evД›nГЅmi koly. Dav skЕ™Г­tkЕЇ se oddД›lil, zatГ­mco se beranidlo pЕ™ibliЕѕovalo, vedeno Vesuviem, pЕ™Г­mo ke dveЕ™Г­m.

“KOPÍ!” vykřikl Vicor.

Merk pЕ™ispД›chal s ostatnГ­mi ke kupД› kopГ­, kdyЕѕ se jednoho chopil, vД›dД›l, Еѕe to je jejich poslednГ­ pЕ™Г­leЕѕitost obrany. Myslel si, Еѕe si je poЕЎetЕ™Г­ do momentu, neЕѕ se skЕ™Г­tci dostanou do vД›Еѕe, jako poslednГ­ zГЎchranu, ale bylo jasnГ©, Еѕe je to zoufalГ©. Uchopil jednoho, zamГ­Е™il a vrhl jГ­m, mГ­Е™il na Vesuvia.

Ale Vesuvius byl rychlejЕЎГ­, neЕѕ vypadal a na poslednГ­ chvГ­li se shГЅbl. Merkovo kopГ­ se mГ­sto toho zabodlo jinГ©mu skЕ™Г­tkovi do stehna, ten padl a zpomalil pЕ™Г­chod beranidla. OstatnГ­ vojГЎci jimi vrhli a kopГ­ lГ©tala, zabila skЕ™Г­tky a zastavila postup beranidla.

A přesto hned, jak skřítci padli, stovka dalších se jich vynořila z lesa a nahradila je. Brzy se beranidlo dalo znovu do pohybu. Bylo jich tam prostě příliš mnoho – a všichni byli nahraditelní. To nebyl způsob, jakým bojovali lidé. Byl to národ nestvůr.

Merk se natГЎhl pro dalЕЎГ­ kopГ­, kterГ© chtД›l hodit a byl zdД›ЕЎen, kdyЕѕ uЕѕ tam ЕѕГЎdnГ© nenaЕЎel. V tentГЅЕѕ okamЕѕik se beranidlo dostalo ke dveЕ™Г­m vД›Еѕe, nД›kolik skЕ™Г­tkЕЇ poloЕѕilo prkna pЕ™es krГЎter a vytvoЕ™ilo most.

“KUPЕ?EDU!” zakЕ™iДЌel Vesuvius zespodu, jeho hlas byl hlubokГЅ a drsnГЅ.

Skupina skЕ™Г­tkЕЇ zaГєtoДЌila a zatlaДЌila beranidlo kupЕ™edu. Za okamЕѕik narazilo do dveЕ™Г­ takovou silou, Еѕe Merk cГ­til vibrace aЕѕ nahoЕ™e. TЕ™es mu projel kotnГ­ky, aЕѕ ho to bolelo na kost.

PЕ™iЕЎlo to znovu a znovu a znovu, vД›Еѕ se tЕ™ГЎsla, aЕѕ on i ostatnГ­ zavrГЎvorali. PЕ™istГЎl na vЕЎech ДЌtyЕ™ech na tД›le jinГ©ho HlГ­daДЌe a vidД›l, Еѕe ten je jiЕѕ mrtev.

Merk uslyЕЎel zapГ­skГЎnГ­, pocГ­til zГЎvan vД›tru a horka a podГ­val se vzhЕЇru, nerozumД›l tomu, co vidГ­: nad hlavou mu pЕ™eletД›l ohnivГЅ balvan. Exploze zaznД›ly vЕЎude kolem nД›j, zatГ­mco na vrcholu vД›Еѕe pЕ™istГЎly ЕѕhnoucГ­ balvany. Merk se pЕ™ikrДЌil a podГ­val se pЕ™es okraj a vidД›l tucet katapultЕЇ, kterГЅmi zespodu stЕ™Г­leli a mГ­Е™ili na stЕ™echu vД›Еѕe. VЕЎude kolem nД›j umГ­rali jeho muЕѕi.

DalЕЎГ­ ЕѕhnoucГ­ balvan pЕ™istГЎl u Merka a zabil dva HlГ­daДЌe vedle nД›j, muЕѕe, kterГ© mД›l rГЎd, a jak se plameny rozЕЎГ­Е™ily, cГ­til je blГ­zko zad. Merk se rozhlГ©dl a vidД›l, Еѕe tГ©mД›Е™ vЕЎichni muЕѕi kolem nД›j jsou mrtvГ­ a vД›dД›l, Еѕe tady nahoЕ™e nemГЎ nic dalЕЎГ­ho na prГЎci, kromД› ДЌekГЎnГ­ na smrt.

Merk si uvД›domil, Еѕe to je nynГ­ nebo nikdy. Takto on nepadne, skrytГЅ na vД›Еѕi, ДЌekajГ­cГ­ na smrt. Padne stateДЌnД›, beze strachu, bude se dГ­vat nepЕ™Г­teli do tvГЎЕ™e s dГЅkou v ruce, tvГЎЕ™Г­ v tvГЎЕ™ a zabije co nejvГ­ce stvЕЇr, co jen bude moci.

Merk mocnД› vykЕ™ikl, natГЎhl se pro provaz, pЕ™ipevnД›nГЅ k vД›Еѕi a skoДЌil pЕ™es okraj. Klouzal plnou rychlostГ­ a smД›Е™oval k nГЎrodu skЕ™Г­tkЕЇ pod sebou, byl pЕ™ipraven setkat se se svГЅm osudem.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Kyra zamrkala, jak pohlГ©dla vzhЕЇru k nebi, nad hlavou se jГ­ toДЌil celГЅ svД›t. Byla to ta nejkrГЎsnД›jЕЎГ­ obloha, jakou kdy vidД›la, tmavД› fialovГЎ, s jemnГЅmi bГ­lГЅmi oblГЎДЌky, kterГ© se jГ­ vznГЎЕЎely nad hlavou, nebe zГЎЕ™ilo nejasnГЅm sluneДЌnГ­m svitem. CГ­tila, jak se pohybuje a slyЕЎela kolem sebe jemnГ© ЕЎplouchГЎnГ­ vody. Nikdy nepocГ­tila tak hlubokГЅ pocit mГ­ru.

Kyra leЕѕela na zГЎdech a podГ­vala se kolem, byla pЕ™ekvapenГЎ, kdyЕѕ vidД›la, Еѕe pluje uprostЕ™ed velkГ©ho moЕ™e na dЕ™evД›nГ©m raftu, daleko od pevniny. OhromnГ© kolГ©bavГ© vlny zvedaly jejГ­ raft nahoru a dolЕЇ. CГ­tila se, jako by plula na horizont, do dalЕЎГ­ho svД›ta, dalЕЎГ­ho Еѕivota. Na mГ­sto plnГ© mГ­ru. PoprvГ© v ЕѕivotД› uЕѕ nepЕ™emГЅЕЎlela nad svД›tem; cГ­tila se zahalena do sevЕ™enГ­ vesmГ­ru, jako by uЕѕ koneДЌnД› mohla pЕ™estat dГЎvat pozor a bylo peДЌovГЎno o ni, byla chrГЎnД›na od vЕЎeho zlГ©ho.

Kyra cГ­tila, Еѕe na lodi nenГ­ sama, posadila se a byla pЕ™ekvapenГЎ, kdyЕѕ vidД›la, Еѕe tam sedГ­ Еѕena. ЕЅena mД›la na sobД› bГ­lГЅ odД›v, byla zahalena svД›tlem, mД›la dlouhГ© zlatГ© vlasy a zarГЎЕѕejГ­cГ­ modrГ© oДЌi. Byla to ta nejkrГЎsnД›jЕЎГ­ Еѕena, jakou kdy Kyra vidД›la.

Kyra byla ЕЎokovГЎna, protoЕѕe si byla jistГЎ, Еѕe je to jejГ­ matka.

“Kyro, má lásko,” řekla žena.

ЕЅena se na ni usmГЎla tak sladkГЅm ГєsmД›vem, Еѕe to napravilo KyЕ™inu duЕЎi a Kyra se na ni podГ­vala a pocГ­tila jeЕЎtД› hlubЕЎГ­ mГ­r, neЕѕ pЕ™edtГ­m. Ten hlas jГ­ prostupoval a cГ­tila se na tomto svД›tД› plnГЎ mГ­ru.

“Matko,” odpověděla.

JejГ­ matka natГЎhla ruku, byla tГ©mД›Е™ prЕЇsvitnГЎ, a Kyra se natГЎhla a uchopila ji. Dotyk jejГ­ kЕЇЕѕe byl uchvacujГ­cГ­, a jak ji Kyra drЕѕela, cГ­tila, jako by se jГ­ uzdravila ДЌГЎst jejГ­ duЕЎe.

“Pozorovala jsem tě,” řekla. “A jsem na tebe pyšná. Ještě pyšnější, než si dokážeš představit.”

Kyra se snaЕѕila se soustЕ™edit, ale jak pocГ­tila teplo ze sevЕ™enГ­ jejГ­ matky, cГ­tila, jako by odchГЎzela z tohoto svД›ta.

“Umírám, matko?”

JejГ­ matka se na ni podГ­vala zГЎЕ™ivГЅma oДЌima a jeЕЎtД› pevnД›ji sevЕ™ela jejГ­ ruku.

“Přišel tvůj čas, Kyro,” řekla. “Tvá kuráž změnila tvůj osud. Tvá kuráž – a má láska.”

Kyra zmatenД› zamrkala.

“Cožpak nyní nebudeme spolu?”

JejГ­ matka se na ni usmГЎla a Kyra cГ­tila, jak ji jejГ­ matka pomalu pouЕЎtГ­ a odplouvГЎ pryДЌ. Kyra pocГ­tila nГЎval strachu, protoЕѕe vД›dД›la, Еѕe jejГ­ matka odejde a bude navЕѕdy pryДЌ. Kyra se jГ­ snaЕѕila udrЕѕet, ale ona pustila jejГ­ ruku a mГ­sto toho poloЕѕila dlaЕ€ KyЕ™e na bЕ™icho. Kyra pocГ­tila teplo a lГЎsku, kterГЎ jГ­ zaДЌala proudit a hojit ji. Pomalu cГ­tila, jak se uzdravuje.

“Já tě nenechám zemřít,” odpověděla její matka. “Má láska k tobě je silnější, než osud.”

JejГ­ matka najednou zmizela.

Na jejГ­m mГ­stД› stГЎl krГЎsnГЅ chlapec a hledД›l na ni zГЎЕ™ivГЅma oДЌima, mД›l dlouhГ©, rovnГ© vlasy a uchvГЎtil ji. V jeho pohledu cГ­tila lГЎsku.

“Já tě také nenechám zemřít, Kyro,” zopakoval.

Naklonil se, poloЕѕil dlaЕ€ na jejГ­ bЕ™icho, na stejnГ© mГ­sto, jako jejГ­ matka, a ona pocГ­tila jeЕЎtД› intenzivnД›jЕЎГ­ horko, kterГ© jГ­ zaДЌalo proudit tД›lem. UvidД›la bГ­lГ© svД›tlo a cГ­tila, jak jГ­ proudГ­ teplo, cГ­tila, jak znovu oЕѕГ­vГЎ, nemohla ani dГЅchat.

“Kdo jsi?” zeptala se, její hlas nebyl nic než šepot.

Topila se v horku a ve svД›tle, nemohla si pomoci, musela zavЕ™Г­t oДЌi.

Kdo jsi? ozГЅvalo se jГ­ v hlavД›.

Kyra pomalu otevЕ™ela oДЌi, pocГ­tila intenzivnГ­ vlnu mГ­ru a klidu. PodГ­vala se kolem sebe, ДЌekala, Еѕe bude stГЎle na oceГЎnu a uvidГ­ vodu a nebe.

MГ­sto toho uslyЕЎela vЕЎudypЕ™Г­tomnГ© cvrlikГЎnГ­ hmyzu. ZmatenД› se otoДЌila a zjistila, Еѕe je v lese. LeЕѕela na mГЅtinД› a cГ­tila, jak jГ­ bЕ™ichem prostupuje intenzivnГ­ horko v mГ­stД›, kam byla bodnuta a podГ­vala se dolЕЇ a uvidД›la tam ruku. Byla to krГЎsnГЎ, bledГЎ ruka, kterГЎ se dotГЅkala jejГ­ho bЕ™icha, jako v jejГ­m snu. Hlava se jГ­ toДЌila, podГ­vala se vzhЕЇru a uvidД›la ty krГЎsnГ© ЕЎedГ© oДЌi, kterГ© na ni hledД›ly tak intenzivnД›, zdГЎlo se, jako by zГЎЕ™ily.

Kyle.

Klekl si vedle nГ­, jednu ruku jГ­ dal na ДЌelo a jak se jГ­ dotkl, Kyra pomalu cГ­tila, jak se jejГ­ zranД›nГ­ hojГ­, pomalu cГ­tila, jak se vracГ­ zpД›t do tohoto svД›ta, jako by ji sem lГЎkal. Opravdu spatЕ™ila svou matku? Bylo to skuteДЌnГ©? CГ­tila se, jako by mД›la zemЕ™Г­t a pЕ™esto se jejГ­ osud nД›jakГЅm zpЕЇsobem zmД›nil. Bylo to, jako by jejГ­ matka zakroДЌila. A Kyle. Jejich lГЎska ji vrГЎtila zpД›t. Ta, a jak jejГ­ matka Е™ekla, jejГ­ vlastnГ­ kurГЎЕѕ.

Kyra si olГ­zla rty, byla pЕ™Г­liЕЎ slabГЎ na to, aby se posadila. ChtД›la podД›kovat Kylovi, ale v krku mД›la pЕ™Г­liЕЎ vyprahlo a slova nechtД›la ven.

“Ššš,” řekl, když viděl, jak s tím bojuje, naklonil se a políbil ji na čelo.

“Zemřela jsem?” podařilo se jí konečně zeptat.

Po dlouhГ©m tichu odpovД›dД›l, jeho hlas byl jemnГЅ, ale silnГЅ.

“Vrátila ses zpět,” řekl. “Nenechal bych tě jít.”

Byl to zvlГЎЕЎtnГ­ pocit; hledД›t mu do oДЌГ­, cГ­tila se, jako by ho vЕѕdy znala. NatГЎhla se a uchopila ho za zГЎpД›stГ­, vdД›ДЌnД› ho zmГЎДЌkla. Tolik mu toho chtД›la Е™Г­ci. ChtД›la se ho zeptat, proДЌ by kvЕЇli nГ­ riskoval Еѕivot; proДЌ o ni mД›l takovou starost; proДЌ by se obД›toval, aby ji vrГЎtil zpД›t. CГ­tila, Еѕe se pro ni velmi obД›toval takovГЅm zpЕЇsobem, kterГЅ jemu samotnГ©mu ublГ­ЕѕГ­.

Ze vЕЎeho nejvГ­ce si pЕ™ГЎla, aby vД›dД›l, co prГЎvД› nynГ­ cГ­tГ­.

Miluji tД›, chtД›la Е™Г­ci.

Ale slova neЕЎla ven. MГ­sto toho ji pЕ™emohla Гєnava a jak zavЕ™ela oДЌi, nemД›la na vГЅbД›r a musela se tomu podvolit. CГ­tila, jak usГ­nГЎ, celГЅ svД›t se kolem nГ­ prohnal, a ona pЕ™emГЅЕЎlela, jestli znovu umГ­rГЎ. Byla pЕ™ivedena zpД›t jen na okamЕѕik? PЕ™iЕЎla naposledy zpД›t, aby se rozlouДЌila s Kylem?

A jak ji nakonec pЕ™emohl spГЎnek, mohla pЕ™Г­sahat, Еѕe uslyЕЎela poslednГ­ch pГЎr slov jeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ navЕѕdy odeЕЎla:

“Také tě miluji.”




KAPITOLA PГЃTГЃ


DrГЎДЌek letД›l v bolestnГ©m utrpenГ­, kaЕѕdГ© mГЎvnutГ­ kЕ™Г­dly byl boj, snaЕѕil se udrЕѕet se ve vzduchu. LetД›l uЕѕ celГ© hodiny, letД›l pЕ™es escalonskou krajinu, cГ­til se ztracen a sГЎm v tomto krutГ©m svД›tД›, do kterГ©ho se narodil. Jeho hlavou probleskly vidiny jeho umГ­rajГ­cГ­ho otce, kterГЅ tam leЕѕel, jeho velkГ© oДЌi se zavГ­raly, byl ubodГЎn k smrti vЕЎemi tД›mi lidskГЅmi vojГЎky. Jeho otec, kterГ©ho nikdy nemД›l ЕЎanci poznat, kromД› toho jedinГ©ho okamЕѕiku velkolepГ© bitvy; jeho otec, kterГЅ zemЕ™el, aby ho zachrГЎnil.

DrГЎДЌek proЕѕГ­val smrt svГ©ho otce, jako by to byla jeho vlastnГ­ smrt a s kaЕѕdГЅm mГЎvnutГ­m kЕ™Г­dly cГ­til stГЎle vД›tЕЎГ­ vinu. Kdyby nebylo nД›j, jeho otec by prГЎvД› teДЏ mohl bГЅt na Еѕivu.

Drak letД›l, byl rozervГЎn smutkem a vГЅДЌitkami svД›domГ­ nad tou myЕЎlenkou, Еѕe uЕѕ nikdy nebude mГ­t pЕ™Г­leЕѕitost poznat svГ©ho otce, podД›kovat mu za jeho nesobeckГЅ, ctnostnГЅ ДЌin, za zГЎchranu svГ©ho Еѕivota. ДЊГЎst z nД›j uЕѕ takГ© nechtД›la ЕѕГ­t.

Ale druhГЎ ДЌГЎst hoЕ™ela zlostГ­, chtД›la zoufale zabГ­t ty lidi, pomstГ­t svГ©ho otce a zniДЌit zem pod sebou. NevД›dД›l, kde je, a pЕ™esto intuitivnД› cГ­til, Еѕe byl nД›kolik oceГЎnЕЇ vzdГЎlenГЅ od svГ© domoviny. Instinkt ho hnal zpД›t domЕЇ; a pЕ™esto nevД›dД›l, kde je jeho domov.

DrГЎДЌek letД›l bez cГ­le, tak ztracen v tomto svД›tД›, plival plameny na vrcholky stromЕЇ, na cokoli, co naЕЎel. Brzy mu oheЕ€ doЕЎel a brzy potom se ocitl, jak s kaЕѕdГЅm mГЎvnutГ­m kЕ™Г­dly klesГЎ nГ­Еѕ a nГ­Еѕ. Zkusil vystoupat nahoru, ale v panice zjistil, Еѕe uЕѕ nemГЎ tu sГ­lu. Pokusil se vyhnout vrcholku stromu, ale jeho kЕ™Г­dla uЕѕ ho nezvedla a narazil pЕ™Г­mo do nД›j, trpД›l ze vЕЎech starГЅch zranД›nГ­, kterГЎ se nezahojila.

BolestnД› se od nД›j odrazil a pokraДЌoval v letu, jak ztrГЎcel sГ­lu, pomalu ztrГЎcel vГЅЕЎku. Kapala z nД›j krev a padala dolЕЇ jako kapky deЕЎtД›. Byl zeslГЎblГЅ z hladu, ze svГЅch zranД›nГ­, z tisГ­ce bodnutГ­ kopГ­m, kterГЎ dostal. ChtД›l letД›t dГЎl a najГ­t nД›co, co mohl zniДЌit, ale cГ­til, jak se mu zavГ­rajГ­ oДЌi, vГ­ДЌka byla pЕ™Г­liЕЎ tД›ЕѕkГЎ. CГ­til, jak pomalu upadГЎ do bezvД›domГ­.

Drak vД›dД›l, Еѕe umГ­rГЎ. UrДЌitГЅm zpЕЇsobem to byla Гєleva; brzy se setkГЎ se svГЅm otcem.

Vzbudil ho zvuk ЕЎustГ­cГ­ho listГ­ a praskГЎnГ­ vД›tvГ­ a brzy se ocitl, jak narГЎЕѕГ­ do vrcholkЕЇ stromЕЇ a pak koneДЌnД› otevЕ™el oДЌi. Jeho vГЅhled byl zastЕ™en svД›tem zelenД›. UЕѕ nebyl schopen se ovlГЎdnout, cГ­til, jak se motГЎ, lГЎme vД›tve, kaЕѕdГ© prasknutГ­ ho vГ­ce bolelo.

KoneДЌnД› se nГЎhle zastavil na vrcholku stromu, uvГ­zl mezi vД›tvemi, pЕ™Г­liЕЎ slabГЅ, aby se vymanil. Visel tam bez hnutГ­, pЕ™Г­liЕЎ ho bolelo, aby se mohl pohnout, kaЕѕdГЅ dech ho bolel vГ­c, neЕѕ ten dalЕЎГ­. Byl si jistГЅ, Еѕe zde nahoЕ™e zemЕ™e, uvД›znД›n mezi stromy.

Jedna z vД›tvГ­ najednou hlasitД› praskla a drak padal dolЕЇ. ToДЌil se, zlomil dalЕЎГ­ vД›tve a padal dobrГЅch padesГЎt stop, aЕѕ koneДЌnД› padl na zem.

LeЕѕel tam, cГ­til, jak mu zapraskala Еѕebra, dГЅchal krev. Pomalu zamГЎval jednГ­m kЕ™Г­dlem, ale nic dalЕЎГ­ho nemohl udД›lat.

Jak cГ­til, Еѕe ho opouЕЎtГ­ ЕѕivotnГ­ sГ­la, cГ­til, jak je to nefГ©r a pЕ™edДЌasnГ©. VД›dД›l, Еѕe ho ДЌekal nД›jakГЅ osud, ale nemohl porozumД›t tomu, co to bylo. ZdГЎlo se to pЕ™Г­liЕЎ krГЎtkГ© a krutГ©, narodit se do tohoto svД›ta jen proto, aby byl svД›dkem smrti svГ©ho otce a pak znovu zemЕ™el. MoЕѕnГЎ takovГЅ byl Еѕivot: krutГЅ a nefГ©r.

Jak cГ­til, Еѕe se mu nakonec zavЕ™ely oДЌi, drakovi se mysl zaplnila poslednГ­ myЕЎlenkou: OtДЌe, poДЌkej na mД›. Brzy se shledГЎme.




KAPITOLA Е ESTГЃ


Alec stГЎl na palubД›, pevnД› se drЕѕel zГЎbradlГ­ lesklГ©, ДЌernГ© lodi, a sledoval moЕ™e, stejnД› jako nД›kolik pЕ™edchozГ­ch dnЕЇ. DГ­val se na pЕ™ichГЎzejГ­cГ­ a odchГЎzejГ­cГ­ ohromnГ© vlny, kterГ© zvedaly jejich malou plachetnici a sledoval, jak se pod nimi dД›lГ­ pД›na, zatГ­mco plujГ­ na vodД› rychlostГ­, jakou nikdy pЕ™edtГ­m nezaЕѕil. Jejich loДЏ se naklГЎnД›la, zatГ­mco plachty byly napnutГ© vД›trem, poryvy byly rychlГ© a stГЎlГ©. Alec se na to dГ­val svГЅma Е™emeslnickГЅma oДЌima, pЕ™emГЅЕЎlel, z ДЌeho je loДЏ vyrobenГЎ; bylo jasnГ©, Еѕe je vyrobenГЎ z neobvyklГ©ho, lesklГ©ho materiГЎlu, s jakГЅm se nikdy pЕ™edtГ­m nesetkal, a to jim umoЕѕЕ€ovalo udrЕѕet si rychlost celГЅ den a noc a navigovat tmou mezi pandesianskou flotilou, pЕ™es MoЕ™e Smutku a na MoЕ™e Slz.

Jak Alec vzpomГ­nal, pomyslel, jakГЎ to byla trГЅznivГЎ cesta, cesta dnem i nocГ­, plachty nebyly nikdy staЕѕeny, dlouhГ© noci na ДЌernГ©m moЕ™i byly plnГ© nepЕ™ГЎtelskГЅch zvukЕЇ, praskГЎnГ­ lodi a poskakovГЎnГ­ a plГЎcГЎnГ­ exotickГЅch stvoЕ™enГ­. Vzbudil se vГ­c neЕѕ jedenkrГЎt a uvidД›l zГЎЕ™ivГ©ho hada, kterГЅ se snaЕѕil dostat se na palubu a pЕ™ihlГ­Еѕel, jak ho muЕѕi, se kterГЅmi plul, odkopli nohou.

Ze vЕЎeho nejtajemnД›jЕЎГ­, a to jeЕЎtД› vГ­ce, neЕѕ jakГЅkoli exotickГЅ moЕ™skГЅ Еѕivot, byl Sovos, muЕѕ u kormidla. MuЕѕ, kterГЅ Aleca vyhledal v kovГЎrnД›, a kterГЅ ho sem pЕ™ivedl na tuto loДЏ, kterГЅ ho vezl na nД›jakГ© vzdГЎlenГ© mГ­sto, Alec byl blГЎznivГЅ, Еѕe tomuto muЕѕi vД›Е™il. Doposud Sovos alespoЕ€ zachrГЎnil Alecovi Еѕivot. Alec si vzpomnД›l, jak se ohlГ­Еѕel zpД›t na mД›sto Ur, zatГ­mco byli jiЕѕ daleko na moЕ™i, cГ­til zlost, cГ­til bezmoc, kdyЕѕ byl svД›dkem toho, jak se pandesianskГЎ flotila blГ­Еѕila. Na horizontu vidД›l, jak vzduchem letГ­ koule z kanГіnЕЇ, slyЕЎel vzdГЎlenГ© zahЕ™mД›nГ­, vidД›l, jak se hroutГ­ budovy, budovy, ve kterГЅch byl on sГЎm jeЕЎtД› pЕ™ed nД›kolika hodinami. SnaЕѕil se dostat se z lodi a pomoci jim, ale v tu dobu byli uЕѕ pЕ™Г­liЕЎ daleko. Trval na tom, aby se Sovos otoДЌil, ale jeho nalГ©havГЎ ЕѕГЎdost nebyla vyslyЕЎena.

Alecovi vyskoДЌily slzy, kdyЕѕ pomyslel na svГ© pЕ™ГЎtele, obzvlГЎЕЎtД› na Marca a Dierdru. ZavЕ™el oДЌi a bezvГЅslednД› se snaЕѕil tu vzpomГ­nku setЕ™ГЎst. Srdce se mu sevЕ™elo, kdyЕѕ pomyslel na to, Еѕe je vЕЎechny zklamal.

JedinГЎ vД›c, kterГЎ Aleca drЕѕela, kterГЎ zatЕ™ГЎsla jeho skleslostГ­, byl pocit, Еѕe je potЕ™eba jinde, na ДЌemЕѕ Sovos trval; Еѕe mД›l nepochybnГЅ osud, Еѕe ho mЕЇЕѕe vyuЕѕГ­t, aby pomohl zniДЌit Pandesiany nД›kde jinde. Nakonec, jak Sovos Е™ekl, jeho smrt mezi ostatnГ­mi by nikomu nepomohla. StГЎle doufal a modlil se, Еѕe Marco a Dierdra pЕ™eЕѕili, a Еѕe se stГЎle dokГЎЕѕe vrГЎtit vДЌas, aby se s nimi setkal.

Byl zvД›davГЅ, chtД›l zjistit, kam mГ­Е™Г­, Alec zasypal Sovose otГЎzkami, ale ten pЕ™esto zЕЇstal tvrdohlavД› zticha, dnem i nocГ­ byl u kormidla, zГЎdy k Alecovi. Co si Alec vzpomnД›l, nikdy ani nespal, ani nejedl. Jen tam stГЎl a dГ­val se na moЕ™e ve svГЅch vysokГЅch, koЕѕenГЅch botГЎch a ДЌernГ©m, koЕѕenГ©m kabГЎtД›, ЕЎarlatovГ© hedvГЎbГ­ mД›l pЕ™ehozenГ© pЕ™es rameno, mД›l kГЎpi se svГЅm kuriГіznГ­m znakem. Jeho krГЎtkГЅ, hnД›dГЅ plnovous, zГЎЕ™ivД› zelenГ© oДЌi, kterГ© se dГ­valy na vlny, jako by k nim patЕ™ily, zГЎhada kolem nД›j se jen prohlubovala.

Alec pohlГ©dl na neobvyklГ© MoЕ™e Slz, jeho svД›tlou barvu, a pocГ­til nalГ©havou potЕ™ebu zjistit, kam pluje. Nebyl s to dГ©le vydrЕѕet to ticho, otoДЌil se k Sovosovi, zoufalГЅ zГ­skat odpovД›di.

“Proč já?” zeptal se Alec, narušil ticho, znovu to zkusil a tentokrát byl odhodlaný získat odpověď. “Proč já z celého města? Pro mám já přežít? Mohl jsi zachránit sto lidí, kteří jsou důležitější, než já.”

Alec ДЌekal, ale Sovos zЕЇstal potichu, byl k nД›mu zГЎdy a prohlГ­Еѕel si moЕ™e.

Alec se rozhodl zkusit to jinak.

“Kam míříme?” zeptal se Alec znovu. “A jak to, že tato loď pluje tak rychle? Z čeho je vyrobena?”

Alec sledoval muЕѕova zГЎda. UbД›hlo nД›kolik minut.

KoneДЌnД› muЕѕ zatЕ™ГЎsl hlavou, byl stГЎle zГЎdy.

“Jdeš tam, kam máš jít, kde máš být. Vybral jsem si tě, protože potřebuji tebe a nikoho jiného.”

Alec pЕ™emГЅЕЎlel.

“Potřebuješ mě k čemu?” tlačil na něj Alec.

“Abych zničil Pandesii.”

“Proč já?” zeptal se Alec. “Jak já mohu pomoci?”

“Vše bude jasné, až doplujeme,” odpověděl Sovos.

“Doplujeme kam?” tlačil na něj Alec a byl frustrovaný. “Moji přátelé jsou v Escalonu. Lidé, které miluji. Dívka.”

“To je mi líto,” povzdychl si Sovos, “ale tam už nikdo nezůstal. Vše, co jsi znal a miloval je to tam.”

Nastalo dlouhé ticho a mezi hvizdem větru se Alec modlil, aby to nebyla pravda – a přesto někde hluboko cítil, že to pravda je. Jak se mohl život změnit tak rychle? přemýšlel.

“A přesto žiješ,” pokračoval Sovos, “a to je velmi vzácný dar. Nepromarni ho. Můžeš mnohým pomoci, když projdeš zkouškou.”

Alec se zamraДЌil.

“Jakou zkouškou?” zeptal se.

Sovos se koneДЌnД› otoДЌil a pohlГ©dl na nД›j bodavГЅma oДЌima.

“Jestli jsi ty ten vyvolený,” řekl, “naše poslání padne na tvá ramena; a jestli ne, nebudeš nám k ničemu.”

Alec se snaЕѕil to pochopit.

“Už plujeme několik dnů a zatím jsme nikam nedopluli,” poznamenal Alec. “Jen dál na moře. Už ani nevidím Escalon.”

MuЕѕ se uЕЎklГ­bl.

“A kam si myslíš, že plujeme?” zeptal se.

Alec pokrДЌil rameny.

“Zdá se, že plujeme severovýchodně. Snad někam směrem k Mardě.”

Alec si rozhoЕ™ДЌenД› prohlГ­Еѕel horizont.

Sovos koneДЌnД› odpovД›dД›l.

“Tolik se mýlíš, mladíku,” odpověděl. “Tolik se mýlíš.”

Sovos se otoДЌil zpД›t ke kormidlu, zatГ­mco vГ­tr nabral na sГ­le, loДЏ plula po hladinД› oceГЎnu. Alec se podГ­val za nД›j a byl pЕ™ekvapen, protoЕѕe spatЕ™il nД›co na horizontu.

PЕ™ispД›chal kupЕ™edu, plnГЅ vzruЕЎenГ­, a chytil se za zГЎbradlГ­.

V dГЎli se zaДЌala pomalu objevovat pevnina. ZdГЎlo se, jako by se zemД› leskla, jako by byla z diamantЕЇ. Alec pozvedl ruku k oДЌГ­m, mЕѕoural, pЕ™emГЅЕЎlel, co to jen mЕЇЕѕe bГЅt. JakГЅ ostrov byl zde, uprostЕ™ed niДЌeho? NamГЎhal si hlavu, ale nemohl si vzpomenout na ЕѕГЎdnГЅ kus zemД›, kterГЅ by byl v mapГЎch. Byla to nД›jakГЎ zemД›, o kterГ© nikdy neslyЕЎel?

“Co je to?” zeptal se Alec rychle a vyhlížel, plný očekávání.

Sovos se otoДЌil a poprvГ© od setkГЎnГ­ s Alecem se doЕЎiroka usmГЎl.

“Můj příteli, vítej,” řekl, “na Ztracených ostrovech.”




KAPITOLA SEDMГЃ


Aidan stГЎl pЕ™ivГЎzanГЅ ke kЕЇlu, nemohl se pohnout, zatГ­mco sledoval svГ©ho otce, kterГЅ kleДЌel nД›kolik stop pЕ™ed nГ­m, obklopenГЅ pandesianskГЅmi vojГЎky. StГЎli s pozvednutГЅmi meДЌi a drЕѕeli je nad jeho hlavou.

“NE!” křičel Aidan.

SnaЕѕil se osvobodit, pЕ™ispД›chat a zachrГЎnit svГ©ho otce, ale aЕҐ to jakkoli zkouЕЎel, nepohnul se, provazy se mu zaЕ™ezГЎvaly do zГЎpД›stГ­ a kotnГ­kЕЇ. Byl pЕ™inucen pЕ™ihlГ­Еѕet, jak tam jeho otec kleДЌГ­ s oДЌima zalitГЅma slzami, a prosebnД› na nД›j hledГ­.

“Aidane!” zavolal jeho otec a vztáhl k němu ruku.

“Otče!” zakřičel na něj Aidan.

OstЕ™Г­ se pЕ™iblГ­Еѕilo a za okamЕѕik byl AidanЕЇv obliДЌej postЕ™Г­kanГЅ krvГ­, kdyЕѕ byla hlava jeho otce sЕҐata.

“NE!” křičel Aidan a cítil, jako by v něm zemřel jeho vlastní život, cítil, jak klesá do černé díry.

Aidan se probudil s hrЕЇzou, zalitГЅ chladnГЅm potem. Posadil se v temnotД› a byl zmatenГЅ z toho, kde je.

“Otče!” vykřikl Aidan, který stále napůl spal, hledal ho a cítil, že ho musí co nejdříve zachránit.

PodГ­val se vЕЎude kolem sebe a ucГ­til nД›co na obliДЌeji a ve vlasech a vЕЎude po celГ©m tД›le a uvД›domil si, Еѕe se mu ЕЎpatnД› dГЅchГЎ. NatГЎhl se a nД›co lehkГ©ho a dlouhГ©ho si stГЎhl z obliДЌeje a uvД›domil si, Еѕe leЕѕel na kupД› sena a byl tГ©mД›Е™ zahГЎzenГЅ. Rychle ho odhrnul a posadil se.

Byla zde tma, jen mezi latД›mi problikГЎvalo svД›tlo z pochodnД› a on si brzy uvД›domil, Еѕe leЕѕГ­ zpД›t na voze. Vedle nД›j zaznД›lo zaЕЎustД›nГ­ a on se podГ­val a s Гєlevou vidД›l, Еѕe to je BГ­lГЅ. OhromnГЅ pes vyskoДЌil na vЕЇz vedle nД›j a olГ­zal mu tvГЎЕ™, zatГ­mco Aidan ho objГ­mal.

Aidan ztД›Еѕka dГЅchal, byl stГЎle pЕ™ekvapenГЅ ze svГ©ho snu. ZdГЎl se aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ skuteДЌnГЅ. Byl jeho otec skuteДЌnД› zabit? SnaЕѕil se vzpomenout si na okamЕѕik, kdy ho vidД›l naposledy na krГЎlovskГ©m nГЎdvoЕ™Г­, obklГ­ДЌenГ©ho. VzpomnД›l si, Еѕe se snaЕѕil pomoci a potom byl odnГЎЕЎen Motleym za temnГ© noci. VzpomnД›l si, jak ho Motley dГЎvГЎ na tento vЕЇz, jak jedou zadnГ­mi uliДЌkami Androsu a snaЕѕГ­ se dostat pryДЌ.

To vysvД›tluje ten vЕЇz. Ale kam jeli? Kam ho Motley odvezl?

OtevЕ™ely se dveЕ™e a tmavГЅ pokoj osvГ­til pramen svД›tla z pochodnД›. Aidan koneДЌnД› vidД›l, kde je: v malГ©m, kamennГ©m pokoji s nГ­zkГЅm a klenutГЅm stropem, kterГЅ vypadal jako malГЎ chalupa nebo taverna. PodГ­val se vzhЕЇru a uvidД›l, jak ve dveЕ™Г­ch stojГ­ Motley a je orГЎmovanГЅ svД›tlem z pochodnД›.

“Když budeš takhle křičet, Pandesiané nás najdou,” varoval ho Motley.

Motley se otoДЌil a vyЕЎel ven, vrГЎtil se do dobЕ™e osvГ­cenГ©ho pokoje v dГЎlce a Aidan rychle seskoДЌil z vozu a nГЎsledoval ho, BГ­lГЅ byl po jeho boku. Jak Aidan vstoupil do jasnГ©ho pokoje, Motley za nГ­m rychle zavЕ™el tlustГ©, dubovГ© dveЕ™e s zavЕ™el je na nД›kolik zГЎpadЕЇ.

Aidan se rozhlГ©dl, oДЌi si zvykaly na svД›tlo, a rozeznal znГЎmГ© obliДЌeje: Motleyho pЕ™ГЎtele. Herce. VЕЎechny ty baviДЌe na cestГЎch. VЕЎichni byli zde, vЕЎichni se schovГЎvali, zabednД›nГ­ v tГ©to kamennГ© hospodД› bez oken. VЕЎechny obliДЌeje, jednou tak radostnГ©, byly nynГ­ chmurnГ© a vГЎЕѕnГ©.

“Pandesiané jsou všude,” řekl Motley Aidanovi. “Mluv potichu.”

Aidan se zastydД›l, ani si neuvД›domil, Еѕe kЕ™iДЌel.

“Omlouvám se,” řekl. “Měl jsem noční můru.”

“Všichni máme noční můry,” odpověděl Motley.

“Právě jednu prožíváme,” dodal jiný herec s rozmrzelým obličejem.

“Kde jsme?” zeptal se Aidan a podíval se kolem zmateně.

“V taverně,” odpověděl Motley, “v nejzažším rohu Androsu. Stále jsme v hlavním městě a schováváme se. Pandesiané hlídají venku. Už několikrát prošli kolem, ale nešli dovnitř – a nepřijdou, pokud zůstaneš potichu. Jsme zde v bezpečí.”

“Alespoň nyní,” řekl jeden z jeho přátel skepticky.

Aidan pocГ­til nutkГЎnГ­ pomoci svГ©mu otci a snaЕѕil se rozpomenout se.

“Můj otec,” řekl. “Je…mrtvý?”

Motley zatЕ™ГЎsl hlavou.

“Nevím. Zajali ho. To bylo naposledy, kdy jsem ho viděl.”

Aidan pocГ­til nГЎval vzteku.

“Ty jsi mě odnesl pryč!” řekl rozhořčeně. “To jsi neměl dělat. Pomohl bych mu!”

Motley si tЕ™el bradu.

“A jak bys to udělal?”

Aidan pokrДЌil rameny a namГЎhal si hlavu.

“Já nevím,” odpověděl. “Nějak.”

Motley pokГЅval.

“Zkusil bys to,” souhlasil. “A teď bys byl také mrtvý.”

“Takže je mrtev?” zeptal se Aidan a cítil, jak mu škublo v srdci.

Motley pokrДЌil rameny.

“Ne, když jsme odešli,” řekl Motley. “Já jen nevím, jak. V tomto městě už nemáme žádné přátele, žádné zvědy – bylo převzato Pandesiany. Všichni muži tvého otce jsou zajati. Obávám se, že jsme napospas Pandesianům.”

Aidan zaЕҐal pД›sti, myslel na svГ©ho otce, jak tvrdne v cele.

“Musím ho zachránit,” prohlásil Aidan, plný pocitu poslání. “Nemohu dovolit, aby tam jen tak seděl. Musím hned odtud.”

Aidan vyskoДЌil a spД›chal ke dveЕ™Г­m a zaДЌal je otevГ­rat, kdyЕѕ se objevil Motley, postavil se nad nД›j a nohou zapЕ™el dveЕ™e, neЕѕ se otevЕ™ely.

“Jestli teď půjdeš,” řekl Motley, “všechny nás zabijí.”

Aidan se podГ­val na Motleyho, poprvГ© na jeho tvГЎЕ™i spatЕ™il vГЎЕѕnГЅ vГЅraz, vД›dД›l, Еѕe mГЎ pravdu. NovД› k nД›mu pocГ­til vdД›ДЌnost a respekt; nakonec mu vlastnД› zachrГЎnil Еѕivot. Aidan za to bude vЕѕdycky vdД›ДЌnГЅ. A pЕ™esto zГЎroveЕ€ cГ­til spalujГ­cГ­ touhu zachrГЎnit svГ©ho otce a vД›dД›l, Еѕe kaЕѕdГЎ vteЕ™ina je drahГЎ.

“Е?ekl jsi, Еѕe existuje jeЕЎtД› jinГЅ zpЕЇsob,” Е™ekl Aidan a rozpomnД›l se. “Že je jeЕЎtД› jinГЅ zpЕЇsob, jak ho zachrГЎnit.”

Motley pokГЅval hlavou.

“Е?ekl,” pЕ™iznal Motley.

“Tak to byla jen prázdná slova?” zeptal se Aidan.

Motley si povzdychl.

“Co navrhuješ?” zeptal se popuzeně. “Tvůj otec sedí uprostřed hlavního města, v královském žaláři, strážen celou pandesianskou armádou. Máme jen tak přijít a zaťukat na dveře?”

Aidan tam stГЎl, snaЕѕil se nД›co vymyslet. VД›dД›l, Еѕe to je tД›ЕѕkГЅ Гєkol.

“Je někdo, kdo nám může pomoci?” zeptal se Aidan.

“Kdo?” zavolal jeden z herců. “Všichni muži, kteří jsou loajální tvému otci, byli spolu s ním uvězněni.”

“Ne všichni,” odpověděl Aidan. “Jistě tam nebyli všichni jeho muži. Co třeba váleční vůdci, kteří jsou mu loajální a jsou mimo hlavní město?”

“Možná.” Motley pokrčil rameny. “Ale kde jsou nyní?”

Aidan zuЕ™il, byl zoufalГЅ, proЕѕГ­val uvД›znД›nГ­ svГ©ho otce, jako by bylo jeho vlastnГ­.

“Nemůžeme tu jen tak sedět a nedělat nic,” prohlásil Aidan. “Jestli mi nepomůžete, půjdu sám. Je mi jedno, jestli zemřu. Nemohu tu jen tak sedět, zatímco je můj otec ve vězení. A mí bratři…” řekl Aidan, pak si vzpomněl a začal plakat, byl přemožen emocemi, když si vzpomněl, že oba jeho bratři jsou mrtví.

“Teď už nemám nikoho,” řekl.

Potom zatЕ™ГЎsl hlavou. VzpomnД›l si na svou sestru, Kyru, a vЕЎГ­ silou se modlil, aby byla v bezpeДЌГ­. Nakonec mu nynГ­ zbyla jenom ona.

Jak Aidan plakal, stydД›l se, BГ­lГЅ k nД›mu pЕ™iЕЎel a poloЕѕil si hlavu na jeho nohu. UslyЕЎel, jak tД›ЕѕkГ© kroky pЕ™eЕЎly po skЕ™Г­pavГ©, dЕ™evД›nГ© podlaze a pocГ­til tД›Еѕkou, masitou dlaЕ€ na svГ©m rameni.

PohlГ©dl vzhЕЇru a vidД›l, jak se na nД›j Motley soucitnД› dГ­vГЎ.

“Nemáš pravdu,” řekl Motley. “Máš nás. My jsme nyní tvá rodina.”

Motley se otoДЌil a ukГЎzal po mГ­stnosti a Aidan se rozhlГ©dl a vidД›l vЕЎechny herce a baviДЌe, kteЕ™Г­ se na nД›j upЕ™Г­mnД› dГ­vali, tucet soucitnГЅch oДЌГ­, kterГ© souhlasnД› pokyvovaly. UvД›domil si, Еѕe i kdyЕѕ nejsou bojovnГ­ky, jsou to lidГ© s dobrГЅm srdcem. PocГ­til k nim novou Гєctu.

“Děkuji,” řekl Aidan. “Ale vy jste všichni herci. Já potřebuji bojovníky. Vy mi nemůžete pomoci dostat zpět mého otce.”

Motleymu se najednou v oДЌГ­ch ukГЎzalo nД›co, jako by mД›l nГЎpad a zeЕЎiroka se usmГЎl.

“Jak se mýlíš, mladý Aidane,” odpověděl.

Aidan vidД›l, jak Motleymu zГЎЕ™Г­ oДЌi a vД›dД›l, Еѕe na nД›co myslГ­.

“Bojovníci mají jistou dovednost,” řekl Motley, “ale baviči mají vlastní dovednosti. Bojovníci vyhrávají silou – ale baviči mohou vyhrát jinými způsoby, způsoby, které jsou ještě mocnější.”

“Nerozumím,” řekl zmateně Aidan. “Nemůžete dostat mého otce z jeho cely zábavou.”

Motley se nahlas zasmГЎl.

“No, vlastně,” odpověděl, “myslím, že můžeme.”

Aidan se na nД›j zmatenД› podГ­val.

“Co más na mysli?” zeptal se.

Motley si tЕ™el bradu, oДЌi mu tД›kaly, bylo jasnГ©, Еѕe kuje plГЎn.

“Bojovníci se nyní nemohou volně pohybovat městem – nebo se přiblížit centru města. Ale baviči nemají žádná omezení.”

Aidan byl zmatenГЅ.

“Proč by Pandesiané svolili, aby baviči vstoupili do centra hlavního města?” zeptal se Aidan.

Motley se usmГЎl a zatЕ™ГЎsl hlavou.

“Stále nevíš, jak svět funguje, chlapče,” odpověděl Motley. “Bojovníci se mohou vždy pohybovat omezeně, v určitých místech, v určitou dobu. Ale baviči – ti mohou všude a vždy. Všichni se chtějí bavit, Pandesiané stejně jako Escalonité. Nakonec, znuděný voják je nebezpečný voják na obou stranách království a pořádek musí být udržován. Zábava byla vždycky klíčem k udržení spokojených oddílů a k řízení armády.”

Motley se usmГЎl.

“Vidíš, mladý Aidane,” řekl, “nejsou to vůdci, kteří mají moc nad svými armádami, ale my. Bezvýznamní, staří baviči. Třída, kterou tak opovrhuješ. My povstaneme nad bitvami a protneme řady nepřítele. Nikomu nezáleží ta tom, jaké brnění mám na sobě – jen jim záleží na tom, jak dobré jsou mé příběhy. A já mám dobré příběhy, chlapče, lepší, než čekáš.”

Motley se otoДЌil do mГ­stnosti a zahЕ™mД›l:

“Zahrajeme hru! Všichni společně!”

VЕЎichni herci v mГ­stnosti najednou radostnД› vykЕ™ikli, rozzГЎЕ™enГ­ povstali na nohy, nadД›je se jim vrГЎtila do oДЌГ­.

“Budeme hrát přímo v centru hlavního města! Bude to ta nejlepší zábava, jakou Pandesiané kdy zažili! A zároveň také největší rozptýlení. Až nastane ten správný čas, až bude město v našich rukou, uchváceno naší přítomností, budeme jednat. A najdeme způsob, jak osvobodit tvého otce.”

MuЕѕi jГЎsali a Aidan poprvГ© cГ­til, jak mu chЕ™adne srdce, cГ­til se optimisticky.

“Opravdu si myslíš, že to bude fungovat?” zeptal se Aidan.

Motley se usmГЎl.

“Můj chlapče,” řekl, “už se staly bláznivější věci.”




KAPITOLA OSMГЃ


Duncan se snaЕѕil vymazat myЕЎlenku na bolesti, jak usГ­nal a znovu se budil, opГ­ral se o kamennou zeДЏ, pouta se mu zaЕ™ezГЎvala do zГЎpД›stГ­ a kotnГ­kЕЇ a nemohl kvЕЇli nim usnout. StraЕЎnД› se chtД›l napГ­t. V krku mД›l vyprahlo, nemohl polknout, kaЕѕdГЅ dech ho bolel. Nemohl si vzpomenout, kolik dnЕЇ ubД›hlo od doby, kdy se napil a cГ­til se tak zeslГЎblГЅ hladem, Еѕe se nemohl ani hГЅbat. VД›dД›l, Еѕe tu chГЎtrГЎ a Еѕe jestli pro nД›j brzy nepЕ™ijde kat, dostane ho jistД› hlad.

Duncan upadal uЕѕ nД›kolik dnЕЇ do bezvД›domГ­ a opД›t se z nД›j probouzel, byl pЕ™emoЕѕen bolestГ­, kterГЎ se stГЎvala jeho souДЌГЎstГ­. MД›l vidiny ze svГ©ho mlГЎdГ­, z dob, kterГ© strГЎvil na polГ­ch, na hЕ™Г­ЕЎti a na bitevnГ­ch polГ­ch. VzpomГ­nal na svГ© prvnГ­ bitvy, dny, kterГ© jsou ty tam, kdy byl Escalon svobodnГЅ a prospГ­val. Ale vzpomГ­nky byly vЕѕdy naruЕЎeny tvГЎЕ™emi jeho dvou mrtvГЅch chlapcЕЇ, kterГ© se pЕ™ed nГ­m objevovaly a pronГЎsledovaly ho. Byl bolestГ­ rozervГЎn a tЕ™ГЎsl hlavou, neГєspД›ЕЎnД› se snaЕѕil se toho vЕЎeho zbavit.

Duncan pomyslel na svГ©ho zbГЅvajГ­cГ­ho syna, Aidana, a zoufale doufal, Еѕe je v bezpeДЌГ­ Volisu, Еѕe se k nД›mu PandesianГ© jeЕЎtД› nedostali. Jeho mysl se potom obrГЎtila na Kyru. VzpomnД›l si na ni jako na mladou dГ­vku, vzpomnД›l si na pГЅchu, kterou vЕѕdy pociЕҐoval, kdyЕѕ ji vychovГЎval. VzpomnД›l si na jejГ­ cestu pЕ™es Escalon a pЕ™emГЅЕЎlel, jestli se dostala do Uru, jestli se setkala se svГЅm strГЅcem, jestli byla nynГ­ v bezpeДЌГ­. Byla jeho souДЌГЎstГ­, jedinou souДЌГЎstГ­, na kterГ© nynГ­ zГЎleЕѕelo a jejГ­ bezpeДЌГ­ bylo pro nД›j dЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­, neЕѕ zЕЇstat na Еѕivu. UvidГ­ ji jeЕЎtД› nД›kdy? pЕ™emГЅЕЎlel. TouЕѕil po tom ji znovu vidД›t, a pЕ™esto takГ© chtД›l, aby zЕЇstala daleko odtud, v bezpeДЌГ­ od toho vЕЎeho.

DveЕ™e cely se rozletД›ly, Duncan pohlГ©dl zmatenД› vzhЕЇru a dГ­val se do tmy. V temnotД› pЕ™ipochodovaly boty a jak poslouchal chЕЇzi, Duncan rozpoznГЎval, Еѕe to nejsou Enisovy boty. V temnotД› jeho schopnost naslouchat jeЕЎtД› zesГ­lila.

Jak se voják přiblížil, Duncanovi došlo, že přišel, aby ho týral nebo zabil. Duncan byl připraven. Mohou mu dělat cokoli se jim zachce – už je uvnitř mrtev.

Duncan otevЕ™el oДЌi, i kdyЕѕ byly tД›ЕѕkГ©, pohlГ©dl vzhЕЇru se zbГЅvajГ­cГ­ dЕЇstojnostГ­, kterou jeЕЎtД› mД›l, chtД›l vidД›t, kdo pЕ™iЕЎel. Byl pЕ™ekvapen, kdyЕѕ vidД›l, Еѕe to je obliДЌej muЕѕe, kterГ©ho ze vЕЎech nejvГ­ce nenГЎvidД›l: Banta z Barrisu. ZrГЎdce. MuЕѕe, kterГЅ zabil jeho dva syny.

Duncan se zlostnД› mraДЌil, zatГ­mco Bant pЕ™istoupil blГ­Еѕe, na obliДЌeji mД›l spokojenГЅ ГєЕЎklebek, poklekl pЕ™ed nГ­m. PЕ™emГЅЕЎlel, co tu tato stvЕЇra mЕЇЕѕe chtГ­t.

“Teď už nejsi tak mocný, že ano, Duncane?” zeptal se Bant, který od něj byl ani ne stopu daleko. Stál tam s rukama v bok, menší, podsaditý, s úzkými rty, těkavýma očima a poďobaným obličejem.

Duncan se pokusil na něj zaútočit, chtěl ho roztrhnout vejpůl – ale jeho řetězy mu to nedovolily.

“Za mé chlapce zaplatíš,” řekl Duncan, dusil se, v krku měl tak sucho, že nemohl ani promluvit tou záští.

Bant se smГЎl krГЎtkГЅm a hrubГЅm smГ­chem.

“Opravdu?” zlobil ho. “Tady dole vydechneš svým posledním dechem. Zabil jsem tvé syny a mohu zabít i tebe, když budu chtít. Nyní za mnou stojí Pandesie poté, co jsem jim prokázal svou loajalitu. Ale nezabiji tě. To by bylo příliš milosrdné. Bude lepší, když sám zemřeš.”

Duncan pocГ­til, jak v nД›m vЕ™e chladnГЎ zuЕ™ivost.

“Tak proč jsi přišel?”

Bant zvГЎЕѕnД›l.

“Mohu přijít, kdy se mi zachce,” zamračil se, “a také bezdůvodně. Mohu přijít jen proto, abych se na tebe podíval. Abych na tebe zíral. Abych viděl ovoce mého vítězství.”

Povzdychl si.

“A také se to tak přihodilo, že mám důvod, proč jsem tě navštívil. Něco od tebe chci. A jednu věc ti dám.”

Duncan se na nД›j skepticky podГ­val.

“Tvou svobodu,” dodal Bant.

Duncan se na nД›j dГ­val a pЕ™emГЅЕЎlel.

“A proč bys to udělal?” zeptal se.

Bant si povzdychl.

“Vidíš, Duncane,” řekl, “ty a já nejsme tak rozdílní. Oba jsme bojovníci. Vlastně, ty jsi muž, kterého jsem vždy respektoval. Tvoji synové si zasloužili být zabiti – byli to lehkomyslní hrubiáni. Ale tebe,” řekl, “tebe jsem vždy respektoval. Neměl bys být tady dole.”

OdmlДЌel se a prohlГ­Еѕel si ho.

“Takže udělám toto,” pokračoval. “Veřejně přiznáš svá provinění proti našemu národu a já vyzvu všechny obyvatele Androsu, aby uznali pandesianskou nadvládu. Jestli to uděláš, zajistím, že tě Pandesie propustí.”

Duncan tam sedД›l, byl tak rozДЌГ­len, Еѕe ani nevД›dД›l, co Е™Г­ci.

“Takže jsi pro Pandesiany nyní jen loutkou?” zeptal se Duncan konečně mezi zuby. “Snažíš se na ně udělat dojem? Ukázat jim, že mě před ně můžeš předvést?”

Bant se uЕЎklГ­bl.

“Udělej to, Duncane,” odpověděl. “Tady dole nejsi k ničemu dobrý a už vůbec ne sám sobě. Přednes Nejvyššímu Ra, co chce slyšet, přiznej se k tomu, co jsi udělal a přines mír tomuto městu. Naše hlavní město nyní potřebuje mír a ty jsi jediný, kdo to pro něj může udělat.”

Duncan se nД›kolikrГЎt zhluboka nadechl, aЕѕ koneДЌnД› nabral sГ­lu, aby promluvil.

“Nikdy,” odpověděl.

Bant se zlostnД› podГ­val.

“Ne kvůli mé vlastní svobodě,” pokračoval Duncan, “ne kvůli mému vlastnímu životu a za žádnou cenu.”

Duncan na něj hleděl, spokojeně se usmíval, zatímco sledoval, jak Bant zrudl a potom nakonec dodal: “Ale můžeš si být jistý jednou věcí: jestli se mi odtud kdy podaří utéct, můj meč si najde cestu do tvého srdce.”

Po dlouhГ©m, ohromenГ©m tichu se Bant postavil, mraДЌil se, hledД›l dolЕЇ na Duncana a zakroutil hlavou.

“Tak si ještě žij několik dalších dnů,” řekl, “abych se mohl přijít podívat na tvou popravu.”




KAPITOLA DEVГЃTГЃ


Dierdra pádlovala vší svou silou, Marco byl vedle ní, oba dva rychle proplouvali kanálem, směřovali si to zpět na moře, kde naposledy viděla svého otce. Její srdce bylo rozervané vejpůl z nervozity, protože si vzpomněla na poslední okamžik, kdy spatřila svého otce, vzpomněla si na statečný útok na Pandesianskou armádu, dokonce i v nepřekonatelné nevýhodě. Zavřela oči a tu vizi setřásla z mysli, pádlovala ještě rychleji, modlila se, aby nebyl mrtev. Vše, co si přála, bylo dostat se včas zpět a zachránit ho – jestli ne, tak mít alespoň šanci zemřít po jeho boku.

Vedle nГ­ Marco pГЎdloval stejnД› tak rychle a ona se na nД›j podГ­vala s vdД›kem a pЕ™ekvapenД›.

“Proč?” zeptala se.

On se otoДЌil a pohlГ©dl na ni.

“Proč jsi se ke mně přidal?” tlačila na něj.

TiЕЎe se na ni podГ­val a potom pohlГ©dl jinam.

“Mohl jsi pokračovat s ostatními,” dodala. “Ale rozhodl ses jinak. Rozhodl ses jít se mnou.”

PodГ­val se pЕ™Г­mo pЕ™ed sebe, stГЎle poЕ™ГЎdnД› pГЎdloval, stГЎle zЕЇstГЎval potichu.

“Proč?” trvala, zoufale si to přála zjistit, zběsile pádlovala.

“Protože můj přítel tě velmi obdivoval,” řekl Marco. “A to pro mě znamená mnoho.”

Dierdra stГЎle poЕ™ГЎdnД› pГЎdlovala, zatoДЌili ohybem kanГЎlu a jejГ­ myЕЎlenky pЕ™eЕЎly na Aleca. Zklamala se v nД›m. Opustil je vЕЎechny, odjel z Uru s tГ­m tajemnГЅm cizincem jeЕЎtД› pЕ™ed invazГ­. ProДЌ? Mohla si nad tГ­m jen lГЎmat hlavu. Byl tolik zamД›Е™enГЅ na cГ­l, na kovГЎrnu a byla si jistГЎ, Еѕe je tГ­m poslednГ­m ДЌlovД›kem, kterГЅ by utekl, kdyЕѕ je potЕ™ebnГЅ. A pЕ™esto to udД›lal, kdyЕѕ ho nejvГ­ce potЕ™ebovali.

To Dierdru přinutilo přehodnotit své city k Alecovi, kterého nakonec ani neznala – a tím zesílily její city k jeho příteli Marcovi, který se pro ni obětoval. Už nyní k němu cítila pevné pouto. Jak nad hlavou stále pištěly koule z kanónu, zatímco budovy stále explodovaly a všude kolem nich padaly k zemi, Dierdra přemýšlela, zda Marco skutečně věděl, do čeho se pustil. Věděl, že když se k ní přidal, když se vrátil do srdce chaosu, že už není cesty zpět?

“Víš, že plujeme vstříc smrti,” řekla. “Můj otec a jeho muži jsou na té pláži, za tou horou suti a já se chystám ho najít a bojovat po jeho boku.”

Marco pokГЅval.

“Myslíš, že jsem se do vrátil do tohoto města, abych žil?” zeptal se. “Kdybych chtěl uprchnout, měl jsem příležitost.”

UspokojenГЎ a dojatГЎ jeho silou, Dierdra pokraДЌovala ve veslovГЎnГ­, oba dva v tichosti pokraДЌovali, vyhГЅbali se padajГ­cГ­ suti, zatГ­mco se stГЎle pЕ™ibliЕѕovali k pobЕ™eЕѕГ­.

Konečně zahnuli za roh a v dáli zahlédla zeď ze suti, kde naposledy spatřila svého otce – a přesně za ní byly vysoké, černé lodě. Věděla, že na druhé straně leží pláž, kde bojuje s Pandesiany a ona pádlovala vší svou silou, z obličeje jí stékal pot, chtěla se k němu dostat včas. Slyšela zvuky boje, muže, kteří sténali, umírali a modlila se, aby nebylo příliš pozdě.

Jejich loДЏ se jeЕЎtД› ani nedostala na okraj kanГЎlu, kdyЕѕ vyskoДЌila ven, rozhoupala ji, Marco byl hned za nГ­ a sprintovali ke zdi. VyЕЎkrГЎbala se pЕ™es ohromnГ© balvany, poЕЎkrГЎbala si lokty a kolena, ale nedbala na to. Byla bez dechu, ЕЎplhala vГЅЕЎ a vГЅЕЎ, klouzala po kamenech, pouze myslela na svГ©ho otce, aby byla po jeho boku, nemohla pochopit, Еѕe tyto kupy suti bГЅvali kdysi velkГ© vД›Еѕe Uru.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694407) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения