Читать онлайн книгу "Koks"

Koks
Vadim Fedorov


OvЕЎem hlavnГ­m stavebnГ­m kamenem ДЌeskГ© prvotiny Vadima Fedorova je novela Koks, kterГЎ propЕЇjДЌila nГЎzev celГ© knize. ObsahovД› jde oВ napЕЇl kriminГЎlnГ­ aВ napЕЇl romantickГЅ pЕ™Г­bД›h tragickГ© zamilovanosti do dГ­vky s pochybnou minulostГ­. Spolu s 7В dalЕЎГ­mi povГ­dkami, kterГ© urДЌitД› vyvolajГ­ ГєsmД›v na rtech ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, vyЕЎlo iВ zmГ­nД›nГ© dГ­lko nynГ­ v kniЕѕnГ­ ДЌeskГ© premiГ©Е™e.





Koks



Vadim Fedorov



Переводчик Andrej Fozikoš

Р?ллюстратор Tatiana Nikishova



© Vadim Fedorov, 2017

© Andrej Fozikoš, перевод, 2017

© Tatiana Nikishova, иллюстрации, 2017



ISBNВ 978-5-4485-8273-8

Создано в интеллектуальной издательской системе Ridero




Koks





1







Probudil jsem se brzy. Byla nedД›le aВ teprve pЕЇl ЕЎestГ©. Ve vЕЎednГ­ dny se rГЎno vstГЎvat nechce. Jeden byВ si leЕѕel aВ leЕѕel. OvЕЎem je-li tady vГ­kend, funguje zГЎkon schvГЎlnosti: vzbudГ­ЕЎ se jeЕЎtД› za rozbЕ™esku aВ pak se trГЎpГ­ЕЎ. Usnout znovu nedokГЎЕѕeЕЎ aВ zaujmout vertikГЎlnГ­ polohu je brzo.

Asi pД›t minut jsem se pЕ™evaloval zВ boku na bok, potГ© jsem se pЕ™ece jen vyhrabal zВ postele aВ ЕЎel na toaletu. Cestou jsem se mrkl na mobil. Ten se prГЎvД›, jako byВ na objednГЎvku, otЕ™ГЎsl aВ nabГ­dl mi sms: В«MЕЇЕѕu ti splatit dluh. Ihned. MichalВ».

MilГ© pЕ™ekvapenГ­, uЕѕ jsem zaДЌal bГЅt nervГіznГ­ zВ toho, jak se ten mladГЅ muЕѕ opoЕѕДЏoval sВ platbami.

NaЕҐukal jsem mu odpovД›ДЏ: В«Budu za hodinu. NeodchГЎzejВ». AВ po nГЎvЕЎtД›vД› WC jsem se pЕ™emГ­stil do koupelny. Abych se dal takЕ™Г­kajГ­c do pucu.

Michal byl jednГ­m zВ mГЅch nГЎjemnГ­kЕЇ. PatЕ™il mi malГЅ ГєtulnГЅ byteДЌek v samГ©m centru Prahy, kterГЅ jsem pronajГ­mal. HlavnГ­ pЕ™ednostГ­ bytu, kromД› exkluzГ­vnГ­ho umГ­stД›nГ­, byla nГЎdhernГЎ terasa, zВ nГ­Еѕ se bylo moЕѕno kochat ГєchvatnГЅm pohledem na malebnГ© stЕ™echy okolnГ­ch domЕЇ aВ kousek Muzea.

Michal tam Еѕil tГ©mД›Е™ dva roky. ZpoДЌГЎtku platil vДЌas, jako hodinky. Ale pak se toВ s platbami zaДЌalo nД›jak zadrhГЎvat. V poslednГ­ dobД› pЕ™estaly chodit vЕЇbec. Volal jsem mu nД›kolikrГЎt aВ vЕѕdy si vyslechl dalЕЎГ­ В«zГ­traВ». MarnД› jsem nadГЎval aВ varoval, Еѕe uЕѕ dalЕЎГ­ prodlenГ­ nemГ­nГ­m tolerovat. PЕ™ed nД›kolika dny jsem mu tedy poslal doporuДЌenГЅm dopisem upozornД›nГ­, Еѕe se chystГЎm vypovД›dД›t nГЎjemnГ­ smlouvu pro neplacenГ­.

Najednou tato sms. NavГ­c ve velmi neobvyklou hodinu. Ale iВ sГЎm Michal byl ДЌlovД›k dost divnГЅ. ЕЅil si na vysokГ© noze. DobЕ™e se oblГ©kal. Stravoval se v restauracГ­ch. Ale vlastnГ­ bydlenГ­ aВ auto nemД›l.

Bylo mu takovГЅch 23В nebo 24В let. VysokГЅ snad metr devadesГЎt. Hezoun. BlonДЏatГ© vlasy se mu lehce vlnily na koncГ­ch. MД›l atleticky stavД›nГ© tД›lo, kterГ© pravidelnД› posiloval ve fitness centru.

Hodil jsem do sebe sendviДЌ, zapil ho dЕѕusem. NatГЎhl jsem si svД›tlГ© lnД›nГ© kalhoty, modrou lehkou rozhalenku bez rukГЎvЕЇ aВ obul modrГ© semiЕЎovГ© boty. Pak jsem se zamyslel aВ doplnil svЕЇj ohoz tenkГЅm svetrem.

Zhodnotil jsem svЕЇj odraz v zrcadle. Ujde. Na svГЎ lГ©ta bezesporu vypadГЎm dobЕ™e. Je pravda, Еѕe bЕ™Г­ЕЎko se trochu zaobluje. Ale v pД›taДЌtyЕ™iceti toВ je normГЎlnГ­ jev. CelkovД› vzato, dГЎ se Е™Г­ci, Еѕe jsem muЕѕ plnГЅ sily aВ elГЎnu.

VyЕЎel jsem zВ domu aВ odebral se na tramvajovou zastГЎvku. Miluji praЕѕskГ© tramvaje. PЕ™Г­mo je zboЕѕЕ€uju. ZejmГ©na moji oblГ­benou linku ДЌГ­slo 9, nazГЅvanou pГЎteЕ™nГ­, neboЕҐprotГ­nГЎ Prahu zВ jednoho konce na druhГЅ.

PrГЎvД› do В«devГ­tkyВ» jsem nastoupil. VagГіn byl tГ©mД›Е™ prГЎzdnГЅ. MГЎlo kdo jezdГ­ tramvajГ­ v nedД›li tak brzo rГЎno.

Tramvaj si jeЕЎtД› pamatovala starГ© ДЌasy. Byl toВ typ natЕ™enГЅ ДЌervenou barvou s ЕЎirokГЅm prЕЇchodem uprostЕ™ed vozu. DrnДЌela na kЕ™iЕѕovatkГЎch aВ houpala se na rovnГЅch ГєsecГ­ch tratД› vВ bocГ­ch, jako obstaroЕѕnГ­ krasavice.

Dojel jsem na VГЎclavГЎk. VyskoДЌil na zastГЎvce proti knihkupectvГ­ Akademia aВ popoЕЎel nahoru oВ pГЎr blokЕЇ dГЎl. NГЎmД›stГ­ bylo jeЕЎtД› ospalГ©. Sem tam se loudali ДЌГ­nЕЎtГ­ turistГ©, kteЕ™Г­ si pЕ™ivstali, zЕ™ejmД› je vzbudil ДЌasovГЅ rozdГ­l. Pod konД›m, osedlanГЅm svatГЅm VГЎclavem, se zuЕ™ivД› lГ­bala jakГЎsi dvojice.

ZaboДЌil jsem do ulice Ve SmeДЌkГЎch. ProЕЎel kolem nД›kolika noДЌnГ­ch klubЕЇ, zmlklГЅch aВ unavenГЅch. Pod nohama se mi pletly pouliДЌnГ­ odpadky. Obaly zВ ДЌokolГЎdovГЅch tabulek, nД›jakГ© vstupenky, ГєtrЕѕky novin.

Tady je ten mЕЇj dЕЇm. Zastavil jsem se pЕ™ed nГ­m. VytГЎhl zВ kapsy klГ­ДЌe. Domofon zde jiЕѕ delЕЎГ­ dobu nefungoval.

AВ v tuto chvГ­li nД›co velkГ©ho aВ bГ­lГ©ho Еѕuchlo pЕ™Г­mo na dlaЕѕbu asi tЕ™Г­ metry ode mne. PocГ­til jsem zГЎvan vzduchu aВ dopad nД›jakГЅch kapek na svГ© nohavice. NevД›Е™il jsem vlastnГ­m oДЌГ­m.

Byl toВ Michal. TГ©mД›Е™ nahГЅ, pouze v trenkГЎch. LeЕѕel na dlaЕѕbД› na bЕ™iЕЎe, nohy aВ ruce nepЕ™irozenД› vytoДЌenГ©. TvГЎЕ™ mД›l otoДЌenou ke mnД›. ZВ rozbitГ© hlavy tekla krev. OДЌi mД›l otevЕ™enГ©, ale Еѕivot zВ nich uЕѕ zmizel, zatahovaly se mrtvolnГЅm povlakem.

ToВ vЕЎe se udГЎlo vВ jedinГ©m okamЕѕiku. StГЎl jsem tam jako solnГЅ sloup. Pak koneДЌnД› stoДЌil pohled na svГ© kalhoty. Ty, stejnД› jako boty, byly potЕ™Г­snД›nГ© Michalovou krvГ­. RannГ­ sendviДЌ se mi rychle zaДЌal prodГ­rat ze ЕѕaludkuВ ven.

OdvrГЎtil jsem oДЌi stranou. Zalapl jsem po dechu, kterГЅ mi nГЎhle schГЎzel aВ sГЎhl pro mobil. V tuto chvГ­li za mГЅmi zГЎdy zajeДЌela nД›jakГЎ Еѕena. Lekl jsem se tak, aЕѕ jsem telefon mГЎlem upustil.

В«Zavolejte policii,В» zaЕ™val jsem na ni, aniЕѕ bych se staДЌil otoДЌit. UkГЎzalo se, Еѕe je toВ turistka asijskГ©ho vzhledu. Snad ДЊГ­Е€anka, nebo Korejka, jeden nikdy nevГ­.

Bylo toВ zbyteДЌnГ©, zЕ™ejmД› mi nerozumД›la. VystraЕЎenД› couvala nazpГЎtek, pak udД›lal ДЌelem vzad aВ rozebД›hla se smД›rem k VГЎclavГЎku. Od tГ© se pomoci tedy nedoДЌkГЎm.

RozechvД›lГЅmi prsty jsem zalistoval v adresГЎЕ™i telefonu. Kliknul jsem na В«VolatВ». LeЕѕГ­cГ­ pЕ™ede mnou tД›lo jsem se snaЕѕil ignorovat.

Hovor byl pЕ™ijat hned po prvnГ­m vyzvГЎnД›nГ­, jako byВ na nД›j ДЌekali.

В«Ahoj, Honzo,В» Е™ekl jsem.

В«DobrГ© rГЎno,В» odpovД›dД›l chraplavГЅ hlas. В«NД›co se stalo?В»

В«ZemЕ™el mi nГЎjemnГ­k. Michal,В» povГ­dГЎm zkrouЕЎenД›. В«VyskoДЌil zВ okna na dlaЕѕbu.В»

В«Jak je toВ dlouho?В» hlas v sluchГЎtku projevil zГЎjem.

В«PЕ™ed chvГ­lГ­,В» odpovД›dД›l jsem.

В«KterГЅ byt toВ je, Ve SmeДЌkГЎch?В» vyptГЎval se hlas.

В«Uhodl jsi,В» potvrdil jsem.

В«Budu tam za pГЎr minut,В» oznГЎmil Honza. В«Ty zatГ­m zavolej 156. Ohlas toВ tam oficiГЎlnД›.В»

«Jo… jo,» přikývl jsem, jako by mne snad mohl vidět.

VyЕҐukal jsem 156. Е?ekl jsem operГЎtorce oВ neЕЎtД›stГ­ aВ snaЕѕil jsem se nedГ­vat na tД›lo. Pod hlavou mrtvГ©ho se vytvoЕ™ila kaluЕѕ krve, ta se rozrЕЇstala aВ hrozila, Еѕe mД› brzy pohltГ­. Poodstoupil jsem.

Na konci ulice se objevil chodec. PЕ™iЕЎel blГ­Еѕe. UvidД›l leЕѕГ­cГ­ tД›lo aВ mnД›, stojГ­cГ­ho pЕ™ed nГ­m. Couvl, otoДЌil se aВ odeЕЎel. AВ jГЎ zЕЇstal stГЎt. Jen jsem zase oВ krЕЇДЌek ustoupil od plГ­ЕѕГ­cГ­ se ke mnД› louЕѕe krve.

Zanedlouho pЕ™ijelo policejnГ­ auto. VyskoДЌil zВ nД›j Honza aВ nД›kolik lidГ­ vВ uniformГЎch, kteЕ™Г­ ihned zaДЌali pГЎskami uzavГ­rat ulici. Honza byl vВ civilu: tmavГ© sako, zelenГЎ koЕЎile, dЕѕГ­ny aВ bГ­lГ© tenisky. Ve svГ© funkci vyЕЎetЕ™ovatele si toВ mohl dovolit.

Znali jsme se uЕѕ nД›jakГЅ ten pГЎtek. Honza slouЕѕil naВ praЕѕskГ© kriminГЎlce coby detektiv vВ hodnosti poruДЌГ­ka. MД›l manЕѕelku aВ dvД› malГ© dД›ti. ЕЅili na ЕЅiЕѕkovД›. JГЎ jsem mu tam svГ©ho ДЌasu pomohl najГ­t byt. Od tГ© doby jsme se spЕ™ГЎtelili. Chodili jsme spolu na hokej, nД›kdy na pivo. Honza rГЎd vyprГЎvД›l svГ© pЕ™Г­bД›hy oВ ДЌeskГ© policii. TuЕЎil jsem, Еѕe vД›tЕЎina sВ nich jsou vymyЕЎlenГ©, ale poslouchat je bylo stejnД› zajГ­mavГ©.

Tuto svД›tlou jarnГ­ nedД›li jsme se seЕЎli neplГЎnovanД›. Shodou okolnostГ­ Honza byl vВ dobД› mГ©ho volГЎnГ­ na policejnГ­m okrsku v sousednГ­ KrakovskГ© ulici aВ zaЕ™Г­dil vЕЎe potЕ™ebnГ©.

В«Jak se cГ­tГ­ЕЎ?В» zeptal seВ mД›.

В«Je mi nanic,В» odpovД›dД›l jsem po pravdД›. В«PrГЎvД› jsem stГЎl uВ dveЕ™i, kdyЕѕ sletД›l. Ani nezaЕ™val. Podle vЕЎeho umЕ™el okamЕѕitД›. PodГ­vej, kalhoty aВ boty mi krvГ­ potЕ™Г­ЕЎtil.В»

В«VypereЕЎ je,В» usoudil Honza, В«nebo dГЎЕЎ do ДЌistГ­rny. AВ on si opravdu, jak se zdГЎ, zlomil pЕ™i pГЎdu vaz. Tamhle trДЌГ­ obratle.В»

IВ kdyЕѕ toВ byl profesionГЎlnГ­ pЕ™Г­stup, zaznД›lo toВ tГ©mД›Е™ cynicky. SendviДЌ v mГ©m v Еѕaludku se opД›t pohnul. PotlaДЌil jsem nevolnost silou vЕЇle.

В«KaЕЎlu na to,В» Е™ekl jsem, В«vyhodГ­m je. NedokГЎЕѕu je po tomhle nosit.В»

PopoЕЎli jsme stranou od mrtvoly aВ Honza se na mД› zamyЕЎlenД› podГ­val:

В«Cos tady vlastnД› tak brzo rГЎno pohledГЎval?В»

PolicejnГ­ fotograd se tuЕѕil. ZabГ­ral neboЕѕtГ­ka zВ profilu iВ anfasu, celek iВ detaily. Jakmile skonДЌil, tak dalЕЎГ­ zВ policistЕЇ pЕ™ikryl Michalovo tД›lo plastovou fГіliГ­.

В«Poslal mi esemesku,В» kГЅvl jsem smД›rem kВ mrtvole, В«chtД›l zaplatit nГЎjemnГ©, co mi dluЕѕil. Tak jsem hned jel. Inkasovat penГ­ze se pЕ™ece hodГ­ vВ jakoukoli dennГ­ dobu, ne? AВ kdyЕѕ jsem dorazil, dluЕѕnГ­k mi mГЎlem spadl na hlavu.В»

Honza pЕ™ikГЅvl aВ pak se zeptal:

В«NГЎhradnГ­ klГ­ДЌe od bytu mГЎЕЎ?В»

В«SamozЕ™ejmД›,В» odpovД›dД›l jsem. В«Vzal jsem si je pro vЕЎechny pЕ™Г­pady. Ze zvyku.В»

В«PЕЇjdu se podГ­vat do bytu se svД›dkem,В» prohodil Honza kolegЕЇm aВ mnД› vyzval: В«Jdeme, ty jeden majiteli realit, ukГЎЕѕeЕЎ mi, odkud lidi tak rГЎdi skГЎДЌou po rГЎnu na dlaЕѕbu.В»

PЕ™Г­liЕЎ mi do Е™eДЌi nebylo, ale vytГЎhl jsem klГ­ДЌe, otevЕ™el vchodovГ© dveЕ™e aВ veЕЎli jsme dovnitЕ™. Chlad letitГ©ho ДЌinЕѕГЎku svД›dДЌil mГ© rozpГЎlenГ© hlavД›. ГљzkГЅ aВ starГЅ vГЅtah nГЎs vyvezl do ДЌtvrtГ©ho patra.

Na chodbД› byly troje dveЕ™e. NejbliЕѕЕЎГ­ kВ vГЅtahu vedly do mГ©ho bytu. Odemkl jsem dveЕ™e. Honza mne odstrДЌil ramenem aВ prvnГ­ vstoupil do temnГ© chodby. Pak veЕЎel do mГ­stnosti. KrГЎДЌel jsem hned zaВ nГ­m.

Nalevo od vchodu byla malГЎ kuchyЕ€ka. Vpravo rozloЕѕenГЅ gauДЌ. V zadnГ­ ДЌГЎsti pokoje stГЎla manЕѕelskГЎ postel aВ ЕЎatnГ­ skЕ™Г­Е€. DveЕ™e na terasu byly zavЕ™enГ©.

UdД›lali jsme pГЎr krokЕЇ dovnitЕ™ mГ­stnosti. AВ pak jsem uvidД›l, Еѕe na posteli nД›kdo leЕѕГ­. ЕЅenskГЎ. ZrzavГ© vlasy rozhozenГ© po polЕЎtГЎЕ™i. NoДЌnГ­ koЕЎile sВ medvГ­dky vykukovala zpod deky. Do tvГЎЕ™e jГ­ nebylo vidД›t, jelikoЕѕ leЕѕela na bЕ™iЕЎe zavrtana do polЕЎtГЎЕ™e. Spala, coЕѕ se mi ulevilo. DvД› mrtvoly vВ jednom dni bych nezkousl.

Honza se ke mnД› obrГЎtil. Mimikou se zeptal: kdo toВ je? JГЎ jsem jen zmatenД› pokrДЌil rameny: nevГ­m.

SВ naЕЎim pЕ™Г­chodem se objevil prЕЇvan. DveЕ™e na terasu se pomalu pЕ™iotevЕ™ely. Honza pЕ™iЕЎel k nim, podГ­val se ven. Na terase stГЎl stЕЇl, dvД› Еѕidle aВ obrovskГЅ kvД›tinГЎДЌ sВ fГ­kusem. V rohu terasy lГЎkalo kВ posezenГ­ houpacГ­ kЕ™eslo. Na kЕ™esle leЕѕelo Michalovo obleДЌenГ­.

Na stole stГЎly tЕ™i ДЌajovГ© ЕЎГЎlky aВ cukЕ™enka. KromД› toho jeЕЎtД› ГєtrЕѕek novin. Na kterГ©m byl nasypГЎn jakГЅsi bГ­lГЅ prГЎЕЎek.

Honza si tiЕЎe hvГ­zdnul.

В«NiДЌeho se tady nedotГЅkej,В» zavelel aВ opatrnД› zavЕ™el dveЕ™e na terasu.

Е el jsem kВ posteli aВ posadil se na okraj. JemnД› jsem potЕ™ГЎsl rukou za ЕѕenskГ© rameno.

В«JГЎ spГ­m,В» ozval se ospalГЅ hlas, В«nebuДЏ mД› aspoЕ€ v nedД›li.В»

В«Budete se muset probudit,В» Е™ekl nahlas Honza.

ЕЅena sebou trhla aВ obrГЎtila se na zГЎda. UkГЎzalo se, Еѕe je toВ mladГЎ dГ­vka. Posadila se na posteli, chrГЎnГ­ce se dekou. Honza sГЎhl do kapsy, vytГЎhl prЕЇkaz, otevЕ™el ho aВ ukГЎzal.

В«Policie ДЊeskГ© republiky,В» pЕ™edstavil se aВ vystЕ™elil prvnГ­ otГЎzky: В«AВ kdo jste vy? Co dД›lГЎte v tomto bytД›?В»

В«OtoДЌte se, prosГ­m, aЕҐ se oblГ©knu,В» odvД›tila zpЕЇsobnД› dГ­vka.

Zvedl jsem se zВ pelestД› postele aВ pЕ™ipojil se kВ Honzovi. Oba jsme se kВ nГ­ otoДЌili zГЎdy. Najednou, jako na povel. ProhlГ­Еѕel jsem si kuchyЕ€skou linku.

TД›snГ­cГ­ liЕЎta mezi pracovnГ­ deskou aВ obloЕѕenГ­m se odlepila aВ vlnila se podГ©l stД›ny.

Musím sehnat novou a přilepit ji, pomyslel jsem si. To je dnes kvalita! Koupíš nový nábytek, opravíš byt a než se rok s rokem sejde, všechno se rozpadá… vedu v duchu samomluvu. Jak takhle můžeš v téthle situaci přemýšlet, napomenulo mě moje lepší Já.

В«AВ kde je Michal?В» ozval se ЕѕenskГЅ hlas za nГЎmi.

OtoДЌili jsme se. OpД›t jako na povel, souДЌasnД›. PЕ™ed nГЎmi stГЎla ЕЎtГ­hlounkГЎ holka v jednoduchГЅch ДЌervenГЅch ЕЎatech. ZrzavГ©, dokonce nejen zrzavГ©, ale opravdu ohnivГ© vlasy si stГЎhla vzadu gumiДЌkou. ObyДЌejnГЎ roztomilГЎ tvГЎЕ™iДЌka s dЕЇlky. AВ zelenГ© pЕ™ezelenГ© oДЌi k tomu. Se smaragdovГЅm nГЎdechem. JГЎ jsem takovГ© oДЌi vidД›l poprvГ© v ЕѕivotД›.

В«Kdo jste aВ jakГЅ mГЎte vztahВ kВ panu Melichovi?В» poloЕѕil otГЎzku Honza. В«Co tady dД›lГЎte?В»

В«Jsem jeho sestra,В» odpovД›dД›la, В«Zlata MelichovГЎ. AВ kde je Michal?В»

В«MГЎte nД›jakГ© doklady?В» Honza jako byВ pЕ™eslechl jejГ­ otГЎzku. TypickГЅ policajtskГЅ pЕ™Г­stup.

DГ­vka jmГ©nem Zlata vzala kabelku, kterГЎ visela na opД›radle Еѕidle, otevЕ™ela ji aВ pЕ™edloЕѕila mu obДЌanku.

В«Kde je brГЎcha?В» zopakovala svЕЇj dotaz.

В«Je mrtvГЅ,В» ukecl jsem se, ani nevГ­m proДЌ.

DГ­vka se otЕ™ГЎsla, vrhla na mД› nevД›Е™Г­cГ­ pohled aВ pomalu si sedla na postel. ZaboЕ™ila obliДЌej do dlanГ­. Honza se na mД› vyДЌГ­tavД› podГ­val, prohlГ©dl si prЕЇkaz aВ vrГЎtil ho majitelce.

Na dveЕ™e nД›kdo zaklepal.

«Budeme muset všichni pryč,» rozhodl Honza. «teď tady budou pracovat technici…»

В«Nejsem umytГЎ,В» potichu Е™ekla dГ­vka, В«aВ taky si potЕ™ebuji vyДЌistit zuby.В»

В«ToВ vЕЎe musГ­ poДЌkat,В» Honza otevЕ™el dveЕ™e aВ mЕЇj byt zaplnili vД›cnД› se tvГЎЕ™Г­cГ­ lidГ© sВ kufЕ™Г­ky vВ rukou. В«Jdeme,В» zopakoval smД›rem kВ MichalovД› sestЕ™e.

Vzal jsem dГ­vku za loket, sebral jejГ­ kabelku aВ vyvedl ji zВ mГ­stnosti. V pЕ™edsГ­ni jsem jГ­ strДЌil do ruky ЕѕvГЅkaДЌku. DГ­vka tiЕЎe ЕЎpitla:

В«DГ­ky,В» aВ ukГЎzala na igelitovou taЕЎku, stojГ­cГ­ vВ rohu. В«MЕЇЕѕu si vzГ­t svГ© vД›ci?

В«MЕЇЕѕete,В» svolil Honza.

VyЕЎli jsme zВ domu. Zlata vrhla letmГЅ pohled na pЕ™ikrytou igelitem mrtvolu aВ okamЕѕitД› odvrГЎtila tvГЎЕ™. Gesto plnГ© zoufalstvГ­. Celkem vzato se ale vzhledem kВ tragickГ© udГЎlosti chovala obstojnД›. ЕЅГЎdnГ© hysterickГ© vГЅlevy seВ kВ mГ© velkГ© ГєlevД› nekonaly. NesnГЎЕЎГ­m totiЕѕ ЕѕenskГ© slzy aВ plГЎДЌ, natoЕѕ nГЎЕ™ek aВ kЕ™ik.

V doprovodu Honzy jsme odeЕЎli do paralelnГ­ ulice, kde byla mГ­stnГ­ policejnГ­ stanice. Tam jsem strГЎvil ДЌas aЕѕ do obД›da. VyprГЎvД›l jsem do protokolu oВ bytД›, oВ nГЎjemnГ­kovi, oВ esemesce.

KdyЕѕ jsem koneДЌnД› opustil okrsek, tak na mne na chodnГ­ku ДЌekal Honza. StГЎl tam aВ kouЕ™il cigaretu. MЕѕoural na slunce aВ blaЕѕenД› se usmГ­val.

MД› vЕЎak nebylo do ГєsmД›vЕЇ. NavГ­c jsem dostal hlad. Natolik ukrutnГЅ, Еѕe bych bral iВ tvrdГЅ chleba. TД›lo si ЕѕГЎdalo jГ­dlo. Dost moЕѕnГЎ, Еѕe toВ ale byla reakce na proЕѕitГЅ stres.

В«PojДЏme na obД›d,В» navrhl jsem pЕ™Г­teli.

В«Ve sluЕѕbД› nepiju,В» zazubil se Honza aВ sВ poЕѕitkem vdechl novou porci tabГЎkovГ©ho kouЕ™e.

В«NemluvГ­m oВ pitГ­, mluvГ­m oВ jГ­dle,В» usmГЎl jsem se poprvГ© tohoВ dne.

В«Tak toВ je jinГЎ,В» pЕ™ikГЅvl mЕЇj detektiv. В«MusГ­m se ale nД›jak uvolnit.В»

В«UdД›lej to, prosГ­m,В» obeЕЎel jsem Honzu aВ postavil se na zГЎvД›trnou stranu, В«mГЎm nekontrolovatelnГЅ zГЎchvat hladu. Od nervЕЇ. TakЕѕe si pospД›ЕЎ. Nebo spГЎchГЎm nД›jakГЅ trestnГЅ ДЌin aВ budeЕЎ mД› mГ­t na svД›domГ­.В»

Honza zamГЎДЌkl cigaretu oВ vГ­ko popelnice, vhodil nedopalek dovnitЕ™ aВ vytГЎhl telefon. VzdГЎlil se aВ sВ nД›kym chvili mluvil, pak se vrГЎtil.

В«MГЎm pЕЇl hodiny,В» Е™ekl bez okolkЕЇ. В«Jsem taky hladovej. Ale platГ­ЕЎВ ty.В»

PЕ™ikГЅvl jsem aВ kvapem jsme se vydali na VГЎclavГЎk. Honza projevil zГЎjem oВ KFC hned na rohu, prГЅ toВ bude rychlГЅ, ale jГЎ jsem ho odradil aВ zatГЎhl do VГЅtopny oВ nД›co nГ­Еѕe na nГЎmД›stГ­. Na chvГ­li jsem si odskoДЌil na zГЎchod, kde jsem studenou vodou jakЕѕ takЕѕ odstranil krvavГ© cГЎkance na botech aВ kalhotГЎch.

Objednali jsme dГЅЕ€ovou polГ©vku, croissanty, kГЎvu aВ minerГЎlku. Obsluha byla rychlГЎ. PolГ©vka se zaslouЕѕila oВ pЕ™Г­jemnГ© teplГ­ДЌko vВ prГЎzdnГ©m Еѕaludku.

«Kdy mi vrátí klíče od bytu?» zeptal jsem se kamaráda. „ A co mám dělat s jeho věcmi?»

В«JГЎ ti zavolГЎm,В» Е™ekl Honza aВ namoДЌil si croissant do kГЎvy, В«tam teДЏ kolegovГ© pracujГ­. PrvnГ­ verze: sebevraЕѕda pod vlivem narkotik.В»

В«No jo,В» Е™ekl jsem, В«bylo byВ lГ©pe, kdyby mi nejprve dluh vrГЎtil aВ skoДЌil aЕѕ potГ©.В»

Honza se uЕЎklГ­bl.

В«Tak abys vД›dД›l, zВ penД›z se v bytД› naЕЎla pouhГЎ stokoruna,В» Е™ekl, В«leЕѕela na parapetu. AВ toВ je vЕЎe. Ani oВ halГ­Е™ vГ­c. NepoДЌГ­tГЎme-li ovЕЎem takovГЅ dva gramy koksu, co leЕѕel na tom stolku na terase. Mimochodem, pЕ™epoДЌteno na penГ­ze dД›lГЎ toВ pЕ™ibliЕѕnД› deset tisГ­c. Kolik ti vlastnД› dluЕѕil?В»

В«NД›co pЕ™es ЕЎedesГЎt tГЎcЕЇ,В» byl jsem zВ toho sdД›lenГ­ zmatenГЅ. В«Za celГЅch pД›t mД›sГ­cЕЇ. AВ pЕ™Г­ЕЎtГ­ tГЅden byl termГ­n dalЕЎГ­ splГЎtky. ProДЌ byВ mi vВ tom pЕ™Г­padД› posГ­lal esemesku?В»

В«ЕЅГЎdnГ© penГ­ze nemД›l,В» Е™ekl Honza aВ dopil poslednГ­ douЕЎek kГЎvy, В«dokumenty aВ osobnГ­ vД›ci zЕЇstaly na mГ­stД›. AВ zВ penД›z jen ta stokoruna. Jo, jeЕЎtД› ten koks. Mimochodem, jde oВ drogu pro bohatГ©. ObyДЌejnГЅ vyhazovaДЌ v noДЌnГ­m klubu si ji nemЕЇЕѕe dovolit.В»

ЕЅasl jsem.

В«Michal dД›lal vyhazovaДЌe?В»

В«Ano, v klubu naproti,В» pЕ™ikГЅvl Honza, В«aВ proДЌ jsi ho nevyhodil, kdyЕѕ pЕ™estal platit?В»

В«ZВ okna?В» napadl mne smutnГЅ vtip. В«MД›l jsem jinГ© starosti,В» mГЎvl jsem rukou, В«vЕѕdyЕҐ vГ­ЕЎ, rozvГЎdД›l jsem se, pak jsem musel sluЕѕebnД› do Ruska. Nebyl na toВ ДЌas.В»

В«Jak je tam v Rusku?В» projevil zГЎjem Honza.

В«Jako obvykle,В» usmГЎl jsem se. В«Vodka teДЌe proudem aВ v ulicГ­ch se medvД›di prohГЎnД›ji. Brnkaji na balalajkГЎch, ЕѕebrajГ­ oВ jГ­dlo.В»

В«Jdi sВ tГ­m k ЕЎГ­pku,В» urazil se Honza, В«jГЎ se ptГЎm vГЎЕѕnД›.В»

В«V Rusku je vЕЎe okej,В» odpovД›dД›l jsem, В«lidГ© ЕѕijГ­ aВ dГЎl budou ЕѕГ­t. NemajГ­ se hЕЇЕ™ neЕѕ tady v ДЊechГЎch. AВ v nД›ДЌem moЕѕnГЎ iВ lГ­p.В»

Honza otevЕ™el Гєsta, jako byВ chtД›l nД›co poznamenat. Ale v tГ©to chvГ­li se uВ naЕЎeho stolku zastavila dГ­vka. Byla toВ Zlata, Michalova sestra. Na ramenou mД›la kabelku, v ruce igelitovou taЕЎku s obleДЌenГ­m.

В«SvД›t je ale malГЅ,В» usmГЎl jsem se na nГ­. В«NeznГЎme se nГЎhodou?В»

Hodila po mД› svГЅma smaragdovГЅma oДЌima aВ mГ­rnД› pЕ™imhouЕ™ila vГ­ДЌka. NГЎramnД› jГ­ toВ sluЕЎelo. NezdГЎlo se, Еѕe byВ byla zВ toho neЕЎtД›stГ­ nД›jak mimoЕ™ГЎdnД› zniДЌenГЎ. Nebo se umГ­ velmi dobЕ™e ovlГЎdat.

В«OmlouvГЎm se,В» Е™ekla rozpaДЌitД›, В«nemohl byste mi pЕЇjДЌit trochu penД›z? В«MГЎm hlad aВ nemГЎm ani vindru. PenГ­ze drЕѕel brГЎcha. Mohla bych vГЎm dГЎt do zГЎstavy nГЎuЕЎnice.В»

Zvedl jsem se aВ nabГ­dl jГ­ Еѕidli. DoЕЎel kВ pultu pro dalЕЎГ­ porci polГ©vky aВ kГЎvy. PЕ™inesl jsem toВ vЕЎechno na nГЎЕЎ stЕЇl. Zlata se nenechala dvakrГЎt prosit aВ vzala do ruky lЕѕГ­ci.

Jedla decentnД›, jako dГЎma. ObДЌas pohledka Гєkosem na mД› nebo na Honzu. SedД›li jsme tiЕЎe aВ pЕ™edstГ­rali, Еѕe dopГ­jГ­me kГЎvu, iВ kdyЕѕ ЕЎГЎlky v naЕЎich rukou byly dГЎvno prГЎzdnГ©.

В«MusГ­m uЕѕ jГ­t,В» podГ­val se vГЅmluvnД› na hodinky Honza.

Vstal, poplГЎcal mД› po rameni aВ zmizel. ZЕЇstali jsme se Zlatou sami.

VyuЕѕil jsem pЕ™Г­leЕѕitostГ­, abych si ji prohlГ­dl pozornД›ji. TvГЎЕ™iДЌka hladkГЎ, tГ©mД›Е™ bez vrГЎsek. Jen malГ© paprsky kolem oДЌГ­ prozrazovaly jejГ­ vД›k. Pod oДЌima tmavГ© kruhy. RozpraskanГ© rty. Bylo jasnГ©, Еѕe jГ­ je oВ mnoho vГ­c, neЕѕ dvacet. Prsa mД›la asi dvojky. JemnГ© ruce. StejnД› jemnГ© prstГ­ky. AВ ovЕЎem oДЌi. V kombinaci se zrzavГЅmi vlasy vГ­Е™ily krev.

В«NevД›dД›l jsem, Еѕe Michal mГЎ sestru,В» povГ­dГЎm, В«toВ mi neЕ™ekl.В»

DГ­vka si otЕ™ela rty ubrouskem. VytГЎhla zВ kabelky prЕЇkaz aВ nabГ­dla mi ho. Automaticky jsem po nД›m sГЎhl. Zlata MelichovГЎ. Datum narozenГ­ 10. ДЌervna 1987. V rozpacГ­ch jsem jГ­ vrГЎtil ten kus plastu.

«Jsem jeho starší sestra,» řekla a najednou se nelíčeně rozplakala, «tedy… byla.»

Slzy kapaly do ЕЎГЎlku s kГЎvou, nad nГ­Еѕ se dГ­vka sklonila. Ramena se jГ­ chvД›la. Ale ЕѕГЎdnГ© zvuky slyЕЎet nebylo. Jen kap-kap do kГЎvy.

NevД›dД›l jsem, co mГЎm dД›lat. Vstal jsem, popoЕЎel kВ nГ­ aВ neobratnД› se pЕ™ikrДЌil. Lehce jsem ji objal jednou rukou.

«No ták… všechno se srovná,» vyslovil jsem tohle nejapné klišé a hned jsem sám cítil, že zní falešně.

«Nemám peníze ani oblečení, ani tu zubní pastu…» vzlykala Zlata, «přijela jsem k němu… Před dvěma dny. Sliboval, že mi pomůže s prací. U nás na Moravě moc práce pro ženy není.»

В«AВ odkud jsi?В» pЕ™ehodil jsem vГЅhybku, jak situace vyЕѕadovala. Proti mГ©mu tykГЎnГ­ neprotestovala.

В«ZВ Pavlova,В» jiЕѕ klidnД›ji Е™ekla Zlata, В«je toВ tam, kde se seriГЎl natГЎДЌel, oВ vinaЕ™Г­ch. MoЕѕnГЎ, Еѕes ho vidД›l?В»

В«Ano, vidД›l,В» pЕ™ikГЅvl jsem, В«hezkej. Takovej legraДЌnГ­.В»

«Nevím, co si počít,» zopakovala bezradně Zlata, «zřejmě bych měla zavolat mámě. A nějak se postarat o pohřeb. Ještě ráno jsem spala a vše bylo jaksi v pořádku. Nebylo…»

Povzdechl jsem si. Mohl jsem se otoДЌit aВ odejГ­t. Ale. Bylo tady jedno В«aleВ». Velmi se mi tato dГ­vka lГ­bila. JejГ­ oДЌi. JejГ­ zmatek aВ zranitelnost.

В«PojДЏ, koupГ­me ti zubnГ­ pastu,В» chytГЎm se pЕ™Г­leЕѕitosti В«UВ mne se dГЎЕЎ do poЕ™ГЎdku. ZavolГЎЕЎ domЕЇ. AВ zГ­tra se postarГЎme oВ pohЕ™eb. Dnes toВ stejnД› nejde.В»

«Jste moc hodný,» přikývla. «Vždyť ani nemám kam jít…»

Vyrovnal jsem Гєtratu. Zvedla se ze Еѕidle. Vzala svГ© vД›ci aВ ЕЎli jsme na zastГЎvku tramvaje. DevГ­tka nГЎs dovezla na NovГЅ SmГ­chov, kde jsme pro ni nakoupili vД›ci osobnГ­ hygieny aВ trochu potravin. Pak jsme jeli do mГ©ho bytu. ZaДЌГ­nalo se stmГ­vat.

Projevil jsem snahu nД›co uvaЕ™it, ale Zlata se k mГ© radosti chovala, jako byВ tu nebyla poprvГ©. RГЎznД› mД› vystrnadila zВ kuchynД›.

В«NepЕ™ekГЎЕѕej, udД›lГЎm vЕЎechno sama,В» Е™ekla, jako byВ si snad chtД›la mou pohostinnost odpracovat. JejГ­ snaha mi pЕ™iЕЎla vhod.

В«VДЌera jsem byl na nГЎkupu, nД›co najdeЕЎ vВ ledniДЌce,В» navigoval jsemВ jГ­.

AВ tak Zlata zaДЌala rГЎmusit nГЎdobГ­m. OdeЕЎel jsem do pracovny, abych zkontroloval maily aВ zavolal na pГЎr ДЌГ­sel. VaЕ™enГ­ mi potД›ЕЎenГ­ nepЕ™inГЎЕЎГ­ aВ ЕѕenskГЎ ruka mi tu tedy rozhodnД› chybГ­.

Sedl jsem si k poДЌГ­taДЌi. SpoДЌГ­tal jsem pЕ™esnou ДЌГЎstku, kolik mi dluЕѕil Michal. Nebylo toВ pro mne smrtelnГЅ, ale stejnД› ЕЎlo oВ dost penД›z. Е koda. NavГ­c nenГ­ znГЎmo, kdy mi policie povolГ­ znovu vstoupit do bytu.

Poslal jsem Honzovi sms, jestli toВ nevГ­. ZГЎhy pЕ™iЕЎla odpovД›ДЏ:

В«NД›kolik dnГ­ budeЕЎ muset vГЅtrpД›t.В»

Pak mnД› Zlata zavolala kВ veДЌeЕ™i ala co dЕЇm dal. IВ tak jsem si moc pochutnal, neboЕҐ jsem se celГЅ poslednГ­ rok stravoval vЕЎelijak. VД›tЕЎinou vВ rychlГ©m obДЌerstvenГ­, anebo v restauracГ­ch. Doma hlavnГ­ chod byly pelmenД›. SamozЕ™ejmД› mraЕѕenГ©.

В«AВ pak Е™Г­kajГ­, Еѕe mladГ© ДЊeЕЎky neumД›jГ­ vaЕ™it,В» dovolil jsem si malou lichotku.

В«Pozor, jГЎ jsem zВ Moravy,В» pЕ™ipomnД›la mi Zlata aВ neДЌekanД› otevЕ™enД› aВ bez okolkЕЇ dodala: В«Nemohla bych uВ tebe pГЎrkrГЎt pЕ™enocovat? NemГЎm kam jГ­t. JГЎ tady, kromД› bratra, nikoho neznГЎm.В»

В«ProДЌ ne,В» souhlasil jsem po krГЎtkГ©m zavГЎhГЎnГ­. В«Ustelu ti na gauДЌi vВ obГЅvГЎku. NГЎhradnГ­ prГЎdlo mГЎm. Ale jГЎ jsem hned po rГЎnu sluЕѕebnД› pryДЌ. TakЕѕe hospodaЕ™it tady budeЕЎ muset sama.В»

Tak jsme si plГЎcli.

PЕ™ipravil jsem ДЌaj. ChvГ­li jsme sedД›li mlДЌky.

В«Jak dlouho Michal bral drogy?В» odvГЎЕѕil jsem se koneДЌnД›.

В«NevГ­m,В» odpovД›dД›la dГ­vka. В«JГЎ jsem ho bД›hem poslednГ­ch dvou let vidД›la jen zЕ™Г­dka. Ale vЕЎimla jsem si, Еѕe tentokrГЎt byl jako vymД›nД›nГЅ. NesoustЕ™edД›nГЅ, impulzivnГ­. AВ proДЌ se ptГЎЕЎ na drogy?В»

В«Na terase naЕЎli kokain,В» Е™ekl jsem, В«na stole, hromГЎdku.В»

В«UЕѕ jsem spala, kdyЕѕ pЕ™iЕЎel,В» se smutkem vВ hlase zaДЌala vzpomГ­nat Zlata, В«ale iВ pЕ™es spГЎnek jsem slyЕЎela, Еѕe s nД›kГЅm mluvГ­. Michal pracoval v ochrance v noДЌnГ­m klubu aВ vracel se aЕѕ k rГЎnu. AВ pak jsi mД› probudil.В»

В«V jakГ©m klubu?В» zeptal jsem se. В«NevГ­ЕЎ, jak se jmenuje?В»

«Samozřejmě, je to blízko bytu,» řekla Zlata, „ Jmenuje se Kakadu. Byla jsem tam jednou za Michalem, měl službu u vchodu. Dluží ti za byt hodně?»

В«DГЎ se tak Е™Г­ci,В» nedokГЎzal jsem skryt zklamГЎnГ­.

В«JГЎ toВ urДЌitД› uhradГ­m,В» Е™ekla Zlata. В«Ale pozdД›ji.В»

V tom okamЕѕiku jejГ­ telefon krГЎtce pГ­pnul. Zlata se podГ­vala na displej.

В«Je toВ od mГЎmy,В» Е™ekla. В«JГЎ jsem toВ vЕЎe vylГ­ДЌila svГ© tetД›, kdyЕѕ jsem vaЕ™ila. Aby toВ mГЎmД› vyЕ™Г­dila. OsobnД› jsem toВ nedokГЎzala.В»

В«AВ co vГЎЕЎ otec, Еѕije?В» zeptal jsemВ se.

В«JГЎ ti nevГ­m,В» odpovД›dД›la Zlata, В«matka se s nГ­m rozvedla, jeЕЎtД› kdyЕѕ Michalovi ani rok nebyl. Od tГ© doby nemГЎme ponД›tГ­, jestli je naЕѕivu neboВ ne.В»

В«RozumГ­m,В» kГЅvl jsem chГЎpavД› hlavou. В«Je mi lito, co se tvГ©mu bratrovi stalo.В»

Zase zavlГЎdlo mlДЌenГ­. Dopili jsme ДЌaj. VloЕѕil jsem nГЎdobГ­ do myДЌky. RozloЕѕil aВ ustlal gauДЌ. OdeЕЎel k sobД› do loЕѕnice.

Den byl tД›ЕѕkГЅ. Pomalu jsem zaДЌal usГ­nat. Ale najednou vrzly dveЕ™e.

В«JГЎ se bojГ­m,В» uslyЕЎel jsem dГ­vДЌГ­ ЕЎepot.

Posunul jsem se kВ oknu iВ sВ dekou, protoЕѕe Zlata si svoji pЕ™inesla sebou. OpatrnД› ulehla na uvolnД›nou pЕЇlku postele.

В«ZavЕ™u oДЌi aВ hned vidГ­m Michala,В» svД›Е™ila se mi vzlykajГ­c, В«aВ on je mrtvГЅ. Je toВ hroznГЅ pocit.В»

NatГЎhl jsem kВ nГ­ ruku. Nahmatal jejГ­ rameno, pЕ™itГЎhl ji k sobД›. Na okamЕѕik jakoby ztuhla, ale pak se uvolnila. PoslГ©ze se Zlata pЕ™itulila aВ objala mne rukama. Pohladil jsem jejГ­ zrzavГ© vlasy, kterГ© se vВ poloЕЎeru zdГЎly tmavГЅmi, aВ potlaДЌil touhu zmapovat dlanГ­ jejГ­В tД›lo

В«Spi,В» Е™ekl jsem jГ­, В«jen klidnД› spi. Dnes uЕѕ se nic ЕЎpatnГ©ho nestane.В»

Opravdu usnula. AВ jГЎ jsem jeЕЎtД› dlouho leЕѕel sВ pohledem upЕ™enГЅm na strop aВ pЕ™emГЅЕЎlel oВ ЕѕivotД› aВ smrti. AВ oВ ZlatД›. NeЕѕ jsem se postupnД› taky propadl do spГЎnku.




2







Probudil jsem se ДЌasnД›. OtevЕ™el oДЌi, protГЎhl se. AВ okamЕѕitД› pocГ­til, Еѕe vedle nД›kdo leЕѕГ­. OtoДЌil jsem hlavu doprava. AВ najednou si na vЕЎechno vzpomnД›l.

VedlejЕЎГ­ polЕЎtГЎЕ™ zdobily zrzavГ© vlasy. Zlata spala stejnД› jako v bytД› Ve SmeДЌkГЎch na bЕ™iЕЎe, ale tvГЎЕ™ mД›la stoДЌenou ke mnД›. ObdivnД› jsem na tu nГЎdheru vzhlГ­Еѕel. Byla jako ta ZlatovlГЎska zВ pohГЎdky.

Uvolněný obličej. Malá vráska na čele. Rozpraskané rty.

Pojala mnД› nД›ha k leЕѕГ­cГ­ vedle ЕѕenД›. Zlata se pohnula, jako byВ vycГ­tila mЕЇj pohled, jejГ­ Е™asy se zachvД›ly, oДЌi se pomalu otevЕ™ely.

В«DobrГ© rГЎno,В» uvГ­tal jsemВ ji.

Zlata se usmГЎla. PЕ™esto, iВ kdyЕѕ vedle mne zaruДЌenД› leЕѕela ta vДЌerejЕЎГ­ holka, nД›co tady nehrГЎlo.

«Ty máš hnědé oči!» konečně mi to došlo. «Včera byly smaragdové, zelené…»

В«Sundala jsem si ДЌoДЌky,В» odpovД›dД›la, В«nemЕЇЕѕu spГЎt sВ ДЌoДЌkama na oДЌГ­ch, tak je na noc sundavГЎm.В»

В«ToВ je dobЕ™e, Еѕe mГЎЕЎ hnД›dГ© oДЌi,В» Е™ekl jsem,В» jelikoЕѕ uВ nГЎs mГЎme pГ­sniДЌku MalГ©r mГЎ zelenГ© oДЌi. Nechci, abys mi pЕ™inesla potГ­Еѕe.В»

В«OmlouvГЎm se, Еѕe jsem se k tobД› v noci vnutila,В» kajГ­cnД› Е™ekla Zlata, В«ale mД›la jsem opravdu strach. Ve skuteДЌnosti nejsem takovГЎ. UЕѕ jsem tГ©mД›Е™ pЕЇl roku s nikГЅm nespala. AВ pak ti sama vlezu do postele.В»

«No, nic jsme spolu neměli,» zasmál jsem se. «Bohužel…»

В«NemД›li,В» potvrdila Zlata В«ale ty se mi lГ­bГ­ЕЎ. S tebou se ДЌlovД›k cГ­tГ­ bezpeДЌnД› aВ klidnД›. Jako za zdГ­.В»

NatГЎhl jsem kВ nГ­ ruce. Ale v tomto jedineДЌnГ©m okamЕѕiku zazvonil mobil aВ bylo po romantickГ© nГЎladД›. Zlata se vyvlГ©kla zВ mГ©ho objetГ­ aВ zmizela v koupelnД›.

Volala mi ГєДЌetnГ­. IВ kdyЕѕ se mi nechtД›lo, tak jsem musel vzГ­t na vД›domГ­, Еѕe zaДЌГ­nal pracovnГ­ tГЅden.

Narychlo jsme se nasnГ­dali. JГЎ jsem se pak vydal za svГЅm podnikГЎnГ­m aВ Zlata musela vyЕ™Г­dit nezbytnГ© zГЎleЕѕitosti. Na rozlouДЌenou mД› polГ­bila na tvГЎЕ™. SmutnД› se usmГЎla aВ pospГ­chala na tramvajovou zastГЎvku.

AВ jГЎ jsem se stavil za ГєДЌetnГ­. Odevzdal jsem jГ­ spoustu dokumentЕЇ pro zГЎvД›rku. Vypil s nГ­ ДЌaj. AВ pak jel na ZliДЌГ­n. Kde jsem pronajГ­mal dvoupokojovГЅ byt jednГ© vietnamskГ© rodinД›.

Rodina mluvila ДЌesky velmi ЕЎpatnД› aВ za byt jiЕѕ druhГЅ mД›sГ­c neplatila. SnaЕѕil jsem se kВ nim nД›kolikrГЎt dovolat. Ale sluchГЎtko vЕѕdy bral nД›kdo, kdo ДЌesky nemluvil vЕЇbec. AВ poslednГ­ tГЅden telefon mГЅch vietnamskГЅch nГЎjemnГ­kЕЇ byl nedostupnГЅ. PГЎdnГЅ dЕЇvod, proДЌ jsem se rozhodl navЕЎtГ­vit byt asijskГЅch pЕ™istД›hovalcЕЇ osobnД›. Pro strГЅДЌka PЕ™Г­hodu vzal jsem s sebou sadu nГЎhradnГ­ch klГ­ДЌЕЇ.

Na mГ­sto jsem dorazil kolem obД›da. Zaparkoval pЕ™ed domem. Dlouho maДЌkal zvonek domofonu. Nikdo se neozval. Tehdy mi pЕ™iЕЎla vhod nГЎhradnГ­ sada klГ­ДЌЕЇ s ДЌipem od vchodovГЅch dveЕ™Г­.

V zГЎjmu sluЕЎnosti jsem pak jeЕЎtД› pГЎr minut zvonil na zvonek uВ bytu aВ klepal na dveЕ™e. Pak jsem pouЕѕil klГ­ДЌ aВ veЕЎel dovnitЕ™.

V bytД› byl nepoЕ™ГЎdek. Jako byВ nД›kdo ve spД›chu balil vД›ci. VЕЎude se povalovaly igelitovГ© sГЎДЌky, ГєtrЕѕky balicГ­ho papГ­ru, ponoЕѕky. V koupelnД› na suЕЎГЎku visela podprsenka. Na chodbД› stГЎla taЕЎka s obnoЕЎenou obuvГ­.

ProЕЎel jsem se po bytД›. DГ­ky bohu, Еѕe nebylo nic polГЎmanГ© nebo poniДЌenГ©. Pouze vЕЎude ЕЎpГ­na. V kuchyni hora ЕЎpinavГ©ho nГЎdobГ­. IВ kdyЕѕ mД›li automatickou myДЌku. OtevЕ™el jsem ji. Byla v nГ­ plastovГЎ krabiДЌka. PlnД› nacpanГЎ malГЅmi igelitovГЅmi sГЎДЌky.

VВ hlavД› mi nepЕ™Г­jemnД› cvaklo. PodobnГЅ sГЎДЌek jsem vidД›l vДЌera na terase v bytД› Ve SmeДЌkГЎch. LeЕѕel na stole, vedle vysypanГ©ho kokainovГ©ho prГЎЕЎku.

OpatrnД› jsem zavЕ™el myДЌku. JeЕЎtД› jednou jsem si prohlГ©dl byt aВ snaЕѕil jsem se uЕѕ na nic nesahat rukama.

ZВ vД›cГ­ v bytД› zЕЇstaly tedy pouze nД›jakГ© kousky obleДЌenГ­ aВ taЕЎka sВ botami na chodbД›. AВ jeЕЎtД› nГЎdobГ­. VЕЎe ostatnГ­ bylo odvezeno. Podle vЕЎeho uЕѕ pЕ™ed tГЅdnem.

SkЕ™Г­nД› rovnД›Еѕ byly prГЎzdnГ©. IВ kdyЕѕ ne zcela, jak jsem zГЎhy spatЕ™il. Na hornГ­ poliДЌce leЕѕela hromГЎdka nД›jakГЅch dokumentЕЇ. PЕ™iЕЎoupl jsem si Еѕidli, abych je mohl sundat. UkГЎzalo se, Еѕe je toВ tucet vietnamskГЅch pasЕЇ. Zbrusu novГЅch, nepolГ­benГЅch. Podle fotek byly vystaveny pro desГ­tku muЕѕЕЇ aВ dvД› Еѕeny. ЕЅГЎdnГЎ vГ­za ani jinГ© ГєЕ™ednГ­ poznГЎmky.

ChvГ­li jsem vВ tД›ch dokladech listoval. UЕѕ jsem je chtД›l poloЕѕit zpД›t. Ale najednou mi svitlo. VЕѕdyЕҐ vЕЎechny mД›ly stejnГЎ ДЌГ­sla.

ДЊГ­m dГЎl, tГ­mВ hЕЇЕ™.

Sáhl jsem pro telefon a opět vytočil číslo Honzy. No ták, no ták, vem to… popoháněl jsem ho nervózně. Tentokrát to zvedl až někdy po osmém zvonění.

В«ZdravГ­m,В» pЕ™ivГ­tal jsem pЕ™Г­tele.

В«TД› BЕЇh,В» ozval se Honza.

«Člověče, mám takový problém,» nevěděl jsem, jak na to, «abys tomu rozuměl, já jsem teď v bytě na Zličině. Pronajímám ho jedné vietnamské rodině…»

В«Zase ti nД›kdo udД›lal ЕЎipku zВ balkГіnu?В»

В«Ale ne, vЕЎichni jsou naЕѕivu,В» Е™ekl jsem aВ dodal: В«Snad. Jen zdrhli aВ nezaplatili.В»

В«No, sВ tГ­mhle, kamarГЎde, musГ­ЕЎ k soudu,В» zГ­vl do sluchГЎtka Honza, В«tohle kriminГЎlka neЕ™eЕЎГ­.В»

В«OВ placenГ­ teДЏ nejde,В» Е™ekl jsem, В«prostД› nechali tady tucet pasЕЇ. VypadГЎ to, Еѕe jsou faleЕЎnГЅ. AВ jeЕЎtД› celou krabiДЌku malГЅch sГЎДЌkЕЇ pro dГЎvkovГЎnГ­. ZЕ™ejmД› na drogy.В»

V telefonu zavlГЎdlo ticho.

В«JГЎ jsem po sluЕѕbД›,В» koneДЌnД› odpovД›dД›l Honza, В«mГЎm odpoДЌГ­vat. Ale nД›koho tam poЕЎlu. HlГ­dku. SepГ­ЕЎou to. Nadiktuj mi adresu.В»

Zopakoval si ji po mnД› aВ zavД›sil se slovy, Еѕe jsem hotovГЅ magnet na prЕЇЕЎvihy.

VyЕЎel jsem zВ bytu aВ opatrnД› pЕ™ivЕ™el dveЕ™e. StГЎl jsem pЕ™ed domem aВ ДЌekal na slГ­benou hlГ­dku. ДЊekГЎm, ДЌekГЎm aВ najednou si vzpomenu, Еѕe k bytu patЕ™Г­ garГЎЕѕovГ© stГЎnГ­ aВ kГіje na pЕ™ebyteДЌnГ© vД›ci.

Po chvilce vГЎhГЎnГ­ jsem se rozhodl prozkoumat iВ tyto dva prostory svГ© nemovitosti.

VВ suterГ©nu domu bylo parkoviЕЎtД›. RozdД›lenГ© bГ­lГЅmi ДЌarami s ДЌГ­sly uvnitЕ™, kterГЎ znaДЌila pЕ™Г­sluЕЎnost k bytu. Za kaЕѕdГЅm parkovacГ­m stГЎnГ­m byla menЕЎГ­ drГЎtД›nГЎ kГіje.

Е el jsem na parkoviЕЎtД› pЕ™es brГЎnu. Na bГ­lГ©m ДЌtverci mГ©ho bytu ЕѕГЎdnГ© auto nestГЎlo. Jen vyschlГ© hrudky hlГ­ny, odpadlГ© zВ kol. Ale vВ kГіji jsem naЕЎel dva kanystry aВ dvД› pruhovanГ© taЕЎky. SmrdД›lo toВ chemikГЎliemi.

Vyfotil jsem toВ vЕЎe mobilem jako dЕЇkaz aВ stejnou brГЎnou vyЕЎel na ulici. PЕ™ed domem uЕѕ stГЎlo policejnГ­ auto.

PovД›dД›l jsem dvД›ma mladГЅm policistЕЇm, co jsem naЕЎel. PЕ™ikГЅvli aВ nejprve nakoukli do kГіje. Pak vyjeli do bytu.

Po letmГ© prohlГ­dce telefonovali svГЅm nadЕ™Г­zenГЅm. HlГЎsili, jakГЅ je toВ ЕЎpatnГЅ byt aВ jakГ© nГЎlezy vВ nД›m uДЌinili.

OВ pЕЇl hodiny pozdД›ji dorazilo jeЕЎtД› nД›kolik policistЕЇ. Pasy zabavili. Kanystry aВ chemikГЎlie si vzali taky. Na vЕЎechno poЕ™Г­dili protokoly. ProhlГ­dka aВ formality nГЎm sebrali veЕЎkerГЅ den aЕѕ do veДЌera. ZaplaЕҐ pГЎn BЕЇh, Еѕe alespoЕ€ byt nezapeДЌetili.

Zavolal jsem jednГ© svГ© znГЎmГ© aВ dohodl se s nГ­ na Гєklidu bytu. Pak zajel do nejbliЕѕЕЎГ­ho ЕѕelezГЎЕ™stvГ­ aВ koupil novГ© zГЎmky. JeЕЎtД› jsem nedokonДЌil jejich vГЅmД›nu, kdyЕѕ se ozval telefon. ДЊГ­slo volajГ­cГ­ho mi nic neЕ™Г­kalo. UkГЎzalo se, Еѕe toВ je Zlata.

В«Ahoj, kam jsi zmizela?В» byl jsem potД›ЕЎen, Еѕe zavolala.

«Musela jsem zařídit fůru věci,» odpověděla dívka, «celý den lítám po Praze jako fretka. Dvakrát na policii. Pak pohřební služba, znáš to…» zlomil se jí hlas.

Ve sluchГЎtku se opД›t ozvaly vzlyky.

В«NeplaДЌ,В» poprosil jsem ji. В«Pokud potЕ™ebujeЕЎ mou pomoc, nevГЎhej.В»

В«ZatГ­m na toВ staДЌГ­m sama,В» uklidnila se Zlata, В«ale dД›kuju ti moc.В»

Na srdci mi leЕѕГ­ jedna dЕЇleЕѕitГЎ vД›c AВ tak opatrnД› vyzvГ­dГЎm:

В«UvidГ­me se veДЌer?В»

В«Dnes toВ nepЕЇjde,В» odpovД›dД›la neЕЎЕҐastnД› Zlata, В«ale urДЌitД› se uvidГ­me. PЕ™ece uВ tebe zЕЇstaly moje vД›ci. Ale dnes mД› vezme na noc moje ЕЎkolnГ­ pЕ™Г­telkynД›, co Еѕije v Praze. Mohli bychom zГ­tra veДЌer? JeЕЎtД› ti zavolГЎm.В»

В«DobЕ™e, kdyЕѕ zГ­tra, tak zГ­tra,В» odtuЕЎil jsem zklamanД›.

RozlouДЌili jsme se. UtГЎhl jsem poslednГ­ ЕЎrouby na dveЕ™Г­ch aВ vВ tom okamЕѕiku se telefon ozval opД›t.

В«Nazdar,В» pozdravil mД› pЕ™Г­tel Honza, В«dnes uЕѕ policii volat nebudeЕЎ? ProtoЕѕe jГЎ se chystГЎm na pivo.В»

В«Nebudu, nebudu,В» zavrДЌel jsem, В«pЕ™ece toВ nedД›lГЎm schvГЎlnД›. Tak se toВ sebД›hlo. AВ jak to, Еѕe se sГЎm samojedinГЅ na pivo chystГЎЕЎ?

«Omyl,» zasmál se Honza, «nikoli sám, tebe jsem přece chtěl pozvat. Jen se ptám pro případ, že bys znovu na své nájemníky něco vyšťáral. Máš ještě mnoho takových narkomanů – neplatičů v zásobě?»

В«Ne,В» Е™ekl jsem, В«pouze tyhle dva byty mД›ly dluhy. Zbytek mГЅch nГЎjemnГ­kЕЇ jsou lidГ© spoЕ™ГЎdanГ­ aВ platГ­ vДЌas. Kam se mГЎm na toВ pivo dostavit?

В«PotrefenГЎ husa na AndД›lu. Hodina ti bude staДЌit?

В«UrДЌitД›,В» potvrdil jsem, В«za hodinu tam budu. HodГ­ se mi to. MГЎm na tebe pГЎr otГЎzek.В»

Zamknul jsem vietnamskГЅ byt, nasedl do auta aВ jel domЕЇ. Tam jsem se pЕ™evlГ©kl aВ prostЕ™ednictvГ­m svГ© oblГ­benГ© devГ­tky dojel vВ dohodnutГ©m ДЌase na mГ­sto. Do PotrefenГ© husy.

Byl jsem tam jeЕЎtД› dЕ™Г­ve, neЕѕ Honza, kterГЅ se oВ pД›t minut opozdil. Objednal si pivo aВ kuЕ™ecГ­ kЕ™idГЅlka. JГЎ jsem zvolil smaЕѕenГЅ sГЅr aВ samozЕ™ejmД› takГ© pivo.

«Tak co ti tvoji narkomani – neplatiči, rentiére?» zopakoval kamarád otázku, «A vůbec, kápni božskou, kolik vlastně máš těch bytů?»

В«Asi tЕ™icet,В» nemГЎm proДЌ toВ tajit, В«ale vlastnГ­m zВ nich jen pГЎr. DalЕЎГ­ jsou mi svД›Е™eny, takЕѕe jГЎ jsem sprГЎvce. PЕ™estaly platit pouze tyto dva byty. V ostatnГ­ch ЕѕijГ­ normГЎlnГ­ lidГ©. ZВ oken neskГЎДЌou aВ faleЕЎnГ© pasy doma nevedou. NenГ­ moje vina, Еѕe toВ takhle dopadlo.В»

«Jo, měl jsi dva krušné dny, to se musí uznat,» poklepal mi na rameno Honza, «nejprve koks a ten sebevrah, pak Vietnamci s amfetaminem…»

В«CoЕѕe bylo uВ VietnamcЕЇ?В» nepochopil jsem.

В«TakovГЎ modernГ­ droga. VidД›l jsi seriГЎl PernГ­kovГЅ tГЎta?В» zeptal se Honza. В«Tak v nД›m hlavnГ­ hrdina prГЎvД› amfetamin vaЕ™il.В»

PЕ™inesli pivo. Ukojili jsme prvnГ­ ЕѕГ­zeЕ€.

В«Jeden podnikavГЅ ДЊech pЕ™ed nД›kolika mД›sГ­ci odnД›kud propaЕЎoval do republiky celГЅ automobilovГЅ pЕ™Г­vД›s s chemiГ­, ze kterГ© se dД›lГЎ amfetamin. Prodal ho VietnamcЕЇm, kteЕ™Г­ zВ toho teДЏ ГєspД›ЕЎnД› vyrГЎbД›jГ­ drogy. Jo, mimochodem, mД›l bys zkontrolovat elektromД›r. Jsem si jistГЅ, Еѕe budeЕЎ zadluЕѕen aЕѕ po uЕЎi. PЕ™i vaЕ™enГ­ amfetaminu se spotЕ™ebuje hodnД› energie.В»

В«Hergot, toВ jsem se sВ tД›ma Vietnamcema dostal do pД›knГ© bryndy,В» podrbal jsem se na hlavД›, В«ale jak potom tenhle prevГ­t prodГЎvajГ­?В»

В«Oni ho neprodГЎvajГ­,В» Е™ekl Honza aВ dorazil prvnГ­ pivo, В«obchodem s drogami se v ДЊesku zabГЅvajГ­ AlbГЎnci aВ AlЕѕГ­Е™anГ©. Vietnamci si v tomto pЕ™Г­padД› jen hrajГ­ s vaЕ™enГ­m.В»

NaservГ­rovali nГЎm jГ­dlo. Objednali jsme si dalЕЎГ­ pivo. Honza polichotil mladГ© servГ­rce. Ta nasadila profesionГЎlnГ­ ГєsmД›v aВ rychle odkrГЎДЌela k baru pro naЕЎe pivo.

«A Ve Smečkách to byl taky ten… amfivitamin?» položil jsem další otázku. Zřejmě nejapnou, protože se Honza upřímně rozesmál.

В«SГЎm jsi vitamin! MluvГ­me oВ amfetaminu.В»

Ale pak vysvД›tlil:

В«Ne, vВ tom tvГ©m prvnГ­m bytД› naЕЎli kokain. OvЕЎem je toВ nД›jakГ© divnГ©. Kokainu vВ tom prГЎЕЎku na stolku bylo deset procent. Zbytek tvoЕ™il mouДЌkovГЅ cukr.В»

В«AВ toВ znamenГЎ co?В» zeptal jsemВ se.

В«NevГ­m,В» upЕ™Г­mnД› se pЕ™iznal Honza, В«existuje domnД›nka, Еѕe kokain tГ­m cukrem nastavovali. AВ tohle byl zbytek. JenЕѕe kam se vЕЎechno ztratilo, toВ je zГЎhada.В»

В«AВ co Michal?В» opatrnД› jsem vyzvГ­dal. В«Je toВ jasnГЎ sebevraЕѕda?В»

В«ZГ­vД›ry jeЕЎtД› nejsou znГЎmy,В» odpovД›dД›l Honza, В«ale pЕ™evaЕѕuje domnД›nka, Еѕe skoДЌil sГЎm. TД›lesnГЎ poЕЎkozenГ­ jsou jen od pГЎdu. AВ jsou smrtelnГЎ. Zlomil si vaz. ZdГЎ se, Еѕe ho kВ tomu pЕ™ivedly drogy. MoЕѕnГЎ se mu chtД›lo lГ©tat, nebo v euforii podlehl brutГЎlnГ­mu ataku deprese. NemД›li bychom si na jeho pamГЎtku pЕ™ipГ­t?В»

Nebyl jsem proti.

Zavolali jsme usmД›vavou servГ­rku, objednali si dvД› becherovky aВ poprosili ji vymД›nit pЕЇllitry za plnГ©. Napili jsme se na pamГЎtku Michala.

В«Co se bude dГ­t dГЎl?В» vrГЎtil jsem se k tГ©matu.

В«ObvyklГЎ rutina,В» Е™ekl jiЕѕ trochu tД›ЕѕЕЎГ­m jazykem Honza, В«protokoly, expertnГ­ posudky. PapГ­rovГЎnГ­. Pak se dospД›je k zГЎvД›ru, Еѕe toВ byla nehoda, nebo sebevraЕѕda. AВ s amfetaminem totГ©Еѕ. Nikdo tvГ© Vietnamce hledat nebude. TГ­m spГ­ЕЎe, Еѕe vЕЎichni vypadajГ­ stejnД›.В»

В«ДЊert vem Vietnamce,В» mГЎvl jsem rukou, В«mnД› zajГ­mГЎ Michal. Kdo mu ten kokain pЕ™inesl? Tohle byste mД›li vyЕЎetЕ™ovat, najГ­tВ ho.В»

В«Jsi amatГ©r,В» zasmГЎl Honza, В«pro vyЕЎetЕ™ovГЎnГ­ hlavnГ­ je tato okolnost: skoДЌil s terasy on sГЎm, nebo mu nД›kdo pomohl. SousedГ© zezdola slyЕЎeli v noci nД›jakou hГЎdku. Ale kdo se s kГЅm hГЎdal, nenГ­ znГЎmo.В»

«A kde vzal kokain? Nekoupil ho přece v obchodě na Václaváku…»

В«JakГЅ je v tom rozdГ­l, kde?В» pЕ™ekvapenД› reagoval Honza. В«Dnes si drogy mЕЇЕѕeЕЎ koupit kdekoli. Dokonce iВ tady smrdГ­ trГЎva.В»

NasГЎl jsem nosem vzduch. MД›l pravdu: odnД›kud tГЎhlo naslГЎdlГЅm marihuanovГЅm kouЕ™em.

В«Mohl si toВ obstarat v prГЎci,В» pokraДЌoval Honza, В«prГЎvД› v noДЌnГ­ch klubech se tenhle sajrajt obvykle distribuuje. CelГЅ veДЌer uВ baru tam posedГЎvГЎ nД›jakГЅ albГЎnskГЅ dealer. StaДЌГ­ na nД›j mrknout aВ nabГ­dne ti cokoliv. Nebo mЕЇЕѕeЕЎ oslovit nД›jakГ©ho ДЌernocha, stojГ­cГ­ho na VГЎclavГЎku. Ti vЕЎak majГ­ nekvalitnГ­ zboЕѕГ­. PЕ™Г­liЕЎ ho Е™edГ­. V klubech se taky Е™edГ­, ale jeЕЎtД› toВ ujde.В»

В«KdyЕѕ tohle vЕЎechno vГ­te, proДЌ nic nedД›lГЎte?В» oboЕ™il jsem se naВ nД›j.

Honza se znovu zasmГЎl.

В«Teda, Vadime, nemyslel jsem si, Еѕe jsi tak naivnГ­,В» plГЎcnul mД› znovu po rameni. В«Kdo byВ toВ dД›lal? VЕЎichni jsou koupeni. KaЕѕdГЅ zВ toho nД›co mГЎ. VГ­ЕЎ, na kolik si pЕ™ijde hlГ­dkujГ­cГ­ policajt na VГЎclavГЎku? Na deset aЕѕ dvacet tГЎcЕЇ.В»

В«MД›sГ­ДЌnД›?В» zeptal jsemВ se.

В«DennД›,В» zasmГЎl Honza, В«dennД› mГЎ tolik. KromД› oficiГЎlnГ­ho platu. SamozЕ™ejmД›, Еѕe se oВ toВ dД›lГ­.В»

В«AВ kolik zВ toho mГЎЕЎ ty?В» utrhl jsem se naВ nД›j.

Honza se urazil. OdtГЎhl se ode mД›. Dopil svoje pivo.

В«NenГ­ dЕЇleЕѕitГ©, kolik aВ jestli vЕЇbecВ» Е™ekl po delЕЎГ­ odmlДЌce. В«JГЎ zВ tohoto praseДЌГЎku brzo odejdu. Na novГ© mГ­sto. Do Interpolu.В»

В«Gratuluji ti,В» vymГЎДЌknul jsem ze sebe, vВ duchu si vyДЌГ­taje pЕ™edchozГ­ otГЎzku.

В«Na toВ je jeЕЎtД› pЕ™Г­liЕЎ brzy,В» obmД›kДЌil se Honza, В«aЕѕ kВ tomu dojde, dГЎm ti vД›dД›t. ZapijemeВ to.В»

В«Hele,В» nechtД›lo se mi vД›Е™it, В«fakt jsou vЕЎichni tak prohnilГЅ?В»

OdpovД›di jsem se vЕЎak nedoДЌkal. Ten veДЌer uЕѕ jsme se na tГ©ma drog aВ ani smrti Michala nebavili. Dali jsme si jeЕЎtД› zГЎvД›reДЌnou becherovku aВ rozeЕЎli se do svГЅch domovЕЇ.




3







RГЎno bylo poЕЎmournГ©. Kocovina ЕЎpatnГЅ dojem zВ nД›ho jeЕЎtД› umocЕ€ovala. Ze vЕЎeho nejdЕ™Г­ve jsem sГЎhl po vitamГ­novГ© bombД› aВ acylpirinu.

«Neměls míchat becherovku s pivem, blbče» nadával jsem sám sobě. Pokolikáté už.

Doplazil jsem se do koupelny. Dlouho se dГЎval dohromady pod studenou sprchou, pak stejnД› dlouho si pЕ™ipravoval snГ­dani.

PotГ© zaДЌal bД›ЕѕnГЅ Еѕivot: hovory, prohlГ­ЕѕenГ­ poЕЎty, odpovД›di na maily aВ sms. PostupnД› jsem se dostГЎval do formy. Kolem obД›da uЕѕ jsem se cГ­til zcelaВ fit.

Odpoledne jsem si udД›lal vГЅlet do katastru nemovitostГ­. Vyzvedl potЕ™ebnГ© doklady aВ vrГЎtil se domЕЇ.

Chvíli jsem smejčil po bytě a dělal pořádek. Podíval se na sebe do zrcadla a oholil se. Pro všechny případy vyměnil ložní prádlo – podvědomí pracovalo. Zamyslel jsem se, co ještě? Pak jsem se vydal do nejbližšího květinářství koupit květiny. Přesně tam mě zastihlo volání Zlaty.

В«Ahoj,В» dychtivД› jsem se zeptal, В«kdeВ jsi?

В«Vedle tvГ©ho domu,В» Е™ekla.

В«UЕѕ bД›ЕѕГ­m,В» slГ­bil jsem jГ­, В«za pГЎr minut jsem tam.В»

Popadl jsem kytici velkokvД›tГЅch kopretin, sedl do auta aВ rychle dojel domЕЇ. Zastavil jsem uВ chodnГ­ku. Ani jsem se nenamГЎhal dГЎt auto do garГЎЕѕe. ProtoЕѕe uВ domu mД› ДЌekala Zlata. DД›vДЌe s krГЎsnГЅma oДЌima.

Е el jsem kВ nГ­ aВ podal jГ­ kytici. PotД›ЕЎenД› se usmГЎla. AВ pЕ™Г­jemnД› mne zaskoДЌila otГЎzkou, zda jГ­ nechГЎm pЕ™espat. VysvД›tlovala:

В«Zase sВ tГ­m mГЎm problГ©m. Nebo mi pronajmi jeden ze svГЅch bytЕЇ.В»

В«VolnГ© nemГЎm,В» zalhal jsem, В«vЕЎechny jsou obsazenГ©. BudeЕЎ muset strГЎvit noc uВ mД›.В»

Naklonil jsem se k nГ­. PolГ­bil ji. Zlata byla vstЕ™Г­cnГЎ. AЕѕ se mi zatoДЌila hlava.

В«Co toВ dД›lГЎm?В» pomyslel jsem si. В«VЕѕdyЕҐ je mladЕЎГ­ oВ ЕЎestnГЎct let. Teoreticky byВ mohla bГЅt mou dcerouВ».

Ale tyhle mravokГЎrnГ© myЕЎlenky byly rychle pryДЌ. ZЕЇstalo jen lГ­bГЎnГ­. Ve vГЅtahu, na chodbД›, v kuchyni. DГ­vДЌiny oДЌi zГЎЕ™ily ЕЎtД›stГ­m.

В«CelГЅ den jsem vlastnД› nejedla,В» popstД›Еѕovala si, В«nemГЎm nД›co uvaЕ™it?В»

В«TentokrГЎt toВ udД›lГЎm jГЎ,В» vЕѕil jsem se do role pozornГ©ho hostitele В«mГЎm pelmenД›, bude toВ raz na razВ».

В«UЕѕ jsem oВ tГ© vaЕЎГ­ slyЕЎela specialitД›, ale nikdy jsem toВ neochutnala. NechГЎm se pЕ™ekvapit,В» odvД›tila aВ sedla si vВ oДЌekГЎvГЎnГ­ dobroty na Еѕidli. В«NavГ­c kdyЕѕ vaЕ™Г­ muЕѕ, je toВ sexy. Velmi.В»

Nevyvracel jsem ji, zda je toВ sexy, nebo ne, kdyЕѕ se vaЕ™Г­ pelmenД›. VytГЎhl jsem sГЎДЌek zВ mrazГЎku, vhodil pelmenД› do vroucГ­ vody aВ po deseti minutГЎch uЕѕ jsem je naklГЎdal na talГ­Е™e. PЕ™idal jsem zakysanou smetanu aВ nakrГЎjenou petrЕѕelku. ZlatД› pelmenД› chutnaly. Dokonce iВ jГЎ jsem je snД›dl s chutГ­. IВ kdyЕѕ po pravdД› Е™eДЌeno uЕѕ mi poЕ™ГЎdnД› lezly krkem bД›hem mГ©ho Еѕivota za svobodna.

Za oknem bylo poЕ™ГЎd jeЕЎtД› svД›tlo. VeДЌer jen velmi pomalu pЕ™ebГ­ral moc. PЕ™itom mД› se chtД›lo vypnout slunce aВ zЕЇstat se Zlatou bez otravnГЅch sluneДЌnГ­ch paprskЕЇ.

PЕ™emГ­stili jsme se na gauДЌ. PovГ­dali si oВ poДЌasГ­, oВ jakГ©msi filmu. MyЕЎlenky se mi nД›jak pletly. AВ zdГЎ se, Еѕe tohle postihlo nejenВ mД›.

Nakonec jsem se odvГЎЕѕil. Naklonil jsem se k dГ­vce, objal ji za ramena. Zlata se pЕ™imkla ke mnД›, jejГ­ smaragdovГ© oДЌi na mД› hГЎzely zГЎblesky.

В«MalГ©r mГЎ zelenГ© oДЌi,В» zarecitovala Zlata.

В«Ty mГЎЕЎ ale pamatovГЎka,В» pochvГЎlil jsemВ jГ­.

PolГ­bili jsme se. SГЎlalo zВ nГ­ ЕѕenskГ© teplo, touha aВ trochu byly cГ­tit pelmenД›. LГ­bГЎnГ­ nemД›lo konce. PostupnД› jsem zВ nГ­ svlГ©kl triДЌko, pak pЕ™iЕЎla Е™ada na podprsenku. NebrГЎnila se. Prsa mД›la menЕЎГ­, krГЎsnД› se veЕЎla do mГЅch dlanГ­. PokaЕѕdГ©, kdyЕѕ jsem se dotkl bradavky, zachvД›laВ se.

Rty uЕѕ mД›la touhou oteklГ©. ZrzavГ© vlasy roztЕ™epanГ©.

В«JГЎ se snad zblГЎznГ­m,В» zastГ©nala Zlata, В«pЕЇl roku jsem nemД›la chlapa.В»

В«TakГ© jsem dlouho sВ nikГЅm nebyl,В» zaЕЎeptal jsem jГ­ na oplГЎtku. В«JГЎ tД› chci, milГЎДЌku.В»

Zlata se odtГЎhla, narovnala ГєДЌes, pЕ™esnД›ji Е™eДЌeno to, co zВ nД›j zbylo.

В«Jdu do koupelny,В» Е™ekla aВ dodala na mЕЇj vkus ponД›kud panovaДЌnД›: В«aВ pak pЕЇjdeЕЎ ty. PЕ™iprav zatГ­m postel.В»

AВ odeЕЎla. ZavЕ™ela se v koupelnД›. Za chvГ­li jsem uslyЕЎel, jak tam ЕЎumГ­ voda.

Vyvinul jsem horeДЌnou ДЌinnost. Rozestlal postel. NaДЌechral polЕЎtГЎЕ™e. ZapГЎlil svГ­ДЌky aВ zatГЎhl zГЎvД›sy. Srdce mi buЕЎilo, jako kdybych mД›l prvnГ­ rande v ЕѕivotД›.

Zlata pořád nešla. Vytáhl jsem tablet. Vyhledal youtube. Rychle našel album Joe Dassina. Z reproduktoru se tiše linula melodie Et si tu n’existais pa, čili Kdyby nebylo tebe.

Zhasnul jsem svД›tlo. LoЕѕnici nynГ­ matnД› osvД›tlovaly pouze dvД› malГ© svГ­ДЌky. Vrzly dveЕ™e. Zlata se mihla kolem mД› lehkГЅm stГ­nem aВ okamЕѕitД› zmizela pod dekou.

В«JГЎ budu rychle, budu hned,В» pospГ­chal jsem do koupelny.

V koupelnД› vonД›lo mГЅdlem, nД›jakГЅm krГ©mem aВ jeЕЎtД› Еѕenou. Na polici leЕѕela malГЎ krabiДЌka se zelenГЅmi ДЌoДЌkami, na praДЌce ГєhlednД› sloЕѕenГ© punДЌochy aВ kalhotky. VyplГЎchl jsem si Гєsta pЕ™Г­pravkem pro svД›ЕѕГ­ dech. Narychlo se osprchoval. UtЕ™el jsem se osuЕЎkou. VeЕЎel do ЕЎera loЕѕnice.

Zlata na mД› ДЌekala. PЕ™ivinula se ke mnД›, jejГ­ rty se pЕ™isГЎly na mГ©. Chytila mou hlavu rukama. ZastГ©nala, kdyЕѕ jsem do nГ­ vstoupil.

Nespali jsme skoro celou noc. Bylo toВ samГ© lГ­bГЎnГ­ aВ milovГЎnГ­. VyДЌerpГЎni jsme si na nД›kolik minut zdЕ™Г­mli, abychom se potГ© sВ jeЕЎtД› vД›tЕЎГ­ vГЎЕЎnГ­ splГ©taly v horkГ©m objetГ­. ZdГЎlo se, Еѕe dГЎl uЕѕ toВ nejde. ЕЅe uЕѕ nenГ­ ani touha, ani sГ­la. Ale staДЌilo, aby se mГ© rty dotkly tvГЎЕ™e tГ©to ZlatovlГЎsky, aВ spГЎnek mizel, znovu jsme se oddГЎvali jeden druhГ©mu. Mezi tГ­m bylo lГ­bГЎnГ­, povГ­dГЎnГ­. SvД›Е™ovali jsme si svГ© pocity, pЕ™iznГЎvali, jak je samota zlГЎ, vyprГЎvД›li oВ svГЅch Еѕivotech.

Zlata byla neukojitelnГЎ. ZdГЎlo se, Еѕe funguje na atomovГ© ДЌlГЎnky, kterГ© ji neustГЎle dobГ­jГ­. AВ jejГ­m prostЕ™ednictvГ­m iВ mД›.

Probudil jsem se pozdД›. PЕ™imhouЕ™il jsem oДЌi pЕ™ed jasnГЅm sluncem, kterГ© si naЕЎlo cestu iВ pЕ™es zГЎvД›sy. Vedle mnД› nikdo nebyl. ДЊlovД›k byВ si mohl pomyslet, Еѕe se mi minulГЎ noc zdГЎla. MoЕѕnГ© byВ toВ bylo. Ale Гєnavou rozlГЎmanГ© tД›lo potvrzovalo, Еѕe sen toВ nebyl.

Sladce jsem se protГЎhl. Pak jsem si oblekl kalhoty aВ ЕЎel do kuchynД›. SlyЕЎel jsem, Еѕe moje novГЎ lГЎska je tam. JiЕѕ ДЌerstvД› umytГЎ aВ uДЌesanГЎ. V sluЕЎivГЅch ЕЎortkГЎch aВ triДЌku. ZВ triДЌka se na mnД› usmГ­val jeЕѕek.

В«NaЕЎla jsem v kuchyni cereГЎlie. DГЎЕЎ si je s mlГ©kem?В» zeptalaВ se.

В«Budu hned,В» pЕ™ikГЅvl jsem, В«jen se trochu upravГ­m.В»

PoЕ™ГЎdnД› jsem se vysprchoval aВ vrГЎtil se do kuchynД›.

В«PoslyЕЎ, ZlatiДЌko, sloЕѕil jsem ti bГЎseЕ€, kdyЕѕ jsem byl ve sprЕЎe,В» Е™ekl jsem trochu rozpaДЌitД›.

В«No ne!В» podivila se Zlata. В«Tak mi ji pЕ™eДЌti.В»

В«Je toВ v ruЕЎtinД›,В» varoval jsemВ ji.

В«PЕ™eДЌti, aВ pak toВ pЕ™eloЕѕ,В» nedala se zviklat.

Tak jsem zarecitoval:

Я думал, что уже пришла
Моя осенняя усталость.
Но в сердце ты моё вошла
Р? в нём навек, навек осталась.

Zlata zatleskala aВ jГЎ se pokusil oВ pЕ™eklad:

Myslel jsem, Еѕe uЕѕ jeВ tu
Moje podzimnГ­ Гєnava.
Tys vЕЎak do mГ©ho srdce vstoupila
AВ v nД›m navД›ky zЕЇstala.

Zlata tentokrГЎt netleskala, ale pЕ™istoupila blГ­Еѕ aВ objala mnД›. Srdce mi zabuЕЎilo. BГЎsniДЌky jsem nepsal od svГЅch osmnГЎdcati let. Ale iВ tehdy jsem je nikomu nikdy neДЌetl.

В«ZГ­tra pohЕ™bГ­vГЎm bratra,В» smutnД› Е™ekla Zlata. В«JГЎ chci vД›dД›t, proДЌ zemЕ™el aВ kdo ho k tomu dohnal.В»

В«PЕ™ijdu na pohЕ™eb,В» pЕ™islГ­bil jsem, В«aВ urДЌitД› zjistГ­m, proДЌ zemЕ™el Michal.В»

В«NechoДЏ na pohЕ™eb,В» poЕѕГЎdala mД› Zlata. В«Budeme tam jen mГЎma aВ jГЎ. Ona nechce nikoho vidД›t. Dnes s nГ­ pЕ™espГ­m uВ kamarГЎdky. AВ zГ­tra veДЌer ji vyprovodГ­m domЕЇ. Do Pavlova jede noДЌnГ­ vlak.В»

В«ToВ se celГ© dva dny neuvidГ­me?В» neskrГЅval jsem zklamГЎnГ­.

В«Budou toВ jen dva dny,В» odpovД›dД›la Zlata, В«toВ pЕ™eЕѕijeЕЎ. JГЎ se k tobД› urДЌitД› vrГЎtГ­m. MГЎm tД› moc rГЎda.В»

PЕ™itГЎhl jsem kВ sobД› tu mou mimoЕ™ГЎdnД› pЕ™itaЕѕlivou aВ milou dГ­vku, vzal ji kolem ГєtlГ©ho pasu. AВ dlouho jsme jen tak stГЎli uВ okna aВ dГ­vali se na tramvaje, kterГ© vyjГ­ЕѕdД›ly zВ depa. PoДЌasГ­ se nГЎhle zmД›nilo. Nebe se zatГЎhlo. KaЕѕdou chvГ­li mohl spustit dГ©ЕЎЕҐ. TakГ© uvnitЕ™ jsem pocГ­til neklid aВ smutek. Jen tramvaje vesele vyzvГЎnД›ly pЕ™i vГЅjezdu na traЕҐ.




4







PЕ™Г­ЕЎtГ­ den zavolal Honza.

В«MГЎm pro tebe klГ­ДЌe,В» Е™ekl mi do telefonu, В«prohlГ­dka tvГ©ho bytu nic nezjistila. TakЕѕe ho opД›t mЕЇЕѕeЕЎ pronajmout narkomanЕЇm.В»

В«UЕѕ tam jedu,В» zaradoval jsemВ se.

В«Ne tak zhurta,В» zchladil mД› Honza, В«jГЎ teДЏ nД›kam odjГ­ЕѕdГ­m. Ale mЕЇЕѕeme se domluvit pЕ™esnД› v poledne.В»

В«DГ­ky, jsem tvГЅm dluЕѕnГ­kem,В» souhlasil jsem.

PЕ™ed polednem uЕѕ jsem stГЎl uВ domu Ve SmeДЌkГЎch. Honza se opozdil oВ deset minut. PЕ™edal mi klГ­ДЌe. OtevЕ™el jsem aВ vyjeli jsme do mГ©ho bytu.

KvartГЅr nГЎs pЕ™ivГ­tal tichem aВ odГ©rem rozestlanГ© postele. Е pinavГ© nГЎdobГ­ vВ kuchyni okupovalo hejno much.

В«Jak postupuje vyЕЎetЕ™ovГЎnГ­?В«zajГ­maloВ mД›.

В«StГЎle kupЕ™edu,В» odpovД›dД›l Honza, В«ale zЕЇstГЎvГЎ poЕ™ГЎd jedna verze, tudГ­Еѕ Еѕe skoДЌil sГЎm. TvЕЇj nГЎjemnГ­k byl vВ narkotickГ©m limbu.В»

VyЕЎli jsme na terasu. Bylo horko. StЕ™echy zВ ДЌervenГЅch pГЎlenГЅch taЕЎek oslepovaly oДЌi. VzpomnД›l jsem si, Еѕe jsem ZlatД› slГ­bil, Еѕe vypГЎtrГЎm pЕ™Г­ДЌinu smrti jejГ­ho bratra. MusГ­m zВ kamarГЎda vyЕЎetЕ™ovatele vytГЎhnout, co se dГЎ nejvГ­ce. Michal jako pЕ™ekupnГ­k ДЌi dealer jistД› sГЎm iВ fetoval, nebo vВ tom bylo iВ nД›coВ vГ­c?

В«Zjistili jste, odkud Michal bral kokain?В» zeptal jsem se zkusmo.

В«Byl pЕ™ece vyhazovaДЌem tamhle, v Kakadu,В» Honza se naklonil pЕ™es zГЎbradlГ­ terasy aВ ukГЎzal rukou. В«VidГ­ЕЎ ten dЕЇm sВ ДЌervenГЅmi okny? VsadГ­m se, Еѕe iВ on sГЎm ten sajrajt obДЌas prodГЎval.В»

В«AВ do ДЊech se kokain odkud dovГЎЕѕГ­?В» poloЕѕil jsem dalЕЎГ­ otГЎzku. В«ZВ LatinskГ© Ameriky?В»

Honza se rozesmГЎl.

В«Vadime, ty jsi obД›ЕҐ seriГЎlЕЇ,В» Е™ekl, В«zВ JiЕѕnГ­ Ameriky veЕЎkerГЅ kokain putuje do SevernГ­ Ameriky. MГЎ tam svЕЇj trh aВ svГ© proЕЎlapanГ© cestiДЌky. Do Evropy se tohle svinstvo dostГЎvГЎ pЕ™edevЕЎГ­m zВ Izraele.В»

В«Odkud?В» byl jsem upЕ™Г­mnД› pЕ™ekvapen.

В«Odtamtud,В» kГЅvl Honza nД›kam stranou MЕЇstku, В«koku pД›stujГ­ hlavnД› ArabovГ©, samozЕ™ejmД›. Pak se toВ pЕ™es Turecko aВ Kosovo dovГЎЕѕГ­ do Evropy. ZВ ДЊeska je jakГ©si pЕ™ekladiЕЎtД›. HlavnГ­ proud smД›Е™uje do NД›mecka, Francie aВ Anglie. Jsou toВ zemД› bohatГ©, mohou si dovolit drahou drogu.В»

В«AВ kolik tahle radost stojГ­ uВ nГЎs?В» zeptal jsemВ se.

В«ProДЌ toВ vlastnД› potЕ™ebujeЕЎ vД›dД›t?В» podezГ­ravД› se na mnД› podГ­val Honza.

В«ДЊistД› ze zГЎjmu,В» odpovД›dД›l jsem, В«vЕѕdyЕҐ vГ­ЕЎ, Еѕe trГЎvu kouЕ™Г­m pouze jednou za tЕ™i roky.В»

В«VГ­m,В» pЕ™ikГЅvl Honza, В«ale iВ trГЎvu kupovat zde nedoporuДЌuji. MГЎДЌejГ­ ji v acetonu. Aby mД›la vД›tЕЎГ­ sГ­lu. ДЊistou trГЎvu jiЕѕ nenajdeЕЎ. Leda uВ kamarГЎda na chatД›.В»

В«Tak tedy kolik stojГ­ drogy v Praze?В» pЕ™ipomnД›l jsem Honzovi

svoji otГЎzku. В«Pro uЕѕivatele.В»

В«ДЊernoЕЎi na VГЎclavГЎku prodГЎvajГ­ koks za dva tisГ­ce korun. ToВ je za gram. Ale je ЕЎpinavГЅ, ДЌistГ©ho kokainu je v tom jen tЕ™icet procent,В» zaДЌal lГ­ДЌit Honza. В«KoupiЕЎ-li koks pЕ™Г­mo od dealera, pak je toВ dvakrГЎt draЕѕЕЎГ­, ale iВ vВ nД›m tvoЕ™Г­ polovinu doplЕ€ky. DГЎvku heroinu dostaneЕЎ za pЕЇl tГЎcu. Gram pervitinu stojГ­ tisГ­covku.В»

Byl jsem pЕ™ekvapen.

В«NenГ­ toВ zrovna levnГ© potД›ЕЎenГ­.В»

В«ToВ si piЕЎ,В» pЕ™ikГЅvl Honza,В» aВ vЕЎem je toВ ЕЎuma fuk. VЕЎichni se tlaДЌГ­ uВ toho koryta.В»

В«Kdo pЕ™esnД›?В» navГЎzal jsem na toВ dalЕЎГ­ otГЎzkou.

Honza vЕЎak neodpovД›dД›l. UvД›domil si, Еѕe mi zase Е™ekl toho vГ­c, neЕѕ bylo ЕѕГЎdoucГ­. ZamraДЌilВ se.

В«PЕ™Г­liЕЎ mnoho otГЎzek, kamarГЎde,В» Е™ekl mi. В«UvД›dom si, Еѕe ДЌГ­m mГ©nД› vГ­ЕЎ, tГ­m lГ©pe spГ­ЕЎ.В»

В«Tak se nedurdi,В» nasadil jsem smГ­Е™livГЅ tГіn, В«toВ nГЎm jeЕЎtД› chybД›lo, abychom se kvЕЇli drogГЎm hГЎdali.В»

Honza mД› poplГЎcal po rameni. UsmГЎlВ se.

A co ty?» zeptal se. «Jsi dnes nějaký divný, jako by veselejší… Nezamiloval ses náhodou?»

В«NevГ­m, moЕѕnГЎ Еѕe jo,В» odpovД›dД›l jsem. В«IВ bГЎsniДЌku jsem dokonce sloЕѕil.В»

AВ zarecitoval jsem pЕ™Г­teli svГ© verЕЎe. Honza chvГ­li mlДЌel. OpЕ™el se lokty oВ zГЎbradlГ­ vedleВ mnД›.

В«BГЎsniДЌka je na hovno,В» pravil koneДЌnД›, В«ale tvoje nГЎlada budГ­ optimismus. JГЎ ji znГЎm?В»

В«Trochu,В» odpovД›dД›l jsem vyhГЅbavД›, В«vidД›ls ji. RadД›ji mi Е™ekni, jak toВ mГЎЕЎ doma ty, se svoji poloviДЌkou?В»

«Je to v pořádku,» odpověděl Honza, «sice pořád reptá, že nebývám doma, ale se skandály už přestála. Já jsem ji přece hned varoval, že jsem policajt. Přesto se hlavně zpočátku neubránila výčitkám typu: práce je ti přednější, nevěnuješ mi pozornost, ne vždy nocuješ doma, určitě někoho máš…»

«Obehraná písnička,» přikyvuju. «To známe z každého televizního krimináního seriálu…»

«Nojo…» co naděláš…» odplivl si Honza jako výrostek přes balkonové zábradlí.

AВ mГЎlem se strefil na hlavu kolemjdoucГ­ho. ZrozpaДЌitД›l aВ odtГЎhl se od zГЎbradlГ­.

В«No teda, pane poruДЌГ­ku!В» peskoval jsem ho naoko. В«Takhle si pЕ™edstavujete PomГЎhat aВ chrГЎnit?В»

Honza mi chtД›l kВ tomu nД›co Е™Г­ct, ale prГЎvД› v tuto chvГ­li zazvonil zvonek uВ dveЕ™Г­. UkГЎzalo se, Еѕe pЕ™iЕЎla uklГ­zeДЌka MГЎЕЎa. HezkГЎ Ukrajinka ve stЕ™ednГ­ch letech, kterГЎ zajiЕЎЕҐovala Гєklid vВ mnou spravovanГЅch bytech. ZejmГ©na po ukonДЌenГ­ nГЎjmu. ToВ ji jsem volal od VietnamcЕЇ.

Opustili jsme byt. Honza ЕЎel dГЎl chytat svГ© zloДЌince, aВ jГЎ jsem se vydal na VГЎclavskГ© nГЎmД›stГ­.

Na rohu vedle KFC stГЎli dva ДЌernoЕЎi, nebo obДЌanГ© ДЌernГ© pleti, jak se dnes oficiГЎlnД› Е™Г­kГЎ. Oba ve stejnГ© uniformД›, jakou mГ­vajГ­ portГЅЕ™i. Jeden byl pleЕЎatГЅ obvyklГ©ho vzrЕЇstu, druhГЅ otylГЅ mД›l pomД›rnД› velkГЅ pivnГ­ bЕ™ich. TlustГЅ nД›co vysvД›tloval pleЕЎatГ©mu. V rukou drЕѕeli letГЎky s nabГ­dkou navЕЎtГ­vit noДЌnГ­ klub, kterГЅ sГ­dlil v mГ© ulici.

Е el jsem k nim blГ­Еѕ. ДЊernoЕЎi pЕ™estali mluvit. PleЕЎatГЅ se pokusil obdarovat mД› letГЎkem, ale jГЎ jsem si ho nevzal.

В«Co chceЕЎ?В» zeptal se tlustГЅ.

В«ChtД›l bych hulit,В» Е™ekl jsem. В«NemГЎte nД›co?В»

PleЕЎatГЅ se zatvГЎЕ™il lhostejnД› aВ odeЕЎel stranou. Vydal se na lov turistЕЇ, kterГЅm nabГ­zel svГ© letГЎky.

В«TrГЎva zВ Amstru, za tЕ™i sta,В» Е™ekl tlustГЅ.

В«Okej,В» odpovД›dД›l jsem.

В«Naval prachy,В» naЕ™Г­dil tlustГЅ, В«aВ ДЌekej.В»

Podal jsem mu tЕ™i stokoruny. ДЊernoch si je strДЌil do kapsy aВ zmizel vВ nejbliЕѕЕЎГ­m prЕЇchodu.

StГЎl jsem uprostЕ™ed VГЎclavГЎku aВ pЕ™ipadal jsem si jako idiot. Dal jsem penГ­ze neznГЎmo komu.

Uplynuly asi dvД› minuty. UЕѕ jsem ty penГ­ze odepsal, kdyЕѕ mД› nД›kdo zatahal za rukГЎv. OtoДЌil jsem se. PЕ™ede mnou stГЎl hubenГЅ mladГ­k. NatГЎhl ke mnД› ruku. V dlani mД›l sevЕ™enГЅ malГЅ sГЎДЌek. Vzal jsem ho. MladГ­k kГЅvl hlavou aВ zmizel v davu. StrДЌil jsem sГЎДЌek s trГЎvou do kapsy aВ vydal se dolЕЇ nГЎmД›stГ­m.

Znovu se mi do cesty pЕ™ipletl ten ДЌernГЅ tlusЕҐoch. StГЎl si lГ­nД› vedle zlatnictvГ­ aВ nenГЎpadnД› oslovoval kolemjdoucГ­ muЕѕe nabГ­dkou pobavit se s krГЎsnГЅmi dГ­vkami.

Pozdravil jsem ho gestem, ale tlustГЅ nezareagoval. Jako bych mu pЕ™ed chvГ­li neumoЕѕnil malГЅ kЕЎeft.

Odjel jsem В«devГ­tkouВ» domЕЇ. CelГ© odpoledne vyЕ™izoval zГЎleЕѕitosti, kterГ© nesnesly odklad. AВ veДЌer jsem se vrГЎtil do bytu Ve SmeДЌkГЎch.

MГЎЕЎa si dala zГЎleЕѕet. Byt zГЎЕ™il jako vyleЕЎtД›nГЅ diamant. Byl provonД›n nД›jakou dezinfekcГ­ aВ dezodorantem. Nejen podlaha ale iВ nГЎbytek nesly stopy peДЌlivГ©ho oЕЎetЕ™enГ­. ЕЅidle odloЕѕenГ© stranou, stЕЇl uprostЕ™ed. TakГ© terasa byla uklizena.

В«Tak co, je vЕЎechno v poЕ™ГЎdku?В» vГ­tГЎm se s MГЎЕЎou, kterГЎ se jiЕѕ chystala k odchodu.

«Ano, jako obvykle,» řekla, «komplexní úklid. Všechno je vygruntované, odpadky vyhozené… Bydlela tady žena?»

В«ProДЌ myslГ­ЕЎ?В» zajГ­maloВ mne.

В«ZЕЇstaly tady obnoЕЎenГ© vД›ci,В» odpovД›dД›la, В«kalhotky, podprsenka. Pod postelГ­ se vГЎlely. AВ blond vlasy v koutech. Podle vЕЎeho, tady se uЕѕ dГЎvno neuklГ­zelo.В»

В«MГЎЕЎ pravdu, nГЎjemnГ­k tady nedГЎvno mД›l ubytovanou sestru,В» podivil jsem se, jak je uklГ­zeДЌka vЕЎГ­mavГЎ, В«jsou toВ zЕ™ejmД› jejГ­ vД›ci.В»

В«NevГ­m,В» odpovД›dД›la MГЎЕЎa, В«moЕѕnГЎ, Еѕe pЕ™ed nГ­ tady byla jeЕЎtД› jinГЎ. V koupelnД› byla celГЎ poliДЌka zaplnД›nГЎ dГЎmskГЅmi krГ©my aВ dГіziДЌkami. AВ stГЎly tam dlouho.В»

В«AВ kam jsi ty sarapatiДЌky dala?В» zeptal jsemВ se.

В«Vyhodila,В» odpovД›dД›la struДЌnД› aВ zeptala se: В«NemД›la jsem?В»

В«Ale jo, mД›la,В» uklidnil jsemВ ji.

Vyplatil jsem MГЎЕЎu, vyprovodil ji na ulici aВ vrГЎtil se do bytu. VВ myЕЎlenkГЎch zamГ­Е™Г­m na terasu. OpЕ™el jsem se oВ zГЎbradlГ­, jako onehdy Honza. Е ikmo naproti vГЎbil k sobД› svД›telnou reklamou noДЌnГ­ klub Kakadu, kde Michal dЕ™Г­ve pracoval.

Pomalu se mne zmocЕ€oval moЕѕnГЎ ne zrovna dobrГЅ nГЎpad.




5







Vdechl jsem naplno jiЕѕ studenД›jЕЎГ­ veДЌernГ­ vzduch mГ©ho oblГ­benГ©ho mД›sta. OdeЕЎel zВ terasy aВ potГ© iВ zВ bytu. Uzamkl dveЕ™e. Sjel dolu. PЕ™eЕЎel pЕ™es ulici.

UВ vchodu do klubu postГЎvala urostlГЎ dГЎma v bГ­lГ©m Еѕupanu. Volavka. NeomylnД› identifikovala mЕЇj ruskГЅ pЕЇvod aВ pokusila se navГЎzat konverzaci.

В«PojДЏ se pobavit, krajГЎnku,В» Е™ekla mi s typickГЅm odД›skГЅm pЕ™Г­zvukem, В«nebudeЕЎ litovat. MГЎme stejnГ© holky, jako vЕЎude. Ale levnД›jЕЎГ­.В»

ObeЕЎel jsem Еѕenu v bГ­lГ©m aВ vstoupil do klubu. DoprovГЎzela mnД› jejГ­ poznГЎmka, Еѕe jako opravdovГЅ chlap jsem udД›lal sprГЎvnou volbu.

KrГЎtkГЎ chodba mД› vyvedla k dlouhГ©mu schodiЕЎti. Na jeho konci jako na letiЕЎti stГЎla brГЎna s detektorem kovЕЇ aВ nudГ­cГ­ se strГЎЕѕnГЅ. OЕѕil, kdyЕѕ mnД› uvidД›l aВ nasadil pЕ™edepsanГЅ ГєsmД›v. PoloЕѕil jsem na stЕЇl hodinky aВ telefon. ProЕЎel skrze rГЎm. VЕЎe bylo v poЕ™ГЎdku.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/vadim-fedorov-12508030/koks/) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения